Ve článku se dočtete:
Od spoření do prasátka k sociálním sítím: Mladí Evropané i Češi objevují radost ze spoření a přistupují k němu hravě. Nové formy vzájemné podpory, jako například sdílení radosti z dosahování malých cílů v online komunitách nebo plnění digitálních výzev, pomáhají mladým lidem ve světě, ve kterém většina z nich těžko vychází s penězi, začít si budovat finanční nezávislost.
Ještě před několika málo desítkami let používali mladí lidé ke spoření klasické prasátko. Prarodiče jim tajně dávali do kapes pár mincí a vnoučata si je pak jednu po druhé házela úzkým otvorem do pokladničky. Někdy si děti šetřily na hračku, po které dlouho toužily, jindy si jednoduše odkládaly malou sumu do budoucna. S příchodem digitalizace se vše změnilo a střepy z rozbitého prasátka na podlaze už jsou jen vzdálenou vzpomínkou. Na scénu přichází nové formy spoření, které se většinou odehrávají online.
Přízeň mladých si dnes získávají takzvané „spořicí výzvy“ – například měsíc bez nakupování, 52 týdnů postupného spoření, nebo stanovování si mikro-cílů pro každý den. Podle evropské zprávy o platebním a spotřebitelském chování Evropanů (European Consumer Payment Report, 2023) využívá 45 % mladých Evropanů ke spoření aplikace nebo komunity. Jen v Itálii a Španělsku tyto aktivity v posledních dvou letech vzrostly o 30 %. Jak vlastně fungují?
V praxi tyto výzvy dělají ze spoření promyšlenou a dobře strukturovanou hru. Řídí se jasnými pravidly – určí se cílová částka, ta se rozdělí do menších týdenních nebo každodenních kroků, a poté se sleduje pokrok a jejich plnění. Zvláštní roli hraje společenský rozměr – spousta mladých sdílí výsledky na sociálních sítích nebo ve specializovaných komunitách a navzájem se povzbuzují a porovnávají s ostatními, kteří sledují stejné cíle.
Některé z nejpopulárnějších výzev zahrnují:
⦁ 52 týdnů postupného šetření: první týden si dáváte stranou malou částku, druhý týden o něco vyšší a tak dále. Na konci roku máte našetřenou slušnou sumu, kterou jste však budovali po malých a vytrvalých krůčcích.
⦁ Měsíc bez utrácení: jeden měsíc bez zbytečného nakupování. Tato výzva pomáhá zvyšovat povědomí o vlastní spotřebě a stanovit si priority.
⦁ Společné cíle: skupina přátel nebo online komunita si stanoví společný finanční cíl – například našetřit na výlet nebo na něco většího, co si chtějí koupit.
Tyto postupy nejenže pomáhají natrénovat šetření, ale také nabízí skutečné motivační rituály, které proměňují spoření v poutavý prožitek.
V České republice má spoření dlouhou a hlubokou tradici. V dnešní době se spoření proměňuje spolu s digitalizací celého života Čechů, aniž by však ztratilo svůj tradiční aspekt opatrnosti. Podle České národní banky (ČNB) dosáhly úspory domácností v roce 2024 rekordních 3,4 triliónů korun českých, čímž úspory navzdory inflačním tlakům vzrostly téměř o 6 % ročně (ČNB – Zpráva o finanční stabilitě, 2024). Podle průzkumu o finanční gramotnosti vedeného OECD (Survey on Financial Literacy, 2023) patří Češi stále mezi nejkonzervativnější střadatele v Evropě. 72 % dospělých Čechů si sice pravidelně odkládá určitou částku, do tržních nástrojů, jako jsou podílové fondy nebo akcie, však už investuje jen každý pátý Čech.
