Běhání se psem je skvělý způsob, jak si společně užít pohyb a posílit vzájemné pouto. Než však vyrazíte na trať, je důležité se dobře připravit – od volby správného vybavení až po zajištění bezpečnosti vašeho čtyřnohého parťáka. Přinášíme tipy, jak začít s canicrossem, na co si dát pozor při tréninku a proč se vyplatí myslet i na pojištění vašeho psa.
Psí plemena se velmi liší, takže než začnete, poraďte se s veterinářem, abyste zjistili optimální vzdálenost pro vašeho psa, nejlepší druh terénu a případné zdravotní nebo věkové omezení, na které je třeba dávat pozor. Ne všichni psi jsou stavěni na běh na dlouhou trať! Pokud máte ještě štěně, dopřejte mu volnost pohybu, ale nepřetěžujte ho. S během začínejte až ve 12–18 měsících jeho věku, ideálně mu předtím nechte udělat RTG vyšetření, abyste zjistili, zda má v pořádku klouby i celý pohybový aparát.
Canicross, běh se psem v zápřahu, je kynologický sport, který má svá pravidla. Chcete-li se mu naplno věnovat, zjistěte, kde ve vašem okolí probíhají tréninky, a přihlaste se alespoň na úvodní lekci. Na webu Běhej se psem se dozvíte vše potřebné. Zkušení trenéři vám poradí, jak začít s během, aniž byste ublížili sobě nebo psovi. Naučíte se základní povely, abyste dokázali ovládat psa v terénu, a získáte správné návyky, aby se z běhu stal koníček a zábava pro vás oba. V kontaktu s ostatními psy váš čtyřnohý kamarád rychleji pochopí, co se po něm chce, a vy můžete získat partu lidských kamarádů, kteří vás v začátcích podpoří a povzbudí, abyste u nového sportu vydrželi. Když vytrváte, budete moct v týmu se svým psem v canicrossu i závodit.
Je také vhodné investovat do správného vybavení - sedáku, odpruženého vodítka a speciálního postroje na psa. Sedák vám uvolní ruce a chrání záda, odpružené vodítko napomůže k plynulejšímu pohybu a lepší souhře psovoda a psa a postroj zajistí rovnoměrné rozložení sil, aby se nepřetěžoval pohybový aparát psa. Vybavení nakupujte ve specializovaných obchodech, kde vám odborně poradí, a věnujte dost času zkoušení, aby sedák vám a postroj psovi opravdu dobře seděly.
Dbejte na to, aby byl pes před tréninkem dostatečně zavodněný, a zajistěte, aby měl přístup k vodě i po běhu - bude-li se moct zchladit v potoku nebo rybníce, tím lépe!
Začněte svižnou procházkou, která pomůže zahřát svaly psa i vaše, což vás oba ochrání před zraněním. Pomalu postupujte tréninkovými fázemi a kratšími běhy různou rychlostí, abyste si budovali výdrž, což také pomůže vašemu psovi zvyknout si běhat s vámi na vodítku nebo vedle vás. Sledujte, jak je pes unavený, zda se zadýchává a zpomaluje, a v případě potřeby skončete dříve. Po tréninku nezapomeňte psa i sebe protáhnout, opět tím pomáháte předcházet zraněním.
Řiďte se předpovědí počasí a běhejte pouze za vhodných podmínek - v horkém počasí se psi snadno přehřejí a mohou si spálit tlapky o materiály, jako je asfalt nebo písek, proto ve slunečných dnech držte psa ve stínu a běhání si naplánujte, až bude chladněji. Ideální venkovní teplota je kolem 12 °C. Po příchodu domů vždy zkontrolujte, zda pes nemá nějakou ránu nebo poranění, zejména na tlapkách, a pečlivě sledujte, zda se u něj neprojevují známky nemoci nebo nadměrné námahy.
Myslete i na pojištění vašeho běžce. Generali Česká je jednou z předních pojišťoven, která nabízí pojištění mazlíčků. Nabízíme řadu plánů, které jsou navrženy tak, aby vyhovovaly různým potřebám a rozpočtům majitelů mazlíčků.
Pojištění mazlíčků od Generali České pojišťovny může pokrýt náklady na veterinární péči, léky, hospitalizaci, chirurgické zákroky a dokonce i fyzioterapii. Dále nabízí také cestovní pojištění pro mazlíčky, což může být velmi užitečné, pokud s sebou plánujete vzít svého mazlíčka na dovolenou.
Přečtěte si:
Tipy na podzimní výlety se psem
Jak ochladit mazlíčky v horkých dnech
Chcete, aby bylo běhání požitkem a ne trápením? Nezapomínejte na podstatné detaily
Paměť občas zradí každého. Člověk vejde do spíže a neví proč. Nemůže si vybavit jméno známého. Hledá brýle, které má na hlavě. Samo o sobě to ještě nemusí znamenat Alzheimerovu chorobu. Podle praktické lékařky a geriatričky Astrid Matějkové je ale důležité sledovat změnu v čase. Zpozornět bychom měli hlavně tehdy, když se potíže opakují, zhoršují nebo začínají zasahovat do běžného života.
