Duševní zdraví se začíná formovat už v prvních měsících života dítěte. Právě tehdy si vytváří vztah k okolnímu světu, druhým lidem i sobě samotnému. Klíčovou roli přitom hraje stabilní a láskyplné rodinné prostředí. Jak mohou duševní zdraví dítěte podpořit rodiče i blízcí? A jak poznat, když dítě něco trápí?
Duševní zdraví se začíná formovat už v prvních měsících života dítěte. Právě tehdy si vytváří vztah k okolnímu světu, druhým lidem i sobě samotnému. Klíčovou roli přitom hraje stabilní a láskyplné rodinné prostředí. Jak mohou duševní zdraví dítěte podpořit rodiče i blízcí? A jak poznat, když dítě něco trápí?
Rodina je první místo, kde se dítě učí důvěře, lásce a tomu, jak funguje svět. Když rodiče dítě přijímají, jsou mu oporou a zvládají řešit stresové situace s klidem a rozvahou, poskytují nejen pocit bezpečí, ale také model chování, který dítě přebírá a uplatňuje ve vztazích s vrstevníky i v dospělosti.
„Rodiče, kteří reagují na potřeby dítěte s klidem a respektem, dávají dítěti pocit bezpečí a pomáhají mu vytvářet zdravý základ pro vztahy. To má zásadní vliv na to, jak se dítě později orientuje ve světě a jak si poradí s náročnými situacemi,“ říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček.
Mnoho dospělých se domnívá, že na děti má významný dopad pouze to, co si vědomě vybavují. Realita je ale jiná. Mozek i tělo si „pamatují“, že dítě prožívalo chronický stres, nejistotu, emoční zanedbávání nebo nějakou jinou traumatickou situaci. Bez včasné pomoci to může vést k trvalým následkům projevujícím se v chování, emocích i zdraví.
Pokud totiž dítě už v raném věku zažívá psychickou nepohodu, může u něj dojít ke změnám v mozku, konkrétně k narušení vývoje částí mozku zodpovědných za zvládání emocí a stresu. Utrpět tím může také paměť, pozornost a schopnost soustředit se. Výsledkem bývá zhoršená schopnost efektivně se učit a přizpůsobovat se změnám. Duševní nepohoda se navíc často odrazí i na fyzickém zdraví, například oslabenou imunitou.
Děti nedokážou vždy přesně popsat, co cítí. Jejich psychická nepohoda se proto často projevuje změnou chování. U nejmenších to může být například snížená pohybová aktivita, problémy se spánkem nebo odmítání jídla. Starší děti mohou být agresivní a mít časté záchvaty vzteku, stáhnout se do sebe nebo přestat dělat věci, které je dříve bavily.
S růstem dítěte je důležité pomáhat mu v rozvoji emoční inteligence a učení se, jak s emocemi správně pracovat.
Signály, které by rodiče neměli přehlížet:
„Duševní nepohoda se může u dětí projevit nenápadně, například jako ztráta zájmu, podrážděnost nebo stažení do sebe. Čím dříve jsou tyto varovné signály rozpoznány, tím větší je šance na efektivní pomoc. Vždy nemusí signalizovat vážný problém, ale pokud se objevují opakovaně nebo přetrvávají, je lepší situaci konzultovat s odborníkem. Dítěti tak můžeme ušetřit hodně bolesti,“ upozorňuje psychiatr Peter Pöthe.
To nejdůležitější, co může dítě dostat od svého okolí, je stabilní, bezpečné a láskyplné prostředí. Když ví, že má ve svých blízkých oporu, snáz zvládá své emoce, stres i každodenní výzvy. Velkou roli přitom mohou hrát i drobnosti:
Pokud máte pocit, že dítě ve vašem okolí prožívá něco, co by mohlo ohrozit jeho duševní zdraví, nebo jako rodiče sami procházíte náročným obdobím, které může dítě negativně ovlivnit, není ostuda požádat o pomoc. Nejedná se o selhání nebo projev slabosti, ale o krok k tomu, aby bylo lépe.
Odborníci z SOS dětských vesniček, které v jejich práci cíleně podporuje Generali Česká pojišťovna, pomáhají dětem a jejich rodinám napříč Českem. Můžete se na ně obrátit přes web.
Přečtěte si
SOS dětské vesničky pomáhají měnit životy dětí k lepšímu
Rané trauma může ovlivnit celý život. Mnozí o něm ale netuší
Proč je potřeba, aby dítě vyrůstalo v láskyplném prostředí
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
Před rokem měli Červovi postavený dům, ale okolí domu bylo prázdné. Žádný plot, chodníček, zahrada ani záhony. Během té doby se posunuli o pořádný kus. Na dřevostavbě dnes zbývá dokončit už jen pár detailů, kterými mladá rodina dotvoří své vysněné bydlení. Nedávno dokončili výstavbu chodníku a na zahradě mají rajčata nebo rukolu. V domě zase doplnili dřevěné police na míru v předsíni a také v prostoru u pračky a sušičky. Díky nim využijí každý centimetr dřevostavby.
