Děti milují hraní venku. Ať je to dělání báboviček z bláta, lezení po stromech nebo házení klacíků do vody, pobyt venku dětem prospívá, rozvíjí jejich osobnost a utužuje jim zdraví. Výzkumy ukazují, že venkovní hra stimuluje učení a pomáhá navodit kvalitní spánek. Pokud se děti navíc naučí mít rády přírodu, budou ji také chránit. Přinášíme tipy, jak děti naučit, co znamená udržitelný přístup k životnímu prostředí a proč je tak důležitý.
Nejlepší je zážitkové učení, kde si děti můžou vše osahat vlastníma rukama. Dejte jim velký květináč s hlínou nebo jim vyhraďte část záhonku, která bude jen jejich a pomozte jim vypěstovat si zde vlastní zeleninu, bylinky nebo květiny. Na velikosti takové „zahrádky“ nezáleží, může to být i truhlík za oknem. Důležité je, že se děti zároveň učí o životním prostředí a udržitelnosti, například kde se berou potraviny, proč jsou důležité včely a hmyz a co všechno nám příroda poskytuje.
O přírodě a udržitelnosti můžete děti učit i při výtvarných činnostech, a ještě si u toho užijete spoustu zábavy! Můžete třeba lisovat květiny a vyrábět z nich pohlednice nebo obrázky na zeď, malovat velikonoční kraslice nebo sbírat spadané listí a vytvářet z něj koláže. Jedete-li k moři, můžete s dětmi sbírat mušličky a pak je nasypat do sklenice a proložit světelným řetězem, získáte tak zajímavou prázdninovou vzpomínku i dekoraci do bytu. Buďte kreativní a zapojte fantazii – v přírodě je tolik věcí, které vaše děti mohou inspirovat!
Je to zábava pro celou rodinu a skvělý způsob, jak v dítěti probudit vášeň k přírodě. Sbalte si pláštěnku a svačinu, vyberte trasu a vydejte se za čerstvým vzduchem a novými zážitky. Udělejte dětem z výletu do přírody zajímavou hru – nechte je hledat různé stromy, rostliny nebo zvířata, která jsou například pro danou oblast typická. Před výletem si o krajině něco přečtěte, ať můžete dětem vysvětlit vše, nač se budou ptát.
Den Země se slaví už od roku 1970 a připadá na 22. dubna. Udělejte z tohoto dne svátek, na který se bude těšit celá rodina. Založte tradici, kdy si vyrazíte na výlet, večer se sesednete okolo táboráku, odpojíte se od všech mobilů a jiných zařízení a budete se jen kochat hvězdným nebem nad hlavou. Ať se rozhodnete pro jakýkoli program, postarejte se, aby byl pod širým nebem. Užijte si přírodu s celou rodinou a ukažte dětem, jak vypadá udržitelný život!
Plýtvání potravinami je stále větší problém, kterému se dá snadno předcházet. Naučte děti neplýtvat jídlem tím, že je zapojíte do jeho přípravy. Dejte jim úkol, ať zkusí připravit něco dobrého ze zbytků. Nebo je požádejte, ať si vyberou tři ingredience a uvaří z nich něco k večeři. A když nějaké jídlo zbude, společně vymyslete, jak ho další den zužitkovat.
1. Sbírání odpadků v lese nebo u řeky a následné třídění
2. Procházka lesem a hledání hub ve stylu hry BINGO. Následně poučení, že neničíme nejedlé houby a houby, které nepotřebujeme, protože je to potrava pro zvířata a další lesní ekosystémy.
3. Vyrobte si vlastní čističku vody pomocí písku, jílu, rostlin a dalších anorganických sloučenin.
4. Zasaďte strom nebo semínka
5. Hledejte malé kulaté kameny u řek a jezer a poté vyrábějte šperky, jako jsou náhrdelníky, náramky nebo náušnice.
A jestli jsou vaše děti dost staré na používání chytrého telefonu, mohou si vybrat ze spousty skvělých aplikací, které je zábavnou formou poučí o přírodě a životním prostředí. Aplikace iNaturalist, která existuje i v české verzi, vám pomůže určit každou rostlinu i živočicha, které v přírodě najdete – stačí je vyfotit. Česká aplikace BioLog umožňuje každému zaznamenávat přímo v terénu pozorování rostlin, živočichů a hub, a tím pomoci vědcům mapovat jejich výskyt v české přírodě. Na Google Play je také ke stažení aplikace Zamiluj si přírodu, která nabízí hry zaměřené na posilování vztahu k přírodě.
