Co je Nano Energies?

V Nano Energies trávíme většinu času budováním tzv. agregátora flexibility, což je způsob jak efektivně využívat elektřinu z obnovitelných zdrojů. Kromě toho se věnujeme vykupování elektřiny z obnovitelných zdrojů, jako jsou soláry, větrníky, bioplynové stanice a malé vodní elektrárny. 

V čem je problém s obnovitelnými zdroji? 

Pozitivum elektřiny z obnovitelných zdrojů je, že má nižší uhlíkovou stopu než třeba elektřina z fosilních paliv. Problém je v tom, že ve většině případů existuje až stoprocentní závislost na počasí, což způsobuje výkyvy v zásobování energetické soustavy. 

Představte si situaci, že přestane foukat, když jste si mysleli, že bude foukat, nebo že přestane svítit sluníčko, když jste si mysleli, že bude svítit sluníčko. V tu chvíli může nastat to, že jako spotřebitel nemáte elektřinu. V České republice máme velké množství uhelných elektráren a ne až tolik obnovitelných zdrojů, tak to tolik nepociťujeme. Ale časy se mění a obnovitelných zdrojů bude v následujících letech rychle přibývat. 

Naše řešení spočívá v propojování spotřebitelů a výrobců elektřiny do inteligentní sítě, která umožňuje případné výkyvy v energetické soustavě vyrovnávat. 

Jak to funguje? 

Každý spotřebitel má určitou flexibilitu v odběru. Někdo ji má malou, někdo ji má velkou. A my dokážeme tuto flexibilitu zmapovat a následně využít. V momentech, kdy obnovitelné zdroje vyrábějí elektřinu jinak, než jsme si mysleli, my vysíláme signál, který dočasně upraví spotřebu a tím soustavu vyrovná.

Ale není to, jak si představují někteří laici, že my pošleme signál, pásová výroba se zastaví a lidé jdou na svačinu.  Cílem jsou firemní procesy, které typicky nejsou vůbec závislé na lidech a kterým je úplně jedno, že se v daný moment spotřebovává více nebo méně elektřiny. 

Úplně nejjednodušší příklad je budova s klimatizací, která v létě chladí a v zimě topí. Když na 15 minut snížíte klimatizaci v budově, tak si toho nikdo nevšimne. 

Další příklad jsou mrazáky, kde se skladuje velké množství potravin nebo zboží. A vy víte, že když některé kompresory vypnete nebo naopak zapnete, tak se po nějakou dobu teplota nezmění, respektive se změní velmi málo. 

Další příklad je drtička, do které jde hornina a z ní štěrk nebo něco podobného. Drtičky typicky nejsou provozované celý den. A provozovatelům je často jedno, zda tu drtičku zapnou o něco dříve nebo naopak vypnou na nějaký interval. 

Ale ten signál můžeme vyslat třeba i k bioplynovým stanicím nebo jiným menším výrobcům a na dálku tak snížit nebo zvýšit množství elektřiny, které vyrábějí. 

Takové případy jsou úplně všude, dokonce i na straně domácností, i když to je oblast, které se věnujeme spíše okrajově. Máme třeba obrovské množství bojlerů a voda v těch bojlerech se ohřívá v nějakém čase. A teď si představte, že vy ten bojler zapnete, když se to hodí síti.

Takže to řešení nespočívá v akumulaci vyrobené energie a jejímu následnému dodávání do sítě dle potřeby?

I to je možnost. Problémem je ale velká finanční i časová náročnost těchto řešení. 

V České republice máme přečerpávací elektrárny, ale není jich v žádném případě dostatek na to, aby vykryly výkyvy sítě. Navíc přečerpávací elektrárny není jednoduché postavit ze dne na den. Na to musíte mít specifickou polohu a stojí to hrozně moc peněz a trvá to hrozně dlouho. 

Bateriová úložiště jdou postavit rychle, ale problém je, že jsou v současné době drahá – i když náklady na ně budou klesat a bude jich více a více. Zatímco když někde řídíte spotřebu, tak do toho nemusíte investovat. Prostě jen využijete flexibility, která tam už je, je zdarma a leží ladem. Navíc to můžete udělat okamžitě. 

