Rané trauma u dětí vzniká častěji, než si většina z nás připouští. Zatímco veřejnost běžně stále vnímá trauma především jako důsledek násilí nebo zneužívání, odborníci z praxe mají jasno: trauma se týká tisíců dětí, které zažily i méně nápadné, ale o to bolestivější situace. Podívejte se na výsledky velkého průzkumu.
Cílem tohoto průzkumu, který připravily SOS dětské vesničky ve spolupráci s Generali Českou pojišťovnou, bylo využít jedinečné zkušenosti sociální pracovníků či pracovnic, kteří s ohroženými dětmi denně pracují. Společně tak zmapovaly osudy více než 1 100 dětí.
Podle zkušeností sociálních pracovníků a pracovnic si rané trauma nese minimálně 7 z 10 dětí, nejčastěji kvůli ztrátě rodiče. U třetiny z nich je jeho dopad výrazný. Je ale třeba také zmínit, že skutečný počet může být ještě vyšší. Do průzkumu totiž byla zahrnuta i miminka, u kterých je zatím obtížné plný dopad traumatu jednoznačně posoudit.
Ztráta rodiče – 67 %
Problematický rodič – 54 %
Dítě v přímém ohrožení – 44 %
Pozn.: Jedno dítě mohlo zažít více typů traumatizujících zkušeností.
„Dětem, které potřebují i další odbornou pomoc, se ji snažíme vždy zajistit, ne pokaždé se to ale daří. V České republice je zásadní nedostatek odborníků z řad dětských psychologů a psychiatrů. K tomu, aby dítě docházelo k odborníkovi, je také nutná součinnost rodiče jakožto zákonného zástupce, což někdy bývá problém,” vysvětluje Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček.
Jak je na tom dítě s duševním zdravím?
| Bez potíží / nevím o žádných potížích | 26 % |
| Mírné potíže, zvládáme je v rámci naší spolupráce | 26 % |
| Potřebuje odbornou péči, dostává ji | 21 % |
| Potřebuje odbornou péči, nedostává ji | 11 % |
| Nemám dostatek informací | 16 % |
Sociální pracovníci a pracovnice si všímají příznaků duševních potíží u téměř poloviny (48 %) dětí, se kterými jsou v kontaktu. Mezi nejčastěji pozorované známky duševní nepohody patří výkyvy nálad, ztráta kontroly nad emocemi a sklony k izolaci.
| Časté změny nálad | 22 % |
| Ztráta kontroly nad emocemi | 20 % |
| Sklony k izolaci | 15 % |
| Nadměrná úzkost, strach | 15 % |
| Dlouhodobě smutná nálada, apatie | 11 % |
| Problémy se spánkem | 9 % |
| Sebepoškozování | 4 % |
| Poruchy příjmu potravy | 3 % |
| Silné pocity beznaděje, myšlenky na sebepoškozování nebo sebevraždu | 2 % |
| Halucinace, bludy | 1 % |
| Nepozoruji žádné z uvedených projevů | 52 % |
Pozn.: Jedno dítě mohlo zažít více typů traumatických zkušeností.
„Psychická nepohoda u dětí se může projevovat celou řadou změn v chování. Kromě již uvedených stojí za zmínku například i regresivní chování nebo ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity. Čím včasněji jsou tyto varovné signály rozpoznány, tím větší šance je na efektivní pomoc a prevenci závažnějších problémů. Zároveň je důležité zmínit, že jednotlivé projevy nemusí vždy signalizovat vážný problém. Pokud však přetrvávají delší dobu nebo se zhoršují, je vhodné konzultovat situaci s odborníkem,” doplňuje Jindra Šalátová.
Odborníci z SOS dětských vesniček, které v jejich práci cíleně podporuje Generali Česká pojišťovna, pomáhají dětem a jejich rodinám napříč Českem. Můžete se na ně obrátit přes webovou stránku.
Přečtěte si
Rané trauma může ovlivnit celý život. Mnozí o něm ale netuší
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
Digitální svět je všude kolem nás a internet si nepodmaňuje jen dospělé, ale i ty nejmenší a nejzranitelnější – naše děti.
Přestože internet otevírá dveře k tomu, aby se mohly vzdělávat, komunikovat přes sociální sítě, hrát hry, sledovat videa na YouTube a podobně, zároveň představuje i vážná rizika, která ohrožují bezpečnost dětí na internetu. A rodiče tak stojí před výzvou, jak své děti naučit online bezpečnosti a chránit je.
