Když se v rodině objeví těžká situace, například nemoc někoho blízkého, rozvod nebo úmrtí v rodině, dospělí mají tendenci dítě chránit a nezatěžovat ho. Může se zdát, že je lepší o věcech nemluvit nebo čekat na vhodnou chvíli. Děti ale vnímají napětí velmi silně. Pomoci může se držet několika jednoduchých principů.
Říkejte věci tak, aby jim dítě rozumělo. Je dobré sdílet pravdivé informace, ale způsobem, který je pro dítě srozumitelný. Stačí jednoduché a krátké vysvětlení bez detailů, které by pro něj mohly být zbytečně zatěžující. To dítěti pomáhá vytvořit si jasnější představu o tom, co se děje, a nespoléhat na vlastní domněnky.
Dávejte prostor otázkám i pocitům. Děti se často potřebují ujistit a mohou se na stejné věci ptát opakovaně. Trpělivé naslouchání jim pomáhá cítit se bezpečně. Je zároveň důležité ujistit je, že všechny jejich pocity, jako smutek, strach, zmatek nebo i vztek, jsou v pořádku.
Posilujte pocit jistoty. V náročných obdobích potřebují děti ještě více vnímat, že se mají o koho opřít. Může pomoci vysvětlit, co se může změnit, ale i připomenout, co zůstává stejné. Stabilita a předvídatelnost jsou pro děti velkým zdrojem klidu.
Nechte rozhovor plynout postupně. Jedno povídání obvykle nestačí. Děti zpracovávají nové informace postupně, a tak je naprosto přirozené, že se k tématu vracejí, jakmile je připravené. Je dobré dát jim najevo, že se mohou kdykoliv zeptat znovu.
Pokud mají rodiče pocit, že situace může dítě negativně ovlivňovat nebo že sami nevědí, jak o ní mluvit, je dobré obrátit se na odborníka. Ten může podpořit nejen dítě, ale i dospělé a pomoci jim najít způsob komunikace, který bude citlivý a zároveň srozumitelný.
„V rodinách citlivě pozorujeme interakce mezi rodiči a dětmi, všímáme si jejich reakcí a potřeb a své postřehy empaticky předáváme dál. Rodiče podporujeme, učíme je novým dovednostem, jsme jim vzorem a poskytujeme zpětnou vazbu, která jim pomáhá budovat jistější a bezpečnější vztah s dítětem,“ popisuje Soňa Kolářová, vedoucí sociální pracovnice SOS dětských vesniček.
Programy SOS dětských vesniček stojí na osobním, dlouhodobém doprovázení rodin. Pomáhají tam, kde se odehrávají náročné životní příběhy, a podporují děti, aby i v těžkých chvílích měly možnost vyrůstat v prostředí, kde je někdo vidí, slyší a bere vážně. Díky partnerství s Generali Českou pojišťovnou může tuto podporu získat stále více rodin po celé zemi.
Organizaci SOS dětské vesničky dlouhodobě podporuje Generali Česká pojišťovna v rámci celosvětové iniciativy The Human Safety Net. Cílem je během pěti let pomoci až 5 000 dětem a rodinám, které potřebují novou šanci začít znovu – s důvěrou, stabilitou a pocitem, že nejsou samy.
Přečtěte si
Velká pětka: Pět kroků, které pomáhají dětem k důvěře
Na koho se mohou rodiče obrátit, když má dítě psychické potíže
Annu s Johanem čeká velká životní změna – chystají se na stavbu vlastního domu. Té ale předchází dlouhé jednání s úřady. Vybrali si totiž pozemek ve svahu u lesa. „Celý projekt jsme museli posunout, jelikož jsme při projektování zasadili stavbu příliš blízko lesa,“ popisuje současnou situaci mladý pár.
Přestože je práce na projektu kvůli pozemku komplikovaná, naději neztrácejí. „Úřady často určují, kde se může stavět, ale je to náš vysněný pozemek. Chceme tedy najít nějaký kompromis,“ říkají. Pokud vše půjde podle plánu a upravený projekt úřady schválí, příští rok by mohli začít s prvními úpravami pozemku.
I přes náročnější cestu se mladý pár na život v domě těší a už teď má velké plány. Přestože zatím stále žijí v bytě, na budoucí zahradě už pilně pracují.

Co je nejvhodnější pěstovat na českých zahradách? Radí zahradní architektka Hana Dvorská. „Mezi vhodné jedlé keře patří maliníky, josty nebo rybíz. Určitě doporučuji podívat se také na vyšlechtěné odrůdy stromů, například broskvoní nebo jabloní, které jsou odolné proti pozdním mrazíkům. Existují i menší sloupovité stromy. Ty jsou skvělou volbou pro menší zahrady,“ uvádí.
Anna s Johanem už zasadili ovocné stromy a keře. Začali také experimentovat s teplomilnými rostlinami, které se díky oteplování dají stále častěji pěstovat i u nás, například fíky. Nasbírané plody pak chtějí zpracovávat třeba do sirupů nebo džemů. „Z hlediska udržitelnosti je pro nás důležité být co nejvíce soběstační. Chceme být schopní vlastními silami vyrábět a vypěstovat toho co nejvíc,“ vysvětluje Anna.
Ani po finanční stránce není stavba domu pro mladý pár jednoduchá. Anna s Johanem musejí skloubit placení nájmu s přípravami na vlastní bydlení. Přestože mají naspořeno a snaží se neutrácet za zbytečnosti, bez hypotéky se pravděpodobně neobejdou.
Jak se připravit na pořízení vlastního bydlení? Petr Mederly z Generali Investments připomíná, čím by měl každý začít. „Prvním krokem je vždy dostatečná finanční rezerva. Ta se odvíjí od toho, za jak dlouho si chcete nemovitost pořizovat,“ popisuje a dodává: „Určitě doporučuji finanční možnosti probrat s odborníkem, který vám pomůže vaše finanční prostředky co nejlépe využít.“
Nedílnou součástí udržitelného života je pro Annu také způsob, jakým se obléká. Nejraději nakupuje oblečení z druhé ruky. Pokud pořizuje nové kousky, snaží se místo velkých řetězců podporovat místní prodejce a návrháře.

Co jsou principy udržitelného nákupu oblečení? Radí Helena Továrková z Nadace Veronica. „Nejjednodušší rada zní: nakupovat co nejméně. Určitě stojí za to podporovat také lokální značky, protože máte mnohem větší kontrolu nad tím, z jakého materiálu oděvy jsou nebo kdo je šil. Dobrou volbou jsou také přírodní materiály. Po skončení životnosti oděvu se dají dále zpracovat nebo se přirozeně rozloží. Naopak oblečení z polyesteru často uvolňuje do prostředí mikroplasty a obtížně se recykluje,“ popisuje.
V rámci videoprojektu Geny české rodiny měli Johan a Anna příležitost svůj způsob života více reflektovat a uvědomit si, kde mohou dělat věci jinak. „Promítlo se to třeba do cestování. Letos jsme jeli na dovolenou do Polska a místo auta nebo letadla jsme zvolili cestu vlakem. Strávili jsme tam deset hodin. A vlastně jsme si to užili,“ komentuje zážitek mladý pár.
Oba také doufají, že jejich způsob života může ostatní mladé lidi inspirovat. „Nemusíme být dokonalí. I malá změna může ve výsledku udělat hodně,“ uzavírá Anna.
Přečtěte si
Chcete žít udržitelně? Inspirujte se mladým párem ze Zlína
Jak na udržitelný přístup k financím