Dopravní nehody jsou jednou z nejčastějších příčin úmrtí dětí a teenagerů. Přitom právě správné používání dětské autosedačky může výrazně zvýšit šanci dítěte na přežití. V tomto článku vám poradíme, jak na výběr vhodné sedačky.
Dopravní nehody patří ve světovém měřítku mezi nejčastější příčiny úmrtí dětí a teenagerů.
Takovým úmrtím lze však předcházet. Dle údajů Ministerstva dopravy České republiky, umírají děti při dopravních nehodách 7krát méně často, pokud byly připoutány v autosedačce. Používání dětských autosedaček je navíc stanoveno zákonem a vztahuje se na všechny děti lehčí než 36 kg a menší než 150 cm. Zákonná norma nestanovuje, na kterém sedadle má být dětská autosedačka umístěna, v případě nutnosti je tak možné umístit autosedačku i na přední sedadlo. Typ autosedačky volíme adekvátně danému věku, přičemž základním parametrem výběru je váha dítěte. Níže vám nabízíme malého průvodce, který vám poskytne přehled o základních typech autosedaček.
Novorozence a batolata do 10 kg, resp. 13 kg, do věku cca 1 roku, přepravujeme v autosedačce skupiny 0 nebo 0+ otočené proti směru jízdy. Dítě v sedačce v podstatě leží a je jištěno tříbodovým pásem ve tvaru Y. Samotná sedačka je k sedadlu připevněna bezpečnostním pásem pro dospělé. Tento typ autosedačky, tzv. vajíčko, nesmí být nikdy umístěno na sedadlo, u kterého je aktivován airbag.
Malým dětem od 9 měsíců do 4 let, v hmotnostní kategorii 9 - 18 kg, je určena autosedačka skupiny I s pětibodovými bezpečnostními pásy, které jsou vedeny přes ramena dvěma kotevními body, dvěma kotevními body přes boky a jedním kotevním bodem v rozkroku. Samotná sedačka je k sedadlu připevněna pásem pro dospělé. Pro bezpečnost sedačky je důležité, aby ouška dítěte nepřesahovala opěrku sedačky.
Dětem o hmotnosti 15 - 25 kg, tj. cca od 4 do 6 let, jsou určeny autosedačky skupiny II, které tvoří vlastně podsedák s opěrkou. Tento typ sedačky není opatřen samostatným pásem a dítě je drženo společně se sedačkou pásem pro dospělé.
Větší děti o hmotnosti 22 - 36 kg, tj. cca od 6 do 12 let, musí cestovat v autosedačce skupiny III, tzv. podsedáku. Podsedák je společně s dítětem připoután k sedadlu bezpečnostním pásem pro dospělé.
Podle britské organizace Child Seat Safety až dvě třetiny rodičů poutá své děti do sedaček nesprávně. Proto je vždy nutné řídit se uživatelskou příručkou výrobce a je-li to možné, při nákupu požádat o praktické předvedení daného typu sedačky. Při správné instalaci se sedačka nehýbe, je pevně zafixovaná a hlavička dítěte nepřesahuje opěrku. Bezpečnostním rizikem je také poutání dětí v objemném oblečení.
Autosedačky musí odpovídat minimálním bezpečnostním standardům a musí mít proto potřebnou homologaci. Homologovaná autosedačka je opatřena mezinárodním štítkem. Jedná se o oranžový štítek, případně jsou informace vyraženy na některé z plastových částí zádržného systému. Na štítku musí být kružnice s písmenem E (označující EU) a malá číslice označující příslušnou zemi (8 v případě České republiky). Dále zde musí být uvedeno číslo schválení dle příslušné normy, a to ECE R 44/03 či novější ECE R129. Dále je na štítku uveden rozsah použití sedačky a hmotnostní rozpětí, pro které je daný typ určen.
Mějte na paměti, že jde o bezpečnost vašich dětí. Proto věnujte výběru sedačky zvýšenou pozornost a vždy dbejte na její správné ukotvení.
Přečtěte si:![]()
Jak vybrat dobrou autosedačku? Tipy pro bezpečnou cestu
Jaké zásady dodržet, aby byla jízda vždy bezpečná pro všechny?
I správné sezení v autě může být věda. Ukážeme si, jak na něj.
