Doba na přečtení článku jsou 3 minuty

Deset způsobů, jak pomáhat blízkému člověku při vážné nemoci nebo úrazu

Nejkrásnější chvíle v životě vycházejí z našich vztahů. To je pravda v časech dobrých i zlých. Právě když se potýkáme s největšími nesnázemi, ukáže se pravá hodnota a krása hlubokého vztahu. Pokud se tedy stane, že někdo vám blízký vážně onemocní nebo se mu stane těžký úraz, vaše láska a podpora pro něj budou znamenat víc než dřív – a váš vzájemný vztah se tím jen posílí. Hledáte-li správný přístup, přečtěte si našich deset tipů, jak pomoct blízkému člověku zvládnout vážný zdravotní stav.

1. Buďte připraveni

Okolnosti kolem nemoci a uzdravování vašeho blízkého se mohou rychle a nečekaně měnit. Proto je důležité, abyste byli připraveni rychle vyrazit na pohotovost nebo v krátké době zařídit převoz do nemocnice. Mějte po ruce všechna důležitá telefonní čísla a adresy a pro všechny případy si sbalte tašku s věcmi na přespání.

2. Pomozte mu vypořádat se s diagnózou

Váš blízký může být v šoku a mít strach z budoucnosti, je proto důležité, abyste mu pomohli pochopit, co stanovená diagnóza obnáší v jeho konkrétním případě. Možná ho budete muset doprovázet na další vyšetření a léčbu a bude na vás, abyste zachovali chladnou hlavu a přistupovali k situaci rozumně.

Pokud váš blízký něčemu nerozumí, požádejte lékaře o vysvětlení a pozorně poslouchejte, aby vám nic neuniklo. Možná si dokonce pište poznámky. Tak budete dobře informovaní a budete moct se svým blízkým citlivě a s pochopením mluvit o jeho diagnóze.

3. Zjistěte, co při léčbě potřebuje

Léčba vážné nemoci či těžkého úrazu bude nejspíše vyžadovat, aby váš blízký v konkrétní hodiny užíval léky, pravidelně navštěvoval nemocnici, absolvoval rehabilitace a dostatečně odpočíval. Promluvte si s lékaři, abyste rozuměli tomu, jak bude léčba probíhat, a zavedli si takový rozvrh a režim, aby bylo postaráno o vše, co váš milovaný člověk potřebuje. Zaneste do kalendáře termíny všech lékařských prohlídek a vyšetření a nastavte upozornění, kdy se mají užívat léky. Možná i vy budete muset uzpůsobit svůj režim – například zařídit si pružnou pracovní dobu, abyste byli k dispozici, když to bude potřeba.

4. Buďte pro něj a zachovejte si optimismus

Vážně nemocný člověk často touží po někom, s kým by si mohl jen tak popovídat, aby se cítil zase normálně. Budete-li mu k dispozici pro takové chvíle, pomůžete mu nejen zpracovat náročnou situaci, s kterou se potýká, ale také vykročit k uzdravení. Podle výzkumu1 pacienti, kteří cítí útěchu a podporu ostatních, dokážou lépe zvládnout příznaky své nemoci a dokonce se rychleji uzdravit než ti, kteří s takovou podporou počítat nemohou. Nadějeplný a optimistický přístup vám pomůže řešit problémy, udržet vůli a dobrou náladu a užít si společné chvíle. Zdraví svému blízkému zařídit nedokážete, ale máte plně pod kontrolou, jak reagovat na danou situaci. Pokud se vám to nedaří zvládnout, neváhejte si promluvit např. s psychologem.

5. Pomozte mu dělat věci, které má rád

Bez ohledu na svůj fyzický stav bude váš milovaný člověk chtít dělat věci, které má rád – a ocení, když mu pomůžete, i když to třeba bude vyžadovat trochu kreativnější přístup. Je-li váš blízký filmový nadšenec, kterému chybí chození do kina, uspořádejte mu filmový maraton doma, zařiďte donášku jídla z jeho oblíbené restaurace nebo pozvěte jeho blízké přátele, aby si užil trochu zábavy. Tím si zachová spojení s vnějším světem a alespoň na chvíli zapomene na své těžkosti.