Tato čísla se však s příchodem mladších generací začínají měnit. Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) používá přes 60 % osob ve věku 18–34 let aplikace digitálního bankovnictví pro správu každodenních výdajů a téměř každý třetí Čech v této věkové kategorii se v určité formě účastní některé z online „spořicích výzev“ nebo mikro-spořicích návyků (ČSÚ – ICT v domácnostech a uživatelé ICT, 2024). Tyto digitální nástroje, které zahrnují gamifikační funkce v bankovních aplikacích i komunitní platformy pro společnou tvorbu rozpočtu, pomáhají transformovat dlouholetou spořivou mentalitu Čechů a vytvářet moderní finanční návyky. Nekladou si za cíl nahradit tradiční systém úspor, ale dodávají mu atraktivitu, zvyšují jeho transparentnost a jdou ruku v ruce s postupnou zvyšující se digitalizací života Čechů.
Tajemství úspěchu spořicích výzev spočívá v její gamifikaci, tedy v použití typicky herních prvků, jako jsou výzvy, odměny, úrovně a okamžitá zpětná vazba, na každodenní průběžné spoření. Tato transformace nejenže přispívá k vyšší motivaci ke spoření, ale zvyšuje také jeho efektivitu.
Podle Organizace spojených národů (UNSDG) představuje gamifikace silnou a fungující strategii podpory finančního vzdělávání. Zejména učení hrou pomáhá lépe porozumět dynamice ekonomiky, rozvíjet praktické dovednosti a činit informovanější rozhodnutí. Spořicí výzvy pak díky jasně stanoveným pravidlům a měřitelným cílům vytváří ideální prostředí pro uplatnění těchto principů. Společenský aspekt těchto výzev, které uživatelé často sdílí na platformách, jako je TikTok nebo Instagram, navíc těmto výzvám dodává rozměr širší komunity a sounáležitosti. To nejen zvyšuje motivaci, ale také podporuje vzájemnou podporu. Zároveň je však nutné zachovávat opatrnost. Mladí lidé by se měli vyhýbat zveřejňování citlivých informací, jako jsou informace o bankovních účtech nebo osobní údaje, a k příležitostem, které se zdají být příliš lákavé na to, aby mohly být pravdivé, a slibují snadný a rychlý výdělek, přistupovat obezřetně. Sdílené spoření může být zábavné a uspokojující, ale v zájmu prevence podvodů nebo phishingových útoků je nutné zachovávat ostražitost a chovat se opatrně.

Úspěch spořicích výzev nejlépe pochopíme, když se podíváme na ekonomické a společenské prostředí, ve kterém se mladí Evropané pohybují. Nejde zde totiž jen o touhu po disciplíně nebo o nové digitální trendy, ale o konkrétní potřebu vytvářet si finanční rezervy pro případ finanční tísně a zranitelnosti.
Podle evropské zprávy o platebním a spotřebitelském chování Evropanů (European Consumer Payment Report, 2024) téměř každý třetí mileniál uvedl, že není schopen platit své účty včas. Generační rozdíly jsou zde přitom do očí bijící, jelikož v generaci baby boomerů tento podíl klesá na 16 %. Tento rozdíl odráží nejen odlišné návyky, ale také systémovou stagnaci mezd, nižší stabilitu pracovních úvazků a neustále rostoucí životní náklady. Není náhoda, že podle této zprávy právě mladí lidé častěji sahají po rychlých úvěrech nebo nabídkách typu „kup teď, zaplať později“, aby pokryli běžné výdaje, a to dokonce navzdory riziku, že se tak mohou dostat do těžko zvládnutelné dluhové spirály.
Podobný obrázek přinesl také průzkum Život a práce v EU (Living and Working in the EU, 2024), ve kterém přibližně 30 % evropských občanů uvedlo, že mají problém vyjít na konci měsíce s financemi. Neustálý růst cen energií a základních životních potřeb oslabil schopnost mnoha rodin spořit, což ztěžuje jejich možnosti vytvářet jakékoli, byť malé rezervy pro nouzové situace. Jinými slovy tři z deseti osob v EU musí dělat zásadní kompromisy nebo pravidelně omezovat výdaje, aby pokryli své každodenní náklady.
