Ve článku se dočtete:
Dokázali byste si vybavit vzpomínku z doby, kdy vám bylo šest měsíců? Pravděpodobně ne. A přesto se právě v raném dětství začíná formovat to, kým jsme dnes. Už v prvních letech života se utváří náš vztah ke světu – jestli věříme ostatním, dokážeme se na ně spolehnout a zda se cítíme hodni lásky.
Rané trauma je výraz pro silně negativní zážitek nebo situaci, kterou dítě opakovaně zažívá už v nejútlejším věku – někdy dokonce ještě před narozením. Jde o chvíle, které jsou pro dítě bolestivé, ohrožující nebo matoucí a které nemá šanci samo zvládnout.
Vědecké studie i zkušenosti odborníků potvrzují, že zážitky z raného dětství (nebo dokonce z prenatálního období) mají zásadní vliv na vývoj mozku, chování i duševní zdraví. Dítě si tyto situace většinou nevybaví vědomě, přesto zůstávají zapsané v jeho podvědomí a mohou se projevit až mnohem později – třeba jako úzkosti, potíže ve vztazích nebo náchylnost k závislostem.
„Velká část traumat, se kterými se v praxi setkáváme, vzniká v době, kdy dítě ještě nedokáže mluvit nebo si později tyto zážitky vědomě vybavit. V podvědomí ale zůstávají. Takové děti jsou pak častěji ohrožené psychickými potížemi, závislostmi nebo nezdravými vztahy,“ upozorňuje Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček.
Ačkoliv může mít rané trauma zásadní dopad na vývoj člověka, povědomí o něm je v Česku stále nízké. Správně ho dokázala popsat jen pětina lidí. Víc než 60 % respondentů uvedlo, že tento pojem nikdy neslyšeli. Vyplývá to z průzkumu Generali České pojišťovny, která se s SOS vesničkami spojila v rámci celosvětové iniciativy The Human Safety Net.
„Je vidět, že veřejnost se v problematice často neorientuje, a právě proto je důležité o ní víc mluvit. S SOS vesničkami nás spojuje přesvědčení, že každé dítě potřebuje bezpečí a laskavou péči. Naši spolupráci vnímáme jako příležitost podpořit organizaci, která dlouhodobě pomáhá tam, kde je to nejvíc potřeba,” říká Monika Majerčíková z Generali České pojišťovny.
Téměř třetina Čechů věří, že rané trauma hrozí pouze týraným a zneužívaným dětem.
Spouštěčem raného traumatu mohou být závažné události, jako je fyzické či psychické násilí, zneužívání, ztráta blízké osoby nebo například uvěznění rodiče. Někdy jde o dlouhodobé zanedbávání základních potřeb dítěte – když nikdo nereaguje na jeho pláč, nemluví s ním, nechová ho nebo mu nedává pocit bezpečí a přijetí.
Trauma ale může způsobit i opuštění dítěte matkou (například v porodnici) nebo odebrání z rodiny.
Podle průzkumu Generali České se téměř třetina Čechů mylně domnívá, že rané trauma hrozí jen dětem, které byly týrány nebo zneužívány.
„Ve skutečnosti mohou v dětech zanechat hlubokou stopu i jiné situace, jako například přetahování se o děti ze strany rodičů při komplikovaném rozvodu nebo závažná nemoc blízkého člena rodiny. Rané trauma se netýká jen těch nejkřiklavějších případů, kdy bylo dítě týráno nebo zneužíváno, ale bohužel mnohem širší skupiny dětí než si většina lidí uvědomuje,” doplňuje Šalátová.
Rané trauma se neprojevuje navenek hned – jeho následky se často projeví až po letech. Právě proto je důležité o něm mluvit, vzdělávat veřejnost a posilovat včasnou pomoc rodinám, které ji potřebují. Cílem společné iniciativy Generali České pojišťovny a SOS dětských vesniček je pomoci během pěti let až 5 000 dětí.
