Duševní zdraví se začíná formovat už v prvních měsících života dítěte. Právě tehdy si vytváří vztah k okolnímu světu, druhým lidem i sobě samotnému. Klíčovou roli přitom hraje stabilní a láskyplné rodinné prostředí. Jak mohou duševní zdraví dítěte podpořit rodiče i blízcí? A jak poznat, když dítě něco trápí?
Duševní zdraví se začíná formovat už v prvních měsících života dítěte. Právě tehdy si vytváří vztah k okolnímu světu, druhým lidem i sobě samotnému. Klíčovou roli přitom hraje stabilní a láskyplné rodinné prostředí. Jak mohou duševní zdraví dítěte podpořit rodiče i blízcí? A jak poznat, když dítě něco trápí?
Rodina je první místo, kde se dítě učí důvěře, lásce a tomu, jak funguje svět. Když rodiče dítě přijímají, jsou mu oporou a zvládají řešit stresové situace s klidem a rozvahou, poskytují nejen pocit bezpečí, ale také model chování, který dítě přebírá a uplatňuje ve vztazích s vrstevníky i v dospělosti.
„Rodiče, kteří reagují na potřeby dítěte s klidem a respektem, dávají dítěti pocit bezpečí a pomáhají mu vytvářet zdravý základ pro vztahy. To má zásadní vliv na to, jak se dítě později orientuje ve světě a jak si poradí s náročnými situacemi,“ říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček.
Mnoho dospělých se domnívá, že na děti má významný dopad pouze to, co si vědomě vybavují. Realita je ale jiná. Mozek i tělo si „pamatují“, že dítě prožívalo chronický stres, nejistotu, emoční zanedbávání nebo nějakou jinou traumatickou situaci. Bez včasné pomoci to může vést k trvalým následkům projevujícím se v chování, emocích i zdraví.
Pokud totiž dítě už v raném věku zažívá psychickou nepohodu, může u něj dojít ke změnám v mozku, konkrétně k narušení vývoje částí mozku zodpovědných za zvládání emocí a stresu. Utrpět tím může také paměť, pozornost a schopnost soustředit se. Výsledkem bývá zhoršená schopnost efektivně se učit a přizpůsobovat se změnám. Duševní nepohoda se navíc často odrazí i na fyzickém zdraví, například oslabenou imunitou.
Děti nedokážou vždy přesně popsat, co cítí. Jejich psychická nepohoda se proto často projevuje změnou chování. U nejmenších to může být například snížená pohybová aktivita, problémy se spánkem nebo odmítání jídla. Starší děti mohou být agresivní a mít časté záchvaty vzteku, stáhnout se do sebe nebo přestat dělat věci, které je dříve bavily.
S růstem dítěte je důležité pomáhat mu v rozvoji emoční inteligence a učení se, jak s emocemi správně pracovat.
Signály, které by rodiče neměli přehlížet:
„Duševní nepohoda se může u dětí projevit nenápadně, například jako ztráta zájmu, podrážděnost nebo stažení do sebe. Čím dříve jsou tyto varovné signály rozpoznány, tím větší je šance na efektivní pomoc. Vždy nemusí signalizovat vážný problém, ale pokud se objevují opakovaně nebo přetrvávají, je lepší situaci konzultovat s odborníkem. Dítěti tak můžeme ušetřit hodně bolesti,“ upozorňuje psychiatr Peter Pöthe.
To nejdůležitější, co může dítě dostat od svého okolí, je stabilní, bezpečné a láskyplné prostředí. Když ví, že má ve svých blízkých oporu, snáz zvládá své emoce, stres i každodenní výzvy. Velkou roli přitom mohou hrát i drobnosti:
Pokud máte pocit, že dítě ve vašem okolí prožívá něco, co by mohlo ohrozit jeho duševní zdraví, nebo jako rodiče sami procházíte náročným obdobím, které může dítě negativně ovlivnit, není ostuda požádat o pomoc. Nejedná se o selhání nebo projev slabosti, ale o krok k tomu, aby bylo lépe.
