Průvodce pro bezpečnou přepravu dětí v autě: od novorozenců po teenagery

Dopravní nehody patří ve světovém měřítku mezi nejčastější příčiny úmrtí dětí a teenagerů.

Takovým úmrtím lze však předcházet. Dle údajů Ministerstva dopravy České republiky, umírají děti při dopravních nehodách 7krát méně často, pokud byly připoutány v autosedačce. Používání dětských autosedaček je navíc stanoveno zákonem a vztahuje se na všechny děti lehčí než 36 kg a menší než 150 cm. Zákonná norma nestanovuje, na kterém sedadle má být dětská autosedačka umístěna, v případě nutnosti je tak možné umístit autosedačku i na přední sedadlo. Typ autosedačky volíme adekvátně danému věku, přičemž základním parametrem výběru je váha dítěte. Níže vám nabízíme malého průvodce, který vám poskytne přehled o základních typech autosedaček.

Novorozence a batolata do 10 kg, resp. 13 kg, do věku cca 1 roku, přepravujeme v autosedačce skupiny 0 nebo 0+ otočené proti směru jízdy. Dítě v sedačce v podstatě leží a je jištěno tříbodovým pásem ve tvaru Y. Samotná sedačka je k sedadlu připevněna bezpečnostním pásem pro dospělé. Tento typ autosedačky, tzv. vajíčko, nesmí být nikdy umístěno na sedadlo, u kterého je aktivován airbag

Malým dětem od 9 měsíců do 4 let, v hmotnostní kategorii 9 - 18 kg, je určena autosedačka skupiny I s pětibodovými bezpečnostními pásy, které jsou vedeny přes ramena dvěma kotevními body, dvěma kotevními body přes boky a  jedním kotevním bodem v rozkroku. Samotná sedačka je k sedadlu připevněna pásem pro dospělé. Pro bezpečnost sedačky je důležité, aby ouška dítěte nepřesahovala opěrku sedačky.

Dětem o hmotnosti 15 - 25 kg, tj. cca od 4 do 6 let, jsou určeny autosedačky skupiny II, které tvoří vlastně podsedák s opěrkou. Tento typ sedačky není opatřen samostatným pásem a dítě je drženo společně se sedačkou pásem pro dospělé. 

Větší děti o hmotnosti 22 - 36 kg, tj. cca od 6 do 12 let, musí cestovat v autosedačce skupiny III, tzv. podsedáku. Podsedák je společně s dítětem připoután k sedadlu bezpečnostním pásem pro dospělé. 

 

Podle britské organizace Child Seat Safety až dvě třetiny rodičů poutá své děti do sedaček nesprávně. Proto je vždy nutné řídit se uživatelskou příručkou výrobce a je-li to možné, při nákupu požádat o praktické předvedení daného typu sedačky. Při správné instalaci se sedačka nehýbe, je pevně zafixovaná a hlavička dítěte nepřesahuje opěrku. Bezpečnostním rizikem je také poutání dětí v objemném oblečení. 

Autosedačky musí odpovídat minimálním bezpečnostním standardům a musí mít proto potřebnou homologaci. Homologovaná autosedačka je opatřena mezinárodním štítkem. Jedná se o oranžový štítek, případně jsou informace vyraženy na některé z plastových částí zádržného systému. Na štítku musí být kružnice s písmenem E (označující EU) a malá číslice označující příslušnou zemi (8 v případě České republiky). Dále zde musí být uvedeno číslo schválení dle příslušné normy, a to ECE R 44/03 či novější ECE R 44/04. Dále je na štítku uveden rozsah použití sedačky a hmotnostní rozpětí, pro které je daný typ určen.

Mějte na paměti, že jde o bezpečnost vašich dětí. Proto věnujte výběru sedačky zvýšenou pozornost a vždy dbejte na její správné ukotvení. 

24.05.2023

Nikol Moravcová: Rychlé přesuny a romantika na dvou kolech

Co pro vás znamená, když se posadíte na motorku?

Je to určitý pocit svobody, ale zároveň i velké zodpovědnosti. Kdybych jezdila na pláži s větrem ve vlasech, je to určitě lepší zážitek než kličkovat po Praze v zácpě. Ale cítit ten letní vánek, rozkvetlé stromy a pozorovat kolemjdoucí i jedoucí je takový krásný nepřenosný pocit, který zažijete jen párkrát do roka a rozhodně stojí za to. 

Jste radši na sedadle spolujezdce, nebo řidiče?

