Rychlost učení, odolnost vůči stresu nebo riziko zhoršování paměti nezávisí jen na mozku samotném. Rozhodujícím faktorem je často kondice bakterií, které se nacházejí v našich střevech.
Zatímco péče o paměť se tradičně spojuje s luštěním křížovek a hlavolamy, neméně důležité procesy se odehrávají o patro níže. Ne nadarmo se proto střevům často přezdívá „druhý mozek“. Vědecké studie v posledních letech potvrdily existenci takzvané osy střevo-mozek. Nejde o pouhou metaforu, ale o reálné fyzické a chemické propojení, které funguje jako informační dálnice mezi zažíváním a hlavou.
Pokud je provoz na této trase plynulý, mozek může pracovat na plný výkon. V opačném případě se mohou objevit potíže jako „mozková mlha“, úzkostné stavy nebo zhoršená schopnost soustředění.
Dlouho panoval názor, že mozek funguje jako generál, který autoritativně rozdává rozkazy zbytku těla. Realita je však mnohem demokratičtější a v případě trávicího traktu dokonce opačná. Hlavním komunikačním spojením je nervus vagus neboli bloudivý nerv. Studie ukazují, že většina vláken tohoto nervu přenáší signály ze střev směrem do mozku, nikoliv naopak. Břicho tedy mozek doslova zásobuje nepřetržitým tokem zpráv.
Střeva navíc fungují jako chemická továrna. Vzniká zde většina serotoninu a dalších látek důležitých pro psychickou pohodu. I když se tyto látky nedostanou přímo do mozku, skrze nervová spojení a chemické posly ovlivňují, jak zvládáme stres a jak se cítíme.
Zásadní roli hraje také imunita. Pokud je prostředí ve střevech narušené, stěna se stává propustnou a do krve unikají škodliviny. To v těle vyvolává zánět, na který reagují i obranné buňky v mozku. Dlouhodobý poplach však může poškozovat nervová spojení a zvyšovat riziko rozvoje demence.
Pokud chcete pro svou hlavu udělat maximum, začněte u talíře.
Ochrana mozku začíná u vlákniny. Modely naznačují, že když ji střevní bakterie zpracují, vzniká kyselina máselná, která zpevňuje bariéru bránící průniku škodlivin k nervovým buňkám. Zároveň podporuje tvorbu takzvaného „mozkového hnojiva“, látky nezbytné pro učení a ukládání nových vzpomínek.
Pro správný účinek je vhodné přijmout 25 až 35 gramů vlákniny denně. Tuto dávku spolehlivě zajistí například celodenní kombinace misky ovesných vloček, jablka se slupkou, porce čočky, dvou krajíců žitného chleba a hrsti mandlí.
Zdravý jídelníček by neměl být jednotvárný. Výzkumy potvrzují, že konzumace více než třiceti různých rostlinných potravin týdně vede k pestřejšímu složení střevních bakterií. Čím je toto společenství rozmanitější, tím lépe je mozek chráněn. Cíl je snadno splnitelný, protože se počítají nejen druhy zeleniny, ale i ořechy, semínka, luštěniny, bylinky či koření. Stačí si ranní kaši posypat směsí různých ořechů a semínek a hned máte splněno několik bodů. Důležité jsou i borůvky, hořká čokoláda nebo zelený čaj, které bakterie přeměňují na látky chránící nervové buňky.
Studie provedená vědci na Stanfordově univerzitě v roce 2021 přinesla zajímavé srovnání vlivu vlákniny a fermentovaných potravin. Kysané zelí, kefír nebo kombucha dokážou v těle snižovat zánět, který souvisí se stresem a stárnutím mozku. Pravidelný příjem těchto potravin navíc obohacuje střevní prostředí. Doporučuje se proto jíst „živé“ jídlo každý den. Pozor však na běžné jogurty, které často neobsahují živé kultury a bývají plné cukru. Lepší volbou jsou kefíry nebo domácí kvašená zelenina.
Vliv probiotik na paměť u zdravých lidí je stále předmětem zkoumání a pro obecnou populaci nebývá jejich plošné užívání považováno za nezbytné. Nicméně některé vědecké výzkumy naznačují, že u dospělých mohou určité kmeny probiotik pomoci zlepšit náladu, kognitivní funkce nebo snížit míru stresu a úzkosti. Prokazatelný přínos pak studie potvrzují u seniorů a osob s mírnými kognitivními potížemi, u kterých dochází ke zlepšení paměti a pozornosti. Protože však každá bakterie působí jinak a efekt závisí na konkrétním kmeni, dávce i délce užívání, je vhodné výběr doplňků či domácích testů konzultovat s lékařem, obzvláště při oslabené imunitě.
Generali penzijní společnost si uvědomuje závažnost neurodegenerativního onemocnění. Proto se aktivně zapojuje do šíření osvěty a podpory prevence a výzkumu Alzheimerovy choroby v rámci iniciativy #SpoluProtiAlzheimeru.
Kromě toho, co jíst, je dobré vědět, co vynechat. Průmyslově zpracované potraviny často obsahují přísady, které narušují ochrannou vrstvu střeva a mohou vyvolat zánět. Podobně opatrně je třeba přistupovat k umělým sladidlům, která mohou rovnováhu ve střevech vychýlit nesprávným směrem.
Osa střevo-mozek funguje jako obousměrná komunikace. Nejde pouze o stravu, ale o celkový životní styl. Stabilní spánkový režim a efektivní zvládání stresu přímo podporují zdravou aktivitu bloudivého nervu.
Ukazuje se tedy, že pro bystrou mysl nestačí jen jíst „zdravě“. Mnohem podstatnější je sestavit jídelníček tak, aby vyživoval správné druhy mikroskopických organismů v našem těle.
