Přihlásili jste se na běžecké závody, možná na maraton, možná jen na krátký charitativní běh. Příprava vrcholí. Tělo vás bolí a každý další den tréninku je jen otázkou vůle. Zmítají vámi pochybnosti, zda vše zvládnete.
Nebojte se, nejste v tom sami! Většina běžců se před závodem dostane do stádia, kdy se pro ně trénink stává nejen fyzickou, ale také psychickou zátěží. Obávají se, zda byla jejich příprava dostatečná. Mají strach z nečekaného zranění. Někteří bojují se samotnou motivací a pociťují nedostatek vůle dotáhnout vše do konce.
Abychom vám přípravu na vybraný závod usnadnili, připravili jsme pro vás několik zásadních tipů od renomovaných expertů: fyzioterapeuta Garyho Jones, vedoucího kliniky 206 Physio ve West Middlands a profesora sportovní psychologie Andy Lana z Univerzity ve Wolverhamptonu a spoluautora knihy A Runner’s Guide To Sport Psychology and Nutrition (Běžecká příručka sportovní psychologie a výživy).
Drobná zrabění
Zranění při tréninku bývají častá. „Většinou k nich dochází z důvodů každotýdenního prodlužování běžecké trasy,” upozorňuje Jones a zároveň varuje před příliš rychlým prodlužováním trasy a zvyšováním rychlosti. „Podle obecného pravidla byste proto při každém dalším tréninku neměli svou zátěž zvyšovat o více než 10 %.”
Nové trasy
Aby vás běhání neomrzelo, zamyslete se nad tím kudy běháte a s kým. „Pokud jste dosud běhali sami, možná byste si měli najít parťáka nebo partu, ke které byste se mohli připojit,” navrhuje Lane. "Prozkoumejte místní mapu nebo aplikace typu Strava nebo MapMyRun a poohlédněte se po nových trasách. Různé cíle mohou být novou inspirací, pokud vás známé trasy začaly nudit.”
Změňte trénink
„Máte-li pocit, že u vás při běžecké přípravě dochází k rozvoji zranění, zkuste cross trénink,” doporučuje Jones. „Cross trénink je cvičení, při kterém si uchováváte kardiovaskulární kondici třeba prostřednictvím jízdy na kole, plaváním, jízdy na rotopedu či cvičení na veslovacím trenažeru,” dodává. „ Důležité je, abyste snížili zátěž u poraněného svalu či kloubu, a tím mu poskytli čas na rekonvalescenci, přičemž sami zůstanete i nadále aktivní.”
Odměňte se
Lehký stimul v posledních týdnech vám může pomoci zpříjemnit závěr tréninku. „Když se odměníte novým běžeckým vybavením, určitě vás to nakopne,” radí Lane. „Navíc budete mít čas vybavení před závodem otestovat.”
Uvolněte napětí
Když už teď běháte pravidelně, dopřejte svému tělu zaslouženou láskyplnou péči. „K uvolnění napětí v namožených a ztuhlých svalech zkuste použít pěnový válec,” navrhuje Jones. „Jako prevenci vzniku zranění, si dopřejte hloubkovou sportovní masáž pár dní před závodem.”
Najděte svou mantru
Posledních pár týdnů koncentrujte svou mysl na závod. „Samomluva může být účinným motivačním nástrojem, který vás na výzvu, kterou máte před sebou, pomůže připravit,” uvádí Lane. „Uvědomte si těžké chvíle, které jste při přípravě zažili a zároveň si připomeňte nejpozitivněji naladěného člověka, který vás při jejich překonávání povzbuzoval. Vzpomeňte si jaká slova přitom používal a opakujte si je pro sebe před závodem i během něj.”
Jde to napravit
Zranění v pozdní fázi tréninku nemusí znamenat konec vaší účasti v závodu. „Zranění v intenzivní části tréninku může být frustrující. Avšak pokud jde o poranění měkké tkáně nebo svalu, máte s pomocí fyzioterapeuta stále šanci se závodu zúčastnit,” říká Jones. „Některá běžná zranění, jako třeba únavové zlomeniny v chodidle či kotníku, mohou být ovšem problematičtější. Hojení obvykle vyžaduje cca 6 týdnů a nelze při nich běhat. Většina zranění způsobených při běhání, je však úspěšně léčitelná, takže neztrácejte naději!”
Nezapomeňte, proč závod běžíte
Připomeňte si, proč závod běžíte. „Běžíte-li pro charitu nebo na počest někoho pro vás výjimečného, projděte si v duchu emocionální důvody, pro které jste se na závod přihlásili,” nabádá Lane. „Pokud se snažíte svou účastí v závodě získat peníze, vzpomeňte si, kolik lidí ve vás věří a vaši účast finančně podporuje. Využijte jejich pozitivní energii k povzbuzení v posledních týdnech tréninku.”