Tato data jdou ruku v ruce se zprávou Eurostatu Klíčové ukazatele o Evropě (Key Figures on Europe, 2024), která uvádí, že téměř jedna třetina evropské populace (31,5 %) není schopna zvládnout neočekávaný výdaj, aniž by musela sáhnout po půjčce, požádat o pomoc rodinu nebo přikročit k jiným mimořádným opatřením. To znamená, že na první pohled běžné události – porucha auta, nezvykle vysoký účet za energie nebo urgentní návštěva lékaře – mohou představovat zásadní zásah do rozpočtu milionů lidí.
Tato čísla jasně dokládají, že spoření už dávno není jen otázkou individuálního charakteru a disciplíny, ale naopak nutným a účinným nástrojem pro budování společenské a finanční odolnosti. Pravidelné odkládání klidně jen pár desítek eur měsíčně znamená vytváření ochranného finančního polštáře, nižší úzkost a obavy z nečekaných událostí a posilování vlastní osobní nezávislosti. Spořicí výzvy přesně cílí na tuto potřebu – snižují prvotní zábrany a odpor, nabízí konkrétní a snadno dostupné cíle a díky komunitnímu rozměru přeměňují spoření v kolektivní činnost, která lidem pomáhá úspěšně čelit nejistotám, které přináší běžný život.
Přečtěte si:
Jak spravovat své finance, když studujete
Co je upíří spotřeba energie a jak ji omezit?
V životě každého z rodičů nastane určitý moment, kdy začneme o svých dětech smýšlet jinak. Už si neklademe otázku „Co po mně zůstane?“, ale „Jak můžu zůstat přítomen v jejich životě?“ Rodiče, kteří překročili padesátku nebo šedesátku, sledují své děti, jak vstupují do dospělosti, s pýchou a zároveň tichou nejistotou: Jak je mám podpořit, abych tím zároveň neomezil jejich svobodu? Odpověď je jednodušší a zároveň silnější, než by se mohlo zdát. Dá se shrnout jediným slovem – je třeba mít plán.
Časem zjistíte, že hnízdo, ze kterého děti vylétly, zůstane jen málokdy doopravdy prázdné. Vazby mezi rodiči a dospělými dětmi zůstávají v celé Evropě jak finanční, tak emoční, přičemž věk, kdy se mladí lidé definitivně osamostatňují, se mezi jednotlivými zeměmi výrazně liší. Podle Eurostatu opouští v Evropské unii děti domov svých rodičů průměrně ve věku 26 let. Toto číslo se však v různých zemích výrazně liší – zatímco ve Finsku a Švédsku je to 21 let, v Chorvatsku, na Slovensku, v Řecku, Itálii a Španělsku naopak 30 let a více. Regionální odchylky odráží nejen kulturní preference, ale především ekonomickou realitu daných zemí. Například v Itálii čerpá celých 65 % mladých lidí ve věku 18 až 34 let stále finanční podporu od svých rodičů, a to zejména z důvodu zajištění bydlení a získání vzdělání.
Podobné vzorce pozorujeme napříč celou jižní a východní Evropou. I v zemích, ve kterých se děti osamostatňují tradičně dříve, finanční závislost přetrvává: Data Eurostatu ukazují, že přibližně dva ze tří mladých dospělých ve věku 18 až 34 zůstávají finančně závislí na svých rodičích, i když už s nimi nežijí ve společné domácnosti. Není to projev nedostatečné samostatnosti, ale naopak důkaz moderní ekonomické reality. Rostoucí ceny nemovitostí, náročný a vysoce konkurenční trh práce spolu s cenami vzdělání znamenají, že mezigenerační finanční podpora je nyní nezbytně nutný, nikoli výjimečný předpoklad pro fungování rodin. Zároveň tato situace představuje příležitost, kterou mnoho rodin přehlíží.
