Ve článku se dočtete:
Češi festivaly milují. Ale s radostí přichází i zodpovědnost k sobě, ostatním i přírodě. Jak se mění zábava v udržitelnější verzi? A proč se mezi evropskou špičku dostal právě festival, který vznikl na zelené louce?
Festivalová sezóna je v plném proudu a Češi si ji umí užít. Letos plánuje vyrazit alespoň na jeden festival 72 % lidí. Ukázala to data z průzkumu pro Generali Českou pojišťovnu.
Přestože většina dotázaných zůstává věrná domácím akcím, zejména mladí z generace Z neváhají vyrazit i do zahraničí kvůli jednomu oblíbenému interpretovi. Hudební festivaly jsou jednoznačně nejpopulárnější (77 %) a dominují zájmu napříč generacemi.
Nejčastěji lidé jezdí na festivaly s partnerem nebo kamarády, ale i sólo návštěvníci nejsou výjimkou. Někdo stráví na akci jediný den, jiný rovnou víkend. Ačkoliv jde o zábavu, průzkum ukázal i stinné stránky, více než třetina lidí zažila na festivalu konflikt, u generace Z je to dokonce 46 %. I to ukazuje, že festival není jen pohodová kulisa, ale také zrcadlo chování společnosti.
Přečtěte si všechny výsledky z průzkumu: Češi festivaly prožívají, utratí za ně nejčastěji 3500 Kč a jsou pozoruhodně všímaví k řadě témat
Na festivalech nejde jen o hudbu a atmosféru. Každý druhý návštěvník si domů odváží oblečení, které skončilo politím, propálením nebo utrženým švem. Nejčastěji za to může pivo, cigareta nebo nešikovné zakopnutí. Nejde přitom o drobnosti, až 8 % lidí přiznává, že si na akci bere věci v hodnotě přes 30 tisíc korun.
Právě v těchto situacích může výrazně pomoct pojištění odpovědnosti nebo majetkové pojištění. Kryje škody, které způsobíte druhým, například když v zápalu tance převrhnete reprák nebo omylem polít někomu mobil. Ačkoliv jen 10 % lidí uvádí, že by si za pojištění připlatili, ve výsledku jim může ušetřit tisíce.
Festivaly už dávno nejsou jen o pódiích a stáncích s langošem. Stále víc se řeší voda, odpad, bezpečnost i udržitelnost. A lidé to vnímají, protože pro 69 % návštěvníků je důležité, jak se festival chová k přírodě. Nejčastěji oceňují zálohované kelímky a obaly (68 %), ale zaujme je i nabídka lokálních potravin, recyklace nebo suché toalety.
Zároveň se ale ukazuje, že zatímco téma lidi zajímá, ne všichni jsou ochotni si za něj připlácet. Jen 7 % respondentů uvedlo, že by zaplatili víc za udržitelnější festivalové služby nebo produkty. Udržitelnost tak zatím zůstává hodnotou, ne prioritou, přesto se její význam zvolna zvyšuje. Mladší generace například častěji volí ekologickou dopravu nebo by uvítaly čistě elektronické vstupenky.
Zatímco většina festivalů ladí formu, jedna česká firma sbírá ocenění za obsah. Ameba Production, organizátoři Rock for People, se za 30 let posunuli od nadšeneckého začátku k prestižnímu ocenění. Loni se umístili ve 4. ročníku soutěže SME EnterPRIZE, který pořádá Generali Česká pojišťovna. Letos na jaře je pak skupina Generali zařadila mezi 10 evropských Hrdinů udržitelnosti v soutěži SME EnterPRIZE a právem, protože jejich přístup je promyšlený od základů.
Ekologická doprava pro kapely, nízkoemisní vozy v areálu, solární nabíječky, správa odpadů, pronájem stanů, důraz na lokální dodavatele, a to vše bez ztráty festivalové atmosféry. Zástupci Ameby tak ukazují, že i velké akce mohou být odpovědné. A že být udržitelný neznamená být nudný, právě naopak.
Festivaly jsou nádherný mix emocí, hudby, jídla i nečekaných zážitků. A je skvělé vidět, že zábava a odpovědnost se nevylučují. Čím víc přemýšlíme nad tím, co jíme, jak se chováme a co po sobě zanecháme, tím víc si všechno můžeme užít. Bez výčitek, bez škod, s větším respektem. Udržitelnost není nuda. Je to budoucnost zábavy, která má smysl.