Uvědomte si pozitivní změnu
I když běháte jen krátké trasy, ale často, bude to mít pozitivní vliv na formování vašeho těla. „Pokud s běháním začínáte, uvidíte, že jakmile si tělo začne na novou rutinu zvykat, začne se také měnit,” říká Jones. „Často dojde k úbytku hmotnosti a tonizaci svalů především na nohách. Užívejte si, jak vám cvičení mění postavu k lepšímu.”
Vizualizujte si svůj úspěch
„Před tím než si představíte sebe sama, jak probíháte cílovou čárou, představte si, jak na své cestě překonáváte všechny mezníky,” nabádá Lane. „Dívejte se dopředu, jak na sebe budete hrdí, až závod dokončíte a kolem krku se vám bude pohupovat účastnická medaile.”
![]()
Existuje takzvaná familiární (dědičná) forma Alzheimerovy nemoci, která je sice vzácná, protože tvoří méně než jedno procento případů, ale u ní hraje genetika hlavní roli. V takových rodinách se nemoc často objevuje velmi brzy, klidně už po čtyřicítce, a dědičnost je zde dominantním faktorem. V těchto specifických případech tedy genetiku rozhodně nelze zlehčovat. Nejde o to, že by tito lidé žili „špatně“. Jejich mozek má v sobě zapsaný kód, který nemoc spustí bez ohledu na počet uběhnutých kilometrů nebo snězené zeleniny.
U naprosté většiny pacientů, kdy mluvíme o takzvané pozdní formě, je ale situace mnohem složitější. Tady už genetika není osudem, ale spíše jedním z mnoha hráčů. Mozek totiž není izolovaný ostrov, který si žije sám pro sebe. Je to orgán extrémně závislý na tom, v jakém stavu je zbytek těla, jak nám funguje srdce, v jaké kondici jsou cévy a jak běží náš metabolismus.
Pokud mozek není dobře zásobován krví kvůli poškozeným cévám nebo pokud tělo bojuje s chronickým zánětem z nadváhy, riziko demence prudce stoupá.
„Zdravý životní styl“ může často znít jako prázdná fráze z časopisu. Pokud ho ale rozložíme na konkrétní faktory, uvidíme jasné medicínské souvislosti.
Mozek je mimořádně náročný na přísun kyslíku a živin, které mu dodává hustá síť drobných cév. Pokud trpíme dlouhodobě neléčeným vysokým krevním tlakem, tyto cévy se poškozují, tuhnou a zužují se. Výsledkem je, že mozek začíná „hladovět“.
Vysoká hladina cukru v krvi a inzulínová rezistence neznamenají problém jen pro slinivku, ale představují obrovskou zátěž i pro nervovou tkáň. Diabetes je proto v odborných studiích uváděn jako jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů a jeho včasná léčba a dobrá kompenzace jsou důležité i z pohledu ochrany mozku.
Mozek není oddělený od našich emocí. Psychický stav a duševní pohoda souvisí s ochranou některých oblastí mozku. Dlouhodobý stres a deprese patří mezi faktory, které jsou spojované s vyšším rizikem demence.
Člověk je sociální bytost a náš mozek potřebuje ke svému fungování interakci. Pokud zůstáváme delší dobu v izolaci, mozek přichází o přirozený trénink, který mu kontakt s lidmi poskytuje. Osamělost je dnes prokazatelným rizikovým faktorem, který urychluje nástup demence.
Existují vlivy, které mozek poškozují zcela přímo. Mezi ty nejvýznamnější patří nadměrná konzumace alkoholu a kouření. Dále je to také vliv prostředí, konkrétně znečištění ovzduší a dlouhodobé vystavování se škodlivinám.
Co si ohlídat?
Genetika a životní styl nejsou soupeři, ale partneři. Geny mohou nastavit určitou míru zranitelnosti. To, zda se promění v nemoc, ale z velké části ovlivňuje náš zdravotní stav a prostředí, ve kterém žijeme.
U někoho může být dědičnost tak silná, že ji životní styl pouze mírně zpomalí. U většiny lidí je to ale naopak. Právě souhra ovlivnitelných faktorů rozhodne o tom, jestli se nemoc projeví v sedmdesáti, v devadesáti, nebo vůbec.
Generali penzijní společnost si uvědomuje závažnost neurodegenerativního onemocnění. Proto se aktivně zapojuje do šíření osvěty a podpory prevence a výzkumu Alzheimerovy choroby v rámci iniciativy #SpoluProtiAlzheimeru.
Rodinná zátěž neznamená automatický rozsudek. Vnímejte rodinnou anamnézu jako důležitou informaci, která vám říká, že váš mozek může být citlivější, proto o něj budete pečovat o to víc. Stejně tak je fér přiznat, že ani ten nejzdravější životní styl není stoprocentní zárukou. Je to ale nejlepší investice do sebe a našeho zdraví, kterou můžeme udělat.
Důležité je neignorovat první signály. Pokud si všimnete nápadných výpadků paměti, zhoršené orientace nebo změn v chování, neodkládejte vyšetření s tím, že je to jen věk.
Přečtěte si
Alzheimerova nemoc a první elektronický test paměti v Česku