Dospělý člověk obvykle zvládne své pocity pojmenovat. Například říct „je mi smutno“ nebo „bojím se, že to nezvládnu“. Děti však tuto schopnost zpravidla rozvíjejí postupně. Emoce proto dávají najevo především chováním. Mohou se rozplakat, zlobit se, stáhnout do sebe, nebo naopak reagovat impulzivně. Schopnost číst tyto signály je klíčová pro porozumění tomu, co dítě prožívá a co potřebuje. Tento proces přitom začíná už v kojeneckém věku.
Kojenci prožívají emoce velmi intenzivně, ale bez vědomé schopnosti regulace. Pláč, napínání těla či natažené ruce nejsou projevy rozmaru, ale jasné signály potřeb – například kontaktu, bezpečí nebo klidu.
„U kojenců je chování zásadním komunikačním kanálem. Každé dítě potřebuje vřelou, stabilní a předvídatelnou péči, která mu pomáhá zorientovat se ve světě i ve vlastních pocitech. Tam, kde chybí dotek, bezprostřední reakce a bezpečná blízkost, se může už v prvním roce života utvářet nejistý vztah ke světu a k sobě samému,“ říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček.
Podle teorie citové vazby, kterou vytvořil John Bowlby, dítě od narození vyhledává blízkost pečující osoby, která se stává zdrojem bezpečí. Dlouhodobá nepřítomnost emočně citlivého dospělého, nebo naopak nekonzistentní či agresivní reakce, mohou narušit utváření bezpečné vazby – základu důvěry ve svět.
V období batolete dítě rozvíjí autonomii a zároveň prochází fází intenzivních emocí, které ještě nedokáže regulovat. Výbuchy vzteku, vzdor nebo agresivní reakce jsou přirozeným důsledkem vývojových změn.
„Výbuchy vzteku, záchvaty pláče nebo impulzivní reakce nejsou známkou nevychovanosti. Jde o důsledek vývoje mozku, který se teprve učí, jak zacházet s přetížením. Batole reaguje způsobem, který odpovídá jeho vývojové úrovni, i když je to pro okolí náročné,“ vysvětluje Šalátová.
Podle poznatků neurověd se děti, které zažily chronický stres bez citlivé podpory, potýkají s narušením okruhů mozku zodpovědných za regulaci emocí. V takovém případě mohou potřebovat aktivní přítomnost dospělého, který pomáhá uklidnit a znovu nastavit emoční rovnováhu.
Děti v předškolním věku začínají lépe rozpoznávat své pocity a postupně se učí vyjadřovat je pomocí slov. I přesto zůstává jejich emoční svět velmi intenzivní a často křehký. Pokud dítě v tomto období zažívá prostředí, které je nepředvídatelné, emočně chaotické nebo nejisté, může být pro něj složité porozumět tomu, co je bezpečné a co ne. V důsledku toho bývá jeho chování proměnlivé. Někdy může být přilnavé, jindy stažené, někdy vzdorující. Tyto reakce nejsou známkou „rozmazlenosti“, ale odrazem toho, že dítě se teprve učí, jak v takovém prostředí přežít.
Zkušenosti s nepřehlednými nebo protichůdnými reakcemi dospělých mohou vést k tomu, že si dítě začne vytvářet vlastní strategie, jak situaci zvládnout. Například potlačuje své emoce, přizpůsobuje se náladám okolí, nebo se snaží vnímat potřeby ostatních dříve než své vlastní. Z krátkodobého hlediska mu to může pomoci, ale dlouhodobě to může komplikovat jeho vztah k sobě samému i k druhým lidem.
„Pro dítě je důležité vědět, že na jeho emocích není nic špatného. Že smutek, zklamání nebo strach jsou normální součástí života a že si s nimi nemusí umět poradit samo. Nepomáhá srovnávání ani výčitky, ale klidná, věcná reakce dospělého, který situaci pojmenuje a podpoří ho v porozumění,“ říká Jindra Šalátová.
Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje se SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem z ohroženého prostředí, které zažily rané trauma, ale také podporovat celospolečenskou osvětu v oblasti prevence a zdravého vývoje.
Duševní zdraví dětí: 5 věcí, které by měl vědět každý rodič
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
Když se blíží důchodový věk, děti jsou velké, vylétly z rodinného hnízda a každodenní shon nahrazuje klid, člověk přirozeně začíná uvažovat nad tím, kde stráví podzim svého života – u moře, na horách, na venkově, v jiném městě, nebo třeba na místě, na kterém dříve jezdil na dovolenou. Zkrátka je na čase dopřát si sen o životě na místě, o kterém jste vždycky snili, ale kvůli práci či jiným povinnostem jste si ho nikdy nemohli dovolit. Teď jste konečně „volní“ a můžete se přestěhovat. V dnešní době však výběr místa, kde budete žít, nelze omezit pouze na krajinu a životní náklady, ale je nutné zahrnout další klíčovou otázku: je místo, které se má stát mým novým domovem, odolné vůči změnám klimatu?
Rekordní vlny veder, stále intenzivnější srážky a čím dál ničivější záplavy sužují různá místa na celém světě a ukazují nám, že klimatická rizika dávno nejsou vzdálenou hrozbou, která se nás netýká, ale že navzdory tomu, co někteří lidé říkají, je reálná a zasahuje i do našeho každodenního života. A nejvíc postihuje ty nejzranitelnější z nás. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) došlo na celém světě v letech 2000 až 2019 ročně v průměru k 489 000 úmrtím v důsledku horka. Jen v evropském regionu měly vlny veder v roce 2022 na svědomí přes 60 000 úmrtí a podle odhadů by se tento počet mohl do roku 2050 zdvojnásobit na přibližně 120 000 úmrtí ročně. Odhady pro rok 2023 hlásí v Evropě téměř 48 000 úmrtí v důsledku horka. Tato alarmující čísla ukazují, že co jsme dříve považovali za vzdálenou a teoretickou možnost, nyní, zejména v nejvíc exponovaných lokalitách, vyvíjí bezprostřední tlak na zdravotnické systémy a infrastrukturu.
Tento trend jednoznačně potvrzují také údaje z loňského roku. Podle zprávy State of Global Water Resources bylo pro rok 2024 charakteristické celkově teplejší a sušší počasí s výraznými rozdíly mezi různými oblastmi – v některých panovala dlouhá období těžkého sucha, zatímco jiné části světa byly zasaženy častými a silnými záplavami.
Odkud čerpat inspiraci, jak se těmto stále hůře předvídatelným a čím dál nebezpečnějším klimatickým výkyvům bránit? Města hledají a nachází účinná řešení. Přehodnocují své strategie rozvoje, inovují urbanistické plány a zaměřují se na podporu veřejného zdraví. Vytváří ekologičtější prostředí ve městě a využívají technologické inovace. Zpráva World Cities Report 2024 programu OSN zdůrazňuje, že v nadcházejících dekádách bude stále větší část městské populace – přibližně jedna miliarda lidí – vystavena vysokým teplotám, intenzivním srážkám nebo obdobím sucha. Úloha měst je v tomto směru klíčová. Na jedné straně jsou sice města zodpovědná za nejvyšší množství emisí skleníkových plynů, mohou však fungovat také jako laboratoře, ve kterých lze zkoumat a testovat konkrétní opatření pro zmírnění a přizpůsobení se dopadům klimatických změn.
Cest a možností je mnoho. Jedním z již fungujících opatření pro zmírnění dopadů změny klimatu je vytváření specializovaných pracovních míst pro koordinaci aktivit s cílem vypořádat se s extrémním horkem. Úkolem hlavního referenta pro otázky klimatu (Chief Heat Officer) je například propojovat instituce a občany a začleňovat klimatická rizika do procesů rozhodování o plánování. Tuto pozici však dosud zavedlo pouze několik měst na světě – například Atény, Los Angeles, okres Miami-Dade ve státě Florida a Melbourne.