Přečtěte si:
SOS dětské vesničky pomáhají měnit životy dětí k lepšímu
nebo si poslechněte podcasty: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
H. Kuncová, T. Pergnerová: „Ne každé dítě zvládne střídavou péči.“
Annu s Johanem čeká velká životní změna – chystají se na stavbu vlastního domu. Té ale předchází dlouhé jednání s úřady. Vybrali si totiž pozemek ve svahu u lesa. „Celý projekt jsme museli posunout, jelikož jsme při projektování zasadili stavbu příliš blízko lesa,“ popisuje současnou situaci mladý pár.
Přestože je práce na projektu kvůli pozemku komplikovaná, naději neztrácejí. „Úřady často určují, kde se může stavět, ale je to náš vysněný pozemek. Chceme tedy najít nějaký kompromis,“ říkají. Pokud vše půjde podle plánu a upravený projekt úřady schválí, příští rok by mohli začít s prvními úpravami pozemku.
I přes náročnější cestu se mladý pár na život v domě těší a už teď má velké plány. Přestože zatím stále žijí v bytě, na budoucí zahradě už pilně pracují.

Co je nejvhodnější pěstovat na českých zahradách? Radí zahradní architektka Hana Dvorská. „Mezi vhodné jedlé keře patří maliníky, josty nebo rybíz. Určitě doporučuji podívat se také na vyšlechtěné odrůdy stromů, například broskvoní nebo jabloní, které jsou odolné proti pozdním mrazíkům. Existují i menší sloupovité stromy. Ty jsou skvělou volbou pro menší zahrady,“ uvádí.
Anna s Johanem už zasadili ovocné stromy a keře. Začali také experimentovat s teplomilnými rostlinami, které se díky oteplování dají stále častěji pěstovat i u nás, například fíky. Nasbírané plody pak chtějí zpracovávat třeba do sirupů nebo džemů. „Z hlediska udržitelnosti je pro nás důležité být co nejvíce soběstační. Chceme být schopní vlastními silami vyrábět a vypěstovat toho co nejvíc,“ vysvětluje Anna.
Ani po finanční stránce není stavba domu pro mladý pár jednoduchá. Anna s Johanem musejí skloubit placení nájmu s přípravami na vlastní bydlení. Přestože mají naspořeno a snaží se neutrácet za zbytečnosti, bez hypotéky se pravděpodobně neobejdou.
Jak se připravit na pořízení vlastního bydlení? Petr Mederly z Generali Investments připomíná, čím by měl každý začít. „Prvním krokem je vždy dostatečná finanční rezerva. Ta se odvíjí od toho, za jak dlouho si chcete nemovitost pořizovat,“ popisuje a dodává: „Určitě doporučuji finanční možnosti probrat s odborníkem, který vám pomůže vaše finanční prostředky co nejlépe využít.“
Nedílnou součástí udržitelného života je pro Annu také způsob, jakým se obléká. Nejraději nakupuje oblečení z druhé ruky. Pokud pořizuje nové kousky, snaží se místo velkých řetězců podporovat místní prodejce a návrháře.

Co jsou principy udržitelného nákupu oblečení? Radí Helena Továrková z Nadace Veronica. „Nejjednodušší rada zní: nakupovat co nejméně. Určitě stojí za to podporovat také lokální značky, protože máte mnohem větší kontrolu nad tím, z jakého materiálu oděvy jsou nebo kdo je šil. Dobrou volbou jsou také přírodní materiály. Po skončení životnosti oděvu se dají dále zpracovat nebo se přirozeně rozloží. Naopak oblečení z polyesteru často uvolňuje do prostředí mikroplasty a obtížně se recykluje,“ popisuje.
V rámci videoprojektu Geny české rodiny měli Johan a Anna příležitost svůj způsob života více reflektovat a uvědomit si, kde mohou dělat věci jinak. „Promítlo se to třeba do cestování. Letos jsme jeli na dovolenou do Polska a místo auta nebo letadla jsme zvolili cestu vlakem. Strávili jsme tam deset hodin. A vlastně jsme si to užili,“ komentuje zážitek mladý pár.
Oba také doufají, že jejich způsob života může ostatní mladé lidi inspirovat. „Nemusíme být dokonalí. I malá změna může ve výsledku udělat hodně,“ uzavírá Anna.
Přečtěte si
Chcete žít udržitelně? Inspirujte se mladým párem ze Zlína
Jak na udržitelný přístup k financím