Duševní zdraví se začíná formovat už v prvních měsících života dítěte. Právě tehdy si vytváří vztah k okolnímu světu, druhým lidem i sobě samotnému. Klíčovou roli přitom hraje stabilní a láskyplné rodinné prostředí. Jak mohou duševní zdraví dítěte podpořit rodiče i blízcí? A jak poznat, když dítě něco trápí?
Duševní zdraví se začíná formovat už v prvních měsících života dítěte. Právě tehdy si vytváří vztah k okolnímu světu, druhým lidem i sobě samotnému. Klíčovou roli přitom hraje stabilní a láskyplné rodinné prostředí. Jak mohou duševní zdraví dítěte podpořit rodiče i blízcí? A jak poznat, když dítě něco trápí?
Rodina je první místo, kde se dítě učí důvěře, lásce a tomu, jak funguje svět. Když rodiče dítě přijímají, jsou mu oporou a zvládají řešit stresové situace s klidem a rozvahou, poskytují nejen pocit bezpečí, ale také model chování, který dítě přebírá a uplatňuje ve vztazích s vrstevníky i v dospělosti.
„Rodiče, kteří reagují na potřeby dítěte s klidem a respektem, dávají dítěti pocit bezpečí a pomáhají mu vytvářet zdravý základ pro vztahy. To má zásadní vliv na to, jak se dítě později orientuje ve světě a jak si poradí s náročnými situacemi,“ říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček.
Mnoho dospělých se domnívá, že na děti má významný dopad pouze to, co si vědomě vybavují. Realita je ale jiná. Mozek i tělo si „pamatují“, že dítě prožívalo chronický stres, nejistotu, emoční zanedbávání nebo nějakou jinou traumatickou situaci. Bez včasné pomoci to může vést k trvalým následkům projevujícím se v chování, emocích i zdraví.
Pokud totiž dítě už v raném věku zažívá psychickou nepohodu, může u něj dojít ke změnám v mozku, konkrétně k narušení vývoje částí mozku zodpovědných za zvládání emocí a stresu. Utrpět tím může také paměť, pozornost a schopnost soustředit se. Výsledkem bývá zhoršená schopnost efektivně se učit a přizpůsobovat se změnám. Duševní nepohoda se navíc často odrazí i na fyzickém zdraví, například oslabenou imunitou.
Děti nedokážou vždy přesně popsat, co cítí. Jejich psychická nepohoda se proto často projevuje změnou chování. U nejmenších to může být například snížená pohybová aktivita, problémy se spánkem nebo odmítání jídla. Starší děti mohou být agresivní a mít časté záchvaty vzteku, stáhnout se do sebe nebo přestat dělat věci, které je dříve bavily.
S růstem dítěte je důležité pomáhat mu v rozvoji emoční inteligence a učení se, jak s emocemi správně pracovat.
Signály, které by rodiče neměli přehlížet:
„Duševní nepohoda se může u dětí projevit nenápadně, například jako ztráta zájmu, podrážděnost nebo stažení do sebe. Čím dříve jsou tyto varovné signály rozpoznány, tím větší je šance na efektivní pomoc. Vždy nemusí signalizovat vážný problém, ale pokud se objevují opakovaně nebo přetrvávají, je lepší situaci konzultovat s odborníkem. Dítěti tak můžeme ušetřit hodně bolesti,“ upozorňuje psychiatr Peter Pöthe.
To nejdůležitější, co může dítě dostat od svého okolí, je stabilní, bezpečné a láskyplné prostředí. Když ví, že má ve svých blízkých oporu, snáz zvládá své emoce, stres i každodenní výzvy. Velkou roli přitom mohou hrát i drobnosti:
Pokud máte pocit, že dítě ve vašem okolí prožívá něco, co by mohlo ohrozit jeho duševní zdraví, nebo jako rodiče sami procházíte náročným obdobím, které může dítě negativně ovlivnit, není ostuda požádat o pomoc. Nejedná se o selhání nebo projev slabosti, ale o krok k tomu, aby bylo lépe.
Odborníci z SOS dětských vesniček, které v jejich práci cíleně podporuje Generali Česká pojišťovna, pomáhají dětem a jejich rodinám napříč Českem. Můžete se na ně obrátit přes web.
