Děti prožívají své emoce různě. Některé otevřeně vyprávějí, co cítí, jiné si své pocity nechávají spíše pro sebe. Proto může být těžké poznat, že se něco děje.
Nejlépe si změn v chování dítěte obvykle všimnou jeho rodiče, protože ho znají nejdůvěrněji. Pokud ale změny přetrvávají delší dobu (např. měsíc a déle) a podpora rodiny nestačí, je vhodné vyhledat odborníka.
Nejčastěji se rodiny obracejí nejprve na psychologa. Pomocí rozhovoru s rodiči a vyšetření dítěte dokáže pojmenovat problém a navrhnout řešení. Někdy postačí doporučení pro rodiče, jindy doporučí návštěvu dalšího odborníka.
„Psycholog dokáže na dítě nahlížet s odstupem a porovnat jeho vývoj s ostatními vrstevníky. Rodiče mají zase výhodu v tom, že své dítě znají dlouhodobě a v různých prostředích. Ve většině případech pomůže to, když se oba pohledy propojí,“ vysvětluje Peter Pöthe, dětský psycholog a psychiatr.
Pokud je to potřeba, psycholog vás může odkázat na klinického psychologa, který se více věnuje diagnostice poruch, nebo na speciálního pedagoga, pokud jde o potíže s učením.
Psychiatr je lékař, který se specializuje na duševní zdraví. Stejně jako klinický psycholog dokáže diagnostikovat poruchy, ale navíc může předepisovat léky. V situacích, kdy samotná terapie nestačí, je právě psychiatr tím, kdo navrhne vhodnou léčbu a pomůže překlenout náročné období.
Psychoterapeutem může být psycholog nebo psychiatr, který absolvoval terapeutický výcvik. Cílem psychoterapie je zlepšit psychický stav dítěte a posílit jeho vztahy s okolím. U dětí se často využívá hra nebo jiné kreativní techniky, aby setkání probíhala přirozeně a bez stresu.
Psychoterapie je většinou dlouhodobější proces, který trvá měsíce, někdy i roky. U dětí se přitom klade důraz na bezpečí, hravost a přirozenost celého setkávání.
Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje s SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem ze znevýhodněných rodin, které zažily rané trauma, ale také šířit osvětu mezi veřejností.
Pomoc nemusíte hledat jen u odborníků v ordinaci. Možné je se obrátit i na specializované organizace. Jednou z nich je nezisková organizace SOS dětské vesničky, které už desítky let pomáhají ohroženým dětem vyrůstat v bezpečném a stabilním prostředí.
„Pracujeme nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči. Cílem naší pomoci je vyřešit sociální či materiální situaci, aby děti mohly vyrůstat doma a nedošlo k jejich odebrání do náhradní péče. Poskytujeme terénní sociální služby, krizovou intervenci a pravidelnou podporu, například při hledání další odborné péče, jako jsou dětští psychologové,” říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka z SOS dětských vesniček.
Vyhledat pomoc není projev slabosti. Naopak to ukazuje, že rodiče naslouchají svému dítěti a chtějí mu ulevit v těžkém období.
Přečtěte si
Duševní zdraví dětí: 5 věcí, které by měl vědět každý rodič
Rané trauma může ovlivnit celý život. Mnozí o něm ale netuší
SOS dětské vesničky pomáhají měnit životy dětí k lepšímu
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
Před rokem měli Červovi postavený dům, ale okolí domu bylo prázdné. Žádný plot, chodníček, zahrada ani záhony. Během té doby se posunuli o pořádný kus. Na dřevostavbě dnes zbývá dokončit už jen pár detailů, kterými mladá rodina dotvoří své vysněné bydlení. Nedávno dokončili výstavbu chodníku a na zahradě mají rajčata nebo rukolu. V domě zase doplnili dřevěné police na míru v předsíni a také v prostoru u pračky a sušičky. Díky nim využijí každý centimetr dřevostavby.
S výsledkem jsou spokojení. „Když jsme stavěli a vybavovali dům, peníze a čas byly nejdůležitější faktory. V rámci rozpočtu, který jsme měli, jsme udělali ta nejlepší možná rozhodnutí,“ popisují Červovi. „Samozřejmě kdybychom měli více peněz, volili bychom hliníková okna, dřevěné podlahy nebo rekuperaci,“ dodávají.
