Ve článku se dočtete:
Rané trauma může vzniknout už v nejútlejším věku, dokonce i před narozením. Dítě si bolestivé zážitky vědomě nepamatuje, přesto zůstávají v podvědomí a mohou se projevit až po letech. Jak konkrétně se tyto zkušenosti promítají do života dětí, ukazují zkušenosti sociálních pracovnic ze SOS dětských vesniček.
O raném traumatu se stále málo mluví, přesto zásadně ovlivňuje život dítěte a následně se projevuje i v dospělosti. Proto je důležité zvyšovat povědomí veřejnosti a posilovat včasnou pomoc rodinám, které ji potřebují. Právě to je cílem společné iniciativy Generali České pojišťovny a SOS dětských vesniček, která chce umožnit co nejvíce dětem vyrůstat v bezpečném, stabilním a láskyplném prostředí. Protože právě to je ten nejlepší základ pro zdravý život.
Třináctiměsíční Vilík se dostal k přechodné pěstounce kvůli výrazně zanedbané péči rodičů a důvodnému podezření na týrání. Na první pohled působil jako obyčejné miminko, jeho chování ale skrývalo hlubokou bolest. Vždy, když s ním pěstounka přišla na návštěvu ke svým rodičům, spustil se u něj intenzivní pláč, který nešel ničím utišit. Zajímavé bylo, že když naopak rodiče navštívili pěstounku doma, žádný problém nenastal.
Dlouho nebylo jasné, co tyto situace spouští. Teprve když si sociální pracovnice prostudovala spis starších Vilíkových sourozenců, kteří už dokázali popsat, co doma zažívali, vyšlo najevo, o co jde. Soused pěstounčiných rodičů kouřil na sdíleném balkoně a cigaretový kouř se dostával do bytu. Právě tento pach byl pro Vilíka spouštěčem – partner biologické matky totiž děti pálil cigaretou. Vilík měl tedy cigaretový kouř spojený s obrovskou bolestí, strachem a pláčem sourozenců. I když si to nedokázal vědomě vybavit, tělo a paměť si prožitek uchovaly a reagovaly pokaždé, když se objevil stejný podnět.
„I když si tak malé dítě nedokáže zážitek zapamatovat vědomě, tělo a podvědomí si ho uloží. Proto pak může i zdánlivě obyčejný podnět, třeba vůně nebo zvuk, vyvolat silnou emoční reakci. Rané trauma se často projeví právě takto, skrze spouštěče, které okolí vůbec nemusí chápat,” vysvětluje Lenka Gláserová, vedoucí sociální pracovnice doprovázející pěstounské rodiny v SOS dětských vesničkách.
Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje s SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem ze znevýhodněných rodin, které zažily rané trauma, ale také šířit osvětu mezi veřejností.
Podobně silně se trauma z raného dětství projevilo i u Anetky. Do pěstounské rodiny přišla ve dvou letech v těžce zanedbaném stavu. Neuměla chodit, nedokázala jíst lžičkou, vydávala jen neartikulované zvuky a prakticky neplakala – jako by necítila potřebu dát najevo emoce. Noví pěstouni s ní ale začali trpělivě pracovat a během několika měsíců udělala obrovský pokrok. Začala chodit, učila se jíst, začala více komunikovat a celkově doháněla to, co jí v prvních letech života chybělo.
Dnes je Anetce pět let a působí jako šikovná holčička, která je jen mírně pozadu za svými vrstevníky. Přesto u ní trauma z dětství stále zanechává viditelné stopy – je velmi fixovaná na svou pěstounskou maminku. Když musela maminka nečekaně na několik dní do nemocnice, Anetka zůstala doma v péči ostatních členů rodiny. Přesto odloučení nezvládla. Začala se znovu počůrávat, v noci ji trápily noční můry, častěji plakala a celkově působila neklidně a rozrušeně. Trvalo několik týdnů po návratu pěstounky, než se její stav stabilizoval a mohla navázat tam, kde předtím skončila.
Přečtěte si
Rané trauma očima odborníků: Co říkají data z praxe
4 praktické tipy pro rodiče a pečovatele, jak pomoci dětem zvládnout trauma
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
Před rokem měli Červovi postavený dům, ale okolí domu bylo prázdné. Žádný plot, chodníček, zahrada ani záhony. Během té doby se posunuli o pořádný kus. Na dřevostavbě dnes zbývá dokončit už jen pár detailů, kterými mladá rodina dotvoří své vysněné bydlení. Nedávno dokončili výstavbu chodníku a na zahradě mají rajčata nebo rukolu. V domě zase doplnili dřevěné police na míru v předsíni a také v prostoru u pračky a sušičky. Díky nim využijí každý centimetr dřevostavby.