S výsledkem jsou spokojení. „Když jsme stavěli a vybavovali dům, peníze a čas byly nejdůležitější faktory. V rámci rozpočtu, který jsme měli, jsme udělali ta nejlepší možná rozhodnutí,“ popisují Červovi. „Samozřejmě kdybychom měli více peněz, volili bychom hliníková okna, dřevěné podlahy nebo rekuperaci,“ dodávají.
Po počátečních komplikacích s instalací dnes bez problémů funguje také fotovoltaika. „Soláry fungují dobře. I se základním nastavením nám pokrývají asi 30 procent spotřeby energie. V domě s malými dětmi, kde neustále běží pračka, sušička nebo myčka, se to rozhodně hodí,“ říká Matěj. Nezklamalo je ani tepelné čerpadlo. „V zimě topí, v létě chladí a můžeme si ho zapnout v místnosti, kterou zrovna potřebujeme vytopit,“ pochvaluje si Martina.

Postupně se mění také okolí domu. Od poslední návštěvy přibyla terasa a vyvýšené záhony, ve kterých Červovým roste zelenina a bylinky. Při výběru materiálu na terasu dali přednost praktičnosti. „Od dřeva nás odrazovali, a proto jsme se rozhodli pro dřevoplast. Má dobrou životnost a je nenáročný na údržbu,“ vysvětlují své rozhodnutí Červovi.
Na co při plánování zahrady nezapomenout? Podle zahradní architektky Hany Dvorské je důležité nejprve zohlednit podmínky konkrétního místa. „Je potřeba brát v potaz terén, nadmořskou výšku, orientaci ke světovým stranám nebo místní klimatické podmínky. To všechno může ovlivnit, jak se bude rostlinám dařit,“ vysvětluje. Udržitelná zahrada přitom podle ní nemusí být složitá. „Udržitelná zahrada je taková, která odráží potřeby svého majitele. Fungovat může i v minimalistickém měřítku. Někdo, kdo chce pěstovat rostliny, si může vysadit jen to, co opravdu chce. A když se k tomu přidá třeba kompost ze zbytků z kuchyně, je to krásně udržitelný systém,“ doplňuje.
Přestože měli z odchodu z Prahy zpočátku obavy, s odstupem času vědí, že se rozhodli správně. „Vlastní zahrada je obrovská výhoda. Dříve jsme zvažovali, jestli nám ta cesta do parku se synem vůbec stojí za to. Dnes jsme za minutu venku a můžeme s dětmi strávit na zahradě celý den,“ říká Matěj. „Já jsem se zase bála, že mi bude chybět pražská vybavenost a kulturní akce. Tady ale máme všechno, co potřebujeme, a Praha je pořád v dojezdové vzdálenosti,“ hodnotí Martina.

S tím, jak děti rostou, získávají Červovi také více času sami pro sebe. „Oba kluci už dokážou být samostatnější, takže máme víc času na odpočinek,“ říká Martina. Zároveň ale rodinu Červových čeká nová životní etapa. Nejstarší syn nastoupí v září do školky, zatímco s mladším bude Matěj nadále zůstávat doma. Za několik měsíců je proto čeká další velké rozhodování o návratu do práce a dalších možnostech.
Od přestěhování do vlastního domu věnují Červovi udržitelnosti větší pozornost. Dnes například pěstují zeleninu a využívají solární energii. První kroky k udržitelnějšímu životu ale podle odborníků nemusejí být nijak převratné.
Co radí odbornice Helena Továrková z Nadace Veronika těm, kteří chtějí s udržitelností začít? „Doporučuji vybrat něco, co má dopad, ale k čemu máte zároveň blízko. Můžete si vybrat z oblastí, jako je energetika, doprava nebo jídlo. Jedna z těchto věcí vám bude určitě nejblíž, a právě u ní můžete začít. Společnost se skládá z jednotlivců, takže každá snaha má smysl. Zároveň můžete jít příkladem ostatním.“
Také Červovi vidí sílu ve zdánlivých maličkostech. „Kdybych měla někomu poradit, řekla bych, ať začnou něčím malým, například tříděním odpadu nebo nakupováním věcí z druhé ruky. Stejně tak můžou zkusit pěstovat vlastní potraviny. Je to drobná změna, která navíc udělá člověku radost,“ uvádí na závěr Martina.
Přečtěte si