Další oblast, na kterou se vyplácí se zaměřit, jsou materiály a technologie snižující hromadění teploty v městských oblastech, například reflexní povrchy, propustná dlažba a střechy a fasády zmírňující dopady výkyvů teplot. Spolu s podporou vegetace a zajišťováním stínu tato řešení pomáhají s ochlazováním prostředí a zvyšováním komfortu, což je důležité zejména pro zranitelné skupiny osob.
Klíčovou roli sehrávají také urbanistické koncepce – návrhy ulic, náměstí a čtvrtí musí nově klást nejvyšší důraz na podporu přirozeného proudění vzduchu, propustnost půdy a udržitelné hospodaření s vodou. Nejde jen o estetiku. Nově rostoucí města musí být klimaticky odolná, schopná čelit vlnám veder, období sucha i prudkým dešťům, aniž by ohrožovala zdraví a bezpečnost obyvatel.
Mezi nejúčinnější nástroje na zmírňování dopadů klimatických změn patří modrozelená infrastruktura, která zvyšuje odolnost zastavených oblastí tím, že propojuje přírodní prvky s designem. Zelená infrastruktura do plánů začleňuje přírodní nebo napůl přírodní prvky, jako jsou parky, městské lesy, vertikální zahrady a zelené střechy, stejně jako tzv. biokoridory, nebo také zelené koridory, které propojují otevřené prostory. Tato řešení pomáhají snižovat lokální teplotu, zvyšují kvalitu ovzduší a poskytují stín a prostor pro relaxaci. Modrá infrastruktura pak označuje stavby a systémy napomáhající hospodárnému nakládání s vodou. Zahrnuje například retenční nádrže na dešťovou vodu, obnovu vodních toků, ochranu mokřadů a udržitelných systémů odvodu vody. Společně projekty zelené a modré infrastruktury nejen snižují riziko záplav a eroze půdy, ale také umožňují sběr a efektivní využití dešťové vody, a tím zmírňují jak dopady sucha, tak bleskových přívalových povodní.
V České republice nejsou zatím klimatické změny tak extrémní jako na jihu Evropy, přesto o sobě dávají čím dál víc vědět v podobě lokálních záplav, sucha a rostoucích teplot. Podle Českého hydrometeorologického ústavu (CHMI) se průměrná teplota v zemi od roku 1961 zvýšila přibližně o 2 °C a rok 2023 se řadí mezi pět nejteplejších let v historii měření. Nejčastějším a finančně nejnáročnějším přírodním rizikem jsou stále záplavy. Státní fond životního prostředí uvádí, že záplavy v červenci 2024, zejména záplavy v Jižních Čechách a na Moravě, měly za následek škody přesahující 250 milionů eur. Mezitím se vládní Národní adaptační strategie zaměřuje na modernizaci vodní infrastruktury a zvýšení míry zadržování vody v půdě s cílem zmírnit rizika sucha i záplav. Ačkoli země nečelí opakujícím se přírodním katastrofám, jako jsou vlny veder nebo tornáda, je důležité nezapomínat na vhodná pojištění v dostatečné výši odpovídající hodnotě majetku, aby pojistky v případě neštěstí poskytly dostatečné krytí. I města jako Praha a Brno investují do parků a lepších systémů odvodu vody. Potvrzují tím, že i v našich zeměpisných šířkách je prevence nezbytná pro to, abychom si udrželi vysokou kvalitu života a pocit bezpečí.“
Ačkoli život u moře nebo na horách uprostřed přírody je bezesporu zdraví prospěšný, obyvatelé těchto oblastí by neměli opomíjet určitá opatření, jelikož také tyto oblasti jsou vystaveny změnám klimatu. Postupné zvyšování hladiny moří donutilo mnoho pobřežních měst k zavádění opatření s cílem zmírnit tento problém. Města budují hráze, mění strukturu silnic a plánují výsadbu vegetace schopné absorbovat vodu. Oblasti s vyššími nadmořskými výškami a obce v horských oblastech naopak čelí stále častějším výkyvům teplot, ztenčujícím se zásobám vody a stále se zvyšujícím rizikům sesuvů půdy. Všechny tyto problémy vyžadují nalezení vhodných řešení.