S výsledkem jsou spokojení. „Když jsme stavěli a vybavovali dům, peníze a čas byly nejdůležitější faktory. V rámci rozpočtu, který jsme měli, jsme udělali ta nejlepší možná rozhodnutí,“ popisují Červovi. „Samozřejmě kdybychom měli více peněz, volili bychom hliníková okna, dřevěné podlahy nebo rekuperaci,“ dodávají.
Po počátečních komplikacích s instalací dnes bez problémů funguje také fotovoltaika. „Soláry fungují dobře. I se základním nastavením nám pokrývají asi 30 procent spotřeby energie. V domě s malými dětmi, kde neustále běží pračka, sušička nebo myčka, se to rozhodně hodí,“ říká Matěj. Nezklamalo je ani tepelné čerpadlo. „V zimě topí, v létě chladí a můžeme si ho zapnout v místnosti, kterou zrovna potřebujeme vytopit,“ pochvaluje si Martina.

Postupně se mění také okolí domu. Od poslední návštěvy přibyla terasa a vyvýšené záhony, ve kterých Červovým roste zelenina a bylinky. Při výběru materiálu na terasu dali přednost praktičnosti. „Od dřeva nás odrazovali, a proto jsme se rozhodli pro dřevoplast. Má dobrou životnost a je nenáročný na údržbu,“ vysvětlují své rozhodnutí Červovi.
Na co při plánování zahrady nezapomenout? Podle zahradní architektky Hany Dvorské je důležité nejprve zohlednit podmínky konkrétního místa. „Je potřeba brát v potaz terén, nadmořskou výšku, orientaci ke světovým stranám nebo místní klimatické podmínky. To všechno může ovlivnit, jak se bude rostlinám dařit,“ vysvětluje. Udržitelná zahrada přitom podle ní nemusí být složitá. „Udržitelná zahrada je taková, která odráží potřeby svého majitele. Fungovat může i v minimalistickém měřítku. Někdo, kdo chce pěstovat rostliny, si může vysadit jen to, co opravdu chce. A když se k tomu přidá třeba kompost ze zbytků z kuchyně, je to krásně udržitelný systém,“ doplňuje.
Přestože měli z odchodu z Prahy zpočátku obavy, s odstupem času vědí, že se rozhodli správně. „Vlastní zahrada je obrovská výhoda. Dříve jsme zvažovali, jestli nám ta cesta do parku se synem vůbec stojí za to. Dnes jsme za minutu venku a můžeme s dětmi strávit na zahradě celý den,“ říká Matěj. „Já jsem se zase bála, že mi bude chybět pražská vybavenost a kulturní akce. Tady ale máme všechno, co potřebujeme, a Praha je pořád v dojezdové vzdálenosti,“ hodnotí Martina.

S tím, jak děti rostou, získávají Červovi také více času sami pro sebe. „Oba kluci už dokážou být samostatnější, takže máme víc času na odpočinek,“ říká Martina. Zároveň ale rodinu Červových čeká nová životní etapa. Nejstarší syn nastoupí v září do školky, zatímco s mladším bude Matěj nadále zůstávat doma. Za několik měsíců je proto čeká další velké rozhodování o návratu do práce a dalších možnostech.
Od přestěhování do vlastního domu věnují Červovi udržitelnosti větší pozornost. Dnes například pěstují zeleninu a využívají solární energii. První kroky k udržitelnějšímu životu ale podle odborníků nemusejí být nijak převratné.
Co radí odbornice Helena Továrková z Nadace Veronika těm, kteří chtějí s udržitelností začít? „Doporučuji vybrat něco, co má dopad, ale k čemu máte zároveň blízko. Můžete si vybrat z oblastí, jako je energetika, doprava nebo jídlo. Jedna z těchto věcí vám bude určitě nejblíž, a právě u ní můžete začít. Společnost se skládá z jednotlivců, takže každá snaha má smysl. Zároveň můžete jít příkladem ostatním.“
Také Červovi vidí sílu ve zdánlivých maličkostech. „Kdybych měla někomu poradit, řekla bych, ať začnou něčím malým, například tříděním odpadu nebo nakupováním věcí z druhé ruky. Stejně tak můžou zkusit pěstovat vlastní potraviny. Je to drobná změna, která navíc udělá člověku radost,“ uvádí na závěr Martina.
Přečtěte si