Všichni dnes pociťujeme důsledky změny klimatu. Dokonce i dnešní dvacátníci a třicátníci si uvědomují, že léta i zimy jsou teplejší, ubývá srážek a bývají větší sucha. Proto má více lidí pocit osobní odpovědnosti v souvislosti s tím, jak volbou svého životního stylu můžeme minimalizovat dopad na životní prostředí.
Jinými slovy všichni řešíme, jak můžeme snížit svou uhlíkovou stopu. V našem článku se podíváme na to, jak můžeme bojovat proti změně klimatu na každodenní bázi, protože pokud jde o budoucnost naší planety. Každá maličkost se počítá.
Uhlíková stopa je ukazatel, který se používá k měření vlivu lidí, organizací nebo zemí na změnu klimatu. Jedná se o číslo, které ukazuje, kolik skleníkových plynů se uvolnilo přímo či nepřímo do vzduchu v důsledku činnosti konkrétní společnosti, životního stylu člověka nebo životního cyklu výrobku.
Čím větší uhlíkovou stopu konkrétní subjekt vykazuje, tím výrazněji přispívá ke změně klimatu a jeho důsledkům. Toto číslo v podstatě ukazuje, do jaké míry jsme ve využívání našich zdrojů konzervativní. Uhlíková stopa se měří v tunách oxidu uhličitého na osobu. Osobní uhlíková stopa se určuje na základě řady faktorů, takže existuje celá škála věcí, které můžeme v každodenním životě změnit, abychom snížili svůj dopad na životní prostředí.
Když přemýšlíme o uhlíkových emisích, okamžitě nás napadne doprava. Dle dat z Evropského parlamentu je doprava zodpovědná téměř za 30 % všech uhlíkových emisí v EU, přičemž za 72 % je zodpovědná pozemní doprava. Zde se nabízí jednoduché řešení, snažit se jezdit autem co možná nejméně a volit raději hromadnou dopravu, car-sharing, jízdu na kole nebo chození pěšky. Posledně zmiňované způsoby jsou navíc dobré i pro vaše zdraví.
Ale co když se bez svého auta neobejdete? I tak lze učinit kroky, které vám pomohou snížit vaši uhlíkovou stopu. Jednou z nich je volba vozu. Až si budete příště pořizovat nové auto, volte raději hybrid nebo elektromobil.
Své emise můžete snížit také tím, že budete autu poskytovat pravidelnou údržbu, např. nebudete jezdit na podhuštěných pneumatikách, které zvyšují spotřebu paliva. Tu může zásadním způsobem ovlivnit také styl jízdy: nepřekračování rychlostních limitů, brždění motorem a včasné řazení, to vše může přispět ke snížení spotřeby.
Když budete plánovat výlet nebo dovolenou, můžete rovněž uvažovat o snížení emisí. V posledních desetiletích došlo k obrovskému rozmachu turismu, který je jedním z hlavních příčin změn klimatu, a to v důsledku častých a delších cest, které výrazně zatěžují naši planetu. V současné době je letecká doprava zodpovědná za 12 % celkových uhlíkových emisí. Podle studie Evropského parlamentu to do roku 2050 bude až 22 %. Z individuálního pohledu mají zvláště krátké lety výraznou uhlíkovou stopu, dokonce vyšší než pozemní doprava na stejnou vzdálenost. Takže až budete příště plánovat svou dovolenou, zvažte, zda nezvolit nějakou domovskou destinaci či zemi, do které se můžete dopravit autem, autobusem nebo vlakem.
Zemědělství, potravinářství a přeprava potravin mají zásadní vliv na naše životní prostředí. Je proto důležité, abychom se při nákupu nebo při návštěvě restaurace vždy vědomě snažili, aby naše jídlo mělo co nejmenší dopad na životní prostředí.
Uhlíková stopa jednotlivých druhů potravin se velmi liší, ale obecně lze říci, že je nejlepší dávat přednost lokálním a sezónním potravinám. Výzkumy také ukazují, že vaření jídla doma má také nižší uhlíkovou stopu než návštěva restaurace.
