Ve článku se dočtete:
Do roku 2050 bude na světě žít více než 150 milionů lidí s demencí. Za každým číslem se skrývá konkrétní příběh. Unavený pečující, ztracený pacient, rodina v nejistotě. Alzheimerova choroba není jen nemocí paměti, ale i etických dilemat.
Péče o člověka s Alzheimerem často začíná nenápadně. Možná se vám poprvé něco nezdá, když blízký začne zapomínat, co říkal před chvílí. Postupně se ale drobné epizody mění v neustálou nejistotu, ztrátu orientace, změny chování, někdy i agresi.
Lidé, kteří se rozhodnou pečovat doma o svoji blízkou osobu, se ocitají v roli ošetřovatele, psychologa, navigátora a občas i vyjednavače. Děti se mění v rodiče svých rodičů. Přestože svou roli přijali z lásky anebo si v minulosti s dotyčným prožili trauma, často čelí hlubokému vyčerpání, nedostatku podpory a pochybnostem, jestli to zvládají „dost dobře“.
Etické otázky pak přicházejí nečekaně. Mám mu ještě dovolit řídit auto? Jak moc ho mohu kontrolovat, aniž bych narušila jeho důstojnost? Kdo má rozhodovat o léčbě, když sám nechce nebo nemůže?
Alzheimerova choroba se obvykle dělí do tří hlavních stádií. V rané fázi se objevuje zapomínání, nejistota v prostoru, ztráta zájmu o složitější úkoly. Člověk je ještě většinou soběstačný, ale uvědomuje si změny a může pociťovat úzkost nebo frustraci.
Ve středním stádiu dochází k výraznějšímu narušení paměti, přibývá bloudění, změny chování, někdy paranoia nebo agrese. V této fázi je už potřeba každodenní pomoc. Pokročilé stádium znamená úplnou závislost. Za nemocného je už potřeba rozhodovat třeba o umělé výživě nebo hospitalizaci.
Jednou z prvních výzev je samotné sdělení diagnózy. Řada pacientů si změny uvědomuje, ale slyšet nahlas „máte demenci“ je devastující. Mnozí odborníci proto dnes volí jemnější slovník a mluví například o neurokognitivní poruše. Ať už ale použijete jakýkoli výraz, vždy je důležité pacienta informovat a být konkrétní, citlivý či dát prostor pro otázky. A dát prostor i tichu.
Druhá zásadní oblast se týká rovnováhy. Kdy je ještě v pořádku nechat člověka rozhodovat sám a kdy už hrozí reálné nebezpečí? Typickým příkladem je řízení auta. Někteří lidé s mírnou demencí jsou schopní řídit bezpečně, jiní už ne. Namísto zákazů odborníci doporučují dohodnout si předem, jaké signály povedou k ukončení řízení. Stejné dilema nastává i u správy financí, chození ven bez doprovodu nebo rozhodování o vlastní léčbě.
Třetí téma, které vstupuje do hry velmi záhy, je informovaný souhlas. Ve chvíli, kdy nemoc postupuje, se snižuje schopnost pacienta chápat složité informace a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Nikdo to nechce řešit dopředu. Ale právě tehdy, kdy je nemocný ještě při smyslech, je čas rozhodnout, kdo za něj bude mluvit, až to sám nezvládne. Kromě plné moci je vhodné sepsat si dopředu, jak mají příbuzní postupovat v případě pokročilého stádia. Například, kdy má smysl nemocného převézt do nemocnice nebo jestli podávat umělou výživu sondou.
Do péče vstupují i moderní technologie. Chytré hodinky, domácí senzory, kamery, automatické připomínky léků. To vše může být pomocníkem. Ale jen tehdy, když je pacientovi vysvětleno, co která technologie sleduje a proč. Každý má právo vědět, co se s ním děje, i když má demenci.
Děti vnímají změny velmi citlivě, i když jim dospělí nic neřeknou. Pokud dítě vyrůstá v domácnosti, kde se jeden z prarodičů chová „divně“, začne si brzy klást otázky. Malému dítěti můžeme říct, že babička má nemoc, kvůli které občas zapomíná nebo říká zvláštní věci. Důležité je ujistit ho, že za to nikdo nemůže a že ho babička má pořád ráda, i když už si třeba nepamatuje jeho jméno.
U starších dětí je vhodné vysvětlit i biologii, že mozek je jako mapa, kde některé cesty zhasly. Dospívající lze zapojit i prakticky. Třeba pomáhat s péčí, prohlížet staré fotografie, tvořit playlist oblíbených písní nemocného. Společný čas pomáhá udržet vztah i tam, kde slova už nestačí.
Péče o blízkého s Alzheimerovou chorobou není jen o praktičnosti. Zasahuje do emocí všech členů rodiny. Děti cítí zmatek a smutek, dospělí bojují s vyčerpáním, se strachem z budoucnosti, ale i s láskou či morální povinností. Je důležité si připustit, že péče není selhání, ale forma odvahy. A že plánování, ať už právní, zdravotní i lidské, není rezignací, ale projevem úcty k životu i důstojnosti nemocného.
