Ve článku se dočtete:
Od spoření do prasátka k sociálním sítím: Mladí Evropané i Češi objevují radost ze spoření a přistupují k němu hravě. Nové formy vzájemné podpory, jako například sdílení radosti z dosahování malých cílů v online komunitách nebo plnění digitálních výzev, pomáhají mladým lidem ve světě, ve kterém většina z nich těžko vychází s penězi, začít si budovat finanční nezávislost.
Ještě před několika málo desítkami let používali mladí lidé ke spoření klasické prasátko. Prarodiče jim tajně dávali do kapes pár mincí a vnoučata si je pak jednu po druhé házela úzkým otvorem do pokladničky. Někdy si děti šetřily na hračku, po které dlouho toužily, jindy si jednoduše odkládaly malou sumu do budoucna. S příchodem digitalizace se vše změnilo a střepy z rozbitého prasátka na podlaze už jsou jen vzdálenou vzpomínkou. Na scénu přichází nové formy spoření, které se většinou odehrávají online.
Přízeň mladých si dnes získávají takzvané „spořicí výzvy“ – například měsíc bez nakupování, 52 týdnů postupného spoření, nebo stanovování si mikro-cílů pro každý den. Podle evropské zprávy o platebním a spotřebitelském chování Evropanů (European Consumer Payment Report, 2023) využívá 45 % mladých Evropanů ke spoření aplikace nebo komunity. Jen v Itálii a Španělsku tyto aktivity v posledních dvou letech vzrostly o 30 %. Jak vlastně fungují?
V praxi tyto výzvy dělají ze spoření promyšlenou a dobře strukturovanou hru. Řídí se jasnými pravidly – určí se cílová částka, ta se rozdělí do menších týdenních nebo každodenních kroků, a poté se sleduje pokrok a jejich plnění. Zvláštní roli hraje společenský rozměr – spousta mladých sdílí výsledky na sociálních sítích nebo ve specializovaných komunitách a navzájem se povzbuzují a porovnávají s ostatními, kteří sledují stejné cíle.
Některé z nejpopulárnějších výzev zahrnují:
⦁ 52 týdnů postupného šetření: první týden si dáváte stranou malou částku, druhý týden o něco vyšší a tak dále. Na konci roku máte našetřenou slušnou sumu, kterou jste však budovali po malých a vytrvalých krůčcích.
⦁ Měsíc bez utrácení: jeden měsíc bez zbytečného nakupování. Tato výzva pomáhá zvyšovat povědomí o vlastní spotřebě a stanovit si priority.
⦁ Společné cíle: skupina přátel nebo online komunita si stanoví společný finanční cíl – například našetřit na výlet nebo na něco většího, co si chtějí koupit.
Tyto postupy nejenže pomáhají natrénovat šetření, ale také nabízí skutečné motivační rituály, které proměňují spoření v poutavý prožitek.
V České republice má spoření dlouhou a hlubokou tradici. V dnešní době se spoření proměňuje spolu s digitalizací celého života Čechů, aniž by však ztratilo svůj tradiční aspekt opatrnosti. Podle České národní banky (ČNB) dosáhly úspory domácností v roce 2024 rekordních 3,4 triliónů korun českých, čímž úspory navzdory inflačním tlakům vzrostly téměř o 6 % ročně (ČNB – Zpráva o finanční stabilitě, 2024). Podle průzkumu o finanční gramotnosti vedeného OECD (Survey on Financial Literacy, 2023) patří Češi stále mezi nejkonzervativnější střadatele v Evropě. 72 % dospělých Čechů si sice pravidelně odkládá určitou částku, do tržních nástrojů, jako jsou podílové fondy nebo akcie, však už investuje jen každý pátý Čech.
Tato čísla se však s příchodem mladších generací začínají měnit. Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) používá přes 60 % osob ve věku 18–34 let aplikace digitálního bankovnictví pro správu každodenních výdajů a téměř každý třetí Čech v této věkové kategorii se v určité formě účastní některé z online „spořicích výzev“ nebo mikro-spořicích návyků (ČSÚ – ICT v domácnostech a uživatelé ICT, 2024). Tyto digitální nástroje, které zahrnují gamifikační funkce v bankovních aplikacích i komunitní platformy pro společnou tvorbu rozpočtu, pomáhají transformovat dlouholetou spořivou mentalitu Čechů a vytvářet moderní finanční návyky. Nekladou si za cíl nahradit tradiční systém úspor, ale dodávají mu atraktivitu, zvyšují jeho transparentnost a jdou ruku v ruce s postupnou zvyšující se digitalizací života Čechů.
Tajemství úspěchu spořicích výzev spočívá v její gamifikaci, tedy v použití typicky herních prvků, jako jsou výzvy, odměny, úrovně a okamžitá zpětná vazba, na každodenní průběžné spoření. Tato transformace nejenže přispívá k vyšší motivaci ke spoření, ale zvyšuje také jeho efektivitu.