Naší planetě rozhodně prokážeme službu, když se budeme snažit omezit spotřebu masa, jelikož uhlíková stopa živočišných produktů je vždy větší než u rostlinné stravy. A nejjednodušším krokem je snažit se jídlem neplýtvat.
A na co byste měli myslet, když kupujete oblečení, elektroniku, nábytek apod.? V první řadě se sami sebe zeptejte, jestli danou věc opravdu potřebujete. Další otázkou by mělo být, zda si danou věc nemůžete pořídit v dobrém stavu v second-handu nebo bazaru. Módní průmysl je jedním z nejrychleji rostoucích a zároveň nejvíce znečišťujících odvětví. To vedlo také ke vzniku tzv. pomalé módy, která povzbuzuje spotřebitele, aby kupovali eticky vyrobené oblečení nebo oblečení ze second-handu. Zároveň nabádá k redukci šatníku a doporučuje zbavit se přebytečných kousků. K tomuto účelu bylo vyvinuto i několik aplikací, kde můžete nenošené kousky nabídnout jiným zájemcům, např. Vinted nebo Remix.
Jak můžeme snížit svou uhlíkovou stopu v domácnosti? V České republice zodpovídají domácnosti za produkci 1,5 tuny CO2 na hlavu. Tyto emise můžeme snížit pomocí modernizací, zateplení, výměnou oken a dveří, ale také změnou určitých návyků, které mohou výrazně přispět ke snížení spotřeby energie v naší domácnosti:
Digitální stopa je často opomíjeným faktorem, který stále více přispívá k celkové výši emisí CO2. Nejedná se jen o množství digitálních technologií, kterými v současné době disponujeme a jejichž užívání lze efektivizovat např. nastavením jasu obrazovky, optimalizovaným napájením, uspáváním obrazovky při neaktivitě nebo ekologickou recyklací.
Ale je tu také obrovské množství dat, která zbytečně produkují CO2, ačkoliv se jedná o data nepotřebná. Proto udržujte ve svém digitálním prostoru pořádek. Pečlivě mažte e-maily a nepotřebná data. Minimalizujte používání cloudu. Tak můžete rovněž výrazně přispět ke snížení své digitální uhlíkové stopy.
Obecně mějte při práci v online prostoru a s daty na paměti, že méně znamená více, že malé soubory jsou lepší než velká data nebo že sledování v offline režimu je lepší než online.
Abychom snížili svou uhlíkovou stopu a svůj vliv na životní prostředí, je třeba se chovat zodpovědně a osvojit si jednoduché a efektivní návyky, díky kterým budeme schopni množství emisí CO2 snížit.
Pokud vás zajímá, jaká je vaše uhlíková stopa, můžete si ji spočítat prostřednictvím kalkulačky osobní uhlíkové stopy.
Přečtěte si:
Proč je udržitelnost dobrá nejen pro planetu, ale také pro vás
Jak automobily přispívají ke změně klimatu
Udržitelné cestování: Jak chránit naši planetu při cestách do zahraničí?
Podcast Stačí málo: „Rajčata nejsou muzejní exponát. Přestaňte zbytečně plýtvat jídlem i penězi.“
K této aktivitě se letos přidal pilotní projekt, který je postavený na instalaci pachových ohradníků. „Ve spolupráci s odborníky z Centra dopravního výzkumu jsme vytipovali nejrizikovější úseky českých silnic a na dvanácti z nich po obou stranách přibližně kilometrové pasáže instalovali pachové ohradníky. Kromě záchrany desítek kusů zvěře a úspory stovek tisíc korun na škodách na vozidlech nám jde hlavně o to, abychom během následujícího roku změřili účinnost tohoto preventivního opatření proti kontrolní skupině. Zajímá nás, o kolik instalace redukuje počet střetů se zvěří a jaký tak bude její celospolečenský přínos. Cílem je ověřit ekonomiku a pilotní projekt přetavit v udržitelnou investici,“ říká Vít Hochmal, senior manažer cenování a analýz neživotního pojištění v Generali České pojišťovně.