Složité otázky související s aktuálními změnami klimatu se promítají také do rozhodování o tom, zda si pořídit nové bydlení, nebo rekonstruovat to stávající. Než se rozhodnete, zda se přestěhovat nebo pustit do nákladné rekonstrukce, ujistěte se, že jste dobře zvážili všechna specifika dané oblasti související se změnami klimatu. Je daná oblast náchylná k jevům, jako jsou vlny veder, záplavy, eroze pobřeží nebo sesuvy půdy? Následně si nezapomeňte zkontrolovat kvalitu dané stavby, její energetickou účinnost a schopnost zajistit komfort i v extrémních podmínkách – tepelnou izolaci, přirozenou ventilaci, vysoce výkonná okna a moderní systémy, jako jsou tepelná čerpadla nebo fotovoltaika. Tyto technologie už dávno nejsou jen nepodstatné detaily, ale naopak investice, které dlouhodobě ochrání vaše zdraví i vaše finance.
Zvážit byste měli také odolnost konstrukce. Odpovídají použité materiály místním podmínkám? Jsou odolné vůči soli, mrazu nebo vlhkosti? Má daná oblast postačující odvodňovací systémy pro případ intenzivních srážek? Jaké jsou náklady na údržbu dané budovy? Právě ve vysoce rizikových oblastech často bývají tyto náklady výrazně vyšší.
Kromě technických aspektů hrají důležitou roli také dostupné služby a okolní prostředí. Zelené plochy, cyklostezky, spolehlivá veřejná doprava a dostupná zdravotní péče jsou, zejména u starších osob, důležité parametry, které ovlivňují kvalitu života. Proto nezapomeňte ověřit také jejich dostupnost v dané oblasti. Dalším důležitým krokem je posouzení trvanlivosti a dlouhodobě udržitelné hodnoty dané nemovitosti. Ekologicky postavené nebo zrekonstruované domy si svou hodnotu obvykle drží lépe a krom toho umožňují také čerpat různé pobídky či granty nebo uplatnit daňové výjimky. Z tohoto důvodu může být vhodné obrátit se na odborníky – geology, stavební inženýry nebo úřady udělující energetické certifikace – a konzultovat s nimi místní plány na ochranu kvality života a programy přizpůsobení se klimatickým změnám, abyste lépe porozuměli tomu, jak místo, které se má stát vaším novým domovem, čelí aktuálním i budoucím klimatickým výzvám.
Jinak řečeno – přemýšlejte a plánujte obezřetně. Rozhodnutí, kde strávit zbytek života nebo jaké stavební úpravy provést, by se nemělo řídit pouze emocemi. Aby vám výsledek přinesl požadovanou kvalitu života a bezpečí, mělo by být toto rozhodnutí v první řadě dobře promyšlené. V neposlední řadě by mělo také zohlednit, že klimatická změna již probíhá. Zvyšující se průměrné teploty, častější extrémní meteorologické jevy, nepředvídatelné srážky a zvyšující se hladina moří už nejsou jen teorie a vzdálená budoucnost, ale již dávno jsou součástí běžné reality našich životů.
Přečtěte si:
Jak si udržet zdraví i ve stáří bez zbytečné námahy
Udržitelné cestování: Jak chránit naši planetu při cestách do zahraničí?
Plánujete coolcation? Nejlepší destinace k překonání veder
Moderní platformy, které vám pomohou začlenit principy udržitelnosti do každodenního života