Uhlíkové emise zachycené v zemské atmosféře znepokojivou rychlostí způsobují globální oteplování. Jezdíte-li automobilem poháněným benzinovým nebo dieselovým motorem, jako většina z nás, přispíváte k tomuto problému, protože s každým nastartováním vaše auto začne do atmosféry přidávat oxid uhličitý (CO2). Existují však způsoby, jak tento dopad omezit.
Dobrá zpráva je, že vlády zemí a výrobci automobilů na celém světě společně usilují o snížení uhlíkové stopy. A to ať už změnou způsobů našeho cestování, anebo úpravou aut, kterými jezdíme.
Evropská unie, v rámci svého plánu nulových emisí do roku 2050, pracuje na přechodu od aut s motory na fosilní paliva k vozidlům na plně elektrický pohon. Předpokládá se, že do té doby bude 70 % všech automobilů na světě na elektřinu, a tyto elektromobily se budou rychle a snadno dobíjet v síti více než 16 milionů dobíjecích stanic.
Přinášíme vám informace o rozsahu celého problému a poradíme vám, jak můžete snížit vlastní uhlíkovou stopu změnou způsobu, jakým svůj automobil řídíte, bez ohledu na jeho typ.
V roce 2020 jezdilo více než 95 % automobilů na světě na naftu nebo benzin. Dopravní odvětví jako celek je hlavním zdrojem emisí skleníkových plynů a automobily přispívají ke znečištění zdaleka nejvíc ze všech motorizovaných způsobů dopravy. V roce 2020 automobily zodpovídaly za 41 % z celkových 7,3 miliard tun krychlových emisí CO2 vyprodukovaných veškerou dopravou. V roce 2018 v České republice vyprodukovalo odvětví dopravy 15,7 % z celkového množství emisí. Největší podíl připadal na automobilovou dopravu (9,2 %), následovala nákladní a autobusová doprava (5,2 %) a nakonec doprava letecká (1 %).
I přes stále rostoucí počet prodávaných elektromobilů jezdila naprostá většina aut na evropských silnicích v roce 2020 na benzin (52,3 %) nebo naftu (29,9 %) – a významně tak přispěla k vysokým emisím CO2 celého kontinentu.
V průběhu své životnosti středně velké rodinné auto poháněné spalovacím motorem vyprodukuje zhruba 24 tun CO2 – a čím větší automobil, tím vyšší emise. Abychom si to přiblížili: vykompenzovat takové množství emisí by lesu o počtu 1 200 stromů trvalo celý rok5.
Ve snaze urychlit přechod na uhlíkově neutrální elektromobily navrhuje Evropská unie zákaz prodeje nových automobilů s benzinovými a dieselovými motory po roce 2035. Evropský parlament už schválil návrh opatření, která budou předmětem dalšího vyjednávání.
Prodej elektromobilů výrazně roste. V roce 2019 tvořily elektromobily až 2,5 % globálního automobilového trhu. V roce 2020 tento podíl stoupl na 4,2 %. I když se jedná stále o relativně malá čísla, mnozí pozorovatelé jsou přesvědčeni, že prodeje elektromobilů v příštích několika letech předčí prodeje aut s benzinovými a dieselovými motory.
V reakci na to už mnozí výrobci – včetně značek jako jsou Jaguar, Volvo, Hyundai, Ford a Volkswagen – přecházejí k elektřině jako pohonu budoucnosti.
Nejlepší způsob, jak výrazně zredukovat emise CO2, je přejít od automobilu s benzinovým nebo dieselovým motorem na auto s pohonem hybridním nebo přímo elektromobil. Svou uhlíkovou stopu ale můžete snížit i tím, jak řídíte – bez ohledu na typ vašeho auta.
Lehčí vůz má ekonomičtější provoz, proto před jízdou odstraňte veškerou nepotřebnou váhu (zavazadla, nevyužívané střešní boxy). Dbejte na správně nahuštěné pneumatiky, které zlepší efektivnost pohonu a plánujte cestu s dostatečným předstihem, abyste se vyhnuli dopravním zácpám.