Podle Organizace spojených národů (UNSDG) představuje gamifikace silnou a fungující strategii podpory finančního vzdělávání. Zejména učení hrou pomáhá lépe porozumět dynamice ekonomiky, rozvíjet praktické dovednosti a činit informovanější rozhodnutí. Spořicí výzvy pak díky jasně stanoveným pravidlům a měřitelným cílům vytváří ideální prostředí pro uplatnění těchto principů. Společenský aspekt těchto výzev, které uživatelé často sdílí na platformách, jako je TikTok nebo Instagram, navíc těmto výzvám dodává rozměr širší komunity a sounáležitosti. To nejen zvyšuje motivaci, ale také podporuje vzájemnou podporu. Zároveň je však nutné zachovávat opatrnost. Mladí lidé by se měli vyhýbat zveřejňování citlivých informací, jako jsou informace o bankovních účtech nebo osobní údaje, a k příležitostem, které se zdají být příliš lákavé na to, aby mohly být pravdivé, a slibují snadný a rychlý výdělek, přistupovat obezřetně. Sdílené spoření může být zábavné a uspokojující, ale v zájmu prevence podvodů nebo phishingových útoků je nutné zachovávat ostražitost a chovat se opatrně.

Úspěch spořicích výzev nejlépe pochopíme, když se podíváme na ekonomické a společenské prostředí, ve kterém se mladí Evropané pohybují. Nejde zde totiž jen o touhu po disciplíně nebo o nové digitální trendy, ale o konkrétní potřebu vytvářet si finanční rezervy pro případ finanční tísně a zranitelnosti.
Podle evropské zprávy o platebním a spotřebitelském chování Evropanů (European Consumer Payment Report, 2024) téměř každý třetí mileniál uvedl, že není schopen platit své účty včas. Generační rozdíly jsou zde přitom do očí bijící, jelikož v generaci baby boomerů tento podíl klesá na 16 %. Tento rozdíl odráží nejen odlišné návyky, ale také systémovou stagnaci mezd, nižší stabilitu pracovních úvazků a neustále rostoucí životní náklady. Není náhoda, že podle této zprávy právě mladí lidé častěji sahají po rychlých úvěrech nebo nabídkách typu „kup teď, zaplať později“, aby pokryli běžné výdaje, a to dokonce navzdory riziku, že se tak mohou dostat do těžko zvládnutelné dluhové spirály.
Podobný obrázek přinesl také průzkum Život a práce v EU (Living and Working in the EU, 2024), ve kterém přibližně 30 % evropských občanů uvedlo, že mají problém vyjít na konci měsíce s financemi. Neustálý růst cen energií a základních životních potřeb oslabil schopnost mnoha rodin spořit, což ztěžuje jejich možnosti vytvářet jakékoli, byť malé rezervy pro nouzové situace. Jinými slovy tři z deseti osob v EU musí dělat zásadní kompromisy nebo pravidelně omezovat výdaje, aby pokryli své každodenní náklady.
Tato data jdou ruku v ruce se zprávou Eurostatu Klíčové ukazatele o Evropě (Key Figures on Europe, 2024), která uvádí, že téměř jedna třetina evropské populace (31,5 %) není schopna zvládnout neočekávaný výdaj, aniž by musela sáhnout po půjčce, požádat o pomoc rodinu nebo přikročit k jiným mimořádným opatřením. To znamená, že na první pohled běžné události – porucha auta, nezvykle vysoký účet za energie nebo urgentní návštěva lékaře – mohou představovat zásadní zásah do rozpočtu milionů lidí.
Tato čísla jasně dokládají, že spoření už dávno není jen otázkou individuálního charakteru a disciplíny, ale naopak nutným a účinným nástrojem pro budování společenské a finanční odolnosti. Pravidelné odkládání klidně jen pár desítek eur měsíčně znamená vytváření ochranného finančního polštáře, nižší úzkost a obavy z nečekaných událostí a posilování vlastní osobní nezávislosti. Spořicí výzvy přesně cílí na tuto potřebu – snižují prvotní zábrany a odpor, nabízí konkrétní a snadno dostupné cíle a díky komunitnímu rozměru přeměňují spoření v kolektivní činnost, která lidem pomáhá úspěšně čelit nejistotám, které přináší běžný život.
Přečtěte si:
Jak spravovat své finance, když studujete
Co je upíří spotřeba energie a jak ji omezit?
Když se dva lidé rozhodnou společně bydlet, vzít si hypotéku nebo založit rodinu, začnou se jejich finance postupně prolínat. Do té doby mohou mít každý vlastní účet, úspory i finanční starosti. S důležitými životními rozhodnutími ale přichází otázka, jak rozdílné příjmy, úspory nebo závazky ovlivní společnou domácnost.
Pokud jeden z partnerů vydělává méně, má méně úspor, nadělal dluhy či přebírá více rodinné odpovědnosti, riziko nezůstává jen na jedné straně. Stává se součástí budoucnosti páru. Nájem, který jeden bez problémů hradil, může pro toho druhého znamenat zátěž. Dítě může být společným snem, zatímco náklady na budování kariéry v zaměstnání dopadají více na jednoho z partnerů.
