Článek jsme připravili ve spolupráci s odborníky z Biomedicínského centra Slovenské akademie věd. Existuje dobrý a špatný stres. My vám je pomůžeme rozpoznat a poradíme, jak předejít tomu škodlivému. Prevence se tak lehce stane součástí vašeho života - a dokonce velmi příjemnou.
Víte, jaký je nejčastější původ stresu? Nezdravé pracovní nasazení. Touha po vyšším výkonu či úspěchu často působí demotivačně a stresově. Koronavirus a práce z domova způsobili, že přestáváme oddělovat práci od soukromí. K tomu se přidává sociální izolace, nejistota, strach o budoucnost, ztráta práce a financí. Dlouhodobý stres může vést k vážným zdravotním problémům. Zhoršuje průběh chronických onemocnění a mnohé nemoci dokonce i spouští.
Nebezpečně zvyšuje hladinu cukru v krvi nebo krevní tlak, vyvolává depresi či Alzheimerovu chorobu. Speciálně v současné době musíme proti stresu bojovat. Požádali jsme profesora MUDr. Borise Mravce, PhD., aby nám vysvětlil, kdy stres pracuje pro nás, kdy proti nám a jak ho dostat pod kontrolu. Protože i když se říká, že stres k dnešní době patří, nedovolme, aby negativně doléhal na naše fyzické a duševní zdraví.
Proč v životě potřebujeme trochu stresu
Naším předkům stres pomáhal při přežití útoků anebo v přizpůsobení se životu v extrémních podmínkách. V malých dávkách se děje to samé i u nás. Díky stresu jsme ostražitější a máme energii na překonávání překážek. Jakmile se ocitneme v nebezpečné situaci, například v průběhu přírodních katastrof, teroristických útoků nebo válečných konfliktů, je stresová reakce pro naše přežití zásadní. „Jedná se však o jednorázovou a časově ohraničenou reakci, která je pro nás prospěšná,“ vysvětluje profesor Mravec.
Abychom si lépe představili, co se v našem těle děje, když je pod stresem, musíme pochopit chemické změny, které způsobuje. „Do krve a tkání se uvolňuje adrenalin, noradrenalin a kortizol. Tyto hormony zvyšují dechovou a srdeční frekvenci, stejně jako i množství glukózy v krvi. Zvýšená hladina kyslíku a glukózy v krvi zabezpečí dostatečné množství a následně využití energie pro kosterní svaly i rychlejší reakce mozku.“ Určitě jste už podobné pocity zažili a taky vám pomohly rychle a adekvátně zareagovat. Pokud by však bylo tělo vystavené těmto procesům často a dlouhodobě, přirozená a užitečná reakce se změní na škodlivou. A to nejen pro duši, ale i pro tělo.
Chronický stres je spouštěčem vážných nemocí
Stres má dvě podoby - akutní a chronickou. Dlouhodobý stres nepodceňujte. Může způsobit vážné onemocnění nebo zhoršit již existující potíže. Když je tělo pod stresem, zvyšuje se krevní tlak a při chronickém působení stresu se také snižuje činnost bílých krvinek. Z dlouhodobého hlediska oboje vede k vážným komplikacím. Snižuje se naše obranyschopnost a tělo je náchylnější například k virům. Astmatici mohou mít častější a silnější záchvaty, cukrovkáři horší výsledky, protože stres zvyšuje i hladinu cukru v krvi.
Nikoho asi nepřekvapí, že stres nepříznivě ovlivňuje i metabolismus. Vede k různým poruchám trávení či žaludečním vředům, zhoršuje kožní problémy a akné, způsobuje bolesti hlavy a migrény. „Nepříznivě působí na mozek, a proto ovlivňuje onemocnění jako deprese či Alzheimerovu nemoc. Škodí i srdci, zhoršuje kardiovaskulární onemocnění jako hypertenzi nebo ischemickou nemoc srdce. Taky se zdá, že stresem vyvolané zvýšení noradrenalinu podporuje růst mnoha typů nádorů,“ dodává profesor.
