Velká pětka: Pět kroků, které pomáhají dětem k důvěře

Existuje metoda, která pomáhá dětem znovu věřit dospělým, cítit se v bezpečí a nacházet jistotu v blízkosti druhých. Ačkoliv u nás zatím není příliš známá, v zahraničí ji odborníci využívají při práci s dětmi, rodiči i pečovateli. Jmenuje se Velká pětka (Five to Thrive) a vychází z poznatků neurovědy.

Co je Velká pětka 

Velká pětka stojí na pěti jednoduchých krocích – reaguj, zapoj, uvolni, hraj si a mluv. Možná to zní obyčejně, ale právě tyto malé věci mají pro děti obrovskou sílu. Pro vytváření vazeb v mozku dítěte je klíčové, aby bylo v kontaktu s dospělým, který o něj pečuje a reaguje na jeho potřeby. To, co dítě každý den zažívá, doslova formuje jeho mozek. Zvlášť v raném věku, kdy je pečující osoba pro dítě nejdůležitějším zdrojem bezpečí, podpory a jistoty

Metodu Velké pětky využívají sociální pracovnice a pracovníci z SOS dětských vesniček, které ji jako první v Česku zapojili do práce s rodinami v krizi. „S Velkou pětkou pracujeme na více úrovních: podporujeme ohrožené děti při zotavování z traumatu, pomáháme dětem v klientských rodinách rozvíjet pozitivní a žádoucí chování a zároveň podporujeme i rodiče v budování bezpečného a laskavého vztahu,“ popisuje vedoucí sociální pracovnice z SOS vesniček Soňa Kolářová, která se na metodu specializuje. 

 

Metodu Velké pětky dlouhodobě podporuje Generali Česká pojišťovna v rámci celosvětové iniciativy The Human Safety Net. Společně se SOS dětskými vesničkami ji rozvíjí už v 17 lokalitách po celém Česku. Cílem je během pěti let pomoci až 5 000 dětem a rodinám, které potřebují novou šanci začít znovu – s důvěrou, stabilitou a pocitem, že nejsou samy. 

„V rámci naší podpory se zaměřujeme hlavně na nejmenší děti, kojence a předškoláky, kterým hrozí odloučení od rodiny nebo postrádají jisté pouto s blízkým dospělým. Cílem je pomoci jim i jejich rodičům posílit vztah, který přináší pocit bezpečí a stability,“ říká Monika Majerčíková z Generali České pojišťovny

Generali Česká pojišťovna

Pět kroků Velké pětky 

  1. Reaguj: Dospělý si všímá signálů dítěte a klidně na ně odpovídá, aby dítě cítilo, že v tom není samo. Předvídatelná reakce pomáhá nervovému systému dítěte znovu najít pocit bezpečí. 
  2. Zapoj: Oční kontakt, společná aktivita nebo jemný dotek vytvářejí propojení, které dítě uklidňuje. Díky tomuto zapojení dítě cítí, že je pro dospělého důležité a že mu může důvěřovat. 
  3. Uvolni: Napětí v těle může pomoci uvolnit pomalejší tempo, dech nebo jednoduchý uklidňující rituál. Dítě se díky tomu postupně vrací k sobě a cítí větší jistotu. 
  4. Hraj si: Hra pomáhá dětem zpracovat emoce a zažít radost i úlevu. Zároveň posiluje vztah s dospělým a dává prostor pro spontánní kontakt. 
  5. Mluv: Jednoduché a pravdivé pojmenování pocitů pomáhá dítěti porozumět tomu, co prožívá. Dospělý tím ukazuje, že emoce dítěte jsou přijímané a že o nich lze bezpečně mluvit. 

Velká pětka není určena jen odborníkům nebo rodinám v náročné situaci. Její principy může využít každý, kdo chce posílit blízkost, lépe porozumět emocím svým i emocím svých dětí a vytvářet doma prostředí plné přijetí a klidu. Zdravé vztahy vznikají v každodenních drobných okamžicích a Velká pětka ukazuje, jak je krok za krokem budovat. 