Po počátečních komplikacích s instalací dnes bez problémů funguje také fotovoltaika. „Soláry fungují dobře. I se základním nastavením nám pokrývají asi 30 procent spotřeby energie. V domě s malými dětmi, kde neustále běží pračka, sušička nebo myčka, se to rozhodně hodí,“ říká Matěj. Nezklamalo je ani tepelné čerpadlo. „V zimě topí, v létě chladí a můžeme si ho zapnout v místnosti, kterou zrovna potřebujeme vytopit,“ pochvaluje si Martina.

Postupně se mění také okolí domu. Od poslední návštěvy přibyla terasa a vyvýšené záhony, ve kterých Červovým roste zelenina a bylinky. Při výběru materiálu na terasu dali přednost praktičnosti. „Od dřeva nás odrazovali, a proto jsme se rozhodli pro dřevoplast. Má dobrou životnost a je nenáročný na údržbu,“ vysvětlují své rozhodnutí Červovi.
Na co při plánování zahrady nezapomenout? Podle zahradní architektky Hany Dvorské je důležité nejprve zohlednit podmínky konkrétního místa. „Je potřeba brát v potaz terén, nadmořskou výšku, orientaci ke světovým stranám nebo místní klimatické podmínky. To všechno může ovlivnit, jak se bude rostlinám dařit,“ vysvětluje. Udržitelná zahrada přitom podle ní nemusí být složitá. „Udržitelná zahrada je taková, která odráží potřeby svého majitele. Fungovat může i v minimalistickém měřítku. Někdo, kdo chce pěstovat rostliny, si může vysadit jen to, co opravdu chce. A když se k tomu přidá třeba kompost ze zbytků z kuchyně, je to krásně udržitelný systém,“ doplňuje.
Přestože měli z odchodu z Prahy zpočátku obavy, s odstupem času vědí, že se rozhodli správně. „Vlastní zahrada je obrovská výhoda. Dříve jsme zvažovali, jestli nám ta cesta do parku se synem vůbec stojí za to. Dnes jsme za minutu venku a můžeme s dětmi strávit na zahradě celý den,“ říká Matěj. „Já jsem se zase bála, že mi bude chybět pražská vybavenost a kulturní akce. Tady ale máme všechno, co potřebujeme, a Praha je pořád v dojezdové vzdálenosti,“ hodnotí Martina.

S tím, jak děti rostou, získávají Červovi také více času sami pro sebe. „Oba kluci už dokážou být samostatnější, takže máme víc času na odpočinek,“ říká Martina. Zároveň ale rodinu Červových čeká nová životní etapa. Nejstarší syn nastoupí v září do školky, zatímco s mladším bude Matěj nadále zůstávat doma. Za několik měsíců je proto čeká další velké rozhodování o návratu do práce a dalších možnostech.
Od přestěhování do vlastního domu věnují Červovi udržitelnosti větší pozornost. Dnes například pěstují zeleninu a využívají solární energii. První kroky k udržitelnějšímu životu ale podle odborníků nemusejí být nijak převratné.
Co radí odbornice Helena Továrková z Nadace Veronika těm, kteří chtějí s udržitelností začít? „Doporučuji vybrat něco, co má dopad, ale k čemu máte zároveň blízko. Můžete si vybrat z oblastí, jako je energetika, doprava nebo jídlo. Jedna z těchto věcí vám bude určitě nejblíž, a právě u ní můžete začít. Společnost se skládá z jednotlivců, takže každá snaha má smysl. Zároveň můžete jít příkladem ostatním.“
Také Červovi vidí sílu ve zdánlivých maličkostech. „Kdybych měla někomu poradit, řekla bych, ať začnou něčím malým, například tříděním odpadu nebo nakupováním věcí z druhé ruky. Stejně tak můžou zkusit pěstovat vlastní potraviny. Je to drobná změna, která navíc udělá člověku radost,“ uvádí na závěr Martina.
Přečtěte si