Přečtěte si
Proč spánek čistí mozek a jak věda pomáhá s prevencí
Aplikace a chytré hračky trénují mozek a upozorní, když není něco v pořádku
Paměť občas zradí každého. Člověk vejde do spíže a neví proč. Nemůže si vybavit jméno známého. Hledá brýle, které má na hlavě. Samo o sobě to ještě nemusí znamenat Alzheimerovu chorobu. Podle praktické lékařky a geriatričky Astrid Matějkové je ale důležité sledovat změnu v čase. Zpozornět bychom měli hlavně tehdy, když se potíže opakují, zhoršují nebo začínají zasahovat do běžného života.
Mnoho lidí bere praktického lékaře jako místo, kam se volá hlavně kvůli eReceptu nebo akutnímu problému. Praktický lékař se ale dlouhodobě stará také o pacienty s chronickými onemocněními, sleduje jejich zdravotní stav, léčbu i celkové fungování. A právě u paměti je právě pravidelný kontakt velkou výhodou. Praktik a často i zdravotní sestra pacienta znají dlouhodobě. Vidí, že chodí na jiné termíny, plete si léky, volá jinak než dřív nebo se chová nezvykle.
Právě kontinuita péče může být první záchytný bod. Nejde jen o jedno vyšetření, ale o znalost člověka. Když lékař ví, jak pacient běžně fungoval, snáz si všimne, že se něco změnilo.

Podezření často nepřijde od samotného pacienta, ale od rodiny. Blízcí si všimnou, že ten druhý už není stejný jako dřív. Důležité je takové změny neodbýt větou, že „v tomhle věku je to normální“.
Zároveň je dobré rozlišit náhlé a pozvolné zhoršení. Pokud se paměť zhorší rychle, nemusí jít o demenci. Příčinou může být akutní nemoc, vyčerpání nebo nový lék. Lékařka Matějková upozorňuje třeba na některé léky na spaní, úzkost nebo močový měchýř, které mohou paměť zhoršit. Proto má smysl řešit změnu s lékařem a podívat se na celý zdravotní stav.
U pomalého zhoršování je zase důležité nečekat, až bude situace neúnosná. Člověk s počínající demencí může potíže maskovat. Na otázky odpovídá přesvědčivě, někdy si i sám myslí, že je všechno v pořádku. Rodina přitom doma vidí něco jiného.
Kdo o pacienta pečuje
Pro rodinu bývá těžké dostat blízkého k doktorovi, zvlášť když si sám problém nepřipouští. Někdy je tak návštěvu ordinace chytré spojit například s problémem se zády. Pomáhá také zavolat do ordinace předem a říct, co se děje. Pokud rodina nechce mluvit před pacientem, protože se bojí konfliktu, dá se to s lékařem dopředu domluvit.
V ordinaci pak nejde o to pacienta nachytat. Citlivě vedené testy paměti mohou ukázat, zda je potřeba další vyšetření. Praktický lékař ale nemusí udělat závěr hned napoprvé. V rušné ordinaci se někdy pacient může hůř soustředit. A proto je lepší test zopakovat v klidnějších podmínkách nebo člověka poslat ke specialistovi, když zdravotní stav pacienta není zcela jasný a potřebuje širší vyšetření.
Když se řeší paměť, je potřeba hledat příčinu. Může jít o Alzheimerovu chorobu, ale také o jiné typy demence nebo jiné zdravotní potíže. „Existují například cévní změny, jiné neurologické příčiny, vliv alkoholu, léky nebo stavy, které mohou být léčitelné,“ vysvětluje Astrid Matějková.
Proto má vyšetření smysl. Nejde jen o potvrzení obavy. Někdy se najde příčina, se kterou se dá něco dělat. A i když se Alzheimerova choroba potvrdí, včasná diagnóza pomůže rodině nastavit péči, komunikaci i další kroky.
Strach je pochopitelný. Někteří lidé se vyšetření vyhýbají, protože se bojí, že přijdou o řidičský průkaz, případně se bojí samotné diagnózy. Jenže čekání většinou nepomůže. Je důležité otevřít téma včas, dokud člověk ještě může mluvit o tom, koho chce mít u rozhodování, pokud se jeho stav v budoucnu zhorší.
Pomoc přitom nejsou jen léky. Důležitý je pohyb, přiměřený trénink mozku, společenský kontakt a denní režim. Mozek potřebuje aktivitu podobně jako tělo. Jde hlavně o to vystoupit ze zavedených rituálů. Například uvařit jídlo podle nového receptu, u pletení trénovat norské vzory, začít chodit na kurz, setkávat se s lidmi nebo trénovat paměť činností, která mu dává smysl.
Velkou úlevou pro rodinu bývá také pochopení, že člověk s demencí některé věci nedělá naschvál. Když se opakovaně ptá, zlobí se nebo nerozumí situaci, není to vzdor. Je to projev nemoci. I to se rodina musí naučit.
Spolu proti Alzheimeru
Strach často pramení z nevědomosti. Proto vznikla iniciativa Spolu proti Alzheimeru, jejímž partnerem je Generali penzijní společnost. Naším cílem je bořit mýty a tabu kolem onemocnění paměti, přinášet srozumitelné informace z ordinací odborníků a ukazovat, že na prevenci není nikdy příliš brzy.
Pokud má člověk podezření u sebe nebo u blízkého, nemusí hned hledat specializované centrum. První krok může být návštěva praktického lékaře. Ideálně takového, který pacienta zná a dokáže posoudit změnu v souvislostech.
Přečtěte si
Jak pečovat o blízké s Alzheimerovou chorobou