Děti prožívají své emoce různě. Některé otevřeně vyprávějí, co cítí, jiné si své pocity nechávají spíše pro sebe. Proto může být těžké poznat, že se něco děje.
Nejlépe si změn v chování dítěte obvykle všimnou jeho rodiče, protože ho znají nejdůvěrněji. Pokud ale změny přetrvávají delší dobu (např. měsíc a déle) a podpora rodiny nestačí, je vhodné vyhledat odborníka.
Nejčastěji se rodiny obracejí nejprve na psychologa. Pomocí rozhovoru s rodiči a vyšetření dítěte dokáže pojmenovat problém a navrhnout řešení. Někdy postačí doporučení pro rodiče, jindy doporučí návštěvu dalšího odborníka.
„Psycholog dokáže na dítě nahlížet s odstupem a porovnat jeho vývoj s ostatními vrstevníky. Rodiče mají zase výhodu v tom, že své dítě znají dlouhodobě a v různých prostředích. Ve většině případech pomůže to, když se oba pohledy propojí,“ vysvětluje Peter Pöthe, dětský psycholog a psychiatr.
Pokud je to potřeba, psycholog vás může odkázat na klinického psychologa, který se více věnuje diagnostice poruch, nebo na speciálního pedagoga, pokud jde o potíže s učením.
Psychiatr je lékař, který se specializuje na duševní zdraví. Stejně jako klinický psycholog dokáže diagnostikovat poruchy, ale navíc může předepisovat léky. V situacích, kdy samotná terapie nestačí, je právě psychiatr tím, kdo navrhne vhodnou léčbu a pomůže překlenout náročné období.
Psychoterapeutem může být psycholog nebo psychiatr, který absolvoval terapeutický výcvik. Cílem psychoterapie je zlepšit psychický stav dítěte a posílit jeho vztahy s okolím. U dětí se často využívá hra nebo jiné kreativní techniky, aby setkání probíhala přirozeně a bez stresu.
Psychoterapie je většinou dlouhodobější proces, který trvá měsíce, někdy i roky. U dětí se přitom klade důraz na bezpečí, hravost a přirozenost celého setkávání.
Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje s SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem ze znevýhodněných rodin, které zažily rané trauma, ale také šířit osvětu mezi veřejností.
Pomoc nemusíte hledat jen u odborníků v ordinaci. Možné je se obrátit i na specializované organizace. Jednou z nich je nezisková organizace SOS dětské vesničky, které už desítky let pomáhají ohroženým dětem vyrůstat v bezpečném a stabilním prostředí.
„Pracujeme nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči. Cílem naší pomoci je vyřešit sociální či materiální situaci, aby děti mohly vyrůstat doma a nedošlo k jejich odebrání do náhradní péče. Poskytujeme terénní sociální služby, krizovou intervenci a pravidelnou podporu, například při hledání další odborné péče, jako jsou dětští psychologové,” říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka z SOS dětských vesniček.
Vyhledat pomoc není projev slabosti. Naopak to ukazuje, že rodiče naslouchají svému dítěti a chtějí mu ulevit v těžkém období.
Přečtěte si
Duševní zdraví dětí: 5 věcí, které by měl vědět každý rodič
Rané trauma může ovlivnit celý život. Mnozí o něm ale netuší
SOS dětské vesničky pomáhají měnit životy dětí k lepšímu
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
Annu s Johanem čeká velká životní změna – chystají se na stavbu vlastního domu. Té ale předchází dlouhé jednání s úřady. Vybrali si totiž pozemek ve svahu u lesa. „Celý projekt jsme museli posunout, jelikož jsme při projektování zasadili stavbu příliš blízko lesa,“ popisuje současnou situaci mladý pár.
Přestože je práce na projektu kvůli pozemku komplikovaná, naději neztrácejí. „Úřady často určují, kde se může stavět, ale je to náš vysněný pozemek. Chceme tedy najít nějaký kompromis,“ říkají. Pokud vše půjde podle plánu a upravený projekt úřady schválí, příští rok by mohli začít s prvními úpravami pozemku.
I přes náročnější cestu se mladý pár na život v domě těší a už teď má velké plány. Přestože zatím stále žijí v bytě, na budoucí zahradě už pilně pracují.

Co je nejvhodnější pěstovat na českých zahradách? Radí zahradní architektka Hana Dvorská. „Mezi vhodné jedlé keře patří maliníky, josty nebo rybíz. Určitě doporučuji podívat se také na vyšlechtěné odrůdy stromů, například broskvoní nebo jabloní, které jsou odolné proti pozdním mrazíkům. Existují i menší sloupovité stromy. Ty jsou skvělou volbou pro menší zahrady,“ uvádí.
Anna s Johanem už zasadili ovocné stromy a keře. Začali také experimentovat s teplomilnými rostlinami, které se díky oteplování dají stále častěji pěstovat i u nás, například fíky. Nasbírané plody pak chtějí zpracovávat třeba do sirupů nebo džemů. „Z hlediska udržitelnosti je pro nás důležité být co nejvíce soběstační. Chceme být schopní vlastními silami vyrábět a vypěstovat toho co nejvíc,“ vysvětluje Anna.
Ani po finanční stránce není stavba domu pro mladý pár jednoduchá. Anna s Johanem musejí skloubit placení nájmu s přípravami na vlastní bydlení. Přestože mají naspořeno a snaží se neutrácet za zbytečnosti, bez hypotéky se pravděpodobně neobejdou.
Jak se připravit na pořízení vlastního bydlení? Petr Mederly z Generali Investments připomíná, čím by měl každý začít. „Prvním krokem je vždy dostatečná finanční rezerva. Ta se odvíjí od toho, za jak dlouho si chcete nemovitost pořizovat,“ popisuje a dodává: „Určitě doporučuji finanční možnosti probrat s odborníkem, který vám pomůže vaše finanční prostředky co nejlépe využít.“
Nedílnou součástí udržitelného života je pro Annu také způsob, jakým se obléká. Nejraději nakupuje oblečení z druhé ruky. Pokud pořizuje nové kousky, snaží se místo velkých řetězců podporovat místní prodejce a návrháře.

Co jsou principy udržitelného nákupu oblečení? Radí Helena Továrková z Nadace Veronica. „Nejjednodušší rada zní: nakupovat co nejméně. Určitě stojí za to podporovat také lokální značky, protože máte mnohem větší kontrolu nad tím, z jakého materiálu oděvy jsou nebo kdo je šil. Dobrou volbou jsou také přírodní materiály. Po skončení životnosti oděvu se dají dále zpracovat nebo se přirozeně rozloží. Naopak oblečení z polyesteru často uvolňuje do prostředí mikroplasty a obtížně se recykluje,“ popisuje.
V rámci videoprojektu Geny české rodiny měli Johan a Anna příležitost svůj způsob života více reflektovat a uvědomit si, kde mohou dělat věci jinak. „Promítlo se to třeba do cestování. Letos jsme jeli na dovolenou do Polska a místo auta nebo letadla jsme zvolili cestu vlakem. Strávili jsme tam deset hodin. A vlastně jsme si to užili,“ komentuje zážitek mladý pár.
Oba také doufají, že jejich způsob života může ostatní mladé lidi inspirovat. „Nemusíme být dokonalí. I malá změna může ve výsledku udělat hodně,“ uzavírá Anna.
Přečtěte si
Chcete žít udržitelně? Inspirujte se mladým párem ze Zlína
Jak na udržitelný přístup k financím