Ve článku se dočtete:
Dokázali byste si vybavit vzpomínku z doby, kdy vám bylo šest měsíců? Pravděpodobně ne. A přesto se právě v raném dětství začíná formovat to, kým jsme dnes. Už v prvních letech života se utváří náš vztah ke světu – jestli věříme ostatním, dokážeme se na ně spolehnout a zda se cítíme hodni lásky.
Rané trauma je výraz pro silně negativní zážitek nebo situaci, kterou dítě opakovaně zažívá už v nejútlejším věku – někdy dokonce ještě před narozením. Jde o chvíle, které jsou pro dítě bolestivé, ohrožující nebo matoucí a které nemá šanci samo zvládnout.
Vědecké studie i zkušenosti odborníků potvrzují, že zážitky z raného dětství (nebo dokonce z prenatálního období) mají zásadní vliv na vývoj mozku, chování i duševní zdraví. Dítě si tyto situace většinou nevybaví vědomě, přesto zůstávají zapsané v jeho podvědomí a mohou se projevit až mnohem později – třeba jako úzkosti, potíže ve vztazích nebo náchylnost k závislostem.
„Velká část traumat, se kterými se v praxi setkáváme, vzniká v době, kdy dítě ještě nedokáže mluvit nebo si později tyto zážitky vědomě vybavit. V podvědomí ale zůstávají. Takové děti jsou pak častěji ohrožené psychickými potížemi, závislostmi nebo nezdravými vztahy,“ upozorňuje Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček.
Ačkoliv může mít rané trauma zásadní dopad na vývoj člověka, povědomí o něm je v Česku stále nízké. Správně ho dokázala popsat jen pětina lidí. Víc než 60 % respondentů uvedlo, že tento pojem nikdy neslyšeli. Vyplývá to z průzkumu Generali České pojišťovny, která se s SOS vesničkami spojila v rámci celosvětové iniciativy The Human Safety Net.
„Je vidět, že veřejnost se v problematice často neorientuje, a právě proto je důležité o ní víc mluvit. S SOS vesničkami nás spojuje přesvědčení, že každé dítě potřebuje bezpečí a laskavou péči. Naši spolupráci vnímáme jako příležitost podpořit organizaci, která dlouhodobě pomáhá tam, kde je to nejvíc potřeba,” říká Monika Majerčíková z Generali České pojišťovny.
Téměř třetina Čechů věří, že rané trauma hrozí pouze týraným a zneužívaným dětem.
Spouštěčem raného traumatu mohou být závažné události, jako je fyzické či psychické násilí, zneužívání, ztráta blízké osoby nebo například uvěznění rodiče. Někdy jde o dlouhodobé zanedbávání základních potřeb dítěte – když nikdo nereaguje na jeho pláč, nemluví s ním, nechová ho nebo mu nedává pocit bezpečí a přijetí.
Trauma ale může způsobit i opuštění dítěte matkou (například v porodnici) nebo odebrání z rodiny.
Podle průzkumu Generali České se téměř třetina Čechů mylně domnívá, že rané trauma hrozí jen dětem, které byly týrány nebo zneužívány.
„Ve skutečnosti mohou v dětech zanechat hlubokou stopu i jiné situace, jako například přetahování se o děti ze strany rodičů při komplikovaném rozvodu nebo závažná nemoc blízkého člena rodiny. Rané trauma se netýká jen těch nejkřiklavějších případů, kdy bylo dítě týráno nebo zneužíváno, ale bohužel mnohem širší skupiny dětí než si většina lidí uvědomuje,” doplňuje Šalátová.
Rané trauma se neprojevuje navenek hned – jeho následky se často projeví až po letech. Právě proto je důležité o něm mluvit, vzdělávat veřejnost a posilovat včasnou pomoc rodinám, které ji potřebují. Cílem společné iniciativy Generali České pojišťovny a SOS dětských vesniček je pomoci během pěti let až 5 000 dětí.