Odborníci z SOS dětských vesniček, které v jejich práci cíleně podporuje Generali Česká pojišťovna, pomáhají dětem a jejich rodinám napříč Českem. Můžete se na ně obrátit přes web.
Přečtěte si
SOS dětské vesničky pomáhají měnit životy dětí k lepšímu
Rané trauma může ovlivnit celý život. Mnozí o něm ale netuší
Proč je potřeba, aby dítě vyrůstalo v láskyplném prostředí
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
Kojenci prožívají emoce velmi intenzivně, ale bez vědomé schopnosti regulace. Pláč, napínání těla či natažené ruce nejsou projevy rozmaru, ale jasné signály potřeb – například kontaktu, bezpečí nebo klidu.
„U kojenců je chování zásadním komunikačním kanálem. Každé dítě potřebuje vřelou, stabilní a předvídatelnou péči, která mu pomáhá zorientovat se ve světě i ve vlastních pocitech. Tam, kde chybí dotek, bezprostřední reakce a bezpečná blízkost, se může už v prvním roce života utvářet nejistý vztah ke světu a k sobě samému,“ říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček.
Podle teorie citové vazby, kterou vytvořil John Bowlby, dítě od narození vyhledává blízkost pečující osoby, která se stává zdrojem bezpečí. Dlouhodobá nepřítomnost emočně citlivého dospělého, nebo naopak nekonzistentní či agresivní reakce, mohou narušit utváření bezpečné vazby – základu důvěry ve svět.
V období batolete dítě rozvíjí autonomii a zároveň prochází fází intenzivních emocí, které ještě nedokáže regulovat. Výbuchy vzteku, vzdor nebo agresivní reakce jsou přirozeným důsledkem vývojových změn.
„Výbuchy vzteku, záchvaty pláče nebo impulzivní reakce nejsou známkou nevychovanosti. Jde o důsledek vývoje mozku, který se teprve učí, jak zacházet s přetížením. Batole reaguje způsobem, který odpovídá jeho vývojové úrovni, i když je to pro okolí náročné,“ vysvětluje Šalátová.
Podle poznatků neurověd se děti, které zažily chronický stres bez citlivé podpory, potýkají s narušením okruhů mozku zodpovědných za regulaci emocí. V takovém případě mohou potřebovat aktivní přítomnost dospělého, který pomáhá uklidnit a znovu nastavit emoční rovnováhu.
Děti v předškolním věku začínají lépe rozpoznávat své pocity a postupně se učí vyjadřovat je pomocí slov. I přesto zůstává jejich emoční svět velmi intenzivní a často křehký. Pokud dítě v tomto období zažívá prostředí, které je nepředvídatelné, emočně chaotické nebo nejisté, může být pro něj složité porozumět tomu, co je bezpečné a co ne. V důsledku toho bývá jeho chování proměnlivé. Někdy může být přilnavé, jindy stažené, někdy vzdorující. Tyto reakce nejsou známkou „rozmazlenosti“, ale odrazem toho, že dítě se teprve učí, jak v takovém prostředí přežít.
Zkušenosti s nepřehlednými nebo protichůdnými reakcemi dospělých mohou vést k tomu, že si dítě začne vytvářet vlastní strategie, jak situaci zvládnout. Například potlačuje své emoce, přizpůsobuje se náladám okolí, nebo se snaží vnímat potřeby ostatních dříve než své vlastní. Z krátkodobého hlediska mu to může pomoci, ale dlouhodobě to může komplikovat jeho vztah k sobě samému i k druhým lidem.
„Pro dítě je důležité vědět, že na jeho emocích není nic špatného. Že smutek, zklamání nebo strach jsou normální součástí života a že si s nimi nemusí umět poradit samo. Nepomáhá srovnávání ani výčitky, ale klidná, věcná reakce dospělého, který situaci pojmenuje a podpoří ho v porozumění,“ říká Jindra Šalátová.
Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje se SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem z ohroženého prostředí, které zažily rané trauma, ale také podporovat celospolečenskou osvětu v oblasti prevence a zdravého vývoje.
Duševní zdraví dětí: 5 věcí, které by měl vědět každý rodič
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“