Je nesmysl vyrazit si na výlet autem, aniž by člověk předem zkontroloval, jestli má v nádrži dost benzínu – a tentýž princip platí při běhání. To proto, že co sníme a vypijeme, nám poskytuje palivo nutné pro běhání – ať už intenzivní, či méně. Výživa, kterou zkonzumujeme před během, v jeho průběhu a po něm, může mít na naše běhání obrovský vliv.
Zkušená běžkyně a výživová poradkyně Helen Mortonová, která napsala knihu Eat Well Run Strong (Dobře jezte, běhejte plní síly), vám vysvětlí, co byste během svého běžeckého života měli konzumovat.
„Protože jsou různé druhy běhů, musíte i jídlo a pití přizpůsobit typu běhu, který jste si naplánovali,“ říká Mortonová. „Půlhodinové vyklusání sice většinou zvládnete bez většího plánování, ale když se chystáte například na 30kilometrový trénink na maraton, musíte se už nad výživou trochu zamyslet.“
Jestli jste ranní běžci, pro rozhodnutí, co sníst a jestli vůbec něco, je klíčová délka běhu.
PŘED BĚHÁNÍM
„U běhů nízké intenzity pod hodinu se většinou klidně obejdete bez snídaně, ačkoli byste se měli hydratovat přinejmenším vodou,“ vysvětluje Mortonová. „Ale jestli se chystáte na dlouhý běh, budete potřebovat nasadit sacharidy, které si vaše tělo přemění na energii.“
Před delším během může být dobrou volbou třeba ovesná kaše s ovocem. To proto, že ovesná kaše má nízký glykemický index (GI), takže ji tělo vstřebává pomaleji a má dlouhodobější účinek než třeba cereálie plné cukru. A ovoce, zvlášť bobule, obsahuje řadu antioxidantů, které napomáhají regeneraci svalů a snižují jejich bolest. Zvlášť borůvky jsou plné vitaminů A a C, které potřebuje imunitní systém, aby vás udržoval v běhuschopném stavu.
Jestli vás nebaví čekat, až se uvaří ovesná kaše, můžete ovesné vločky nechat přes noc namočené v mléku nebo jogurtu (případně v něčem nemléčném) spolu s bobulemi, ořechy a semeny. Ořechy a semena také obsahují esenciální minerály, jako jsou zinek a hořčík, které běžci potřebují jako zdroj energie, pro zdravé kosti a dobrý spánek. Další a jednodušší, ale efektivní metodou, jak dobít energii před během, je sníst pár ovesných krekrů namočených v medu – ten představuje snadno stravitelné sacharidy, které pocítíte okamžitě – nebo kousek borůvkového koláče.
Pro odpolední nebo večerní proběhnutí by jako pohon měla stačit běžná denní vyvážená strava. Ať už vyrazíte kdykoli, uděláte nejlépe, když nebudete jíst nic většího zhruba dvě hodiny před během, abyste jídlo stihli strávit. Před kratším výklusem si můžete dát třeba banán (je plný draslíku, který podporuje funkci svalů a pomáhá předcházet křečím) nebo smoothie. Oboje je snadno stravitelné.
„Jsou lidi, které nakopne silná káva, díky které poběží rychleji a déle, čistě proto, že se jim běh bude zdát lehčí, než ve skutečnosti je, takže budou mít lepší výsledek,“ vysvětluje Mortonová. „Ale nezapomínejte, že kofein je také diuretický (močopudný), takže si naplánujte trasu s toaletou.“

PŘI BĚHU
Na kratších trasách (do 10 km) si pravděpodobně vystačíte se zásobami energie, které vaše tělo má. Ostatně pokud jste si večer před během dali jídlo se spoustou sacharidů, třeba pizzu, boloňské špagety nebo omáčku se šesti, budete mít tyto sacharidy následující ráno uložené ve svalech.
Ale na delší vzdálenosti – zvlášť od půlmaratonu výše – je dobré si vyzkoušet různé možnosti doplňování energie za běhu.
„Když běžíte déle, zásoby sacharidů se vám vyčerpávají,“ říká Mortonová. „Právě proto potřebujete za běhu nahradit ztracenou energii.“
Vyzkoušeným způsobem, jak ji doplňovat, jsou sportovní nápoje, na výběr je mnoho značek. Pravidelné upíjení vás pak nejen zavodní, ale díky vysokému obsahu cukru i dodá energii. Zároveň doplní elektrolyty, které nahradí vypocené minerály, jako je sodík, draslík a vápník. Elektrolyty hrají úlohu při udržování tělesných tekutin v rovnováze a umožňují svalové kontrakce, takže jejich doplňováním předejdeme křečím a závratím.
