Duševní zdraví se začíná formovat už v prvních měsících života dítěte. Právě tehdy si vytváří vztah k okolnímu světu, druhým lidem i sobě samotnému. Klíčovou roli přitom hraje stabilní a láskyplné rodinné prostředí. Jak mohou duševní zdraví dítěte podpořit rodiče i blízcí? A jak poznat, když dítě něco trápí?
Duševní zdraví se začíná formovat už v prvních měsících života dítěte. Právě tehdy si vytváří vztah k okolnímu světu, druhým lidem i sobě samotnému. Klíčovou roli přitom hraje stabilní a láskyplné rodinné prostředí. Jak mohou duševní zdraví dítěte podpořit rodiče i blízcí? A jak poznat, když dítě něco trápí?
Rodina je první místo, kde se dítě učí důvěře, lásce a tomu, jak funguje svět. Když rodiče dítě přijímají, jsou mu oporou a zvládají řešit stresové situace s klidem a rozvahou, poskytují nejen pocit bezpečí, ale také model chování, který dítě přebírá a uplatňuje ve vztazích s vrstevníky i v dospělosti.
„Rodiče, kteří reagují na potřeby dítěte s klidem a respektem, dávají dítěti pocit bezpečí a pomáhají mu vytvářet zdravý základ pro vztahy. To má zásadní vliv na to, jak se dítě později orientuje ve světě a jak si poradí s náročnými situacemi,“ říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček.
Mnoho dospělých se domnívá, že na děti má významný dopad pouze to, co si vědomě vybavují. Realita je ale jiná. Mozek i tělo si „pamatují“, že dítě prožívalo chronický stres, nejistotu, emoční zanedbávání nebo nějakou jinou traumatickou situaci. Bez včasné pomoci to může vést k trvalým následkům projevujícím se v chování, emocích i zdraví.
Pokud totiž dítě už v raném věku zažívá psychickou nepohodu, může u něj dojít ke změnám v mozku, konkrétně k narušení vývoje částí mozku zodpovědných za zvládání emocí a stresu. Utrpět tím může také paměť, pozornost a schopnost soustředit se. Výsledkem bývá zhoršená schopnost efektivně se učit a přizpůsobovat se změnám. Duševní nepohoda se navíc často odrazí i na fyzickém zdraví, například oslabenou imunitou.
Děti nedokážou vždy přesně popsat, co cítí. Jejich psychická nepohoda se proto často projevuje změnou chování. U nejmenších to může být například snížená pohybová aktivita, problémy se spánkem nebo odmítání jídla. Starší děti mohou být agresivní a mít časté záchvaty vzteku, stáhnout se do sebe nebo přestat dělat věci, které je dříve bavily.
S růstem dítěte je důležité pomáhat mu v rozvoji emoční inteligence a učení se, jak s emocemi správně pracovat.
Signály, které by rodiče neměli přehlížet:
„Duševní nepohoda se může u dětí projevit nenápadně, například jako ztráta zájmu, podrážděnost nebo stažení do sebe. Čím dříve jsou tyto varovné signály rozpoznány, tím větší je šance na efektivní pomoc. Vždy nemusí signalizovat vážný problém, ale pokud se objevují opakovaně nebo přetrvávají, je lepší situaci konzultovat s odborníkem. Dítěti tak můžeme ušetřit hodně bolesti,“ upozorňuje psychiatr Peter Pöthe.
To nejdůležitější, co může dítě dostat od svého okolí, je stabilní, bezpečné a láskyplné prostředí. Když ví, že má ve svých blízkých oporu, snáz zvládá své emoce, stres i každodenní výzvy. Velkou roli přitom mohou hrát i drobnosti:
Pokud máte pocit, že dítě ve vašem okolí prožívá něco, co by mohlo ohrozit jeho duševní zdraví, nebo jako rodiče sami procházíte náročným obdobím, které může dítě negativně ovlivnit, není ostuda požádat o pomoc. Nejedná se o selhání nebo projev slabosti, ale o krok k tomu, aby bylo lépe.
Odborníci z SOS dětských vesniček, které v jejich práci cíleně podporuje Generali Česká pojišťovna, pomáhají dětem a jejich rodinám napříč Českem. Můžete se na ně obrátit přes web.
Přečtěte si
SOS dětské vesničky pomáhají měnit životy dětí k lepšímu
Rané trauma může ovlivnit celý život. Mnozí o něm ale netuší
Proč je potřeba, aby dítě vyrůstalo v láskyplném prostředí
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
Nejlépe si změn v chování dítěte obvykle všimnou jeho rodiče, protože ho znají nejdůvěrněji. Pokud ale změny přetrvávají delší dobu (např. měsíc a déle) a podpora rodiny nestačí, je vhodné vyhledat odborníka.
Nejčastěji se rodiny obracejí nejprve na psychologa. Pomocí rozhovoru s rodiči a vyšetření dítěte dokáže pojmenovat problém a navrhnout řešení. Někdy postačí doporučení pro rodiče, jindy doporučí návštěvu dalšího odborníka.
„Psycholog dokáže na dítě nahlížet s odstupem a porovnat jeho vývoj s ostatními vrstevníky. Rodiče mají zase výhodu v tom, že své dítě znají dlouhodobě a v různých prostředích. Ve většině případech pomůže to, když se oba pohledy propojí,“ vysvětluje Peter Pöthe, dětský psycholog a psychiatr.
Pokud je to potřeba, psycholog vás může odkázat na klinického psychologa, který se více věnuje diagnostice poruch, nebo na speciálního pedagoga, pokud jde o potíže s učením.
Psychiatr je lékař, který se specializuje na duševní zdraví. Stejně jako klinický psycholog dokáže diagnostikovat poruchy, ale navíc může předepisovat léky. V situacích, kdy samotná terapie nestačí, je právě psychiatr tím, kdo navrhne vhodnou léčbu a pomůže překlenout náročné období.
Psychoterapeutem může být psycholog nebo psychiatr, který absolvoval terapeutický výcvik. Cílem psychoterapie je zlepšit psychický stav dítěte a posílit jeho vztahy s okolím. U dětí se často využívá hra nebo jiné kreativní techniky, aby setkání probíhala přirozeně a bez stresu.
Psychoterapie je většinou dlouhodobější proces, který trvá měsíce, někdy i roky. U dětí se přitom klade důraz na bezpečí, hravost a přirozenost celého setkávání.
Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje s SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem ze znevýhodněných rodin, které zažily rané trauma, ale také šířit osvětu mezi veřejností.
Pomoc nemusíte hledat jen u odborníků v ordinaci. Možné je se obrátit i na specializované organizace. Jednou z nich je nezisková organizace SOS dětské vesničky, které už desítky let pomáhají ohroženým dětem vyrůstat v bezpečném a stabilním prostředí.
„Pracujeme nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči. Cílem naší pomoci je vyřešit sociální či materiální situaci, aby děti mohly vyrůstat doma a nedošlo k jejich odebrání do náhradní péče. Poskytujeme terénní sociální služby, krizovou intervenci a pravidelnou podporu, například při hledání další odborné péče, jako jsou dětští psychologové,” říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka z SOS dětských vesniček.
Vyhledat pomoc není projev slabosti. Naopak to ukazuje, že rodiče naslouchají svému dítěti a chtějí mu ulevit v těžkém období.
Přečtěte si
Duševní zdraví dětí: 5 věcí, které by měl vědět každý rodič
Rané trauma může ovlivnit celý život. Mnozí o něm ale netuší
SOS dětské vesničky pomáhají měnit životy dětí k lepšímu
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“