Mnoho lidí bere praktického lékaře jako místo, kam se volá hlavně kvůli eReceptu nebo akutnímu problému. Praktický lékař se ale dlouhodobě stará také o pacienty s chronickými onemocněními, sleduje jejich zdravotní stav, léčbu i celkové fungování. A právě u paměti je právě pravidelný kontakt velkou výhodou. Praktik a často i zdravotní sestra pacienta znají dlouhodobě. Vidí, že chodí na jiné termíny, plete si léky, volá jinak než dřív nebo se chová nezvykle.
Právě kontinuita péče může být první záchytný bod. Nejde jen o jedno vyšetření, ale o znalost člověka. Když lékař ví, jak pacient běžně fungoval, snáz si všimne, že se něco změnilo.

Podezření často nepřijde od samotného pacienta, ale od rodiny. Blízcí si všimnou, že ten druhý už není stejný jako dřív. Důležité je takové změny neodbýt větou, že „v tomhle věku je to normální“.
Zároveň je dobré rozlišit náhlé a pozvolné zhoršení. Pokud se paměť zhorší rychle, nemusí jít o demenci. Příčinou může být akutní nemoc, vyčerpání nebo nový lék. Lékařka Matějková upozorňuje třeba na některé léky na spaní, úzkost nebo močový měchýř, které mohou paměť zhoršit. Proto má smysl řešit změnu s lékařem a podívat se na celý zdravotní stav.
U pomalého zhoršování je zase důležité nečekat, až bude situace neúnosná. Člověk s počínající demencí může potíže maskovat. Na otázky odpovídá přesvědčivě, někdy si i sám myslí, že je všechno v pořádku. Rodina přitom doma vidí něco jiného.
Kdo o pacienta pečuje
Pro rodinu bývá těžké dostat blízkého k doktorovi, zvlášť když si sám problém nepřipouští. Někdy je tak návštěvu ordinace chytré spojit například s problémem se zády. Pomáhá také zavolat do ordinace předem a říct, co se děje. Pokud rodina nechce mluvit před pacientem, protože se bojí konfliktu, dá se to s lékařem dopředu domluvit.
V ordinaci pak nejde o to pacienta nachytat. Citlivě vedené testy paměti mohou ukázat, zda je potřeba další vyšetření. Praktický lékař ale nemusí udělat závěr hned napoprvé. V rušné ordinaci se někdy pacient může hůř soustředit. A proto je lepší test zopakovat v klidnějších podmínkách nebo člověka poslat ke specialistovi, když zdravotní stav pacienta není zcela jasný a potřebuje širší vyšetření.
Když se řeší paměť, je potřeba hledat příčinu. Může jít o Alzheimerovu chorobu, ale také o jiné typy demence nebo jiné zdravotní potíže. „Existují například cévní změny, jiné neurologické příčiny, vliv alkoholu, léky nebo stavy, které mohou být léčitelné,“ vysvětluje Astrid Matějková.
Proto má vyšetření smysl. Nejde jen o potvrzení obavy. Někdy se najde příčina, se kterou se dá něco dělat. A i když se Alzheimerova choroba potvrdí, včasná diagnóza pomůže rodině nastavit péči, komunikaci i další kroky.
Strach je pochopitelný. Někteří lidé se vyšetření vyhýbají, protože se bojí, že přijdou o řidičský průkaz, případně se bojí samotné diagnózy. Jenže čekání většinou nepomůže. Je důležité otevřít téma včas, dokud člověk ještě může mluvit o tom, koho chce mít u rozhodování, pokud se jeho stav v budoucnu zhorší.
Pomoc přitom nejsou jen léky. Důležitý je pohyb, přiměřený trénink mozku, společenský kontakt a denní režim. Mozek potřebuje aktivitu podobně jako tělo. Jde hlavně o to vystoupit ze zavedených rituálů. Například uvařit jídlo podle nového receptu, u pletení trénovat norské vzory, začít chodit na kurz, setkávat se s lidmi nebo trénovat paměť činností, která mu dává smysl.
Velkou úlevou pro rodinu bývá také pochopení, že člověk s demencí některé věci nedělá naschvál. Když se opakovaně ptá, zlobí se nebo nerozumí situaci, není to vzdor. Je to projev nemoci. I to se rodina musí naučit.
Spolu proti Alzheimeru
Strach často pramení z nevědomosti. Proto vznikla iniciativa Spolu proti Alzheimeru, jejímž partnerem je Generali penzijní společnost. Naším cílem je bořit mýty a tabu kolem onemocnění paměti, přinášet srozumitelné informace z ordinací odborníků a ukazovat, že na prevenci není nikdy příliš brzy.
Pokud má člověk podezření u sebe nebo u blízkého, nemusí hned hledat specializované centrum. První krok může být návštěva praktického lékaře. Ideálně takového, který pacienta zná a dokáže posoudit změnu v souvislostech.
Přečtěte si
Jak pečovat o blízké s Alzheimerovou chorobou