Energetické tyčinky nebo gely poskytují energii v koncentrované podobě, jakou tělo zvládne rychle vstřebat, a snadno je spolknete za běhu; na trhu jich je i spousta vegetariánských a veganských. Ať už zvolíte kteroukoli variantu, nepoužívejte je během závodu, aniž byste je měli dopředu vyzkoušené.
Jinou možností je spolehnout se na energii z „opravdových“ potravin, jako jsou banány, datle, rozinky, které mají vysoký obsah přírodních cukrů a vejdou se vám do běžeckého opasku nebo do kapes. Vyzkoušené jsou také sladkosti, zvláště typu želé, které se v pohybu snadno žvýkají.
PO BĚHU
„Po doběhnutí je to celé o tom, jak rychle se zotavíte na další běh,“ říká Mortonová. „Zvlášť důležité to je, když běháte pravidelně nebo když máte tréninkový plán.“
Určitě se musíte rehydratovat, což sice dokáže i voda, ale jiné nápoje mají i další výhody. Vynikající variantou může být například domácí smoothie s přísadami jako jsou bobule, zelená listová zelenina (tj. špenát nebo kapusta), ořechy a semena. Tyto přísady jsou bohaté na živiny a na namožené svaly působí protizánětlivě.
Dále je po běhání oblíbené čokoládové mléko (buď z obchodu, nebo domácí), které zavodní, ale zároveň dodá sacharidy, bílkoviny a různé živiny včetně vápníku pro silné kosti.
Ideálně máte začít obnovovat svaly, které při běhu dostaly zabrat, do dvou hodin od konce aktivity, a to s pomocí kvalitní bílkoviny.
„Po doběhnutí vás možná lákají jídla nebo nápoje plné cukru, ale dlouhodobě prospěšnější pro vás budou bílkoviny,“ vysvětluje Mortonová.
„Já osobně si po běhání dávám k snídani dvě vejce s houbami a špenátem na celozrnném toastu, posypané dýňovými semeny a vlašskými ořechy. Pokryje to všechno: chleba je polysacharid, který doplní vyčerpané rezervy, a vejce obsahují vitamin D pro zdravé kosti (a jsou vynikajícím zdrojem bílkovin). Houby a špenát obsahují vitamin C, účinný protizánětlivý antioxidant, a hořčík k uvolnění unavených svalů. Semena a ořechy jsou zase plné zdravých tuků pro zdravé srdce a napomáhají zotavení vyčerpaných svalů.“
Jídla obsahující olejnaté ryby, mezi které patří například losos nebo sardinky, omega-3 mastné kyseliny omezí bolest svalů, a tím sníží nebezpečí zranění. Mezi další zdroje bílkovin po běhu patří vejce, tofu, cizrna, čočka a luštěniny. Nezapomeňte na dostatečné množství zeleniny – dobrá volba je třeba brokolice – a různé ovoce, kdy například avokádo, guava nebo pomeranče jsou dobrými zdroji vlákniny. Nezanedbejte ale ani sacharidy, protože přílohy jako brambory, těstoviny a rýže vám doplní zásoby energie na další běh.
JAKÝM POTRAVINÁM SE VYHNOUT
Existuje hodně potravin a nápojů, kterém vám s běháním – kromě dočasného příjemného zvýšení krevního cukru – nijak nepomohou, dokonce se můžou negativně podepsat na vašem zažívacím systému.
„Každý je jiný, někteří lidé určité potraviny a nápoje tolerují lépe než jiní,“ podotýká Mortonová. „Nicméně pro většinu je nejlepší nedávat si před během k večeři pikantní nebo tučná jídla, jako jsou katův šleh nebo smažené řízky, protože je možnost, že si je žaludek nedá za rámeček. Před závodem se nedoporučuje vypít přes míru alkoholu, protože ten snižuje kapacitu těla ukládat energii z glukózy v podobě glykogenu, který je na dlouhém a těžkém běhu potřeba.“
Přečtěte si
Jak se začít bezpečně hýbat po padesátce
Chcete, aby bylo běhání požitkem a ne trápením? Nezapomínejte na podstatné detaily
Trenérská příručka Generali České: Jak si udržet zdraví a motivaci při tréninku
Paměť občas zradí každého. Člověk vejde do spíže a neví proč. Nemůže si vybavit jméno známého. Hledá brýle, které má na hlavě. Samo o sobě to ještě nemusí znamenat Alzheimerovu chorobu. Podle praktické lékařky a geriatričky Astrid Matějkové je ale důležité sledovat změnu v čase. Zpozornět bychom měli hlavně tehdy, když se potíže opakují, zhoršují nebo začínají zasahovat do běžného života.