6. Smiřte se s tím, že všechno nezvládnete

Musíte chápat, že se o nemocného člena rodiny možná nedokážete postarat se vším všudy. Jeho nemoc nebo léčba mohou např. negativně ovlivnit, jak reaguje na jídlo nebo na prostředí. Budete-li znát a chápat příznaky nemoci a vedlejší účinky léčby, zabráníte nedorozuměním a budete moct poskytovat co nejlepší péči. Pokud váš blízký nějakou vaši pomoc odmítne, neberte si to osobně. Zaměřte se na to, co zvládnete dělat, buďte mu k dispozici, až o to bude stát, a naučte se poznat, kdy je potřeba svěřit ho do péče odborníků.

7. Hledejte pomoc zvenčí

Některé charitativní organizace a zdravotnická zařízení nabízejí vážně nemocným nedocenitelné služby. Od rozvážky jídla přes domácí péči až po to, že pacienty vezmou na dovolenou. Zkrátka existuje spousta služeb, které vašemu blízkému zpříjemní a usnadní život a vám uleví v náročné situaci.

8. Úkolujte

I když máte pocit, že byste měli převzít velký díl odpovědnosti, téměř jistě budete potřebovat pomoc dalších členů rodiny nebo přátel, abyste se pod náporem úkolů a starostí nezhroutili. Prvním krokem je sepsat seznam všeho, co je potřeba. Pak se zeptejte ostatních, s čím by mohli pomoct. Někdo si například může vzít na starost vyzvedávání léků z lékárny, jiný obstará nákupy apod.

9. Nezapomínejte na finance

Možná se vám teď na finance vůbec nechce myslet, ale jsou velmi důležité a čím dřív se jimi budete zabývat, tím líp. Proberte s pojišťovnou, nač má váš vážně nemocný nárok v rámci zdravotního pojištění, a snažte se využít veškerou péči, která se nabízí. Má-li životní nebo úrazové pojištění, zařiďte vše potřebné, aby mohl co nejdříve využít benefity, které mu z něj plynou.

Je-li situace vážná, možná se budete muset ujmout rodinných financí a pomoci nemocnému sepsat závěť, ale s tím vám může pomoci poskytovatel pojištění, abyste na tyto věci nemuseli tolik myslet a mohli se soustředit na poskytování morální podpory.

10. Každá pomoc se počítá

I sebemenší pomoc vašemu blízkému uleví a usnadní mu život. Ať už mu přijdete umýt nádobí nebo s ním denně hodinku posedíte, čas a láska, které mu věnujete, mají větší hodnotu než všechno ostatní.

 

Zdroje:

  1. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2910600/ ↩︎

05.06.2025

Alzheimer mění vztahy. Jak se zachovat eticky?

Péče o člověka s Alzheimerem často začíná nenápadně. Možná se vám poprvé něco nezdá, když blízký začne zapomínat, co říkal před chvílí. Postupně se ale drobné epizody mění v neustálou nejistotu, ztrátu orientace, změny chování, někdy i agresi.

Lidé, kteří se rozhodnou pečovat doma o svoji blízkou osobu, se ocitají v roli ošetřovatele, psychologa, navigátora a občas i vyjednavače. Děti se mění v rodiče svých rodičů. Přestože svou roli přijali z lásky anebo si v minulosti s dotyčným prožili trauma, často čelí hlubokému vyčerpání, nedostatku podpory a pochybnostem, jestli to zvládají „dost dobře“.

Etické otázky pak přicházejí nečekaně. Mám mu ještě dovolit řídit auto? Jak moc ho mohu kontrolovat, aniž bych narušila jeho důstojnost? Kdo má rozhodovat o léčbě, když sám nechce nebo nemůže?

Od zapomínání k závislosti

Alzheimerova choroba se obvykle dělí do tří hlavních stádií. V rané fázi se objevuje zapomínání, nejistota v prostoru, ztráta zájmu o složitější úkoly. Člověk je ještě většinou soběstačný, ale uvědomuje si změny a může pociťovat úzkost nebo frustraci.

Ve středním stádiu dochází k výraznějšímu narušení paměti, přibývá bloudění, změny chování, někdy paranoia nebo agrese. V této fázi je už potřeba každodenní pomoc. Pokročilé stádium znamená úplnou závislost. Za nemocného je už potřeba rozhodovat třeba o umělé výživě nebo hospitalizaci.