Přečtěte si:
SOS dětské vesničky pomáhají měnit životy dětí k lepšímu
nebo si poslechněte podcasty: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
H. Kuncová, T. Pergnerová: „Ne každé dítě zvládne střídavou péči.“
„Dodělávek je dost. Čekáme na kuchyňskou linku a někde nám ještě chybí lišty nebo parapety. Ale to jsou všechno jen kosmetické úpravy, které zvládneme udělat za pochodu. Jinak je rekonstrukce kompletně dokončena,“ oznamuje nadšeně Karolína.
Dům mají kompletně zateplený a využívají podlahové topení napojené na tepelné čerpadlo. Už několik měsíců sledují spotřebu energie online. A i když vytápěli na maximum, aby dům pořádně vyschnul, spotřeba energií je díky dobré izolaci a tepelnému čerpadlu nižší, než očekávali.
I přes původní komplikace s financováním vše dopadlo dobře a Bereščákovým se podařilo prostředky od banky na rekonstrukci získat. „Banka nám uvolnila peníze na základě odhadu proinvestování. Ale ve výsledku jsme do domu investovali mnohem víc, než ukazoval původní odhad,“ říká Karolína.

Co rodinám, které v budoucnu čeká rekonstrukce, radí Martin Novák, finanční poradce z Generali České distribuce? „Nejdůležitější část přípravy na rekonstrukci je finanční plánování s dostatečným předstihem. Nelze totiž počítat s tím, že hypotéka pokryje všechny výdaje. I během rekonstrukce je proto důležité zachovat si finanční rezervu, která pokryje tři až šest měsíců rodinných výdajů.“
A když rekonstrukce skončí, na co rozhodně nezapomenout? „Nezapomeňte aktualizovat své pojištění,“ radí Jan Pinkava, senior manažer majetkového pojištění z Generali České pojišťovny. „Nová okna, fotovoltaika i tepelné čerpadlo zvyšují hodnotu stavby. Aby nemovitost nebyla podpojištěna, je potřeba tyto změny promítnout do pojistné částky.“
„Celý rok byl pro nás dost náročný,“ přiznává Karolína. „Když jsem musela najednou řešit rekonstrukci a zároveň rodinu, děti a práci, bylo to opravdu stresující a pro náš partnerský vztah to byla rozhodně zkouška“.
Rekonstrukce nebo stěhování mohou patřit k náročným obdobím partnerského vztahu. Jak může stres ovlivnit partnerský vztah? Zeptali jsme se psycholožky Jany Sedláčkové. „Rekonstrukce je významný stresor – pojí se s ním spousta rozhodnutí nebo časový či finanční tlak. Naší psychice ani vztahům neprospívá ani to, že nemáme dostatek času na své blízké nebo oblíbené koníčky,“ popisuje a dodává: „Je to také období, které klade velké nároky na partnerskou komunikaci. Často komunikujeme pod tlakem a řešíme situace, se kterými jsme se dříve nesetkali.“

Ani rovnoměrné rozdělení práce ale nemusí znamenat, že na sebe mají partneři dostatek času. Po náročném období teď chtějí Bereščákovi věnovat více času také svému vztahu.
Co párům v podobné situaci doporučuje psycholožka Jana Sedláčková? „Doporučuji udělat si na sebe čas a věnovat se společně něčemu, co oba partnery baví a spojuje. Je dobré se také zeptat sami sebe: Co se z našeho vztahu vytratilo a co nám chybí? To nám umožní zjistit, proč se partneři jeden druhému vzdálili a nezabývat se pouze jeho důsledky. Pomoci s tím může například terapie.“
Přes všechny náročné chvíle hodnotí Karolína rekonstrukci pozitivně a je ráda, že se jim ji podařilo dotáhnout do konce.
Bereščákovi chtějí žít udržitelně i po přestěhování z Poděbrad na vesnici. „K udržitelnému způsobu života chceme vést i naše děti. Ať už jde o třídění odpadu, nebo pěstování vlastních potravin,“ sděluje natěšeně Karolína.
A co by doporučili těm, pro koho je udržitelnost důležitou hodnotou? „Neposlouchejte komentáře okolí a žijte podle vlastního přesvědčení. Nám to funguje.“
Přečtěte si
Jak na udržitelné vybavení domu