Příjmy mohou být různé: jeden může být vyšší, ale méně jistý, druhý pak může být nižší, ale předvídatelnější. Jeden z partnerů může mít rodinné závazky, dluhy nebo žádnou finanční pomoc od rodičů. Druhý může mít úspory, podporu od rodičů či silnější záchrannou síť.
Proto nemusí být rozdělení všech výdajů přesně napůl vždy spravedlivým řešením. Pokud se nájem, účty nebo dovolená dělí stejným dílem, partnerovi s nižším příjmem může po zaplacení společných výdajů zbýt méně na spoření, investice nebo finanční rezervu. Jeden tak může postupně budovat vlastní finanční zázemí, zatímco druhý jen pokrývá svůj podíl na výdajích.
.png)
První velkou zkouškou představuje často bydlení. Eurostat ukazuje, že v roce 2024 vydaly domácnosti v EU v průměru 19 % svého příjmu na bydlení.
U hypotéky proto může být užitečné vyzkoušet si několik scénářů. Jak by domácnost fungovala se současnými dvěma příjmy? Co kdyby jeden z nich klesl o 20 %? A co kdyby jeden z partnerů na několik měsíců o příjem úplně přišel? Pokud by třetí varianta rozpočet výrazně zatížila, je dobré počítat s větší finanční rezervou nebo nákup bydlení odložit.
Vhodná doba si popovídat o penězích může být třeba nedělní ráno s kávou, dvěma notebooky a jedním pravidlem: žádné obviňování, pouze upřímnost. Podle sdělení Evropské komise je asi 70 % úspor domácností v EU neboli zhruba 10 bilionů Eur drženo jako bankovní vklady. Avšak páry musí nejen společně spořit, ale také se rozhodnout, k čemu který typ peněz slouží.
Než uděláme další důležitý krok, položme si pět otázek:
V Česku začíná finanční plánování společného života často u bydlení. Sdílení bytu ve velkém městě může usnadnit hledání zaměstnání a dostupné služby, ale také může velmi rychle odhalit rozdíl mezi dvěma výdělky. Menší město může znamenat více prostoru a pomoci od rodiny, ale také odlišné platy, delší dojíždění nebo méně kariérních možností.
Dostupnost bydlení přitom zůstává v Česku výrazným problémem. Podle MMF náklady na bydlení v průměru spotřebují přibližně čtvrtinu disponibilního příjmu českých domácností, u domácností s nižšími příjmy je to téměř polovina. V Praze navíc může pořízení standardního bytu vyžadovat 13 až 15 let hrubého ročního příjmu.
Rozhovor by proto měl být o třech rozpočtech:
Příchod dítěte neznamená jen další výdaje. Mění se také pracovní možnosti, příjem domácnosti, náklady na bydlení, péči a dlouhodobé spoření. Pokud jeden z partnerů kvůli péči o dítě omezí práci nebo ji na čas přeruší, může se tento rozdíl projevit nejen na současném příjmu, ale i na jeho úsporách a budoucím důchodovém zabezpečení.
Před narozením dítěte je proto dobré promyslet nejen to, z čeho bude rodina hradit běžné výdaje, ale také jak se rozdělí péče a jak bude vypadat finanční situace obou partnerů. Pomoci mohou například úspory vytvořené ještě před narozením dítěte nebo dohoda o tom, jak budou partneři během období s nižším příjmem spořit.
V Česku navíc zůstává rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů výrazný. V roce 2025 byla míra zaměstnanosti žen o 12,3 procentního bodu nižší než u mužů a medián hrubé měsíční mzdy žen byl o 6 600 Kč nižší. Pro společný rozpočet tak může být důležité počítat nejen s aktuálním příjmem, ale také s dlouhodobým dopadem péče o dítě na pracovní a finanční situaci každého z partnerů.
České mzdy se reálně zotavují, ale to neznamená, že všechny domácnosti mají stejné možnosti spořit.
Pro páry je medián důležitější než průměr. Pokud se jeden z partnerů blíží celostátnímu mediánu a druhý je pod ním, může se rovné rozdělení na papíře jevit jako spravedlivé, ale nerovné v každodenním životě. Jedna osoba si stále může ukládat úspory, investovat nebo udržovat nouzový fond; druhá si může dovolit jen splácet svůj podíl.
O penězích se vyplatí mluvit ještě předtím, než přijde hypotéka, dítě nebo výpadek příjmu. Právě včasná dohoda může pomoci nastavit společný rozpočet tak, aby počítal nejen s dneškem, ale i s tím, co může přijít později.
Přečtěte si:
Inflace: Jak s ní bojovat a praktické tipy pro efektivní správu peněz
Proč je důležité, aby spolu partneři otevřeně hovořili o výdajích za péči o děti
Jak na udržitelný přístup k financím
Jak funguje FIRE a proč láká stále více lidí k finanční svobodě