Před pěti lety si Bereščákovi splnili sen o životě na venkově a koupili starý dům v Ohařích na Kolínsku. Idyla se však brzy proměnila v boj s časem a skrytými vadami. Dnes stojí na prahu rozsáhlé rekonstrukce, která má nejen zachránit jejich domov, ale také ho proměnit v udržitelné a bezpečné místo pro život.
Karolína (34), zaměstnankyně Generali České pojišťovny, žije se svým manželem Reném a dvěma dětmi – pětiletým Kryštofem a čtyřletou Toničkou – v malé vesnici Ohaře na Kolínsku. Rozhodnutí opustit Prahu padlo před pěti lety, když čekali prvního syna. „Chtěli jsme být blíž k přírodě. Tady kousek za vesnicí jsou lesy, kam chodíme na houby, lesní jahody a dlouhé procházky,“ vysvětluje Karolína.
Vztah k přírodě a její ochrana jsou pro Karolínu důležité v každodenním životě. „Je pro mě normální využívat věci, dokud jsou funkční, a ne je nahrazovat jen kvůli novějšímu designu. Ten pocit, že se nemusím honit za lepším autem nebo dražší dovolenou, je vlastně osvobozující,“ doplňuje.

Dům, který rodina koupila, byl postaven kolem roku 1905. Za poslední dekádu vystřídal několik majitelů a ne vždy se mu dostalo péče, kterou by potřeboval. „Poslední majitelé provedli svépomocí rekonstrukci, která ale podle mě měla spíše zvýšit jeho kupní hodnotu než ho skutečně opravit,“ vzpomíná Karolína.
Skutečný stav domu se brzy projevil v plné síle. Problémy se začaly kupit a dnes jsou kritické. „Náš dům nemá zpevňující věnec a ocelová lana, která stahovala stěny, předchozí majitelé odstranili. Statik potvrdil, že by v budoucnu hrozilo zřícení boční stěny,“ popisuje nejzávažnější problém. „Střecha není zateplená, trámy jsou prohnilé a při silnějším dešti nám prší rovnou do ložnice. K tomu se přidávají netěsnící okna a neustálé potíže s odpady a vodou,“ vysvětluje Karolína.

S rozpočtem odhadovaným na čtyři miliony korun se rodina pustila do náročného procesu plánování rekonstrukce. Peníze zkombinovali z hypotéky a státní dotace Oprav dům po babičce. To se však ukázalo jako běh na dlouhou trať.
„Upřímně, čekala jsem, že to bude jednodušší. Celý proces, od prvotního zájmu po finální podání žádosti, trval rok a půl,“ přiznává Karolína. Rodina se rozhodla sama oslovit jednotlivé speciality místo aby využila agenturu, která by zařídila vše „od A do Z“.
„Některé firmy si chtěly vzít nejen honorář za vypracování posudků, ale i procenta ze získané dotace, což nám nepřišlo fér. Našli jsme si tedy zvlášť projektanta a energetického specialistu,“ radí Karolína ostatním. „I tak jsme naráželi na jejich obrovské časové vytížení. Trvalo třeba tři čtvrtě roku, než si na nás vůbec udělali čas. Určitě se ale vyplatí začít vše řešit s velkým předstihem,“ doplňuje.
Jaké dotace mohou domácnosti využít? Radí Jakub Hrbek ze Státního fondu životního prostředí: „Českým domácnostem nabízíme podporu v programu Nová zelená úsporám. Lidé si mohou požádat o dotace na zateplení, výměnu oken a dveří, výměnu starého kotle za tepelné čerpadlo nebo moderní zdroj na biomasu, solární systémy a další. Cílem je pomoci domácnostem s jejich bydlením a snížit platby za energie.“
Pro samotnou realizaci si rodina vybrala menší rodinnou firmu z okolí na základě osobního doporučení. Při rekonstrukci takto velkého rozsahu je však naprosto klíčové myslet i na pojištění.
Na co si dát pozor při pojištění rekonstrukce? Radí Jan Pinkava z Generali České pojišťovny: „Důležité je dobře znát pojistné podmínky: během rekonstrukce nemusí být některá z nebezpečí kryta pojistkou – například škody, které mohou vzniknout na oknech. Po konci rekonstrukce je pak třeba všechny změny sepsat a probrat je s pojistným zástupcem. Na základě toho je nutné upravit pojistnou částku – tak, aby dům či byt nezůstal podpojištěn."
