Martin Mates (36) je spoluzakladatel a CEO Econea, internetového obchodu se zaměřením na produkty pro zdravý, udržitelný a etický životní styl. Před založením Econea vedl agenturu, která vyvíjela webové stránky a aplikace. S námi diskutoval o tom, jak zpřístupnit ekologické výrobky co nejširší veřejnosti a jak zároveň zdravě pojmout eko-podnikání.

Jaká je vize Econea?

Ta vize byla od začátku jedno místo pro všechny ekologické nákupy. Největší gró dělá kosmetika a hygienické potřeby. Pak je tam drogerie a potom jsou to různé pomůcky nebo věci na úsporu energií. Potraviny už také nějaké máme, ale jen okrajově.

Jaké byly vaše začátky?

Když jsme před deseti lety začínali, byli jsme za úplné mimozemšťany. Na českém trhu jsme v podstatě pokládali základy toho, že existuje něco jako ekologické praní nebo že je tady něco jako ekologická drogerie. Proto i ten náš slogan byl e-shop pro každodenní hrdiny. Nechci říct, že dnes jsou ekologické výrobky standard, ale minimálně o nich každý ví nebo na ně má alespoň nějaký názor.

Budovali jste projekt od začátku na ziskovém základu?

Krátká odpověď je ano, ale nebyl to hlavní cíl. My jsme s obrovskou naivitou skočili do obrovského smyslu a poslání a chtěli jsme, aby to bylo velké, aby to zasáhlo co nejvíc lidí a aby nás to bavilo. S odstupem času můžu říct, že to taky podle toho vypadalo. Obrat meziročně rostl více jak dvojnásobně, ale hospodářský výsledek se komíhal kolem nuly. Tento styl růžových brýlí nám za poslední dva roky spadl a my se snažíme z toho udělat profesionální firmu, která je zdravá a zisková.

Co se změnilo? Ubylo vám nadšení? Došly peníze?

Čisté nadšení vám vydrží jen do nějaké velikosti. V momentě, kdy máte sto milionů obrat a 30 zaměstnanců, tak už to vyžaduje i nějaké profesionální dovednosti – třeba jak vést firmu nebo jak delegovat pravomoci. To už čistým nadšením člověk neurve a taky to přestává být legrace. Takže poslední rok a půl se snažíme firmu profesionalizovat a nějak vyrovnat poslání a smysl s profesionalitou. Když jsme začínali, tak jsme to měli tak na osmdesát procent jako poslání, smysl a nadšení. Zbytek byla profesionalita, byznys. A my bychom to chtěli mít padesát na padesát.

Do jaké míry jsou vlastně čeští spotřebitelé otevření ekologickým prostředkům, zvláště pokud občas pokulhávají za obyčejnými výrobky co do efektivity a ceny?

Samozřejmě by nefungovalo, kdyby ty prostředky byly dražší a horší. Je potřeba hledat cesty, aby to bylo win-win-win-win – aby to prostě dobře pralo, aby to bylo ekologické, aby to bylo za dobrou cenu a taky aby mě to nějak bavilo, třeba tím že to hezky voní. Prostě celé to kolečko musí být splněné, aby ekologický výrobek dlouhodobě fungoval a mohl se stát součástí mainstreamu.

To, že to je dražší a míň to pere, platilo hlavně pro úplné začátky.

To byly značky, které byly relativně drahé, protože se vyráběly v malých sériích, a jejich účinnost nebyla moc dobrá. A to osloví jen nějakou užší skupinku lidí, pro kterou je prioritou číslo jedna, aby to bylo zdravé a ekologické. Z toho důvodu jsou tito lidé ochotní dělat kompromisy.

Takových lidí tady bylo naštěstí relativně hodně a my jsme na nich vyrostli. Ale vnímám, že ta doba už je pryč a že je potřeba hledat ten mainstream – to znamená, aby to bylo účinné, ekologické, dobré, hezké. A tam míříme teď a je o tom i náš nový slogan, který budeme představovat za 2-3 měsíce: Vymazlená přírodou. Vidíme v tom posun víc k té radosti a k tomu, že se jedná o přírodní cestu.

Co je pro vás vlastně ekologický produkt a jak se dostane do vašeho prodeje?

Tohle je trošku problém tohoto trhu, že není ani legislativně ani jinak definované, co je ještě ekologický produkt a co už ne. Takže my jsme si museli ty čáry narýsovat sami a samozřejmě se to celých těch deset let pořád vyvíjí.

