Učitelé si díky každodennímu kontaktu s dítětem mohou všimnout, že něco není v pořádku. Setkávají se s ním při učení, o přestávkách i v kolektivu. Právě ve škole se mohou objevit nenápadné signály raného traumatu. Citlivá reakce učitele může v takové chvíli dítěti skutečně pomoci.
Projevy traumatu si lze snadno splést s něčím jiným. Dítě může působit neklidně, roztěkaně nebo naopak uzavřeně a staženě. Mohou zde proto padnout nálepky typu ADHD, úzkosti nebo deprese. Důležité je si ale pamatovat, že nejde o „zlobení“ dítěte, ale o reakci nervového systému, který se snaží zvládnout zátěž.
Rané trauma je tělesná i psychická stopa po těžké zkušenosti z dětství (klidně i z období před narozením). Dítě si ji nemusí pamatovat, přesto ovlivňuje vývoj mozku, chování i prožívání. Naplno se může objevit až v dalších letech či mnohem později.
Osvětu o raném traumatu šíří Generali Česká pojišťovna ve spolupráci s SOS dětskými vesničkami, které pomáhají dětem ze znevýhodněných rodin zvládat těžké životní zkušenosti.
„Děti, které si z nesou rané trauma, mohou často reagovat jinak, než by okolí očekávalo. Za jejich chováním se obvykle neskrývá neposlušnost ani nechuť k učení, ale hlubší nejistota či vnitřní napětí. Je proto důležité dívat se na dítě s pochopením a snažit se rozklíčovat, co jeho reakce skutečně vyjadřují,“ vysvětluje výkonná ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová.
Učitelé by se měli vyhnout nálepkování dítěte nebo jeho přehazování mezi třídami nebo školami. Každá taková změna v dítěti prohlubuje nejistotu. Právě stabilita je přitom to, co potřebuje nejvíc.
„Nepomáhají ani tresty, ignorování nebo vyčleňování z kolektivu. Tyto reakce jen zvyšují stres a potíže ještě prohlubují. Stejně tak se nevyplácí dělat zbrklé závěry. Mnohem účinnější je dítě pozorovat, mluvit o situaci s kolegy a hledat řešení společně s rodinou nebo odborníky,“ uzavírá Jindra Šalátová.
Přečtěte si
Na koho se mohou rodiče obrátit, když má dítě psychické potíže
Přestože v původním plánu bylo stěhování v září 2025, Karolíně s rodinou během přestavby přišlo do cesty několik překážek. „První komplikací bylo stavební povolení, které se výrazně zdrželo. Referenti byli bohužel velice vytížení, a i když jsme tomu šli vstříc, jak to jen šlo, například sesbíráním souhlasů od sousedů, pomohlo, až když jsem pohrozila stížností na Krajském stavebním úřadě,“ popisuje administrativní zdržení Karolína Bereščáková.
Jakmile se v červnu začalo se stavbou, objevily se zase jiné problémy. „Střecha nad stodolou bohužel nebyla ve stavu, aby se na to obytná část dala napojit. Sundali jsme ji tedy a celá stavba se nám tím prodražila asi o 800 tisíc korun,“ říká Karolína.
Spolupráci se stavební firmou si přes původní čekání Karolína pochvaluje. Průběžně také konzultuje rekonstrukci s energetikem, který jim pomohl s vyřízením dotace Oprav dům po babičce.

Bereščákovi se na období rekonstrukce nastěhovali k rodičům Karolíny. Ačkoliv se soužití Karolína zpočátku obávala, život s rodiči je harmonický. „Děti mají s prarodiči skvělý vztah. Hodně nám také pomáhá, že nám děti občas pohlídají. I přes pomoc rodičů je pro Karolínu flexibilita v práci klíčová. „Home office je pro mě velkou pomocí,“ uvádí.
V Generali České pojišťovně je flexibilita běžným benefitem. „Většina našich kolegů pracuje hybridně a běžně využívají také pružnou pracovní dobu,“ popisuje popularitu flexibilní práce Veronika Tlustošová Židková, HR Business Partner senior z Generali České pojišťovny. „Nabízíme také částečné úvazky – s rodiči během jejich rodičovské dovolené spolupracujeme na bázi dohod. Obzvláště oblíbené je placené volno na doprovod prvňáčků do školy, které každý rok využívá přes dvě stě rodičů,“ dodává.
Co je na tom všem ale nejnáročnější? Podle Karolíny jednoznačně psychické vytížení kvůli stavebním komplikacím. Podpořil ji ale partnerský vztah. „Zjistili jsme, že společně dokážeme vymyslet řešení opravdu na všechno. Manžel je pro mě velkou oporou, hlavně svým neutuchajícím humorem,“ vysvětluje.
I přes náročnou rekonstrukci Karolína hodnotí rozhodnutí koupit dům k opravě pozitivně. „Mohli jsme to tady prodat, opravit si patro u rodičů nebo koupit byt v Kolíně, ale Ohaře nám přirostly k srdci a cítíme se tu doma,“ říká.
I u rodičů se Karolína s rodinou snaží žít udržitelně. Díky životu ve městě mohli zcela omezit jízdu autem. „Všude se dopravujeme pěšky nebo na kole,“ komentuje nadšeně. Zároveň se i nadále snaží zdravě a udržitelně stravovat. Lokální ovoce a zeleninu, které měla v Ohařích k dispozici, jsou sice momentálně z ruky, ale pravidelně nakupuje na místních farmářských trzích.
Proč volit nákup lokálních potravin a jak na to? „Nákupem lokálních potravin nejen snížíte svou uhlíkovou stopu, ale podpoříte také svou komunitu a region,“ vysvětluje Helena Továrková, ředitelka Nadace Veronica. „Je ale potřeba si pohlídat skutečný původ potravin. Ne vše, co vypadá jako produkt z malé farmy, tím opravdu je. Produkty z celorepublikových řetězců, byť pod lákavým názvem, nebudou nikdy skutečně lokální,“ upozorňuje.

Po dokončení rekonstrukce se chce rodina Bereščákových pustit do dalších udržitelných kroků. „Chceme se zaměřit na využití šedé vody a nainstalovat nádrže na sběr dešťové vody,“ říká Karolína. Plánují také využívat solární panely, na jejichž instalaci chce využít dotaci.
Helena Továrková vysvětluje, že energii vygenerovanou solárními panely lze sdílet i napříč více domácnostmi: „Můžete přebytečnou energii z vašich panelů sdílet se sousedy, nebo naopak využít energii z těch jejich, když k instalaci nemáte prostředky. Váš energetický mix tak bude o něco zelenější.“
Přestěhuje se Karolína s rodinou zpět do zrekonstruovaného domu? Nebo je potkají další komplikace? Na další díl seriálu Geny české rodiny se můžete těšit už brzy.
Přečtěte si
Udržitelnost máme v genech: Seriál představí život 3 rodin
1. díl: Jak mladá rodina řeší rekonstrukci 120 let starého domu?