V České republice cestu k finanční nezávislosti mladých Čechů utváří kulturní normy a omezení plynoucí z trhu s nemovitostmi. Ačkoli je podle dat Eurostatu evropský průměr, kdy děti opouští domov rodičů, přibližně 26,4 let, mladí Češi v posledních letech domov opouští rodičů přibližně ve věku 25,8 let. Oproti průměru jsou tak mírně napřed, ovšem i nadále zůstávají úzce spjati s prostředím původní rodiny. Jejich odchod však současně provází stále se zhoršující finanční situace mladých – hlavní město Praha se v žebříčku dostupnosti bydlení mezi velkými evropskými městy umístilo na jedné z posledních příček. Kupující zde k tomu, aby si zde mohli pořídit nový byt, potřebují přibližně 13–15 hrubých ročních příjmů. Vzhledem k tomu přichází finanční pomoc, kterou rodiče svým dětem poskytují, často ve formě podpory v oblasti bydlení – a to vesměs při pořizování vlastní střechy nad hlavou než jako příspěvek na placení nájemného. Mladí dospělí tak získávají možnost spořit, budovat sebevědomí a připravit se na další životní kroky. Největší výzvou pro české rodiny tak není samostatnost a touha postavit se na vlastní nohy, ale problém, jak se doopravdy v životě posunout dopředu. Podpora rodičů se musí transformovat – rodiče musí porozumět finanční situaci svých dětí a podpořit je, aby jejich nezávislost nebyla jen nedostižný milník, ale naopak pevný základ do budoucna.
Změna nastane, když se finanční pomoc promění na finanční vzdělávání. Když se finanční podpora stane součástí vztahu. Rodič, který dítěti daruje finanční obnos, aby mu pomohl zaplatit nájem, je štědrý. Rodič, který svému dítěti daruje peníze a naučí ho budovat si úspory, pochopit hypotéku a uzavřít kvalitní pojistku, v potomkovi naopak pěstuje trvalé dovednosti.
Zkuste si představit, co se stane, když vystoupíte z role toho, kdo řeší problémy. Když některé z vašich dětí hovoří o starostech se složením akontace před čerpáním hypotéky, místo abyste jim nabídli, že částku zaplatíte, se jich zeptejte: „O jakých možnostech jsi už uvažoval/uvažovala? Máš k tomu nějaké otázky?“ Tímto způsobem se z vás stane nejen bezpečnostní síť, ale také důvěryhodný poradce.
Tento přístup samozřejmě vyžaduje dobře promyšlený záměr. Zejména je nutné dokázat odolat dobře míněnému reflexu pomoci dítěti situaci vyřešit. Opravdová podpora někdy znamená, že musíte své dítě nechat se poprat s náročnou situací. Buďte při tom otevření a transparentně hovořte o finančních rozhodnutích – sdělte jim, jaké „proč“, nejen jaké „co“ stojí za vaším rozhodnutím. Když vaše děti pochopí, proč jste uzavřeli určitou konkrétní pojistku, nebo proč jste upřednostnili určité investice, neučí se jen znát fakta, ale chápat celou vaši filosofii.
To je důležité zejména tehdy, když se podíváte, jaký dopad má finanční gramotnost na dlouhodobou spokojenost a blahobyt. Podle Mezinárodního průzkumu finanční gramotnosti (Global Financial Literacy Survey) OECD (2023) pouze 34 % dospělých na celém světě vykázalo základní porozumění klíčovým finančním pojmům, jako je inflace, úrokové sazby a diverzifikace rizik, a ve většině zemí se tato mezigenerační propast prohlubuje. Výzkum databáze Global Findex Database Světové banky (2025) ukázal, že když rodiče s dětmi otevřeně a konkrétně hovoří o financích – rozpočtu, úsporách nebo plánování budoucích cílů – jejich děti mají o 60 % vyšší pravděpodobnost, že si kolem věku 25 let osvojí udržitelnější finanční návyky. Když své děti naučíte, jak číst výplatní pásku, porozumět složenému úročení nebo vyznat se v pojistné smlouvě, nepředáváte jim jen schopnost chápat čísla, ale především je učíte rozhodovat o vlastních financích. To je hlavní rozdíl mezi reagováním na životní události a přípravou na ně. Když se z finanční výchovy stane každodenní dialog mezi rodiči a dětmi, dojde nejen k přenosu bohatství, ale také moudrosti. Tato moudrost pak dětem přinese svobodu. Svobodu dělat volby, zvládat riziko a budovat budoucnost, kterou budou držet pevně ve svých rukách.