V první řadě čerpáme ze tří zahraničních databází ingrediencí a na základě toho máme černou listinu látek, které když se ve výrobku vyskytnou, tak je to pro nás stopka.

Je na ní celá řada konzervantů jako třeba methylisothiazolinone. Když je ve výrobku triclosan, tak je to také stopka, a tak dále. Nebo když je tam chlór. Ale problémem je třeba i palmový olej, který je přímo ve složení a není certifikovaný jako udržitelně vyrobený.

Zároveň zkoumáme výrobce jako celek – jak se chovají při výrobě, odkud mají energie, z čeho jsou vyrobené obalové materiály a tak dále. Také se jich ptáme na věci jako testování na zvířatech nebo jestli používají palmový olej a jeho deriváty. A často už podle jejich reakcí poznáme, jakou mají filozofii. Pokud dostaneme třikrát odpověď, že vůbec nevědí, že to vůbec neřeší, tak už to o něčem vypovídá. A my se takhle snažíme vyhledávat firmy, které jsou podobně naladěné jako my. Zaplaťpánbůh je jich více a více.

Je ale potřeba říct, že každý segment se chová trošku jinak, co do ekologičnosti. Třeba u zubních past je složení poměrně jasné a my můžeme jít po pastách, které jsou opravdu čisté a splňují sto procent našich kritérií. Pak jsou ale třeba laky na nehty, kde ještě nikdo nevymyslel stoprocentně přírodní výrobek, který funguje. V takových případech hledáme to nejlepší, co na trhu je, což jsou momentálně tzv. 7-free a 12-free varianty, které neobsahují těch sedm, respektive dvanáct nejhorších látek.

Zároveň v momentě, kdy se daný segment vyvine dál, tak my tu hranici posuneme, abychom vždy byli na vrcholu toho, co je k dispozici.

Co takové krémy na opalování?

To je obrovské téma, protože jediné látky, které se považují za přírodní zdroj UV filtru, jsou oxid titaničitý a oxid zinečnatý. Nicméně se zjistilo, že oxid titaničitý je velmi problematická látka, jak při výrobě, tak že jeho nano forma proniká do těla. A tak se přechází na oxid zinečnatý. Jenže ten pravděpodobně dopadne podobně. Vzhledem k tomu, že není žádná jiná alternativa, tak je to ale pořád to nejlepší, po čem můžete sáhnout.

A vy pak řešíte, zda se budete natírat oxidem zinečnatým nebo budete nosit velké sombrero a pončo a nebudete vycházet v poledne na sluníčko, jak to dělali naši předci. Sombrero a pončo je ta nejzdravější varianta, ale zase je to černobílé řešení.

To je vlastně často téma pro ekologické projekty – jak najít nějakou rovnováhu mezi praktičností a šetrností k přírodě.

Já si myslím, že klíč je v tom, abychom právě nebyli černobílí. Taková ta vyhraněnost toho, jako že teď všichni musíme být vegani, jinak jde svět do záhuby, to člověka, který k tomu nemá blízko, spíš odradí. Proto já si myslím, že ta cesta obecně – pokud to má být cesta, která bude masovější – musí být pro lidi relativně pohodlná, že třeba stačí, když si maso nedám jeden den v týdnu.

Zároveň si myslím, že to musí začínat u toho, že to člověk dělá pro sebe, pro svoji rodinu, pro svoje děti. Protože příroda nebo nějaký vyšší smysl může být pro hodně lidí příliš abstraktní koncept, u kterého můžu mít pocit, že toho stejně moc neovlivní.

Na konci dne je to stejně propojené, protože když něco dělám pro sebe, tak je to velmi často dobré i pro životní prostředí.

Kolik nabízíte v současné době na e-shopu produktů a co se z nich nejvíc prodává?

Teď je to zhruba 2,700 položek. A nejvíc se prodává kosmetika. Na druhém místě je eko-drogerie.

Jak se deset let v eko-podnikání podepsalo na Vás osobně?

Osobně jsem trošku vyrostl z naivity, že zachráním svět. Takže si myslím, že se na to podnikání teď dívám trochu zdravějším očima. Myslím si, že se naše myšlenka se stále nějak posouvá, a zároveň se už tolik nebičuju, když to nejde rychleji.

Zároveň naprosto rozumím tomu, že když trojnásobně stoupne cena energií a člověk řeší, že nebude mít na pokrytí základních potřeb, tak toto je věc, která jde okamžitě jako první ze stolu. Je mi jasné, že na to, čím se zabýváme, je potřeba určitá úroveň blahobytu.