Rozpoznejte „stresory“, které vám škodí
Akutní podobu stresu spozorujete rychle a relativně snadno. Příznaky dlouhodobého stresu přicházejí postupně. Jakmile úroveň stresu ve vašem životě překročí určitou hranici a stane se součástí vašeho biorytmu, budete unavení, zhorší se vám spánek, mohou přijít výbuchy zlosti, pocity strachu a úzkosti, nesoustředěnost nebo zvýšení či snížení chuti na jídlo.
„Časté je i zvýšené užívání návykových látek, jako je alkohol nebo nikotin. Mezi fyzické projevy, které můžeme přímo zaznamenat, patří například zvýšená srdeční frekvence, bušení srdce, pocení, studené končetiny, bolesti hlavy, poruchy trávení (nevolnost, průjem, zácpa), zvýšené svalové napětí, častější výskyt infekce (rýma, herpes), snížení potence a celé spektrum dalších příznaků,“ vyjmenovává různé symptomy profesor Mravec. V boji se stresem je klíčové, abyste vyhodnotili tzv. stresory. To jsou faktory, které stres vyvolávají. Jsou velmi individuální. Jakmile se je naučíte rozlišovat, naučíte se s nimi lépe pracovat.
Mohou to být špatné vztahy a napětí v rodině nebo v práci, finanční problémy či nějaké onemocnění, které vás trápí. Mezi nejčastější spouštěče patří zejména příliš vysoké pracovní nasazení. V tomto článku najdete návod, jak lépe zvládnout právě pracovní stres. Jestli znáte své stresory, zkuste je zjemnit anebo úplně eliminovat. Hledejte příčiny, mluvte o nich, řešte je. Mnohdy se stresu nedokážeme úplně vyhnout. Existuje však celá řada možností, jak jeho škodlivým účinkům zabránit.
Proti stresu bojujte jídlem, pohybem a čistou myslí
Mezi nejrozšířenější techniky patří ty psychoterapeutické, jako například jóga, meditace nebo autogenní trénink. Je to technika využívaná při různých závislostech a v podstatě jde o formu relaxace, při které pracujete s vlastním podvědomím. Základem zdravé psychiky je však životospráva. Pokud žijete pod rouškou stresu, vaše strava by měla být bohatá na esenciální omega-3 mastné kyseliny a potraviny s obsahem enzymu nattokináza, který můžete najít naříklad ve fermentované zelenině. V boji se stresem vám pomohou i jahody, citrusy nebo vlašské ořechy.
Kromě kvalitní stravy si dopřejte dostatek spánku, protože fyzická únava jde ruku v ruce s psychickou. Pokud je tělo odpočaté, dejte mu zabrat dostatečně zdravým pohybem. Cvičení totiž snižuje hladinu stresových hormonů a podporuje produkci endorfinů, které tlumí bolest a zlepšují náladu, dávají nám nadšení a optimismus. „Fyzická aktivita je sice spojená s aktivací stresové reakce, ale v tomto případě jde o krátkodobou akutní stresovou reakci, která na rozdíl od chronické, má na organismus pozitivní vliv,“ vysvětluje rozdíl mezi „dobrým a špatným“ stresem profesor Mravec.
Pohyb kromě snížení stresu pomáhá řešit i další zdravotní problémy jako obezitu, srdeční onemocnění nebo depresi. Tady je však také potřeba hledat rovnováhu. Pokud sportujete pod tlakem, může se ze sportu stát další stresor. Na závěr vyvrátíme jeden z mýtů. Říká se totiž, že kouření lidi uklidňuje, hlavně když jsou ve stresu. Opak je pravdou a profesor Mravec upozorňuje, že nikotin stresové reakce významně posiluje.
