Děti prožívají své emoce různě. Některé otevřeně vyprávějí, co cítí, jiné si své pocity nechávají spíše pro sebe. Proto může být těžké poznat, že se něco děje.
Nejlépe si změn v chování dítěte obvykle všimnou jeho rodiče, protože ho znají nejdůvěrněji. Pokud ale změny přetrvávají delší dobu (např. měsíc a déle) a podpora rodiny nestačí, je vhodné vyhledat odborníka.
Nejčastěji se rodiny obracejí nejprve na psychologa. Pomocí rozhovoru s rodiči a vyšetření dítěte dokáže pojmenovat problém a navrhnout řešení. Někdy postačí doporučení pro rodiče, jindy doporučí návštěvu dalšího odborníka.
„Psycholog dokáže na dítě nahlížet s odstupem a porovnat jeho vývoj s ostatními vrstevníky. Rodiče mají zase výhodu v tom, že své dítě znají dlouhodobě a v různých prostředích. Ve většině případech pomůže to, když se oba pohledy propojí,“ vysvětluje Peter Pöthe, dětský psycholog a psychiatr.
Pokud je to potřeba, psycholog vás může odkázat na klinického psychologa, který se více věnuje diagnostice poruch, nebo na speciálního pedagoga, pokud jde o potíže s učením.
Psychiatr je lékař, který se specializuje na duševní zdraví. Stejně jako klinický psycholog dokáže diagnostikovat poruchy, ale navíc může předepisovat léky. V situacích, kdy samotná terapie nestačí, je právě psychiatr tím, kdo navrhne vhodnou léčbu a pomůže překlenout náročné období.
Psychoterapeutem může být psycholog nebo psychiatr, který absolvoval terapeutický výcvik. Cílem psychoterapie je zlepšit psychický stav dítěte a posílit jeho vztahy s okolím. U dětí se často využívá hra nebo jiné kreativní techniky, aby setkání probíhala přirozeně a bez stresu.
Psychoterapie je většinou dlouhodobější proces, který trvá měsíce, někdy i roky. U dětí se přitom klade důraz na bezpečí, hravost a přirozenost celého setkávání.
Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje s SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem ze znevýhodněných rodin, které zažily rané trauma, ale také šířit osvětu mezi veřejností.
Pomoc nemusíte hledat jen u odborníků v ordinaci. Možné je se obrátit i na specializované organizace. Jednou z nich je nezisková organizace SOS dětské vesničky, které už desítky let pomáhají ohroženým dětem vyrůstat v bezpečném a stabilním prostředí.
„Pracujeme nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči. Cílem naší pomoci je vyřešit sociální či materiální situaci, aby děti mohly vyrůstat doma a nedošlo k jejich odebrání do náhradní péče. Poskytujeme terénní sociální služby, krizovou intervenci a pravidelnou podporu, například při hledání další odborné péče, jako jsou dětští psychologové,” říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka z SOS dětských vesniček.
Vyhledat pomoc není projev slabosti. Naopak to ukazuje, že rodiče naslouchají svému dítěti a chtějí mu ulevit v těžkém období.
Přečtěte si
Duševní zdraví dětí: 5 věcí, které by měl vědět každý rodič
Rané trauma může ovlivnit celý život. Mnozí o něm ale netuší
SOS dětské vesničky pomáhají měnit životy dětí k lepšímu
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“
„Dodělávek je dost. Čekáme na kuchyňskou linku a někde nám ještě chybí lišty nebo parapety. Ale to jsou všechno jen kosmetické úpravy, které zvládneme udělat za pochodu. Jinak je rekonstrukce kompletně dokončena,“ oznamuje nadšeně Karolína.
Dům mají kompletně zateplený a využívají podlahové topení napojené na tepelné čerpadlo. Už několik měsíců sledují spotřebu energie online. A i když vytápěli na maximum, aby dům pořádně vyschnul, spotřeba energií je díky dobré izolaci a tepelnému čerpadlu nižší, než očekávali.
I přes původní komplikace s financováním vše dopadlo dobře a Bereščákovým se podařilo prostředky od banky na rekonstrukci získat. „Banka nám uvolnila peníze na základě odhadu proinvestování. Ale ve výsledku jsme do domu investovali mnohem víc, než ukazoval původní odhad,“ říká Karolína.

Co rodinám, které v budoucnu čeká rekonstrukce, radí Martin Novák, finanční poradce z Generali České distribuce? „Nejdůležitější část přípravy na rekonstrukci je finanční plánování s dostatečným předstihem. Nelze totiž počítat s tím, že hypotéka pokryje všechny výdaje. I během rekonstrukce je proto důležité zachovat si finanční rezervu, která pokryje tři až šest měsíců rodinných výdajů.“
A když rekonstrukce skončí, na co rozhodně nezapomenout? „Nezapomeňte aktualizovat své pojištění,“ radí Jan Pinkava, senior manažer majetkového pojištění z Generali České pojišťovny. „Nová okna, fotovoltaika i tepelné čerpadlo zvyšují hodnotu stavby. Aby nemovitost nebyla podpojištěna, je potřeba tyto změny promítnout do pojistné částky.“
„Celý rok byl pro nás dost náročný,“ přiznává Karolína. „Když jsem musela najednou řešit rekonstrukci a zároveň rodinu, děti a práci, bylo to opravdu stresující a pro náš partnerský vztah to byla rozhodně zkouška“.
Rekonstrukce nebo stěhování mohou patřit k náročným obdobím partnerského vztahu. Jak může stres ovlivnit partnerský vztah? Zeptali jsme se psycholožky Jany Sedláčkové. „Rekonstrukce je významný stresor – pojí se s ním spousta rozhodnutí nebo časový či finanční tlak. Naší psychice ani vztahům neprospívá ani to, že nemáme dostatek času na své blízké nebo oblíbené koníčky,“ popisuje a dodává: „Je to také období, které klade velké nároky na partnerskou komunikaci. Často komunikujeme pod tlakem a řešíme situace, se kterými jsme se dříve nesetkali.“

Ani rovnoměrné rozdělení práce ale nemusí znamenat, že na sebe mají partneři dostatek času. Po náročném období teď chtějí Bereščákovi věnovat více času také svému vztahu.
Co párům v podobné situaci doporučuje psycholožka Jana Sedláčková? „Doporučuji udělat si na sebe čas a věnovat se společně něčemu, co oba partnery baví a spojuje. Je dobré se také zeptat sami sebe: Co se z našeho vztahu vytratilo a co nám chybí? To nám umožní zjistit, proč se partneři jeden druhému vzdálili a nezabývat se pouze jeho důsledky. Pomoci s tím může například terapie.“
Přes všechny náročné chvíle hodnotí Karolína rekonstrukci pozitivně a je ráda, že se jim ji podařilo dotáhnout do konce.
Bereščákovi chtějí žít udržitelně i po přestěhování z Poděbrad na vesnici. „K udržitelnému způsobu života chceme vést i naše děti. Ať už jde o třídění odpadu, nebo pěstování vlastních potravin,“ sděluje natěšeně Karolína.
A co by doporučili těm, pro koho je udržitelnost důležitou hodnotou? „Neposlouchejte komentáře okolí a žijte podle vlastního přesvědčení. Nám to funguje.“
Přečtěte si
Jak na udržitelné vybavení domu