Zároveň věřím tomu, že každý chce mít zdravou domácnost. Takže si myslím, že ta latentní poptávka po tom, co nabízíme, je obrovská a že ten záměr neumře nikdy – že asi všichni budeme chtít být zdraví a že všichni budeme chtít žít ve zdravém prostředí, a zároveň ne jenom kvůli tomu prostředí ale také kvůli sobě.

Ono totiž jde hlavně o nás. Planeta v podstatě zachraňovat nepotřebuje. My potřebujeme spíš zachránit sami sebe.

Co tím máte na mysli?

No v podstatě, když bychom se dostali do stavu, že lidský druh z nějakého důvodu nepřežije, tak ta planeta se postupně zotaví. Takže jde jen o to, jestli my se včas dostaneme do souladu nebo ne.

Do jaké míry se Vy osobně chováte ekologicky z hlediska toho, jak se stravujete, dopravujete nebo jak třeba nakupujete?

Já jsem si prošel obrovskými extrémy, časy kdy jsem řešil úplně všechno. Třeba jsem byl dlouho vegan. Ale ustálil jsem se na nějakém zdravém středu. To znamená, že o sobě nemůžu prohlásit, že jsem stoprocentní skaut, ale třeba domácnost je u nás kompletně ekologická. Také výrazně preferuji vegetariánskou stravu, kde vlastně primární důvod není ekologie, byť to tam je taky obrovské, ale zdraví.

Ale vzhledem k tomu, že bydlím asi deset kilometrů za Prahou, tak se potřebuji dopravovat autem. Ve firmě máme auto na CNG. Když se ale podívám, jaké auto by bylo nejekologičtější, tak by to nejspíš byl nějaký elektromobil. Ale za to auto bych musel zaplatit o milion víc, což pro mě osobně ekonomicky nedává smysl.

Jak Vy osobně přivádíte lidi k ekologickým přípravkům a ekologickému nakupování?

Když tím chci někoho provést, což často dělám u lidí ve svém okolí, tak mám tendenci začínat od věcí, kde ta změna vůbec nebolí. Řeknu, hele, ty používáš nějaký obyčejný prostředek na nádobí, tak tady máš ekologickou alternativu, která to nádobí umyje stejně dobře a ještě třeba voní po grapefruitu. A ty lidi opravdu nevidí žádnou změnu k horšímu a ještě jim to třeba víc voní. Nebo třeba zubní pasta. Hele, tady je stoprocentně přírodní mátová pasta. Chutná dobře a máš pocit vyčištěných zubů úplně stejně. Neb, hele, tak umyj záchod příště tímto přípravkem.

S praním jsme ale už na tenkém ledu. To je někde až na skoro posledním místě, protože účinnost ekologických pracích prostředků není zkrátka taková jako těch konvenčních. Některé jsou účinnější více, některé jsou účinnější méně. Ale nedá se to srovnat s tím, když vyperu s Arielem. Tam už lidem říkám, hele, pokud si pereš prádlo, které je jenom zpocené, ale ne špinavé, tak ekologický prací prostředek bez problémů stačí. Pokud je to ale fakt zadělané a jsou tam fleky, tak použij klidně ten Ariel, když to bude jednou z deseti praní.

V mnohém je ale ta cesta k ekologickým přípravkům dost individuální. Spousta žen třeba začne jenom těmi laky na nehty. Někde si přečtou, že lak na nehty je ta nejhorší chemie, se kterou se mohou potkat, a hledají si alternativu. Pak si třeba koupí řasenku a pak třeba řeší jinou rtěnku.

Co byste na základě vlastních zkušeností poradil začínajícím eko-podnikatelům?

Co já vnímám jako takový společný rys je, že často tyhle projekty vznikají z obrovského nadšení a pocitu, že potřebuji nějak něčemu pomáhat. Ale hodně často chybí podnikatelský záměr a uvědomění si, že když to nebude udržitelné pro mě jako pro člověka nebo když firma nebude zisková a tím pádem udržitelná, tak vlastně tomu světu stejně nepomůžu.

Je to o tom jít do toho s vidinou, že to musí vydělávat, a musím v tom cítit, že se mi vrací energie, kterou do toho vkládám. Jinak se dříve nebo později vyčerpám. Jinými slovy to musí být v první řadě udržitelné pro mě a pak já z toho nadbytku můžu pomáhat. Často to bývá otočené a potom jsou lidi vyčerpaní, naštvaní a vyplivne je to úplně na dně.