Jak se do vašeho přístupu promítá nyní často diskutované téma energetické nezávislosti?

Nám to život spíše ulehčilo, než zkomplikovalo. Ještě dva roky zpátky, když se plánoval rozvoj obnovitelných zdrojů, tak se vlastně na každém trhu v Evropě plánovalo postavit velký množství plynových elektráren. A ty měly být hlavním zdrojem flexibility. 

Ambice stavět plynové elektrárny jsou teď nižší, zatímco plány na výstavbu obnovitelných zdrojů rostou. A čím máte více obnovitelných zdrojů, tím víc potřebuje síť služby flexibility. 

Takže se nepůjde spíše cestou rozvoje jaderné energetiky na úkor obnovitelných zdrojů?

Máte pravdu v tom, že jaderná energie je něco, co má v současné době lepší PR než dříve, protože je to zdroj energie, který je skutečně stabilní a nízkouhlíkový. Já osobně proti jaderné elektřině vůbec nic nemám. Myslím si, že je to skvělý zdroj energie. To na co musíme dbát, jsou extrémy typu válka a přírodní katastrofy, aby jakkoliv nebyla ovlivněna bezpečnost jaderné elektrárny. 

Ale jaderná energie má problém v tom, že když se rozhodnete postavit jadernou elektrárnu, tak je potřeba obrovské množství času k tomu, než začne vyrábět elektřinu. To jsou desítky let. Nikdo nedokáže postavit jadernou elektrárnu za rok. 

Jaké jsou výhody účasti v systému, který budujete a kolik firem v něm již je?

 Chytrým řízením spotřeby a výroby firmám dokážeme optimalizovat náklady. A pokud se rozhodnou i pro poskytování tzv. podpůrných služeb, mohou na zapojení i vydělat. Kromě toho jim tak také pomáháme snižovat jejich emise CO₂. 

V systému jsou již zapojeny desítky zařízení. Letos se dostaneme na celkový objem asi 90 megawatt. Co je ale důležité říct je, že v Česku zatím legislativa neumožňuje využít plného potenciálu agregace flexibility. Studie, kterou jsme na toto téma udělali, ukázala, že u nás leží ladem výkon odpovídající například uhelné elektrárně Počerady. To je obrovské množství. 

Do jaké míry jste Vy sám eko-založený co do svých osobních voleb, jak se stravujete nebo jak se přepravujete?

Kdybych to měl říct trošku extrémně, tak bych řekl, že nejsem eko-založený vůbec. Já dělám věci, protože mi dávají smysl. 

Například jezdím do práce i do okolních států v devadesáti devíti procentech vlakem. Auto používám zřídka. Vlak je jeden z nejekologičtějších druhů dopravy co do uhlíkové stopy. Ale já to nedělám kvůli tomu, že to je ekologické, i když o tom vím. Já to dělám kvůli tomu, že si tam otevřu počítač a hodinu pracuju, což bych v autě nemohl.

To samé je třídění odpadů. Já třídím odpad tak jako většina lidí, ale ne kvůli tomu, že bych si myslel, že to je ekologické. Já ho třídím, protože si myslím, že je blbost ho netřídit. Proč bych měl vyhazovat věci, když se dají dál použít? 

Stejně tak mi nedává smysl vzít botu, která se trochu rozbije, vyhodit ji a koupit si novou, když se může zalepit. 

Takže já nedělám tyto věci kvůli tomu, že bych měl nějakou eko-duši, ale kvůli tomu, že ty věci prostě takhle dávají smysl dělat, že dělat je jinak je úplná blbost. A to je stav, do kterého se všichni musíme dostat – nedělat věci kvůli tomu, že jsou namalované na zeleno, ale kvůli tomu, že dávají smysl. 

A jakmile se do toho stavu dostaneme, tak potom my jako planeta budeme daleko udržitelnější, protože budeme dělat principiálně věci z jiného důvodu, než kvůli tomu, že jsou eko nebo že jsou zelené.

Takže podle Vás nestačí eko-nadšení, ale musí existovat i nějaké racio?

Přesně tak. Produkty a služby vyrobené ekologicky musí být primárně dobré. A čím víc se jich bude prodávat, tak tím lepší budou mít efekt na životní prostředí.