Uhlíkové emise zachycené v zemské atmosféře znepokojivou rychlostí způsobují globální oteplování. Jezdíte-li automobilem poháněným benzinovým nebo dieselovým motorem, jako většina z nás, přispíváte k tomuto problému, protože s každým nastartováním vaše auto začne do atmosféry přidávat oxid uhličitý (CO2). Existují však způsoby, jak tento dopad omezit.
Dobrá zpráva je, že vlády zemí a výrobci automobilů na celém světě společně usilují o snížení uhlíkové stopy. A to ať už změnou způsobů našeho cestování, anebo úpravou aut, kterými jezdíme.
Evropská unie, v rámci svého plánu nulových emisí do roku 2050, pracuje na přechodu od aut s motory na fosilní paliva k vozidlům na plně elektrický pohon. Předpokládá se, že do té doby bude 70 % všech automobilů na světě na elektřinu, a tyto elektromobily se budou rychle a snadno dobíjet v síti více než 16 milionů dobíjecích stanic.
Přinášíme vám informace o rozsahu celého problému a poradíme vám, jak můžete snížit vlastní uhlíkovou stopu změnou způsobu, jakým svůj automobil řídíte, bez ohledu na jeho typ.
V roce 2020 jezdilo více než 95 % automobilů na světě na naftu nebo benzin. Dopravní odvětví jako celek je hlavním zdrojem emisí skleníkových plynů a automobily přispívají ke znečištění zdaleka nejvíc ze všech motorizovaných způsobů dopravy. V roce 2020 automobily zodpovídaly za 41 % z celkových 7,3 miliard tun krychlových emisí CO2 vyprodukovaných veškerou dopravou. V roce 2018 v České republice vyprodukovalo odvětví dopravy 15,7 % z celkového množství emisí. Největší podíl připadal na automobilovou dopravu (9,2 %), následovala nákladní a autobusová doprava (5,2 %) a nakonec doprava letecká (1 %).
I přes stále rostoucí počet prodávaných elektromobilů jezdila naprostá většina aut na evropských silnicích v roce 2020 na benzin (52,3 %) nebo naftu (29,9 %) – a významně tak přispěla k vysokým emisím CO2 celého kontinentu.
V průběhu své životnosti středně velké rodinné auto poháněné spalovacím motorem vyprodukuje zhruba 24 tun CO2 – a čím větší automobil, tím vyšší emise. Abychom si to přiblížili: vykompenzovat takové množství emisí by lesu o počtu 1 200 stromů trvalo celý rok5.
Ve snaze urychlit přechod na uhlíkově neutrální elektromobily navrhuje Evropská unie zákaz prodeje nových automobilů s benzinovými a dieselovými motory po roce 2035. Evropský parlament už schválil návrh opatření, která budou předmětem dalšího vyjednávání.
Prodej elektromobilů výrazně roste. V roce 2019 tvořily elektromobily až 2,5 % globálního automobilového trhu. V roce 2020 tento podíl stoupl na 4,2 %. I když se jedná stále o relativně malá čísla, mnozí pozorovatelé jsou přesvědčeni, že prodeje elektromobilů v příštích několika letech předčí prodeje aut s benzinovými a dieselovými motory.
V reakci na to už mnozí výrobci – včetně značek jako jsou Jaguar, Volvo, Hyundai, Ford a Volkswagen – přecházejí k elektřině jako pohonu budoucnosti.
Nejlepší způsob, jak výrazně zredukovat emise CO2, je přejít od automobilu s benzinovým nebo dieselovým motorem na auto s pohonem hybridním nebo přímo elektromobil. Svou uhlíkovou stopu ale můžete snížit i tím, jak řídíte – bez ohledu na typ vašeho auta.
Lehčí vůz má ekonomičtější provoz, proto před jízdou odstraňte veškerou nepotřebnou váhu (zavazadla, nevyužívané střešní boxy). Dbejte na správně nahuštěné pneumatiky, které zlepší efektivnost pohonu a plánujte cestu s dostatečným předstihem, abyste se vyhnuli dopravním zácpám.
