Rané trauma u dětí vzniká častěji, než si většina z nás připouští. Zatímco veřejnost běžně stále vnímá trauma především jako důsledek násilí nebo zneužívání, odborníci z praxe mají jasno: trauma se týká tisíců dětí, které zažily i méně nápadné, ale o to bolestivější situace. Podívejte se na výsledky velkého průzkumu.
Cílem tohoto průzkumu, který připravily SOS dětské vesničky ve spolupráci s Generali Českou pojišťovnou, bylo využít jedinečné zkušenosti sociální pracovníků či pracovnic, kteří s ohroženými dětmi denně pracují. Společně tak zmapovaly osudy více než 1 100 dětí.
Podle zkušeností sociálních pracovníků a pracovnic si rané trauma nese minimálně 7 z 10 dětí, nejčastěji kvůli ztrátě rodiče. U třetiny z nich je jeho dopad výrazný. Je ale třeba také zmínit, že skutečný počet může být ještě vyšší. Do průzkumu totiž byla zahrnuta i miminka, u kterých je zatím obtížné plný dopad traumatu jednoznačně posoudit.
Ztráta rodiče – 67 %
Problematický rodič – 54 %
Dítě v přímém ohrožení – 44 %
Pozn.: Jedno dítě mohlo zažít více typů traumatizujících zkušeností.
„Dětem, které potřebují i další odbornou pomoc, se ji snažíme vždy zajistit, ne pokaždé se to ale daří. V České republice je zásadní nedostatek odborníků z řad dětských psychologů a psychiatrů. K tomu, aby dítě docházelo k odborníkovi, je také nutná součinnost rodiče jakožto zákonného zástupce, což někdy bývá problém,” vysvětluje Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček.
Jak je na tom dítě s duševním zdravím?
| Bez potíží / nevím o žádných potížích | 26 % |
| Mírné potíže, zvládáme je v rámci naší spolupráce | 26 % |
| Potřebuje odbornou péči, dostává ji | 21 % |
| Potřebuje odbornou péči, nedostává ji | 11 % |
| Nemám dostatek informací | 16 % |
Sociální pracovníci a pracovnice si všímají příznaků duševních potíží u téměř poloviny (48 %) dětí, se kterými jsou v kontaktu. Mezi nejčastěji pozorované známky duševní nepohody patří výkyvy nálad, ztráta kontroly nad emocemi a sklony k izolaci.
| Časté změny nálad | 22 % |
| Ztráta kontroly nad emocemi | 20 % |
| Sklony k izolaci | 15 % |
| Nadměrná úzkost, strach | 15 % |
| Dlouhodobě smutná nálada, apatie | 11 % |
| Problémy se spánkem | 9 % |
| Sebepoškozování | 4 % |
| Poruchy příjmu potravy | 3 % |
| Silné pocity beznaděje, myšlenky na sebepoškozování nebo sebevraždu | 2 % |
| Halucinace, bludy | 1 % |
| Nepozoruji žádné z uvedených projevů | 52 % |
Pozn.: Jedno dítě mohlo zažít více typů traumatických zkušeností.
„Psychická nepohoda u dětí se může projevovat celou řadou změn v chování. Kromě již uvedených stojí za zmínku například i regresivní chování nebo ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity. Čím včasněji jsou tyto varovné signály rozpoznány, tím větší šance je na efektivní pomoc a prevenci závažnějších problémů. Zároveň je důležité zmínit, že jednotlivé projevy nemusí vždy signalizovat vážný problém. Pokud však přetrvávají delší dobu nebo se zhoršují, je vhodné konzultovat situaci s odborníkem,” doplňuje Jindra Šalátová.
Odborníci z SOS dětských vesniček, které v jejich práci cíleně podporuje Generali Česká pojišťovna, pomáhají dětem a jejich rodinám napříč Českem. Můžete se na ně obrátit přes webovou stránku.
Přečtěte si
Rané trauma může ovlivnit celý život. Mnozí o něm ale netuší
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
Říkejte věci tak, aby jim dítě rozumělo. Je dobré sdílet pravdivé informace, ale způsobem, který je pro dítě srozumitelný. Stačí jednoduché a krátké vysvětlení bez detailů, které by pro něj mohly být zbytečně zatěžující. To dítěti pomáhá vytvořit si jasnější představu o tom, co se děje, a nespoléhat na vlastní domněnky.
Dávejte prostor otázkám i pocitům. Děti se často potřebují ujistit a mohou se na stejné věci ptát opakovaně. Trpělivé naslouchání jim pomáhá cítit se bezpečně. Je zároveň důležité ujistit je, že všechny jejich pocity, jako smutek, strach, zmatek nebo i vztek, jsou v pořádku.
Posilujte pocit jistoty. V náročných obdobích potřebují děti ještě více vnímat, že se mají o koho opřít. Může pomoci vysvětlit, co se může změnit, ale i připomenout, co zůstává stejné. Stabilita a předvídatelnost jsou pro děti velkým zdrojem klidu.
Nechte rozhovor plynout postupně. Jedno povídání obvykle nestačí. Děti zpracovávají nové informace postupně, a tak je naprosto přirozené, že se k tématu vracejí, jakmile je připravené. Je dobré dát jim najevo, že se mohou kdykoliv zeptat znovu.
Pokud mají rodiče pocit, že situace může dítě negativně ovlivňovat nebo že sami nevědí, jak o ní mluvit, je dobré obrátit se na odborníka. Ten může podpořit nejen dítě, ale i dospělé a pomoci jim najít způsob komunikace, který bude citlivý a zároveň srozumitelný.
„V rodinách citlivě pozorujeme interakce mezi rodiči a dětmi, všímáme si jejich reakcí a potřeb a své postřehy empaticky předáváme dál. Rodiče podporujeme, učíme je novým dovednostem, jsme jim vzorem a poskytujeme zpětnou vazbu, která jim pomáhá budovat jistější a bezpečnější vztah s dítětem,“ popisuje Soňa Kolářová, vedoucí sociální pracovnice SOS dětských vesniček.
Programy SOS dětských vesniček stojí na osobním, dlouhodobém doprovázení rodin. Pomáhají tam, kde se odehrávají náročné životní příběhy, a podporují děti, aby i v těžkých chvílích měly možnost vyrůstat v prostředí, kde je někdo vidí, slyší a bere vážně. Díky partnerství s Generali Českou pojišťovnou může tuto podporu získat stále více rodin po celé zemi.
Organizaci SOS dětské vesničky dlouhodobě podporuje Generali Česká pojišťovna v rámci celosvětové iniciativy The Human Safety Net. Cílem je během pěti let pomoci až 5 000 dětem a rodinám, které potřebují novou šanci začít znovu – s důvěrou, stabilitou a pocitem, že nejsou samy.
Přečtěte si
Velká pětka: Pět kroků, které pomáhají dětem k důvěře
Na koho se mohou rodiče obrátit, když má dítě psychické potíže