Děti prožívají své emoce různě. Některé otevřeně vyprávějí, co cítí, jiné si své pocity nechávají spíše pro sebe. Proto může být těžké poznat, že se něco děje.
Nejlépe si změn v chování dítěte obvykle všimnou jeho rodiče, protože ho znají nejdůvěrněji. Pokud ale změny přetrvávají delší dobu (např. měsíc a déle) a podpora rodiny nestačí, je vhodné vyhledat odborníka.
Nejčastěji se rodiny obracejí nejprve na psychologa. Pomocí rozhovoru s rodiči a vyšetření dítěte dokáže pojmenovat problém a navrhnout řešení. Někdy postačí doporučení pro rodiče, jindy doporučí návštěvu dalšího odborníka.
„Psycholog dokáže na dítě nahlížet s odstupem a porovnat jeho vývoj s ostatními vrstevníky. Rodiče mají zase výhodu v tom, že své dítě znají dlouhodobě a v různých prostředích. Ve většině případech pomůže to, když se oba pohledy propojí,“ vysvětluje Peter Pöthe, dětský psycholog a psychiatr.
Pokud je to potřeba, psycholog vás může odkázat na klinického psychologa, který se více věnuje diagnostice poruch, nebo na speciálního pedagoga, pokud jde o potíže s učením.
Psychiatr je lékař, který se specializuje na duševní zdraví. Stejně jako klinický psycholog dokáže diagnostikovat poruchy, ale navíc může předepisovat léky. V situacích, kdy samotná terapie nestačí, je právě psychiatr tím, kdo navrhne vhodnou léčbu a pomůže překlenout náročné období.
Psychoterapeutem může být psycholog nebo psychiatr, který absolvoval terapeutický výcvik. Cílem psychoterapie je zlepšit psychický stav dítěte a posílit jeho vztahy s okolím. U dětí se často využívá hra nebo jiné kreativní techniky, aby setkání probíhala přirozeně a bez stresu.
Psychoterapie je většinou dlouhodobější proces, který trvá měsíce, někdy i roky. U dětí se přitom klade důraz na bezpečí, hravost a přirozenost celého setkávání.
Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje s SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem ze znevýhodněných rodin, které zažily rané trauma, ale také šířit osvětu mezi veřejností.
Pomoc nemusíte hledat jen u odborníků v ordinaci. Možné je se obrátit i na specializované organizace. Jednou z nich je nezisková organizace SOS dětské vesničky, které už desítky let pomáhají ohroženým dětem vyrůstat v bezpečném a stabilním prostředí.
„Pracujeme nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči. Cílem naší pomoci je vyřešit sociální či materiální situaci, aby děti mohly vyrůstat doma a nedošlo k jejich odebrání do náhradní péče. Poskytujeme terénní sociální služby, krizovou intervenci a pravidelnou podporu, například při hledání další odborné péče, jako jsou dětští psychologové,” říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka z SOS dětských vesniček.
Vyhledat pomoc není projev slabosti. Naopak to ukazuje, že rodiče naslouchají svému dítěti a chtějí mu ulevit v těžkém období.
Přečtěte si
Duševní zdraví dětí: 5 věcí, které by měl vědět každý rodič
Rané trauma může ovlivnit celý život. Mnozí o něm ale netuší
SOS dětské vesničky pomáhají měnit životy dětí k lepšímu
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
Co dítěti v takových chvílích pomáhá a čemu se raději vyhnout? Přinášíme konkrétní tipy.
Děti v náročných situacích potřebují slyšet, že jejich pocity jsou normální a že v tom nejsou samy. Místo rad typu „nebreč, to nic není“ zkuste emoce uznat a pojmenovat. Pomoci mohou jednoduché věty jako například:
„I takto krátké věty pomohou dítěti pochopit, že jsou jeho prožívané emoce v pořádku. Když navíc přiznáte, že i vy někdy cítíte strach nebo smutek, dodáte mu odvahu tyto pocity přijmout,“ říká psycholožka a ředitelka SOS vesniček, Jindra Šalátová.
Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje s SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem ze znevýhodněných rodin, které zažily rané trauma, ale také šířit osvětu mezi veřejností.
Naopak velkou překážkou je, když dítě označíte za „problémové“ nebo ho dokonce za jeho chování trestáte.
„Děti, které vykazují známky traumatu, mohou vzbuzovat hněv, frustraci, únavu i beznaděj. Ať už tyto emoce vyvolává cokoliv, je důležité připomínat si, že dítě není potížista a nezlobí záměrně,“ vysvětluje Jindra Šalátová a dodává: „Nepomůže ani bagatelizování jeho pocitů nebo udělování nálepek, které jeho trápení jen prohlubují.“
Trauma se neusazuje pouze v hlavě, ale i v těle. Nejlepší cestou, jak dítěti ulevit, je dát mu možnost emoce vypustit ven.
Pokud se stav dítěte delší dobu nelepší, nemusíte na to být sami. V Česku jsou k dispozici bezplatné linky pomoci a podpůrné organizace:
Přečtěte si
Jak děti projevují své emoce a potřeby? V každém věku jinak