Existuje takzvaná familiární (dědičná) forma Alzheimerovy nemoci, která je sice vzácná, protože tvoří méně než jedno procento případů, ale u ní hraje genetika hlavní roli. V takových rodinách se nemoc často objevuje velmi brzy, klidně už po čtyřicítce, a dědičnost je zde dominantním faktorem. V těchto specifických případech tedy genetiku rozhodně nelze zlehčovat. Nejde o to, že by tito lidé žili „špatně“. Jejich mozek má v sobě zapsaný kód, který nemoc spustí bez ohledu na počet uběhnutých kilometrů nebo snězené zeleniny.
U naprosté většiny pacientů, kdy mluvíme o takzvané pozdní formě, je ale situace mnohem složitější. Tady už genetika není osudem, ale spíše jedním z mnoha hráčů. Mozek totiž není izolovaný ostrov, který si žije sám pro sebe. Je to orgán extrémně závislý na tom, v jakém stavu je zbytek těla, jak nám funguje srdce, v jaké kondici jsou cévy a jak běží náš metabolismus.
Pokud mozek není dobře zásobován krví kvůli poškozeným cévám nebo pokud tělo bojuje s chronickým zánětem z nadváhy, riziko demence prudce stoupá.
„Zdravý životní styl“ může často znít jako prázdná fráze z časopisu. Pokud ho ale rozložíme na konkrétní faktory, uvidíme jasné medicínské souvislosti.
Mozek je mimořádně náročný na přísun kyslíku a živin, které mu dodává hustá síť drobných cév. Pokud trpíme dlouhodobě neléčeným vysokým krevním tlakem, tyto cévy se poškozují, tuhnou a zužují se. Výsledkem je, že mozek začíná „hladovět“.
Vysoká hladina cukru v krvi a inzulínová rezistence neznamenají problém jen pro slinivku, ale představují obrovskou zátěž i pro nervovou tkáň. Diabetes je proto v odborných studiích uváděn jako jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů a jeho včasná léčba a dobrá kompenzace jsou důležité i z pohledu ochrany mozku.
Mozek není oddělený od našich emocí. Psychický stav a duševní pohoda souvisí s ochranou některých oblastí mozku. Dlouhodobý stres a deprese patří mezi faktory, které jsou spojované s vyšším rizikem demence.
Člověk je sociální bytost a náš mozek potřebuje ke svému fungování interakci. Pokud zůstáváme delší dobu v izolaci, mozek přichází o přirozený trénink, který mu kontakt s lidmi poskytuje. Osamělost je dnes prokazatelným rizikovým faktorem, který urychluje nástup demence.
Existují vlivy, které mozek poškozují zcela přímo. Mezi ty nejvýznamnější patří nadměrná konzumace alkoholu a kouření. Dále je to také vliv prostředí, konkrétně znečištění ovzduší a dlouhodobé vystavování se škodlivinám.
Co si ohlídat?
Genetika a životní styl nejsou soupeři, ale partneři. Geny mohou nastavit určitou míru zranitelnosti. To, zda se promění v nemoc, ale z velké části ovlivňuje náš zdravotní stav a prostředí, ve kterém žijeme.
U někoho může být dědičnost tak silná, že ji životní styl pouze mírně zpomalí. U většiny lidí je to ale naopak. Právě souhra ovlivnitelných faktorů rozhodne o tom, jestli se nemoc projeví v sedmdesáti, v devadesáti, nebo vůbec.
Generali penzijní společnost si uvědomuje závažnost neurodegenerativního onemocnění. Proto se aktivně zapojuje do šíření osvěty a podpory prevence a výzkumu Alzheimerovy choroby v rámci iniciativy #SpoluProtiAlzheimeru.
Rodinná zátěž neznamená automatický rozsudek. Vnímejte rodinnou anamnézu jako důležitou informaci, která vám říká, že váš mozek může být citlivější, proto o něj budete pečovat o to víc. Stejně tak je fér přiznat, že ani ten nejzdravější životní styl není stoprocentní zárukou. Je to ale nejlepší investice do sebe a našeho zdraví, kterou můžeme udělat.
Důležité je neignorovat první signály. Pokud si všimnete nápadných výpadků paměti, zhoršené orientace nebo změn v chování, neodkládejte vyšetření s tím, že je to jen věk.
Přečtěte si
Alzheimerova nemoc a první elektronický test paměti v Česku