Děti prožívají své emoce různě. Některé otevřeně vyprávějí, co cítí, jiné si své pocity nechávají spíše pro sebe. Proto může být těžké poznat, že se něco děje.
Nejlépe si změn v chování dítěte obvykle všimnou jeho rodiče, protože ho znají nejdůvěrněji. Pokud ale změny přetrvávají delší dobu (např. měsíc a déle) a podpora rodiny nestačí, je vhodné vyhledat odborníka.
Nejčastěji se rodiny obracejí nejprve na psychologa. Pomocí rozhovoru s rodiči a vyšetření dítěte dokáže pojmenovat problém a navrhnout řešení. Někdy postačí doporučení pro rodiče, jindy doporučí návštěvu dalšího odborníka.
„Psycholog dokáže na dítě nahlížet s odstupem a porovnat jeho vývoj s ostatními vrstevníky. Rodiče mají zase výhodu v tom, že své dítě znají dlouhodobě a v různých prostředích. Ve většině případech pomůže to, když se oba pohledy propojí,“ vysvětluje Peter Pöthe, dětský psycholog a psychiatr.
Pokud je to potřeba, psycholog vás může odkázat na klinického psychologa, který se více věnuje diagnostice poruch, nebo na speciálního pedagoga, pokud jde o potíže s učením.
Psychiatr je lékař, který se specializuje na duševní zdraví. Stejně jako klinický psycholog dokáže diagnostikovat poruchy, ale navíc může předepisovat léky. V situacích, kdy samotná terapie nestačí, je právě psychiatr tím, kdo navrhne vhodnou léčbu a pomůže překlenout náročné období.
Psychoterapeutem může být psycholog nebo psychiatr, který absolvoval terapeutický výcvik. Cílem psychoterapie je zlepšit psychický stav dítěte a posílit jeho vztahy s okolím. U dětí se často využívá hra nebo jiné kreativní techniky, aby setkání probíhala přirozeně a bez stresu.
Psychoterapie je většinou dlouhodobější proces, který trvá měsíce, někdy i roky. U dětí se přitom klade důraz na bezpečí, hravost a přirozenost celého setkávání.
Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje s SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem ze znevýhodněných rodin, které zažily rané trauma, ale také šířit osvětu mezi veřejností.
Pomoc nemusíte hledat jen u odborníků v ordinaci. Možné je se obrátit i na specializované organizace. Jednou z nich je nezisková organizace SOS dětské vesničky, které už desítky let pomáhají ohroženým dětem vyrůstat v bezpečném a stabilním prostředí.
„Pracujeme nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči. Cílem naší pomoci je vyřešit sociální či materiální situaci, aby děti mohly vyrůstat doma a nedošlo k jejich odebrání do náhradní péče. Poskytujeme terénní sociální služby, krizovou intervenci a pravidelnou podporu, například při hledání další odborné péče, jako jsou dětští psychologové,” říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka z SOS dětských vesniček.
Vyhledat pomoc není projev slabosti. Naopak to ukazuje, že rodiče naslouchají svému dítěti a chtějí mu ulevit v těžkém období.
Přečtěte si
Duševní zdraví dětí: 5 věcí, které by měl vědět každý rodič
Rané trauma může ovlivnit celý život. Mnozí o něm ale netuší
SOS dětské vesničky pomáhají měnit životy dětí k lepšímu
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
Říkejte věci tak, aby jim dítě rozumělo. Je dobré sdílet pravdivé informace, ale způsobem, který je pro dítě srozumitelný. Stačí jednoduché a krátké vysvětlení bez detailů, které by pro něj mohly být zbytečně zatěžující. To dítěti pomáhá vytvořit si jasnější představu o tom, co se děje, a nespoléhat na vlastní domněnky.
Dávejte prostor otázkám i pocitům. Děti se často potřebují ujistit a mohou se na stejné věci ptát opakovaně. Trpělivé naslouchání jim pomáhá cítit se bezpečně. Je zároveň důležité ujistit je, že všechny jejich pocity, jako smutek, strach, zmatek nebo i vztek, jsou v pořádku.
Posilujte pocit jistoty. V náročných obdobích potřebují děti ještě více vnímat, že se mají o koho opřít. Může pomoci vysvětlit, co se může změnit, ale i připomenout, co zůstává stejné. Stabilita a předvídatelnost jsou pro děti velkým zdrojem klidu.
Nechte rozhovor plynout postupně. Jedno povídání obvykle nestačí. Děti zpracovávají nové informace postupně, a tak je naprosto přirozené, že se k tématu vracejí, jakmile je připravené. Je dobré dát jim najevo, že se mohou kdykoliv zeptat znovu.
Pokud mají rodiče pocit, že situace může dítě negativně ovlivňovat nebo že sami nevědí, jak o ní mluvit, je dobré obrátit se na odborníka. Ten může podpořit nejen dítě, ale i dospělé a pomoci jim najít způsob komunikace, který bude citlivý a zároveň srozumitelný.
„V rodinách citlivě pozorujeme interakce mezi rodiči a dětmi, všímáme si jejich reakcí a potřeb a své postřehy empaticky předáváme dál. Rodiče podporujeme, učíme je novým dovednostem, jsme jim vzorem a poskytujeme zpětnou vazbu, která jim pomáhá budovat jistější a bezpečnější vztah s dítětem,“ popisuje Soňa Kolářová, vedoucí sociální pracovnice SOS dětských vesniček.
Programy SOS dětských vesniček stojí na osobním, dlouhodobém doprovázení rodin. Pomáhají tam, kde se odehrávají náročné životní příběhy, a podporují děti, aby i v těžkých chvílích měly možnost vyrůstat v prostředí, kde je někdo vidí, slyší a bere vážně. Díky partnerství s Generali Českou pojišťovnou může tuto podporu získat stále více rodin po celé zemi.
Organizaci SOS dětské vesničky dlouhodobě podporuje Generali Česká pojišťovna v rámci celosvětové iniciativy The Human Safety Net. Cílem je během pěti let pomoci až 5 000 dětem a rodinám, které potřebují novou šanci začít znovu – s důvěrou, stabilitou a pocitem, že nejsou samy.
Přečtěte si
Velká pětka: Pět kroků, které pomáhají dětem k důvěře
Na koho se mohou rodiče obrátit, když má dítě psychické potíže