Mnoho lidí bere praktického lékaře jako místo, kam se volá hlavně kvůli eReceptu nebo akutnímu problému. Praktický lékař se ale dlouhodobě stará také o pacienty s chronickými onemocněními, sleduje jejich zdravotní stav, léčbu i celkové fungování. A právě u paměti je právě pravidelný kontakt velkou výhodou. Praktik a často i zdravotní sestra pacienta znají dlouhodobě. Vidí, že chodí na jiné termíny, plete si léky, volá jinak než dřív nebo se chová nezvykle.
Právě kontinuita péče může být první záchytný bod. Nejde jen o jedno vyšetření, ale o znalost člověka. Když lékař ví, jak pacient běžně fungoval, snáz si všimne, že se něco změnilo.

Podezření často nepřijde od samotného pacienta, ale od rodiny. Blízcí si všimnou, že ten druhý už není stejný jako dřív. Důležité je takové změny neodbýt větou, že „v tomhle věku je to normální“.
Zároveň je dobré rozlišit náhlé a pozvolné zhoršení. Pokud se paměť zhorší rychle, nemusí jít o demenci. Příčinou může být akutní nemoc, vyčerpání nebo nový lék. Lékařka Matějková upozorňuje třeba na některé léky na spaní, úzkost nebo močový měchýř, které mohou paměť zhoršit. Proto má smysl řešit změnu s lékařem a podívat se na celý zdravotní stav.
U pomalého zhoršování je zase důležité nečekat, až bude situace neúnosná. Člověk s počínající demencí může potíže maskovat. Na otázky odpovídá přesvědčivě, někdy si i sám myslí, že je všechno v pořádku. Rodina přitom doma vidí něco jiného.
Kdo o pacienta pečuje
Pro rodinu bývá těžké dostat blízkého k doktorovi, zvlášť když si sám problém nepřipouští. Někdy je tak návštěvu ordinace chytré spojit například s problémem se zády. Pomáhá také zavolat do ordinace předem a říct, co se děje. Pokud rodina nechce mluvit před pacientem, protože se bojí konfliktu, dá se to s lékařem dopředu domluvit.
V ordinaci pak nejde o to pacienta nachytat. Citlivě vedené testy paměti mohou ukázat, zda je potřeba další vyšetření. Praktický lékař ale nemusí udělat závěr hned napoprvé. V rušné ordinaci se někdy pacient může hůř soustředit. A proto je lepší test zopakovat v klidnějších podmínkách nebo člověka poslat ke specialistovi, když zdravotní stav pacienta není zcela jasný a potřebuje širší vyšetření.
Když se řeší paměť, je potřeba hledat příčinu. Může jít o Alzheimerovu chorobu, ale také o jiné typy demence nebo jiné zdravotní potíže. „Existují například cévní změny, jiné neurologické příčiny, vliv alkoholu, léky nebo stavy, které mohou být léčitelné,“ vysvětluje Astrid Matějková.
Proto má vyšetření smysl. Nejde jen o potvrzení obavy. Někdy se najde příčina, se kterou se dá něco dělat. A i když se Alzheimerova choroba potvrdí, včasná diagnóza pomůže rodině nastavit péči, komunikaci i další kroky.
Strach je pochopitelný. Někteří lidé se vyšetření vyhýbají, protože se bojí, že přijdou o řidičský průkaz, případně se bojí samotné diagnózy. Jenže čekání většinou nepomůže. Je důležité otevřít téma včas, dokud člověk ještě může mluvit o tom, koho chce mít u rozhodování, pokud se jeho stav v budoucnu zhorší.
Pomoc přitom nejsou jen léky. Důležitý je pohyb, přiměřený trénink mozku, společenský kontakt a denní režim. Mozek potřebuje aktivitu podobně jako tělo. Jde hlavně o to vystoupit ze zavedených rituálů. Například uvařit jídlo podle nového receptu, u pletení trénovat norské vzory, začít chodit na kurz, setkávat se s lidmi nebo trénovat paměť činností, která mu dává smysl.
Velkou úlevou pro rodinu bývá také pochopení, že člověk s demencí některé věci nedělá naschvál. Když se opakovaně ptá, zlobí se nebo nerozumí situaci, není to vzdor. Je to projev nemoci. I to se rodina musí naučit.
Spolu proti Alzheimeru
Strach často pramení z nevědomosti. Proto vznikla iniciativa Spolu proti Alzheimeru, jejímž partnerem je Generali penzijní společnost. Naším cílem je bořit mýty a tabu kolem onemocnění paměti, přinášet srozumitelné informace z ordinací odborníků a ukazovat, že na prevenci není nikdy příliš brzy.
Pokud má člověk podezření u sebe nebo u blízkého, nemusí hned hledat specializované centrum. První krok může být návštěva praktického lékaře. Ideálně takového, který pacienta zná a dokáže posoudit změnu v souvislostech.
Přečtěte si
Jak pečovat o blízké s Alzheimerovou chorobou