Plán, o kterém je řeč, pak bude víc než jen pojistka do budoucna. Stane se způsobem, jak již dnes můžete u dětí podpořit budoucí samostatnost. Rozhovory, které s dětmi můžete vést již nyní – o úsporách, prioritách nebo o dlouhodobé perspektivě – se později promítnou do toho, jak budou vaše děti nakládat s penězi, ale také do toho, jak budou vnímat zodpovědnost, odolnost a péči.
Jak tyto rozhovory vést bezpečně a efektivně:
Cestou od první mzdy k hypotéce a od finanční závislosti k nezávislosti musí mladý člověk projít sám a s otevřenýma očima. Když své děti naučíte v 25 letech přemýšlet o pojistkách, ve 30 chápat cenu svých rozhodnutí a ve 40 letech předvídat blížící se potřebu vlastní péče, pomůžete jim budovat to, čemu ekonomové říkají „osobní odolnost“. Vytvoříte tím podmínky pro skutečnou, vědomou a udržitelnou nezávislost.
Toto vzdělávání nelze předat pouhým rozhovorem. Rozvíjí se postupně spolu s tím, jak se mění životní okolnosti mladých lidí. Když vaše děti vidí, že děláte vědomá rozhodnutí o vlastní finanční budoucnosti, včetně náročných rozhovorů o péči, dědictví a věcech budoucích, přejímají nenahraditelnou dovednost – že plánování není omezení. Je to svoboda.
Každé životní období si žádá jiný typ rozhovoru:
Tohle je něco, co bývá málokdy vyřčeno nahlas: největší dar nejsou samotné peníze. Je to klid, který vychází z vědomí, že člověk, kterého milujete, neponese břímě vašich nevyřešených problémů. Je to svoboda, ve které budou vaše děti moci budovat své životy, aniž by je zatěžovala vaše vlastní nejistota.
To se v rodinách po celém světě projevuje různými způsoby. V některých případech se prarodiče aktivně podílí na péči o děti, čímž vytváří stabilitu, která rodičům umožňuje zachovat si vlastní kariéru a nezávislost. Jindy je to otevřená komunikace o dědictví, upřednostňované formě péče a finanční odpovědnosti. Ve všech případech se pak jedná o vědomé rozhodnutí vnímat dlouhá léta ve stáří nejen jako čas, který je nutné vydržet, ale také jako příležitost k posílení rodinných vazeb.
Ano, děti časem opustí náš domov. Jen v rodinách, které dobře zvládají finanční vzdělávání spolu s finanční podporou a které k plánování přistupují jako k průběžnému dialogu, nikoli jako k jednorázové události, se může zrodit něco krásného. Ano, děti se nám vzdalují, ale také se k nám vrací. Protože se naučily, že potřeba samostatnosti a rodina nestojí proti sobě. Z dětí se stávají naši partneři na stejné cestě životem.
Nejlepší období vašeho života, které jste s nimi strávili, tím neztrácí svůj jas. Budou z něj navždy čerpat. Nejenže žijete déle. Žijete způsobem, který vytváří prostor pro radost, cíl a tichý klid pramenící z vědomí, že váš život je pro další pokolení světlem, které nezhasíná a zůstává zdrojem inspirace a svobody.
Přečtěte si:
Jak funguje dětské penzijní spoření
Jak naučit děti finanční gramotnosti?