Ve článku se dočtete:
Když se Červovým narodil první syn, přemýšleli, kdo z nich půjde na rodičovskou dovolenou. Rozhodli se pro možnost, která je v Česku stále výjimečná. S dítětem zůstal doma Matěj namísto Martiny. Zároveň se přestěhovali do novostavby, kde je čekalo několik výzev: například zapojení solárních panelů nebo práce na zahradě. Kam se stavba posunula a jak celou zkušenost hodnotí dnes? Sledujte pokračování příběhu rodiny Červových v sérii Geny české rodiny.
Nastavení rodičovské dovolené, kdy doma zůstal s dětmi Matěj namísto Martiny, Červovým vyhovuje. Byl to pro ně přirozený strategický krok – Martina má totiž vyšší mzdu a možnost práce z domu. Přesto jsou ale mezi českými páry výjimkou. „Často rodiče tato možnost ani nenapadne. Berou automaticky, že na rodičovskou dovolenou půjde žena. Rodičovská u mužů je taková teoretická možnost, ale není tolik lidí, kteří by toho prakticky využili,“ hodnotí situaci Martina.
Současný postoj vůči rodičovské dovolené popisuje Lucie Bášová z neziskové organizace Mumdoo, která propojuje firmy s kvalifikovanými externistkami na mateřské. „V Česku je nastavení péče o děti stále dost tradiční ve smyslu rozdělení rolí – často se předpokládá, že doma zůstane maminka nebo si rodina najme chůvu. To jsou ale jen dvě krajní varianty. Mezi nimi existuje celá řada dalších možností. Od pomoci babiček, přes využití dětských skupin, až po střídání na rodičovské s partnerem. Každá rodina má svůj vlastní rytmus, který zase nutně nemusí vyhovovat ostatním, a je to tak v pořádku.“

Pro Matěje je role tatínka na rodičovské přirozená. „Doma to máme rozdělené rovnoměrně – u nás neexistují ženské a mužské práce,“ popisuje. Na základě častých dotazů ohledně jeho situace se tématu začal věnovat i na sociálních sítích, kde popisuje svůj každodenní život. „Na začátku Matěj mluvil o tom, jak to máme doma nastavené. Postupně se to vyvinulo k tomu, že se snaží bojovat proti genderovým stereotypům,“ uvádí Martina.
Červovým výrazně pomohl vstřícný přístup zaměstnavatele Martiny, který nechal rozhodnutí ohledně rodičovské dovolené kompletně na ní. Také v Generali České pojišťovně se snaží svým zaměstnancům vyjít maximálně vstříc. „Většina našich kolegů a kolegyň pracuje hybridně – kombinují práci z domova s prací v kanceláři. Nabízíme také částečné úvazky a během rodičovské dovolené spolupracujeme s rodiči na bázi dohod,“ říká Veronika Tlustošová Židková, HR Business Partner senior z Generali České pojišťovny.
O flexibilitu práce je mezi rodiči velký zájem. „Až 93 % maminek s dětmi do čtyř let by si přálo v nějaké míře pracovat, ale reálně tu možnost má pouze každá druhá. Na našem trhu práce je proto nutné překlenout značnou propast, aby ženy měly po rodičovské dovolené stejné pracovní možnosti jako dříve,“ popisuje Lucie Bášová.
Červovi žijí pokrokově i díky technologiím, které doma využívají k zelenějšímu způsobu života. Nechali si postavit montovanou dřevostavbu, která je v mnoha ohledech ekologičtější než klasické zděné domy a plánují využít také fotovoltaiku. Přestože soláry na střeše již několik měsíců jsou, proces zapojení se výrazně prodloužil kvůli několika komplikacím.

Ani po třičtvrtě roce bydlení v novém domě se zprovoznění solárních panelů nedočkali. „Došlo ke změně legislativy ohledně certifikace střídačů a náš původní dodavatel šel do insolvence. Dnes už máme nového dodavatele, tak doufáme, že získáme certifikaci a celý proces se naplno rozběhne,“ popisoval Matěj situaci v srpnu 2025.