Přečtěte si
Čtvrtý ročník soutěže SME EnterPRIZE vyhrála firma přinášející revoluci v recyklaci plastů
Proč je udržitelnost dobrá nejen pro planetu, ale také pro vás
Nebo si poslechněte podcast P. Šporcl: „Modré housle jsou se mnou už 20 let, dvakrát jsem je málem rozbil.“
O raném traumatu se stále málo mluví, přesto zásadně ovlivňuje život dítěte a následně se projevuje i v dospělosti. Proto je důležité zvyšovat povědomí veřejnosti a posilovat včasnou pomoc rodinám, které ji potřebují. Právě to je cílem společné iniciativy Generali České pojišťovny a SOS dětských vesniček, která chce umožnit co nejvíce dětem vyrůstat v bezpečném, stabilním a láskyplném prostředí. Protože právě to je ten nejlepší základ pro zdravý život.
Třináctiměsíční Vilík se dostal k přechodné pěstounce kvůli výrazně zanedbané péči rodičů a důvodnému podezření na týrání. Na první pohled působil jako obyčejné miminko, jeho chování ale skrývalo hlubokou bolest. Vždy, když s ním pěstounka přišla na návštěvu ke svým rodičům, spustil se u něj intenzivní pláč, který nešel ničím utišit. Zajímavé bylo, že když naopak rodiče navštívili pěstounku doma, žádný problém nenastal.
Dlouho nebylo jasné, co tyto situace spouští. Teprve když si sociální pracovnice prostudovala spis starších Vilíkových sourozenců, kteří už dokázali popsat, co doma zažívali, vyšlo najevo, o co jde. Soused pěstounčiných rodičů kouřil na sdíleném balkoně a cigaretový kouř se dostával do bytu. Právě tento pach byl pro Vilíka spouštěčem – partner biologické matky totiž děti pálil cigaretou. Vilík měl tedy cigaretový kouř spojený s obrovskou bolestí, strachem a pláčem sourozenců. I když si to nedokázal vědomě vybavit, tělo a paměť si prožitek uchovaly a reagovaly pokaždé, když se objevil stejný podnět.
„I když si tak malé dítě nedokáže zážitek zapamatovat vědomě, tělo a podvědomí si ho uloží. Proto pak může i zdánlivě obyčejný podnět, třeba vůně nebo zvuk, vyvolat silnou emoční reakci. Rané trauma se často projeví právě takto, skrze spouštěče, které okolí vůbec nemusí chápat,” vysvětluje Lenka Gláserová, vedoucí sociální pracovnice doprovázející pěstounské rodiny v SOS dětských vesničkách.
Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje s SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem ze znevýhodněných rodin, které zažily rané trauma, ale také šířit osvětu mezi veřejností.
Podobně silně se trauma z raného dětství projevilo i u Anetky. Do pěstounské rodiny přišla ve dvou letech v těžce zanedbaném stavu. Neuměla chodit, nedokázala jíst lžičkou, vydávala jen neartikulované zvuky a prakticky neplakala – jako by necítila potřebu dát najevo emoce. Noví pěstouni s ní ale začali trpělivě pracovat a během několika měsíců udělala obrovský pokrok. Začala chodit, učila se jíst, začala více komunikovat a celkově doháněla to, co jí v prvních letech života chybělo.
Dnes je Anetce pět let a působí jako šikovná holčička, která je jen mírně pozadu za svými vrstevníky. Přesto u ní trauma z dětství stále zanechává viditelné stopy – je velmi fixovaná na svou pěstounskou maminku. Když musela maminka nečekaně na několik dní do nemocnice, Anetka zůstala doma v péči ostatních členů rodiny. Přesto odloučení nezvládla. Začala se znovu počůrávat, v noci ji trápily noční můry, častěji plakala a celkově působila neklidně a rozrušeně. Trvalo několik týdnů po návratu pěstounky, než se její stav stabilizoval a mohla navázat tam, kde předtím skončila.
Přečtěte si
Rané trauma očima odborníků: Co říkají data z praxe
4 praktické tipy pro rodiče a pečovatele, jak pomoci dětem zvládnout trauma
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“