Generali penzijní společnost se dlouhodobě zaměřuje na to, aby lidé mohli prožít důstojné a zdravé stáří. Proto se stala partnerem vědeckého institutu INDRC, který se věnuje výzkumu lidského mozku s využitím strojového učení a umělé inteligence s cílem pomoci včasně detekovat neurodegenerativní onemocnění, včetně Alzheimerovy choroby. Společným cílem této spolupráce je zvýšit povědomí o prevenci, moderních diagnostických metodách a nových léčebných postupech.
Přečtěte si
Alzheimerova choroba: Jak se projevuje a jak ji zpomalit
Na vývoji léků pro Alzheimerovu chorobu se podílí i Češi
Jak pečovat o blízké s Alzheimerovou chorobou
Nebo si poslechněte podcasty
„Alzheimer může začít zapomínáním běžných, mnohdy rutinních věcí.“
„Alzheimerova nemoc probíhá 20 let před tím, než se objeví příznaky.“
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) žije na světě přes 55 milionů lidí s demencí. Zásadní zprávou je, že nemoc v mozku pracuje potichu dlouhá léta předtím, než na sobě cokoliv poznáte. Už dávno neplatí, že mozkové buňky pouze ubývají. V mozku se odehrávají změny, kdy se tam hromadí toxické bílkoviny. A podle vědců je tato tichá fáze klíčové okno pro prevenci.
Tip: Pokud se ve vaší rodině někdy vyskytlo onemocnění, při kterém postupně slábne mozek a nervy, nebojte se preventivních vyšetření už ve středním věku.
Dlouhá léta bylo pro vědce záhadou, jak se mozek zbavuje odpadních látek. Zbytek těla má lymfatický systém, ale mozek? Průlomový objev přinesl až popis tzv. glymfatického systému. Představte si ho jako vysoce výkonnou noční úklidovou četu.
Během hlubokého spánku se prostor mezi mozkovými buňkami zvětší až o 60 %. To umožní mozkomíšnímu moku proudit tkání mnohem rychleji a doslova „vypláchnout“ toxiny, které se tam nahromadily během dne intenzivním přemýšlením. Mezi tyto toxiny patří i beta-amyloid, bílkovina, jejíž hromadění je spojováno s Alzheimerovou chorobou.
Pokud dlouhodobě spíte méně než 7 hodin, nebo je váš spánek nekvalitní a přerušovaný, tato „myčka“ nestihne dokončit cyklus. Odpadní látky zůstávají v mozku a mohou startovat zánětlivé procesy. Podle některých studií je také vhodná poloha spaní na boku.
Dříve bylo zjištění onemocnění mozku složité, drahé a často nepříjemné. Vědci se proto zaměřují na hledání tzv. biomarkerů. Tedy stop, které nemoc zanechává v těle dávno předtím, než začnete zapomínat jména.
Jedním z nejslibnějších míst, kam se dívat, jsou vaše oči. Sítnice uvnitř oka vzniká už během vývoje plodu v těle matky z části mozku. Je to jediná část centrální nervové soustavy, kterou můžeme vidět pouhým okem, resp. speciální kamerou, aniž bychom museli řezat do hlavy.
Změny na sítnici – například v tloušťce nervových vláken nebo v prokrvení – mohou ukázat riziko Alzheimerovy choroby mnoho let předtím, než se objeví první příznaky.
Podobně to může fungovat i u krevních testů. Vědci, včetně těch českých, zdokonalují metody, které dokáží odhalit stopy nemoci, tzv. tau proteiny, z běžného krevního vzorku.
Dlouho panoval mýtus, že se rodíme s určitým počtem neuronů, které postupně jen odumírají.
Dnes víme, že mozek se umí měnit a přizpůsobovat. Díky této schopnosti si vytváří nová spojení po celý život – i když jsme už staří.
Představte si mozek jako síť silnic. Pokud máte do cíle (vzpomínky, dovednosti) jen jednu cestu a ta se zablokuje (nemocí, stářím), máte problém. Pokud si ale celoživotním učením vybudujete hustou dálniční síť s mnoha objížďkami, mozek dokáže poškozená místa obejít.
Nikdy není pozdě začít s něčím novým. Rutina je nepřítelem mozku. Jakmile něco umíte dokonale a děláte to „na autopilota“, mozek přestává trénovat.
Luštění křížovek je fajn, ale nestačí. Mozek potřebuje novost a výzvu. Učte se cizí jazyk, hrajte na hudební nástroj, změňte trasu do práce, nebo se naučte tančit. Tanec je mimochodem pro mozek jednou z nejnáročnějších (a nejlepších) aktivit, protože spojuje pohyb, hudbu, prostorovou orientaci a paměť.
V době, kdy téměř nepřetržitě používáme digitální technologie, často zapomínáme, že jsme lidé s přirozenými potřebami. Jsme společenské bytosti. Nejnovější studie ukazují, že osamělost a stranění se druhých je jedním z hlavních rizik pro vznik demence.
S tím souvisí i další často opomíjená věc – sluch. Pokud starší člověk hůře slyší, přestává se zapojovat do debat a jeho mozek ztrácí podněty. Nedoslýchavost tak podle studií, do kterých byli zapojení i vědci z mezinárodního vědeckého institutu INDRC, urychluje nástup demence. Řešení je přitom snadné, nestydět se za naslouchátko.