Palivo ušetříte také tím, že pojedete pomaleji a nebudete zbytečně brzdit. Při jízdě rychlostí 110 km/h spotřebujete o 9 % paliva více než při rychlosti 95 km/h, a o 15 % více, než kdybyste jeli 80 km/h. Obdobně při rychlosti 130 km/h spálíte o 25 % paliva více než při 110 km/h.
![]()
O raném traumatu se stále málo mluví, přesto zásadně ovlivňuje život dítěte a následně se projevuje i v dospělosti. Proto je důležité zvyšovat povědomí veřejnosti a posilovat včasnou pomoc rodinám, které ji potřebují. Právě to je cílem společné iniciativy Generali České pojišťovny a SOS dětských vesniček, která chce umožnit co nejvíce dětem vyrůstat v bezpečném, stabilním a láskyplném prostředí. Protože právě to je ten nejlepší základ pro zdravý život.
Třináctiměsíční Vilík se dostal k přechodné pěstounce kvůli výrazně zanedbané péči rodičů a důvodnému podezření na týrání. Na první pohled působil jako obyčejné miminko, jeho chování ale skrývalo hlubokou bolest. Vždy, když s ním pěstounka přišla na návštěvu ke svým rodičům, spustil se u něj intenzivní pláč, který nešel ničím utišit. Zajímavé bylo, že když naopak rodiče navštívili pěstounku doma, žádný problém nenastal.
Dlouho nebylo jasné, co tyto situace spouští. Teprve když si sociální pracovnice prostudovala spis starších Vilíkových sourozenců, kteří už dokázali popsat, co doma zažívali, vyšlo najevo, o co jde. Soused pěstounčiných rodičů kouřil na sdíleném balkoně a cigaretový kouř se dostával do bytu. Právě tento pach byl pro Vilíka spouštěčem – partner biologické matky totiž děti pálil cigaretou. Vilík měl tedy cigaretový kouř spojený s obrovskou bolestí, strachem a pláčem sourozenců. I když si to nedokázal vědomě vybavit, tělo a paměť si prožitek uchovaly a reagovaly pokaždé, když se objevil stejný podnět.
„I když si tak malé dítě nedokáže zážitek zapamatovat vědomě, tělo a podvědomí si ho uloží. Proto pak může i zdánlivě obyčejný podnět, třeba vůně nebo zvuk, vyvolat silnou emoční reakci. Rané trauma se často projeví právě takto, skrze spouštěče, které okolí vůbec nemusí chápat,” vysvětluje Lenka Gláserová, vedoucí sociální pracovnice doprovázející pěstounské rodiny v SOS dětských vesničkách.
Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje s SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem ze znevýhodněných rodin, které zažily rané trauma, ale také šířit osvětu mezi veřejností.
Podobně silně se trauma z raného dětství projevilo i u Anetky. Do pěstounské rodiny přišla ve dvou letech v těžce zanedbaném stavu. Neuměla chodit, nedokázala jíst lžičkou, vydávala jen neartikulované zvuky a prakticky neplakala – jako by necítila potřebu dát najevo emoce. Noví pěstouni s ní ale začali trpělivě pracovat a během několika měsíců udělala obrovský pokrok. Začala chodit, učila se jíst, začala více komunikovat a celkově doháněla to, co jí v prvních letech života chybělo.
Dnes je Anetce pět let a působí jako šikovná holčička, která je jen mírně pozadu za svými vrstevníky. Přesto u ní trauma z dětství stále zanechává viditelné stopy – je velmi fixovaná na svou pěstounskou maminku. Když musela maminka nečekaně na několik dní do nemocnice, Anetka zůstala doma v péči ostatních členů rodiny. Přesto odloučení nezvládla. Začala se znovu počůrávat, v noci ji trápily noční můry, častěji plakala a celkově působila neklidně a rozrušeně. Trvalo několik týdnů po návratu pěstounky, než se její stav stabilizoval a mohla navázat tam, kde předtím skončila.
Přečtěte si
Rané trauma očima odborníků: Co říkají data z praxe
4 praktické tipy pro rodiče a pečovatele, jak pomoci dětem zvládnout trauma
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“