Udržitelnost máme v genech: Seriál představí život 3 rodin

Žije vaše rodina udržitelně? Podle průzkumu Generali České pojišťovny to o sobě tvrdí až 3/4 českých domácností. Ale co si pod tím představit? Třídění odpadu, jízdu v elektroautě a MHD, solární panely, šetření energie nebo používání ekologické drogerie a kosmetiky? Udržitelnost má zkrátka mnoho tváří. V článku představíme, co si české rodiny pod udržitelností představují a ukážeme vám, kde se inspirovat.

Začít s udržitelným životem může každý. Jde to i postupně a bez velkých investic: více třídit odpad nebo kompostovat, nekupovat si jednorázové tašky a místo nich používat ty plátěné. Z takových činností máme nejen dobrý pocit, ale zároveň šetříme naši planetu. Avšak jen u těchto činností by to nemělo končit.

„Každý krok k udržitelnosti je důležitý – ale musí po něm následovat další. Dobrým měřítkem účinnosti takových kroků je spočítat si uhlíkovou stopu: Tam teprve poznáme, jestli naše snahy směřují tím nejpotřebnějším směrem – často je to spotřeba tepla nebo způsoby dopravy,“ říká Helena Továrková, ředitelka Nadace Veronica, která se zaměřuje na ochranu přírody, krajiny a životního prostředí. 

Co dělají rodiny, aby ušetřily? 

Pak jsou tu zvyky, které kromě toho šetří i peníze: neplýtvat vodou a potravinami, zhasnout světlo při odchodu z místnosti, využívat více hromadnou dopravu, recyklovat nebo při nákupu přemýšlet, zda danou věc opravdu potřebujeme. Drobnosti, které se časem nasčítají a peněženka vám poděkuje. „Dodržování udržitelných návyků může domácnostem přinést úsporu v řádu několika tisíc korun ročně,“ říká Petra Nováčková, manažerka udržitelnosti z Generali České pojišťovny

 
  • Mezi nejčastější udržitelné kroky, které domácnosti dělají, patří třídění odpadu, zhasínání světa v prázdné místnosti a používání energeticky úsporných žárovek. 
  • Alespoň jednu z udržitelných aktivit provádí každá domácnost. 
  • Pro více než 50 % respondentů je motivací k realizací udržitelných opatření v bydlení snížení nákladů na energie. 
  • Pro 70 % rodin je jedním z důvodů udržitelného chování snaha chránit životní prostředí pro budoucí generace. 
  • Pouze zanedbatelné množství respondentů si myslí, že se jedná pouze o moderní trend. 
  • Opatření zvyšující udržitelnost bydlení v posledních 5 letech nadprůměrně často realizovaly rodiny s dětmi mladšími 3 let. 

*Data z průzkumu Generali České pojišťovny 

Data potvrzují, že je pro řadu rodin udržitelnost samozřejmou součástí života. Mají ji prostě v genech.  

Nejinak je to i pro Generali Českou pojišťovnu – udržitelnost a podpora udržitelných řešení je součástí naší strategie. Abychom pomohli ukázat, jak udržitelný život vypadá, spustíme již za pár dní nový projekt s názvem Geny české rodiny. V něm budete moci sledovat tři rodiny, které se rozhodly žít více v souladu s přírodou – ve svých domovech i každodenním životě. Ukazují, že začátky nemusí být vždy snadné, ale rozhodně stojí za to. Nejen kvůli úsporám, ale i kvůli lepšímu životu pro sebe i další generace. 

Geny české rodiny

Příběhy rodin, které vás inspirují 

Hned na úvod se pustíme do pořádné výzvy – rekonstrukce celého domu. Karolína, která pracuje v Generali České, s manželem a dvěma dětmi před lety koupili starý dům, který je ve špatném stavu: zatéká do něj, profukuje okny a kvůli neodborným zásahům z minulosti mu praskají zdi. 

Táta na rodičovské

Matěj, známý na Instagramu jako Táta na rodičovské, společně s manželkou Martinou takové starosti s bydlením nemají. Přestěhovali se do moderní dřevostavby. U nich budeme sledovat, jak se jim v novém udržitelném domě žije a co všechno každodenní život v dřevostavbě obnáší. 

Geny české rodiny

A jako poslední vám představíme mladý pár. Anna a Johan žijí v malém nájemním bytě ve Zlíně. Nyní plánují společnou budoucnost. Jak se jejich plány na bydlení během roku vyvinou? Vykročí směrem k vlastnímu bydlení? A jakou roli v jejich plánování hraje udržitelný styl života

Sledujte náš seriál! 