Úseky se nacházejí na 12 lokalitách v Česku, kde prokazatelně dochází dlouhodobě ke kumulaci střetů se zvěří.
Pachové ohradníky představují preventivní nástroj, který využívá přirozeného chování divoké zvěře. Základním principem je práce s čichem – tedy se smyslem, který je pro většinu druhů zvěře klíčový při orientaci v prostoru. Zvěř se v krajině orientuje především podle pachových stop. Některé pachy v ní vyvolávají vrozenou únikovou reakci, takzvaný atavistický strach. Jde o instinkt přežití, kdy si zvíře spojuje určité pachy s hrozbou – typicky s přítomností predátora nebo člověka.
„Silný nebo neznámý pach působí na zvěř rušivě. Pokud vycítí možnou přítomnost predátora nebo člověka, danému místu se raději vyhne,“ vysvětluje Barbora Horáková ze společnosti Ekoplant. Ta se na výrobu pachů a jejich nosičů specializuje.
U pachových ohradníků v projektu Generali České pojišťovny byla použita směs určená pro kopytníky. To proto, že ve více než 80 % případů dochází v provozu v Česku ke kolizi se srnčí zvěří. Provedení ohradníků nesoucí pach bylo navíc vybráno s ohledem na biologickou odbouratelnost, ekologickou nezávadnost a minimalizaci dopadů na okolní přírodu.
Pachové ohradníky nepatří mezi fyzické bariéry, což je důležité tam, kde není nutné bránit zvířatům v přirozeném pohybu krajinou, ale zároveň je potřeba snížit riziko střetu s vozidly. „Pachové ohradníky nejsou dokonalé, ale z dostupných možností patří k těm nejefektivnějším. Zejména v nepřehledných usecích, kde je třeba snížit pohyb zvěře v blízkosti silnice a kde má současně řidič málo času zareagovat,“ vysvětluje prof. RNDr. Michal Bíl, Ph.D., expert na srážky se zvěří z Centra dopravního výzkumu.
Podle dosud provedených dlouhodobých testování založených na sledování sražených zvířat vykázaly pachové ohradníky účinnost přibližně kolem 50 procent. „Efekt tohoto řešení nevnímáme jako bezvýznamný,“ uzavírá Michal Bíl.
Účinnost použití pachových ohradníků se navíc zvyšuje zejména v obdobích, kde je lesní zvěř nejaktivnější: v květnu, na přelomu července a srpna a v říjnu a listopadu.
O tom, že srážky se zvěří jsou každodenní realitou, mluví také statistiky Generali České pojišťovny. Ta za uplynulé pololetí (říjen-březen) řešila s klientkami a klienty celkem 4528 pojistných událostí, za něž vyplatila 242 miliónů korun. „Meziročně jde o 20% nárůst v počtu případů, u vyplacené hodnoty za opravu poškozených vozidel jde o 38 %. Průměrná škoda přitom v čase postupně také roste a aktuálně přesahuje 53 tisíc korun,“ komentuje situaci Patrik Nauš, senior manažer likvidace pojistných událostí motorových vozidel z Generali České pojišťovny.
Náklady na pojistné události, kde figuruje sražená zvěř, se přitom stále průběžně zvyšují. Do cenových kalkulací oprav vozidel se promítá nárůst ceny práce v autoservisech a spolu s ní také zvyšující se ceny materiálu a náhradních dílů. „Majitelky a majitelé vozidel přitom následky po srážce se zvěří řeší z 55 % z havarijního pojištění a ze 45 % z připojištění střetu se zvěří,“ poukazuje na praxi Patrik Nauš. Připojištění střetu se zvěří je přitom jedno z nejoblíbenějších připojištění vůbec s roční cenou 1100 Kč a pojistným krytím 100 000 Kč.
Přečtěte si
Nebo si poslechněte podcast s profesorem Michalem Bílem: Při setkání se zvěří je lepší brzdit