Přečtěte si

Na koho se mohou rodiče obrátit, když má dítě psychické potíže

Jak děti projevují své emoce a potřeby? V každém věku jinak

Rané trauma očima odborníků: Co říkají data z praxe

Jak učitel pozná rané trauma u dítěte? 4 praktické tipy

04.12.2025

Jak učitel pozná rané trauma u dítěte? 4 praktické tipy

Projevy traumatu si lze snadno splést s něčím jiným. Dítě může působit neklidně, roztěkaně nebo naopak uzavřeně a staženě. Mohou zde proto padnout nálepky typu ADHD, úzkosti nebo deprese. Důležité je si ale pamatovat, že nejde o „zlobení“ dítěte, ale o reakci nervového systému, který se snaží zvládnout zátěž. 

Co je trauma 

Rané trauma je tělesná i psychická stopa po těžké zkušenosti z dětství (klidně i z období před narozením). Dítě si ji nemusí pamatovat, přesto ovlivňuje vývoj mozku, chování i prožívání. Naplno se může objevit až v dalších letech či mnohem později.  

 

Osvětu o raném traumatu šíří Generali Česká pojišťovna ve spolupráci s SOS dětskými vesničkami, které pomáhají dětem ze znevýhodněných rodin zvládat těžké životní zkušenosti. 

Jak se může trauma ve škole projevovat 

  • Slabší soustředění při výkladu nebo testu. 
  • Únava a přetížení i u aktivit, které ostatní vnímají jako nenáročné. 
  • Tělesné potíže bez jasné příčiny, například opakované bolesti břicha, hlavy či zad. 
  • Neklid, vyrušování, mluvení „přes všechno“. Často jde o způsob, jak zahnat úzkost a mít pocit kontroly. 
  • Náhlé změny v prospěchu, chování, vzhledu nebo náladě. 
  • Těžší zapojení do kolektivu, kdy dítě může působit uzavřeně, nebo se naopak chovat „přes čáru“. 

„Děti, které si z nesou rané trauma, mohou často reagovat jinak, než by okolí očekávalo. Za jejich chováním se obvykle neskrývá neposlušnost ani nechuť k učení, ale hlubší nejistota či vnitřní napětí. Je proto důležité dívat se na dítě s pochopením a snažit se rozklíčovat, co jeho reakce skutečně vyjadřují,“ vysvětluje výkonná ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová

Generali Česká pojišťovna

4 praktické tipy, které může (nejen) učitel dělat  

  1. Nejdřív porozumět. Zkusit si všimnout vzorců: kdy a co potíže spouští. Mluvit klidně, jednoduše, bez posuzování. 
  2. Pomoci s regulací emocí. Krátké pauzy na „nádech–výdech“, napití, protažení; pojmenování emocí („Vidím, že jsi rozrušený… pojď to zkusit uklidnit“). Cílem je, aby se dítě umělo vrátit do rovnováhy. 
  3. Budovat bezpečí a předvídatelnost. Jasná, stálá pravidla, laskavý tón, zapojení rodičů/pečujících a spolupráce mezi učiteli. 
  4. Střídat tempo a zapojit tělo. Kombinovat klidné a akční aktivity, krátká cvičení, hudbu, rytmus, učení hrou a týmové úkoly, které posilují spolupráci. 

Čemu se raději vyhnout 

Učitelé by se měli vyhnout nálepkování dítěte nebo jeho přehazování mezi třídami nebo školami. Každá taková změna v dítěti prohlubuje nejistotu. Právě stabilita je přitom to, co potřebuje nejvíc. 

„Nepomáhají ani tresty, ignorování nebo vyčleňování z kolektivu. Tyto reakce jen zvyšují stres a potíže ještě prohlubují. Stejně tak se nevyplácí dělat zbrklé závěry. Mnohem účinnější je dítě pozorovat, mluvit o situaci s kolegy a hledat řešení společně s rodinou nebo odborníky,“ uzavírá Jindra Šalátová.

Přečtěte si

Na koho se mohou rodiče obrátit, když má dítě psychické potíže

Jak děti projevují své emoce a potřeby? V každém věku jinak

Rané trauma očima odborníků: Co říkají data z praxe

Vyberte kategorii