Zásadně řidič. Připadám si totiž pak vzadu se svýma 180 centimetry jako vosa na bonbonu (smích). Jako spolujezdec jsem projela celé Bali a kus Thajska a musím říct, že na dlouhé tratě to spolujezdec nemá úplně komfortní. Naposledy jsem jela vzadu s manželem na ostrově Fuerteventura a pocítila jsem nepohodlí nejen fyzicky, ale i v tom, že nemůžu rozhodovat o směru trasy.

A kam se ráda projíždíte? Na zmrzku, na výlet nebo jako alternativu na běžné ježdění?

S dítětem už moc není čas na jakoukoliv romantiku, takže většinou se jedná o rychlé přesuny, schůzky v centru nebo na nějaké zkrášlovací procedury, ale teda zmrzlinu si u toho taky ráda dám.

Říkáte o sobě, že s narozením vaší dcerky se trochu bojíte řídit. Jak se změnilo Vaše nahlížení na bezpečnost nejen za poslední čtyři roky?

Na Vespě jezdím po Praze už více než 10 let a posledních pár let jsem vynechala hlavně z praktického důvodu, protože dítě na motorce úplně není kam dát, že jo. Ale přiznávám, že jsem i více opatrná na sebe. Neměla jsem sice na motorce žádnou vážnější nehodu, ale nemůžu ovlivnit ostatní účastníky provozu, a tak jsem výjezdy na motorce poslední roky trochu minimalizovala. 

Co pro vás znamená pojištění? Je to cesta, jak si užívat a zůstat svá, zatímco jste zároveň zodpovědná?

Když jsem byla mladší, pojištění jsem tolik neřešila. Poté, když jsem spadla na paraglidingu ze srázu a začala se více zajímat o adrenalinové sporty, byla jsem okolím tak trochu donucena řešit i jiné než klasické pojištění. Můj manžel, po pár letech soužití a zkušeností se mnou, udělal raději pojištění na všechno včetně domácnosti. (smích)

Je pro vás nyní důležité mít i havarijní pojištění, a ne jen povinné?

Určitě ano. Pro mě je už i to havarijní vlastně tak trochu povinné. Hodně cestujeme a vždycky si v zahraničí připlatíme plné pojištění, protože nechceme nic riskovat.

S tím se pojí to, jestli radši pro jízdu volíte Vespu než auto jako ekologičtější variantu?

Máme elektrické auto, které nabíjíme z obnovitelných zdrojů, a proto je můj sen do budoucna přejít na ekologičtější verzi i u motorky. Často využívám na krátké přejezdy i sdílené elektro motorky, jen je poslední dobou problém s parkováním. Nedají se bohužel vrátit kdekoliv, zejména v centru Prahy, a tak si občas raději vyjedu na kole, což je vůbec nejlepší možnost a dělám tak něco nejen pro planetu, ale i svoje zdraví. 

Zažila jste někdy nějaké situace s motorkou, na které vzpomínáte, ať už to byly příjemné, nebo nebezpečné chvíle?

Příjemných je naštěstí pořád víc. Hlavně když jsem třeba odvážela svoje mírně ovíněné kamarádky z náplavky. Jednou jsem dokonce musela se zlomeným zápěstím dořídit do nemocnice. Spadla jsem ve Stromovce na longboardu a zhodnotila jako nejrychlejší řešení odvést se sama, ale byla to pravá ruka a tu bolest nahoru po Veletržní ulici cítím v žilách dodnes. 

Když by o vás přátelé vyprávěli nějaké zážitky, na co si vzpomenou ve spojitosti s motorkou? 

Těch bude asi víc. Hlavně mám celoživotní problém dát motorku na stojan, takže jsem častokrát přišla zpátky ke své ležící zvertikalizované Vespě někde na Národní třídě a kolemjdoucí mi museli pomáhat motorku zvednout. Taky jsem častokrát vjela někam, kam jsem neměla. Třeba na koupaliště v Divoké Šárce, kde jsem vyfasovala zcela oprávněně pokutu, ale chybami se člověk učí a možná proto už vyjíždím jen velmi slavnostně a hlavně nepodceňuji outfit. Už žádné rozevláté sukýnky ani děrovaný svetřík, ale koženou bundu, rukavice, pevné boty a vždycky zapnutou helmu. 

 

Po zadání kódu Nikol25 máte do 14. června 2023 25% slevu na sjednání pojištění Vaší motorky - více informací naleznete na Generali Česká v sekci Pojištění motocyklu.

Vyberte kategorii