Přečtěte si
SOS dětské vesničky pomáhají měnit životy dětí k lepšímu
Rané trauma může ovlivnit celý život. Mnozí o něm ale netuší
Proč je potřeba, aby dítě vyrůstalo v láskyplném prostředí
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
„Dodělávek je dost. Čekáme na kuchyňskou linku a někde nám ještě chybí lišty nebo parapety. Ale to jsou všechno jen kosmetické úpravy, které zvládneme udělat za pochodu. Jinak je rekonstrukce kompletně dokončena,“ oznamuje nadšeně Karolína.
Dům mají kompletně zateplený a využívají podlahové topení napojené na tepelné čerpadlo. Už několik měsíců sledují spotřebu energie online. A i když vytápěli na maximum, aby dům pořádně vyschnul, spotřeba energií je díky dobré izolaci a tepelnému čerpadlu nižší, než očekávali.
I přes původní komplikace s financováním vše dopadlo dobře a Bereščákovým se podařilo prostředky od banky na rekonstrukci získat. „Banka nám uvolnila peníze na základě odhadu proinvestování. Ale ve výsledku jsme do domu investovali mnohem víc, než ukazoval původní odhad,“ říká Karolína.

Co rodinám, které v budoucnu čeká rekonstrukce, radí Martin Novák, finanční poradce z Generali České distribuce? „Nejdůležitější část přípravy na rekonstrukci je finanční plánování s dostatečným předstihem. Nelze totiž počítat s tím, že hypotéka pokryje všechny výdaje. I během rekonstrukce je proto důležité zachovat si finanční rezervu, která pokryje tři až šest měsíců rodinných výdajů.“
A když rekonstrukce skončí, na co rozhodně nezapomenout? „Nezapomeňte aktualizovat své pojištění,“ radí Jan Pinkava, senior manažer majetkového pojištění z Generali České pojišťovny. „Nová okna, fotovoltaika i tepelné čerpadlo zvyšují hodnotu stavby. Aby nemovitost nebyla podpojištěna, je potřeba tyto změny promítnout do pojistné částky.“
„Celý rok byl pro nás dost náročný,“ přiznává Karolína. „Když jsem musela najednou řešit rekonstrukci a zároveň rodinu, děti a práci, bylo to opravdu stresující a pro náš partnerský vztah to byla rozhodně zkouška“.
Rekonstrukce nebo stěhování mohou patřit k náročným obdobím partnerského vztahu. Jak může stres ovlivnit partnerský vztah? Zeptali jsme se psycholožky Jany Sedláčkové. „Rekonstrukce je významný stresor – pojí se s ním spousta rozhodnutí nebo časový či finanční tlak. Naší psychice ani vztahům neprospívá ani to, že nemáme dostatek času na své blízké nebo oblíbené koníčky,“ popisuje a dodává: „Je to také období, které klade velké nároky na partnerskou komunikaci. Často komunikujeme pod tlakem a řešíme situace, se kterými jsme se dříve nesetkali.“

Ani rovnoměrné rozdělení práce ale nemusí znamenat, že na sebe mají partneři dostatek času. Po náročném období teď chtějí Bereščákovi věnovat více času také svému vztahu.
Co párům v podobné situaci doporučuje psycholožka Jana Sedláčková? „Doporučuji udělat si na sebe čas a věnovat se společně něčemu, co oba partnery baví a spojuje. Je dobré se také zeptat sami sebe: Co se z našeho vztahu vytratilo a co nám chybí? To nám umožní zjistit, proč se partneři jeden druhému vzdálili a nezabývat se pouze jeho důsledky. Pomoci s tím může například terapie.“
Přes všechny náročné chvíle hodnotí Karolína rekonstrukci pozitivně a je ráda, že se jim ji podařilo dotáhnout do konce.
Bereščákovi chtějí žít udržitelně i po přestěhování z Poděbrad na vesnici. „K udržitelnému způsobu života chceme vést i naše děti. Ať už jde o třídění odpadu, nebo pěstování vlastních potravin,“ sděluje natěšeně Karolína.
A co by doporučili těm, pro koho je udržitelnost důležitou hodnotou? „Neposlouchejte komentáře okolí a žijte podle vlastního přesvědčení. Nám to funguje.“
Přečtěte si
Jak na udržitelné vybavení domu