Rodina nyní čeká už jen na vydání stavebního povolení. Plán je ambiciózní – do Vánoc být zpět ve svém. „Největší obavu mám z toho, že se rekonstrukce protáhne a budeme v provizorních podmínkách žít třeba rok,“ svěřuje se Karolína. Přesto převládá optimismus. „Těším se, až příští rok při dešti nebudu v ložnici chytat vodu, až se při silném větru nebudu bát, že nám spadne střecha. A hlavně, že budeme mít doma konečně teplo a vše bude fungovat,“ dodává. V rámci rekonstrukce dům získá kompletní zateplení a tepelné čerpadlo. Do budoucna rodina plánuje i solární panely a systém na využití odpadní vody.
Podaří se Karolíně a její rodině vše stihnout podle plánu? Jaké další výzvy je na cestě za vysněným domovem potkají? V rámci série Geny české rodiny můžete sledovat pokračování jejich cesty k udržitelnosti společně s příběhy dalších rodin, které se rozhodly žít udržitelně.
Říkejte věci tak, aby jim dítě rozumělo. Je dobré sdílet pravdivé informace, ale způsobem, který je pro dítě srozumitelný. Stačí jednoduché a krátké vysvětlení bez detailů, které by pro něj mohly být zbytečně zatěžující. To dítěti pomáhá vytvořit si jasnější představu o tom, co se děje, a nespoléhat na vlastní domněnky.
Dávejte prostor otázkám i pocitům. Děti se často potřebují ujistit a mohou se na stejné věci ptát opakovaně. Trpělivé naslouchání jim pomáhá cítit se bezpečně. Je zároveň důležité ujistit je, že všechny jejich pocity, jako smutek, strach, zmatek nebo i vztek, jsou v pořádku.
Posilujte pocit jistoty. V náročných obdobích potřebují děti ještě více vnímat, že se mají o koho opřít. Může pomoci vysvětlit, co se může změnit, ale i připomenout, co zůstává stejné. Stabilita a předvídatelnost jsou pro děti velkým zdrojem klidu.
Nechte rozhovor plynout postupně. Jedno povídání obvykle nestačí. Děti zpracovávají nové informace postupně, a tak je naprosto přirozené, že se k tématu vracejí, jakmile je připravené. Je dobré dát jim najevo, že se mohou kdykoliv zeptat znovu.
Pokud mají rodiče pocit, že situace může dítě negativně ovlivňovat nebo že sami nevědí, jak o ní mluvit, je dobré obrátit se na odborníka. Ten může podpořit nejen dítě, ale i dospělé a pomoci jim najít způsob komunikace, který bude citlivý a zároveň srozumitelný.
„V rodinách citlivě pozorujeme interakce mezi rodiči a dětmi, všímáme si jejich reakcí a potřeb a své postřehy empaticky předáváme dál. Rodiče podporujeme, učíme je novým dovednostem, jsme jim vzorem a poskytujeme zpětnou vazbu, která jim pomáhá budovat jistější a bezpečnější vztah s dítětem,“ popisuje Soňa Kolářová, vedoucí sociální pracovnice SOS dětských vesniček.
Programy SOS dětských vesniček stojí na osobním, dlouhodobém doprovázení rodin. Pomáhají tam, kde se odehrávají náročné životní příběhy, a podporují děti, aby i v těžkých chvílích měly možnost vyrůstat v prostředí, kde je někdo vidí, slyší a bere vážně. Díky partnerství s Generali Českou pojišťovnou může tuto podporu získat stále více rodin po celé zemi.
Organizaci SOS dětské vesničky dlouhodobě podporuje Generali Česká pojišťovna v rámci celosvětové iniciativy The Human Safety Net. Cílem je během pěti let pomoci až 5 000 dětem a rodinám, které potřebují novou šanci začít znovu – s důvěrou, stabilitou a pocitem, že nejsou samy.
Přečtěte si
Velká pětka: Pět kroků, které pomáhají dětem k důvěře
Na koho se mohou rodiče obrátit, když má dítě psychické potíže