Palivo ušetříte také tím, že pojedete pomaleji a nebudete zbytečně brzdit. Při jízdě rychlostí 110 km/h spotřebujete o 9 % paliva více než při rychlosti 95 km/h, a o 15 % více, než kdybyste jeli 80 km/h. Obdobně při rychlosti 130 km/h spálíte o 25 % paliva více než při 110 km/h.
Kojenci prožívají emoce velmi intenzivně, ale bez vědomé schopnosti regulace. Pláč, napínání těla či natažené ruce nejsou projevy rozmaru, ale jasné signály potřeb – například kontaktu, bezpečí nebo klidu.
„U kojenců je chování zásadním komunikačním kanálem. Každé dítě potřebuje vřelou, stabilní a předvídatelnou péči, která mu pomáhá zorientovat se ve světě i ve vlastních pocitech. Tam, kde chybí dotek, bezprostřední reakce a bezpečná blízkost, se může už v prvním roce života utvářet nejistý vztah ke světu a k sobě samému,“ říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček.
Podle teorie citové vazby, kterou vytvořil John Bowlby, dítě od narození vyhledává blízkost pečující osoby, která se stává zdrojem bezpečí. Dlouhodobá nepřítomnost emočně citlivého dospělého, nebo naopak nekonzistentní či agresivní reakce, mohou narušit utváření bezpečné vazby – základu důvěry ve svět.
V období batolete dítě rozvíjí autonomii a zároveň prochází fází intenzivních emocí, které ještě nedokáže regulovat. Výbuchy vzteku, vzdor nebo agresivní reakce jsou přirozeným důsledkem vývojových změn.
„Výbuchy vzteku, záchvaty pláče nebo impulzivní reakce nejsou známkou nevychovanosti. Jde o důsledek vývoje mozku, který se teprve učí, jak zacházet s přetížením. Batole reaguje způsobem, který odpovídá jeho vývojové úrovni, i když je to pro okolí náročné,“ vysvětluje Šalátová.
Podle poznatků neurověd se děti, které zažily chronický stres bez citlivé podpory, potýkají s narušením okruhů mozku zodpovědných za regulaci emocí. V takovém případě mohou potřebovat aktivní přítomnost dospělého, který pomáhá uklidnit a znovu nastavit emoční rovnováhu.
Děti v předškolním věku začínají lépe rozpoznávat své pocity a postupně se učí vyjadřovat je pomocí slov. I přesto zůstává jejich emoční svět velmi intenzivní a často křehký. Pokud dítě v tomto období zažívá prostředí, které je nepředvídatelné, emočně chaotické nebo nejisté, může být pro něj složité porozumět tomu, co je bezpečné a co ne. V důsledku toho bývá jeho chování proměnlivé. Někdy může být přilnavé, jindy stažené, někdy vzdorující. Tyto reakce nejsou známkou „rozmazlenosti“, ale odrazem toho, že dítě se teprve učí, jak v takovém prostředí přežít.
Zkušenosti s nepřehlednými nebo protichůdnými reakcemi dospělých mohou vést k tomu, že si dítě začne vytvářet vlastní strategie, jak situaci zvládnout. Například potlačuje své emoce, přizpůsobuje se náladám okolí, nebo se snaží vnímat potřeby ostatních dříve než své vlastní. Z krátkodobého hlediska mu to může pomoci, ale dlouhodobě to může komplikovat jeho vztah k sobě samému i k druhým lidem.
„Pro dítě je důležité vědět, že na jeho emocích není nic špatného. Že smutek, zklamání nebo strach jsou normální součástí života a že si s nimi nemusí umět poradit samo. Nepomáhá srovnávání ani výčitky, ale klidná, věcná reakce dospělého, který situaci pojmenuje a podpoří ho v porozumění,“ říká Jindra Šalátová.
Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje se SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem z ohroženého prostředí, které zažily rané trauma, ale také podporovat celospolečenskou osvětu v oblasti prevence a zdravého vývoje.
Duševní zdraví dětí: 5 věcí, které by měl vědět každý rodič
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“