Pandemie nám ukázala, jak málo se věnujeme duševnímu zdraví
Koronavirus ohrožuje nejen naše fyzické, ale i psychické zdraví. Pandemie zvýraznila stresové faktory, se kterými jsme žili předtím a přinesla i nové. V začátcích to byl zejména strach z neznámého, o vlastní zdraví a zdraví svých blízkých. Pandemie přinesla výzvy i pro mnoho podnikatelů. Všeobecně chybějí nápady, kreativita a chuť se posouvat dál. Především menší a střední podniky bojují o přežití. Výrazně vzrostl stres u zaměstnavatelů, kteří mají zodpovědnost za další lidi. Zaměstnanci se zase přirozené bojí ztráty práce a financí. K existenčním problémům se přidávají problémy osobní.
Izolace a život v nejistotě způsobují zvýšení počtů případů lidí s depresí u všech věkových kategorií, dokonce i u dětí. Stresory způsobené pandemií jsou nebezpečné a jejich silný vliv na naše životy ukázal, že v Česku by mělo být duševní zdraví stejně důležitým tématem jako to fyzické. Existují způsoby, jak zmírnit i takové stresové faktory, které přímo souvisí s pandemií. Nedostatek sociálního kontaktu se dá nahradit pravidelnými telefonáty a online setkáními. Předejít napětí v rodině a „ponorkové“ nemoci můžete tím, že o problémech budete mluvit a společně budete hledat řešení.
Jestli máte pocit, že vám problémy příliš zasahují do života a stres se vám vymyká z kontroly, neváhejte vyhledat pomoc specializovaného kouče nebo psychologa. Během izolace je velmi důležitý pohyb na vzduchu a slunci. Při dodržování bezpečnostních pravidel si ho užívejte co možná nejvíce. Ve stravě by v tomto období neměl chybět vitamín D, C a zinek. A co je nejdůležitější – dělejte si radost. Dopřejte si to, co máte rádi, pusťte se do nových koníčků, začněte malovat, psát povídky nebo vyrábět domeček pro panenky se svými dětmi. Tvořivá činnost vám pomůže relaxovat a pročistit si hlavu.
Péče o člověka s Alzheimerem často začíná nenápadně. Možná se vám poprvé něco nezdá, když blízký začne zapomínat, co říkal před chvílí. Postupně se ale drobné epizody mění v neustálou nejistotu, ztrátu orientace, změny chování, někdy i agresi.
Lidé, kteří se rozhodnou pečovat doma o svoji blízkou osobu, se ocitají v roli ošetřovatele, psychologa, navigátora a občas i vyjednavače. Děti se mění v rodiče svých rodičů. Přestože svou roli přijali z lásky anebo si v minulosti s dotyčným prožili trauma, často čelí hlubokému vyčerpání, nedostatku podpory a pochybnostem, jestli to zvládají „dost dobře“.
Etické otázky pak přicházejí nečekaně. Mám mu ještě dovolit řídit auto? Jak moc ho mohu kontrolovat, aniž bych narušila jeho důstojnost? Kdo má rozhodovat o léčbě, když sám nechce nebo nemůže?
Alzheimerova choroba se obvykle dělí do tří hlavních stádií. V rané fázi se objevuje zapomínání, nejistota v prostoru, ztráta zájmu o složitější úkoly. Člověk je ještě většinou soběstačný, ale uvědomuje si změny a může pociťovat úzkost nebo frustraci.
Ve středním stádiu dochází k výraznějšímu narušení paměti, přibývá bloudění, změny chování, někdy paranoia nebo agrese. V této fázi je už potřeba každodenní pomoc. Pokročilé stádium znamená úplnou závislost. Za nemocného je už potřeba rozhodovat třeba o umělé výživě nebo hospitalizaci.
Jednou z prvních výzev je samotné sdělení diagnózy. Řada pacientů si změny uvědomuje, ale slyšet nahlas „máte demenci“ je devastující. Mnozí odborníci proto dnes volí jemnější slovník a mluví například o neurokognitivní poruše. Ať už ale použijete jakýkoli výraz, vždy je důležité pacienta informovat a být konkrétní, citlivý či dát prostor pro otázky. A dát prostor i tichu.