V posledních měsících se jim ale podařilo postavit svépomocí terasu. Pomocnou ruku jim podal otec Martiny a celá rodina Červových. „Vždycky se tu o víkendu sejde moje a Marti rodina a společně tu spolu pracujeme,“ popisuje Matěj s vděčností. Připravili také základ na plot a zaseli první trávu – ze staveniště se konečně stává zahrada.
Jak se bude příběh Martiny a Matěje vyvíjet dál? Budou mít s novým dodavatelem větší štěstí a podaří se jim solární panely zapojit? Na další díly seriálu Geny české rodiny se můžete těšit již brzy.
Přečtěte si
Když se zamyslíme nad tím, jak jsme se ještě zcela nedávno mohli přepravovat po městě, víme, že v podstatě existovaly jen dvě možnosti: autem či veřejnou dopravou. Dnes je nabídka mnohem širší. Elektrokola, sdílené dopravní prostředky nebo elektromobily postupně mění způsob, jakým se po městech pohybujeme.
Proměňuje se i náš pohled na mobilitu. Zatímco futuristé na počátku 20. století oslavovali automobil jako symbol pokroku, dnes se stále více diskutuje o tom, jak dopravu učinit udržitelnější, tišší a šetrnější k životnímu prostředí.
Změny se nikdy nedějí přes noc, zvláště pokud se týkají hluboce zakořeněných sociálních návyků. Proto je auto stále velmi běžný dopravní prostředek: podle studie Ipsos 87 % Evropanů vlastní vůz a 84 % jej používá každý den.
Avšak jiná data naznačují, že se něco mění ve způsobu, jakým lidé přistupují k mobilitě, s rostoucím zájmem o možnosti využití elektřiny.
Podle údajů ACEA (Evropské asociace výrobců automobilů) v roce 2025 představovaly bateriové elektromobily 17,4 % podílu na trhu v Evropské unii oproti 13,6 % v předchozím roce. Hybridní elektromobily získaly 34,5 % trhu a staly se tak jasným favoritem v zemích EU. Naopak kombinovaný podíl vozidel výhradně s benzinovým nebo naftovým motorem klesl na 35,5 % ze 45,2 % v roce 2024.
K tomu můžeme přidat stále rozsáhlejší používání jízdních kol, zejména elektrokol, která se opět stávají populárními: dnes vlastní kolo každý pátý Evropan, 42 % uživatelů uvádí, že své elektrokolo používá častěji než před pěti lety, a 32 % plánuje jej v budoucnu používat ještě více.
Není proto divu, že se tento posun v pojímání mobility projevuje obzvláště u mladších generací.
Výzkum z Evropské unie potvrzuje, že lidé ve věku 18 - 34 let volí stále častěji „přístupnější“ možnosti mobility. V této věkové skupině využívá 72 % osob veřejnou dopravu a 50 % jezdí tradičním bicyklem.
Přestože automobil zůstává důležitým dopravním prostředkem, mladí dospělí častěji zvažují i jeho finanční náročnost. Podle americké centrální banky jsou lidé v této věkové skupině více zadluženi než předchozí generace, takže je nezbytné snižovat výdaje tak, aby to mělo dopad i na dopravní řešení.
Experti upozorňují, že ačkoliv jsou elektromobily stále dostupnější a roste počet modelů, které lze pořídit za méně než 30 000 Eur, kupní cena nadále zpomaluje jejich pořizování spotřebiteli. Proto se klíčovým nástrojem pro urychlení růstu tohoto trhu mohou stát takové výhody, jako jsou daňové úlevy a nákupní pobídky.
Proč se tedy mladší generace stále více přiklánějí k udržitelným formám dopravy než generace předchozí?
Jedním z klíčových cílů je, aby do roku 2030 jezdilo po evropských silnicích nejméně 30 milionů automobilů s nulovými emisemi. A výhled do roku 2050 počítá s tím, že téměř všechna auta budou udržitelná a budou produkovat nulové emise.