Pokud přemýšlíte nad tím, že byste také chtěli mít udržitelnější domov, příběhy těchto rodin vám mohou posloužit jako inspirace a zdroj užitečných tipů a zkušeností. Videa z projektu budeme postupně zveřejňovat spolu s články, které reportáže shrnují. Projekt budete moci sledovat zde nebo na sociálních sítích Generali České.   

Přečtěte si

1. díl: Jak mladá rodina řeší rekonstrukci 120 let starého domu?

23.10.2025

Dva příběhy dětí, které ukazují následky raného traumatu

O raném traumatu se stále málo mluví, přesto zásadně ovlivňuje život dítěte a následně se projevuje i v dospělosti. Proto je důležité zvyšovat povědomí veřejnosti a posilovat včasnou pomoc rodinám, které ji potřebují. Právě to je cílem společné iniciativy Generali České pojišťovny a SOS dětských vesniček, která chce umožnit co nejvíce dětem vyrůstat v bezpečném, stabilním a láskyplném prostředí. Protože právě to je ten nejlepší základ pro zdravý život. 

Pláč spouštěl cigaretový kouř

Třináctiměsíční Vilík se dostal k přechodné pěstounce kvůli výrazně zanedbané péči rodičů a důvodnému podezření na týrání. Na první pohled působil jako obyčejné miminko, jeho chování ale skrývalo hlubokou bolest. Vždy, když s ním pěstounka přišla na návštěvu ke svým rodičům, spustil se u něj intenzivní pláč, který nešel ničím utišit. Zajímavé bylo, že když naopak rodiče navštívili pěstounku doma, žádný problém nenastal. 

Generali Česká pojišťovna

Dlouho nebylo jasné, co tyto situace spouští. Teprve když si sociální pracovnice prostudovala spis starších Vilíkových sourozenců, kteří už dokázali popsat, co doma zažívali, vyšlo najevo, o co jde. Soused pěstounčiných rodičů kouřil na sdíleném balkoně a cigaretový kouř se dostával do bytu. Právě tento pach byl pro Vilíka spouštěčem – partner biologické matky totiž děti pálil cigaretou. Vilík měl tedy cigaretový kouř spojený s obrovskou bolestí, strachem a pláčem sourozenců. I když si to nedokázal vědomě vybavit, tělo a paměť si prožitek uchovaly a reagovaly pokaždé, když se objevil stejný podnět. 

„I když si tak malé dítě nedokáže zážitek zapamatovat vědomě, tělo a podvědomí si ho uloží. Proto pak může i zdánlivě obyčejný podnět, třeba vůně nebo zvuk, vyvolat silnou emoční reakci. Rané trauma se často projeví právě takto, skrze spouštěče, které okolí vůbec nemusí chápat,” vysvětluje Lenka Gláserová, vedoucí sociální pracovnice doprovázející pěstounské rodiny v SOS dětských vesničkách

 

Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje s SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem ze znevýhodněných rodin, které zažily rané trauma, ale také šířit osvětu mezi veřejností.

Podobně silně se trauma z raného dětství projevilo i u Anetky. Do pěstounské rodiny přišla ve dvou letech v těžce zanedbaném stavu. Neuměla chodit, nedokázala jíst lžičkou, vydávala jen neartikulované zvuky a prakticky neplakala – jako by necítila potřebu dát najevo emoce. Noví pěstouni s ní ale začali trpělivě pracovat a během několika měsíců udělala obrovský pokrok. Začala chodit, učila se jíst, začala více komunikovat a celkově doháněla to, co jí v prvních letech života chybělo. 

Dnes je Anetce pět let a působí jako šikovná holčička, která je jen mírně pozadu za svými vrstevníky. Přesto u ní trauma z dětství stále zanechává viditelné stopy – je velmi fixovaná na svou pěstounskou maminku. Když musela maminka nečekaně na několik dní do nemocnice, Anetka zůstala doma v péči ostatních členů rodiny. Přesto odloučení nezvládla. Začala se znovu počůrávat, v noci ji trápily noční můry, častěji plakala a celkově působila neklidně a rozrušeně. Trvalo několik týdnů po návratu pěstounky, než se její stav stabilizoval a mohla navázat tam, kde předtím skončila. 

Přečtěte si

Rané trauma očima odborníků: Co říkají data z praxe

4 praktické tipy pro rodiče a pečovatele, jak pomoci dětem zvládnout trauma

nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“

Vyberte kategorii