Druhá zásadní oblast se týká rovnováhy. Kdy je ještě v pořádku nechat člověka rozhodovat sám a kdy už hrozí reálné nebezpečí? Typickým příkladem je řízení auta. Někteří lidé s mírnou demencí jsou schopní řídit bezpečně, jiní už ne. Namísto zákazů odborníci doporučují dohodnout si předem, jaké signály povedou k ukončení řízení. Stejné dilema nastává i u správy financí, chození ven bez doprovodu nebo rozhodování o vlastní léčbě.
Třetí téma, které vstupuje do hry velmi záhy, je informovaný souhlas. Ve chvíli, kdy nemoc postupuje, se snižuje schopnost pacienta chápat složité informace a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Nikdo to nechce řešit dopředu. Ale právě tehdy, kdy je nemocný ještě při smyslech, je čas rozhodnout, kdo za něj bude mluvit, až to sám nezvládne. Kromě plné moci je vhodné sepsat si dopředu, jak mají příbuzní postupovat v případě pokročilého stádia. Například, kdy má smysl nemocného převézt do nemocnice nebo jestli podávat umělou výživu sondou.
Do péče vstupují i moderní technologie. Chytré hodinky, domácí senzory, kamery, automatické připomínky léků. To vše může být pomocníkem. Ale jen tehdy, když je pacientovi vysvětleno, co která technologie sleduje a proč. Každý má právo vědět, co se s ním děje, i když má demenci.
Děti vnímají změny velmi citlivě, i když jim dospělí nic neřeknou. Pokud dítě vyrůstá v domácnosti, kde se jeden z prarodičů chová „divně“, začne si brzy klást otázky. Malému dítěti můžeme říct, že babička má nemoc, kvůli které občas zapomíná nebo říká zvláštní věci. Důležité je ujistit ho, že za to nikdo nemůže a že ho babička má pořád ráda, i když už si třeba nepamatuje jeho jméno.
U starších dětí je vhodné vysvětlit i biologii, že mozek je jako mapa, kde některé cesty zhasly. Dospívající lze zapojit i prakticky. Třeba pomáhat s péčí, prohlížet staré fotografie, tvořit playlist oblíbených písní nemocného. Společný čas pomáhá udržet vztah i tam, kde slova už nestačí.
Péče o blízkého s Alzheimerovou chorobou není jen o praktičnosti. Zasahuje do emocí všech členů rodiny. Děti cítí zmatek a smutek, dospělí bojují s vyčerpáním, se strachem z budoucnosti, ale i s láskou či morální povinností. Je důležité si připustit, že péče není selhání, ale forma odvahy. A že plánování, ať už právní, zdravotní i lidské, není rezignací, ale projevem úcty k životu i důstojnosti nemocného.
Generali penzijní společnost se dlouhodobě zaměřuje na to, aby lidé mohli prožít důstojné a zdravé stáří. Proto se stala partnerem vědeckého institutu INDRC, který se věnuje výzkumu lidského mozku s využitím strojového učení a umělé inteligence s cílem pomoci včasně detekovat neurodegenerativní onemocnění, včetně Alzheimerovy choroby. Společným cílem této spolupráce je zvýšit povědomí o prevenci, moderních diagnostických metodách a nových léčebných postupech.
Přečtěte si
Alzheimerova choroba: Jak se projevuje a jak ji zpomalit
Na vývoji léků pro Alzheimerovu chorobu se podílí i Češi
Jak pečovat o blízké s Alzheimerovou chorobou
Nebo si poslechněte podcasty
„Alzheimer může začít zapomínáním běžných, mnohdy rutinních věcí.“
„Alzheimerova nemoc probíhá 20 let před tím, než se objeví příznaky.“