Když komunikujeme s jinými lidmi, náš mozek musí pracovat na plné obrátky.
Učí se poznávat emoce z obličeje, tvořit věty, reagovat na tón hlasu a pamatovat si, o čem byla řeč. Je to náročný trénink.
![]()
Poslechněte si podcast s Evou Fruhwirtovou: „Průšvihem dnešní doby je, že naše mozky leniví.“
Demence není jen nemocí jednoho člověka, ale celé rodiny. Statistiky WHO varují, že péče o blízkého s Alzheimerovou chorobou nesmírně zatěžuje zdraví i finance pečujících. Často jde o tzv. sendvičovou generaci.
Čeští odborníci se shodují: Vzdělávání je součástí péče. Když rodina ví, co ji čeká, jak mluvit s pacientem a jak řešit důležité otázky, výrazně to snižuje stres a zlepšuje život pacienta i toho, kdo o něj pečuje.
Zapomeňte na zkumavky. Moderní výzkum mozku dnes vypadá jako sci-fi. V rámci projektu CLARA, na kterém spolupracuje institut INDRC mimo jiné také s národním superpočítačovým centrem IT4Innovations v Ostravě, vzniká infrastruktura nejnovějších technologií, které budou sloužit pro další vědeckou práci. Zapojení superpočítače by mělo urychlit zpracování velkých datasetů klinických dat.
To, co by v laboratoři trvalo roky (testování hypotéz, analýza dat), zvládnou stroje napodobit velmi rychle a mohou vytvořit modely dění v mozku. Dochází tak k propojování klinických dat od lékařů s obrovskou výpočetní silou. Znamená to, že účinná prevence a léčba by měly být dostupné dříve.
Součástí projektu je i unikátní Collaboratorium. Tento prostor pro spolupráci přesahuje rámec tradičních výzkumných prostředí. Spojuje fyzickou infrastrukturu s virtuálními a online nástroji a podporuje interakci a společnou tvorbu napříč obory. Jeho jádrem je otevřený přístup, který si cení zapojení občanů, zpřístupňuje vědu a zároveň prosazuje reálná řešení neurodegenerativních onemocnění.
Všechny tyto zajímavosti spojuje jedna věc: naděje. Díky propojení medicíny, biologie a strojového učení, což je podstatou práce institutu INDRC, přestane snad být v budoucích letech Alzheimerova choroba v neporazitelným strašákem. Zatímco vědci v České republice ve spolupráci se zahraničními experty pracují s umělou inteligenci, aby nemoc mohla být odhalena včas, vy můžete trénovat svůj mozek zdravým životním stylem už nyní.
Generali penzijní společnost se aktivně zapojuje do šíření osvěty a prevence Alzheimerovy nemoci. Věříme totiž, že smyslem přípravy na stáří není jen mít prostředky na účtu, ale také zdravá mysl. Díky tomu si můžete užít podzim života naplno – aktivně, důstojně a s radostí.
Otestujte si, co jste si zapamatovali, a zjistěte, zda jste připraveni pečovat o své kognitivní zdraví.
1. Kolik lidí na světě podle WHO žije s demencí?
A) Asi 1 milion.
B) Přes 55 milionů.
C) Necelá 1 miliarda.
2. Jaká je jedna z prvních fází Alzheimerovy choroby?
A) Období, kdy pacient zapomíná jen jména.
B) Tichá fáze trvající i desítky let, kdy se nemoc rozvíjí bez viditelných příznaků.
C) Fáze, kdy se nemoc léčí bylinkami.
3. Jaký mají vědci názor na neuroplasticitu, čili schopnost mozku se měnit?
A) Je to mýtus, rodíme se s konečným počtem neuronů.
B) Neuroplasticita funguje pouze u dětí do 15 let, pak se vývoj zastaví.
C) Mozek dokáže vytvářet nová spojení mezi buňkami po celý život.
4. Kdy probíhá nejintenzivnější „čištění“ mozku od toxinů?
A) Při luštění náročných křížovek.
B) Během hlubokého spánku.
C) Při intenzivním sportu.
5. Jak vypadá moderní výzkum mozku?
A) Nic nenahradí zkumavky a mikroskopy, které zkoumají odebranou tkáň.
B) Výzkum se nejvíce zaměřuje na mechanickou robotiku.
C) Superpočítače vytvářejí virtuální modely mozku a simulují biologické procesy.
6. Který smyslový orgán je považován za okno do mozku pro včasnou diagnostiku?
A) Ucho (tvar boltce).
B) Oko (sítnice).
C) Kůže (otisky prstů).
7. Která aktivita je podle vědců komplexním tréninkem pro mozek?
A) Tanec (spojení pohybu, hudby a paměti). Sledování televizních seriálů.
B) Sledování televizních seriálů.
C) Dlouhý spánek přes den.
Správné odpovědi
1b, 2b, 3c, 4b, 5c, 6b, 7a
Přečtěte si
Kognitivní testy vedou k včasnému odhalení demence