Cílem ale rozhodně není děti od internetu izolovat. Je důležité jim předat cenné informace přiměřené jejich věku, které je naučí, jak se v online světě pohybovat bezpečně a zodpovědně.
Staňte se aktivním průvodcem, který dětem pomůže osvojit si zdravé návyky a pochopit, že chránit se je naprostou nutností. Jak tedy na rodičovskou ochranu?
Bezpečnost dětí na internetu začíná doma. V tomto prostředí můžete stanovit jasná pravidla, jak a k čemu mohou internet používat. Pravidla by samozřejmě měla být také přiměřená věku dítěte, a následně postupně revidována.
Zde byste měli stanovit, kdy a jak dlouho mohou děti trávit čas na internetu. Měli byste také vymezit, ve kterých místnostech mohou internet používat. Například pouze ve společných prostorách, jako je kuchyň nebo obývací pokoj, ale ne za dveřmi jejich pokoje. Tímto způsobem zajistíte lepší rodičovskou ochranu a můžete také sledovat aktivitu.
Promluvte si o tom, jaký typ obsahu je přijatelný a jaký už ne. Je důležité jim důkladně vysvětlit, proč jsou některé webové stránky nebo hry pro ně nevhodné.
Komunikaci neveďte autoritativním způsobem. Vše by mělo být z vaší strany důkladně vysvětleno. Cílem je, aby vaše dítě pochopilo, že vám jde pouze o jeho maximální bezpečnost a ochranu v online světě, který je v dnešní době nebezpečný.
Tip: Pravidla můžete také formulovat v „online dohodě“, která bude obsahovat, co je dovoleno a co ne. Zapojte děti do její tvorby, aby se cítily zodpovědné a zapojené. Takovou dohodu pak můžete vyvěsit na lednici nebo na nástěnku.
Jednou z nejdůležitějších věcí, jak podpořit bezpečnost vašich dětí na internetu, je vysvětlit jim význam osobních údajů a také to, proč by je neměly s nikým v online prostředí sdílet.
Děti musí pochopit, že není v pořádku sdílet své celé jméno, místo bydliště, školu, telefonní číslo nebo fotografie s cizími lidmi. A to ani prostřednictvím her, chatů nebo sociálních sítí. Přečtěte si také 4 způsoby, jak chránit děti na sociálních sítích.
Rodičovská ochrana spočívá i v tom, že s dětmi otevřeně mluvíte o tom, komu mohou důvěřovat. Vysvětlete jim rozdíl mezi kamarádem z reálného života a „přítelem“ z internetu. Na internetu číhá mnoho predátorů, kteří cílí na nic netušící oběti a pro dítě může být takový kontakt obrovským rizikem.
Tip: Pomozte jim skrze přátelskou konverzaci pochopit, že sdílení osobních informací s neznámými lidmi je jako mluvit s cizincem na ulici a že internet si všechno pamatuje.
Učte děti kritickému myšlení. Pokud po nich někdo žádá osobní údaje, měly by automaticky zpozornět a položit si otázku: Proč ty informace vlastně potřebuje? K tomuto způsobu uvažování je potřeba děti vést už od útlého věku.
Nejen děti, ale i dospělí často čelí kyberkriminalitě. A na to, abyste mohli dbát na bezpečnost dětí na internetu, musíte i vy jako rodič vědět, jak se správně chránit. V našem článku si můžete přečíst 8 zajímavých tipů k zajištění bezpečnosti i online.
Kyberšikana – urážky, výsměch, šíření lží. Na webu Policie České republiky si můžete přečíst více o prevenci kyberšikany,
Grooming – online sexuální zneužívání (žádosti o intimní fotografie, snahy o osobní setkání),
Phishing – falešné stránky nebo zprávy, které se snaží získat osobní údaje,
Malware/viry – škodlivý software, který může poškodit zařízení nebo získat přístup k datům,
Vystavení nevhodnému obsahu – pornografie, násilí, hazardní hry.
Děti by měly být schopné včas rozpoznat podezřelé chování a obsah. Vaším cílem v rámci rodičovské ochrany by mělo být naučit děti, jak identifikovat falešné odkazy, podezřelé zprávy slibující výhry zdarma, nebo žádosti o přátelství od neznámých osob. Jde o klíčový krok pro jejich bezpečnost na internetu.