Nezapomeňte, že hlavní je jít dětem příkladem. Udržitelný život zahrnuje recyklaci, snižování plastového odpadu, snahu neplýtvat potravinami a nevyhazovat věci, které ještě mohou sloužit. Můžete třeba děti naučit šít a plést a ukázat jim, jak upcyklovat oblečení, z kterého už vyrostly!
Kojenci prožívají emoce velmi intenzivně, ale bez vědomé schopnosti regulace. Pláč, napínání těla či natažené ruce nejsou projevy rozmaru, ale jasné signály potřeb – například kontaktu, bezpečí nebo klidu.
„U kojenců je chování zásadním komunikačním kanálem. Každé dítě potřebuje vřelou, stabilní a předvídatelnou péči, která mu pomáhá zorientovat se ve světě i ve vlastních pocitech. Tam, kde chybí dotek, bezprostřední reakce a bezpečná blízkost, se může už v prvním roce života utvářet nejistý vztah ke světu a k sobě samému,“ říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček.
Podle teorie citové vazby, kterou vytvořil John Bowlby, dítě od narození vyhledává blízkost pečující osoby, která se stává zdrojem bezpečí. Dlouhodobá nepřítomnost emočně citlivého dospělého, nebo naopak nekonzistentní či agresivní reakce, mohou narušit utváření bezpečné vazby – základu důvěry ve svět.
V období batolete dítě rozvíjí autonomii a zároveň prochází fází intenzivních emocí, které ještě nedokáže regulovat. Výbuchy vzteku, vzdor nebo agresivní reakce jsou přirozeným důsledkem vývojových změn.
„Výbuchy vzteku, záchvaty pláče nebo impulzivní reakce nejsou známkou nevychovanosti. Jde o důsledek vývoje mozku, který se teprve učí, jak zacházet s přetížením. Batole reaguje způsobem, který odpovídá jeho vývojové úrovni, i když je to pro okolí náročné,“ vysvětluje Šalátová.
Podle poznatků neurověd se děti, které zažily chronický stres bez citlivé podpory, potýkají s narušením okruhů mozku zodpovědných za regulaci emocí. V takovém případě mohou potřebovat aktivní přítomnost dospělého, který pomáhá uklidnit a znovu nastavit emoční rovnováhu.
Děti v předškolním věku začínají lépe rozpoznávat své pocity a postupně se učí vyjadřovat je pomocí slov. I přesto zůstává jejich emoční svět velmi intenzivní a často křehký. Pokud dítě v tomto období zažívá prostředí, které je nepředvídatelné, emočně chaotické nebo nejisté, může být pro něj složité porozumět tomu, co je bezpečné a co ne. V důsledku toho bývá jeho chování proměnlivé. Někdy může být přilnavé, jindy stažené, někdy vzdorující. Tyto reakce nejsou známkou „rozmazlenosti“, ale odrazem toho, že dítě se teprve učí, jak v takovém prostředí přežít.
Zkušenosti s nepřehlednými nebo protichůdnými reakcemi dospělých mohou vést k tomu, že si dítě začne vytvářet vlastní strategie, jak situaci zvládnout. Například potlačuje své emoce, přizpůsobuje se náladám okolí, nebo se snaží vnímat potřeby ostatních dříve než své vlastní. Z krátkodobého hlediska mu to může pomoci, ale dlouhodobě to může komplikovat jeho vztah k sobě samému i k druhým lidem.
„Pro dítě je důležité vědět, že na jeho emocích není nic špatného. Že smutek, zklamání nebo strach jsou normální součástí života a že si s nimi nemusí umět poradit samo. Nepomáhá srovnávání ani výčitky, ale klidná, věcná reakce dospělého, který situaci pojmenuje a podpoří ho v porozumění,“ říká Jindra Šalátová.
Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje se SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem z ohroženého prostředí, které zažily rané trauma, ale také podporovat celospolečenskou osvětu v oblasti prevence a zdravého vývoje.
Duševní zdraví dětí: 5 věcí, které by měl vědět každý rodič
nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“