 

Pět kroků pro pečující

  1. Získejte informace: Seznamte se s průběhem nemoci.
  2. Plánujte dopředu: Zajistěte právní a finanční záležitosti.
  3. Vytvořte rutinu: Pomáhá stabilizovat denní režim.
  4. Hledejte podporu: Využijte podpůrné skupiny a služby.
  5. Pečujte o sebe: Nezapomínejte na vlastní zdraví a odpočinek.

Co řeší každý pečující

Jednou z prvních výzev je samotné sdělení diagnózy. Řada pacientů si změny uvědomuje, ale slyšet nahlas „máte demenci“ je devastující. Mnozí odborníci proto dnes volí jemnější slovník a mluví například o neurokognitivní poruše. Ať už ale použijete jakýkoli výraz, vždy je důležité pacienta informovat a být konkrétní, citlivý či dát prostor pro otázky. A dát prostor i tichu.

Druhá zásadní oblast se týká rovnováhy. Kdy je ještě v pořádku nechat člověka rozhodovat sám a kdy už hrozí reálné nebezpečí? Typickým příkladem je řízení auta. Někteří lidé s mírnou demencí jsou schopní řídit bezpečně, jiní už ne. Namísto zákazů odborníci doporučují dohodnout si předem, jaké signály povedou k ukončení řízení. Stejné dilema nastává i u správy financí, chození ven bez doprovodu nebo rozhodování o vlastní léčbě.

Třetí téma, které vstupuje do hry velmi záhy, je informovaný souhlas. Ve chvíli, kdy nemoc postupuje, se snižuje schopnost pacienta chápat složité informace a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Nikdo to nechce řešit dopředu. Ale právě tehdy, kdy je nemocný ještě při smyslech, je čas rozhodnout, kdo za něj bude mluvit, až to sám nezvládne. Kromě plné moci je vhodné sepsat si dopředu, jak mají příbuzní postupovat v případě pokročilého stádia. Například, kdy má smysl nemocného převézt do nemocnice nebo jestli podávat umělou výživu sondou.

Do péče vstupují i moderní technologie. Chytré hodinky, domácí senzory, kamery, automatické připomínky léků. To vše může být pomocníkem. Ale jen tehdy, když je pacientovi vysvětleno, co která technologie sleduje a proč. Každý má právo vědět, co se s ním děje, i když má demenci.

Generali penzijní společnost

Jak to vysvětlit dětem

Děti vnímají změny velmi citlivě, i když jim dospělí nic neřeknou. Pokud dítě vyrůstá v domácnosti, kde se jeden z prarodičů chová „divně“, začne si brzy klást otázky. Malému dítěti můžeme říct, že babička má nemoc, kvůli které občas zapomíná nebo říká zvláštní věci. Důležité je ujistit ho, že za to nikdo nemůže a že ho babička má pořád ráda, i když už si třeba nepamatuje jeho jméno.

U starších dětí je vhodné vysvětlit i biologii, že mozek je jako mapa, kde některé cesty zhasly. Dospívající lze zapojit i prakticky. Třeba pomáhat s péčí, prohlížet staré fotografie, tvořit playlist oblíbených písní nemocného. Společný čas pomáhá udržet vztah i tam, kde slova už nestačí.

Péče o blízkého s Alzheimerovou chorobou není jen o praktičnosti. Zasahuje do emocí všech členů rodiny. Děti cítí zmatek a smutek, dospělí bojují s vyčerpáním, se strachem z budoucnosti, ale i s láskou či morální povinností. Je důležité si připustit, že péče není selhání, ale forma odvahy. A že plánování, ať už právní, zdravotní i lidské, není rezignací, ale projevem úcty k životu i důstojnosti nemocného.

 

Generali penzijní společnost se dlouhodobě zaměřuje na to, aby lidé mohli prožít důstojné a zdravé stáří. Proto se stala partnerem vědeckého institutu INDRC, který se věnuje výzkumu lidského mozku s využitím strojového učení a umělé inteligence s cílem pomoci včasně detekovat neurodegenerativní onemocnění, včetně Alzheimerovy choroby. Společným cílem této spolupráce je zvýšit povědomí o prevenci, moderních diagnostických metodách a nových léčebných postupech.

Vyberte kategorii