Proto jim v rámci edukace ukažte, jak vypadá podezřelý e-mail nebo zpráva. Například nečekaná výhra, zavádějící výzva ke kliknutí, podivné gramatické chyby.
Tip: Můžete si společně udělat malý trénink. Otevřete si falešnou webovou stránku (v bezpečném prostředí) a ukažte si varovné signály.
Naučte je, aby na podobné odkazy nikdy neklikaly. Ani tehdy, když jim zpráva přijde od kamaráda. I jeho účet totiž mohl být napaden.
Rovněž by měly pochopit, že by se nikdy neměly scházet s neznámými lidmi z internetu a už vůbec ne bez vašeho vědomí.
Budujte si s dětmi důvěru a dejte jim najevo, že se na vás mohou kdykoli obrátit, pokud si s něčím nebudou jisté. A nezapomínejte, že opakování je matka moudrosti. Čím více konkrétních příkladů jim ukážete, tím lépe a rychleji se naučí rozlišovat, co je bezpečné, a co ne.
Více se také můžete dočíst v našem článku: Jak chránit děti na Internetu?
V žádné oblasti online bezpečnosti není nic účinnějšího než otevřená a důvěrná komunikace mezi rodičem a dítětem. Děti potřebují vědět, že se na vás mohou kdykoli obrátit a že takový rozhovor proběhne bez křiku, bez trestů, zákazů a především s maximálním pochopením z vaší strany. To je alfa a omega důvěryhodného a silného vztahu mezi dítětem a rodičem.
Proto byste v rámci rodičovské ochrany nikdy neměli dítě trestat, pokud se vám svěří, že kliklo na podezřelý odkaz nebo sdílelo nevhodné informace. Místo toho se zaměřte na vysvětlení a společné řešení situace.
S předškoláky (3–6 let) – Mluvte o internetu jednoduše a formou příběhů. Například jako o velkém hřišti, kde platí určitá pravidla, nebo jako o světě, kde žijí hodní i zlí lidé. Přirovnejte neznámé osoby na internetu k cizím lidem na ulici a že se s nimi nikdy nebavíme. Zdůrazněte, že by neměly klikat na neznámé věci a pokud je něco vyděsí, mají to okamžitě ukázat vám.
S mladšími školáky (7–12 let) – V tomto věku už můžete vést podrobnější rozhovory o tom, co jsou osobní údaje, co je bezpečné sdílet (například jméno křestní vs. celé jméno, město vs. přesná adresa) a co ne. Diskutujte o kyberšikaně, vysvětlete, že pokud se stanou obětí, nejsou viníky a že se vždy mají obrátit na vás.
S teenagery (13 let a více) – V komunikaci s teenagery rozhodně nemoralizujte. Mluvte s nimi otevřeně o tématech jako je kyberšikana, sexting nebo falešné profily. Využívejte skutečné příklady, klidně i ze zpráv a médií a ptejte se jich na jejich názor. Budování důvěry v tomto věku znamená respektovat jejich soukromí, ale zároveň jasně nastavit hranice.
Naštěstí dnes existují technické nástroje, které mohou být skvělými spojenci při zajišťování bezpečnosti dětí na internetu. Různé aplikace pro rodičovskou kontrolu vám umožní sledovat aktivitu dítěte, filtrovat nevhodný obsah, nebo nastavovat časové limity pro používání zařízení.
Vaším cílem není být nad dítětem jako dozorce či policista, ale stát při něm jako průvodce – někdo, kdo ho vede a učí, jak být v online prostředí bezpečný a zodpovědný. Respekt, zájem a otevřený dialog jsou základem úspěchu.
Ukažte dětem, že internet není jen o zábavě, ale i o vzdělávání, tvoření a příležitostech. A pamatujte: pokud děti uvidí, že se o jejich online svět zajímáte bez odsuzování, mnohem spíše za vámi přijdou, když se něco stane.
Pokud si s nimi vybudujete vztah založený na důvěře, nastavíte rozumná pravidla, budete jim dávat příklady ze života, a zároveň využijete dostupné technologie, dáte jim výbavu, kterou budou v digitálním světě potřebovat. Nejen dnes, ale po celý svůj život.
Přečtěte si:
4 praktické rady, jak s dětmi mluvit o vážných situacích
Jak děti projevují své emoce a potřeby? V každém věku jinak
Na koho se mohou rodiče obrátit, když má dítě psychické potíže
Podcast Stačí málo: „Jako dětská fyzioterapeutka říkám nevodit děti za ruce, když ještě nechodí.“