Tato transformace vyžaduje vytvoření systému mobility a dopravy, který bude nejen ekologičtější a méně škodlivý pro životní prostředí, ale i více inovativní a digitální. V této souvislosti se změna může týkat i pojišťovacích modelů souvisejících s mobilitou, které mohou tento nový kulturní přístup přizpůsobit potřebám lidí.
Česká republika zatím postupuje směrem k udržitelnější dopravě pomaleji než některé západoevropské země. Obecně platí, že navzdory socioekonomickému a technologickému vývoji, ke kterému v zemi došlo za několik posledních desetiletí, nedošlo v českém systému mobility k žádným zvlášť významným strukturálním změnám. Mobilita se stále spoléhá především na individuální dopravu vozem a vozidla jsou nadále z valné části poháněna fosilními palivy.
Není proto divu, že podle Evropské agentury pro životní prostředí má Česká republika jeden z nejstarších vozových parků v Evropě s průměrným stářím vozidel 16 let. To je doprovázeno jedním z nejnižších podílů automobilů na alternativní paliva. Otázky týkající se paliv nabývají na významu zejména s ohledem na to, že ceny nadále rostou v důsledku geopolitického napětí na Blízkém východě.
Přestože ceny paliv vzrostly, bateriové elektromobily tvořily v polovině roku 2025 pouze 0,6 % osobních automobilů z celkového počtu 6,7 milionů vozidel v České republice. Plug-in hybridní elektromobily představovaly pouze 0,4 % celého vozového parku.
Česká republika má v současné době asi 6 200 veřejných nabíjecích stanic, což ji řadí na 14. místo v Evropské unii co do počtu nabíjecích stanic.
Rozvoj elektromobility podporují také veřejné programy. V letech 2022–2023 byl spuštěn program Ekomobilita pro obce, který pomáhá financovat nákup elektromobilů, vozidel na vodíkový pohon a neveřejných dobíjecích stanic. Díky této iniciativě již byla poskytnuta podpora na zakoupení více než 1 500 vozidel. Na program navázala další výzva pro veřejný sektor, která rozšířila podporu také na nákladní elektrokola.
Dotace jsou k dispozici i pro neveřejné nabíjecí stanice v domácnostech a bytových domech. Díky těmto programům financování zaznamenala Česká republika během prvních čtyř měsíců roku 2025 výrazný nárůst registrací elektromobilů.
Další rozvoj udržitelné dopravy má podpořit také Modernizační fond, který bude fungovat minimálně do roku 2030. Peníze z něj směřují například do ekologičtější městské dopravy, vlaků s alternativním pohonem nebo do výstavby potřebné dobíjecí a plnicí infrastruktury.
Pozornost nebude zaměřena pouze na městské oblasti, ale více i na venkov. Byl zřízen fond na podporu odlehlých oblastí, které jsou znevýhodněné omezenými službami veřejné dopravy a jsou ohrožené rostoucími náklady na vytápění a dopravu. V těchto oblastech, kde se mobilita řeší častějším používáním automobilů, podporuje fond zavedení elektrických vozidel v rámci veřejné dopravy a také řešení sdílené mobility a cyklistiku.
Zvláštní pozornost je věnována i železnicím. Byly vypracovány plány na vysokorychlostní železniční tratě, které výrazně zkrátí cestovní dobu a zpřístupní rychlou železniční dopravu minimálně 75 % české populace. Očekává se rovněž, že tato zlepšení přesunou značný podíl nákladní dopravy ze silnic na železnici.
Rozvoj udržitelnější dopravy podporují také legislativní změny. Díky nim roste podíl obnovitelných zdrojů energie a vedle tradičních biopaliv se stále více prosazují jejich pokročilejší varianty vyráběné z biomasy a odpadu. Česká doprava tak postupně prochází proměnou směrem k ekologičtějším řešením.
Přečtěte si také:
Jak snížit osobní uhlíkovou stopu
Podcast Stačí málo: „Lidé se bojí nových technologií, protože nevědí, co udělají.“
Jak automobily přispívají ke změně klimatu (a tipy, jak snížit emise)