Jak snížit osobní uhlíkovou stopu

Všichni dnes pociťujeme důsledky změny klimatu. Dokonce i dnešní dvacátníci a třicátníci si uvědomují, že léta i zimy jsou teplejší, ubývá srážek a bývají větší sucha. Proto má více lidí pocit osobní odpovědnosti v souvislosti s tím, jak volbou svého životního stylu můžeme minimalizovat dopad na životní prostředí.

Jinými slovy všichni řešíme, jak můžeme snížit svou uhlíkovou stopu. V našem článku se podíváme na to, jak můžeme bojovat proti změně klimatu na každodenní bázi, protože pokud jde o budoucnost naší planety. Každá maličkost se počítá.

Co je uhlíková stopa?

Uhlíková stopa je ukazatel, který se používá k měření vlivu lidí, organizací nebo zemí na změnu klimatu. Jedná se o číslo, které ukazuje, kolik skleníkových plynů se uvolnilo přímo či nepřímo do vzduchu v důsledku činnosti konkrétní společnosti, životního stylu člověka nebo životního cyklu výrobku.

Čím větší uhlíkovou stopu konkrétní subjekt vykazuje, tím výrazněji přispívá ke změně klimatu a jeho důsledkům. Toto číslo v podstatě ukazuje, do jaké míry jsme ve využívání našich zdrojů konzervativní. Uhlíková stopa se měří v tunách oxidu uhličitého na osobu. Osobní uhlíková stopa se určuje na základě řady faktorů, takže existuje celá škála věcí, které můžeme v každodenním životě změnit, abychom snížili svůj dopad na životní prostředí.

Jak snížit osobní uhlíkovou stopu: změny životního stylu

Doprava a cestování

Když přemýšlíme o uhlíkových emisích, okamžitě nás napadne doprava. Dle dat z Evropského parlamentu je doprava zodpovědná téměř za 30 % všech uhlíkových emisí v EU, přičemž za 72 % je zodpovědná pozemní doprava. Zde se nabízí jednoduché řešení, snažit se jezdit autem co možná nejméně a volit raději hromadnou dopravu, car-sharing, jízdu na kole nebo chození pěšky. Posledně zmiňované způsoby jsou navíc dobré i pro vaše zdraví.

Ale co když se bez svého auta neobejdete? I tak lze učinit kroky, které vám pomohou snížit vaši uhlíkovou stopu. Jednou z nich je volba vozu. Až si budete příště pořizovat nové auto, volte raději hybrid nebo elektromobil.

 

Své emise můžete snížit také tím, že budete autu poskytovat pravidelnou údržbu, např. nebudete jezdit na podhuštěných pneumatikách, které zvyšují spotřebu paliva. Tu může zásadním způsobem ovlivnit také styl jízdy: nepřekračování rychlostních limitů, brždění motorem a včasné řazení, to vše může přispět ke snížení spotřeby.

Když budete plánovat výlet nebo dovolenou, můžete rovněž uvažovat o snížení emisí. V posledních desetiletích došlo k obrovskému rozmachu turismu, který je jedním z hlavních příčin změn klimatu, a to v důsledku častých a delších cest, které výrazně zatěžují naši planetu. V současné době je letecká doprava zodpovědná za 12 % celkových uhlíkových emisí. Podle studie Evropského parlamentu to do roku 2050 bude až 22 %. Z individuálního pohledu mají zvláště krátké lety výraznou uhlíkovou stopu, dokonce vyšší než pozemní doprava na stejnou vzdálenost. Takže až budete příště plánovat svou dovolenou, zvažte, zda nezvolit nějakou domovskou destinaci či zemi, do které se můžete dopravit autem, autobusem nebo vlakem.

Spotřebitelské návyky

Zemědělství, potravinářství a přeprava potravin mají zásadní vliv na naše životní prostředí. Je proto důležité, abychom se při nákupu nebo při návštěvě restaurace vždy vědomě snažili, aby naše jídlo mělo co nejmenší dopad na životní prostředí.

Uhlíková stopa jednotlivých druhů potravin se velmi liší, ale obecně lze říci, že je nejlepší dávat přednost lokálním a sezónním potravinám. Výzkumy také ukazují, že vaření jídla doma má také nižší uhlíkovou stopu než návštěva restaurace.

Naší planetě rozhodně prokážeme službu, když se budeme snažit omezit spotřebu masa, jelikož uhlíková stopa živočišných produktů je vždy větší než u rostlinné stravy. A nejjednodušším krokem je snažit se jídlem neplýtvat.

A na co byste měli myslet, když kupujete oblečení, elektroniku, nábytek apod.? V první řadě se sami sebe zeptejte, jestli danou věc opravdu potřebujete. Další otázkou by mělo být, zda si danou věc nemůžete pořídit v dobrém stavu v second-handu nebo bazaru. Módní průmysl je jedním z nejrychleji rostoucích a zároveň nejvíce znečišťujících odvětví. To vedlo také ke vzniku tzv. pomalé módy, která povzbuzuje spotřebitele, aby kupovali eticky vyrobené oblečení nebo oblečení ze second-handu. Zároveň nabádá k redukci šatníku a doporučuje zbavit se přebytečných kousků. K tomuto účelu bylo vyvinuto i několik aplikací, kde můžete nenošené kousky nabídnout jiným zájemcům, např. Vinted nebo Remix.

V domácnosti

Jak můžeme snížit svou uhlíkovou stopu v domácnosti? V České republice zodpovídají domácnosti za produkci 1,5 tuny CO2 na hlavu. Tyto emise můžeme snížit pomocí modernizací, zateplení, výměnou oken a dveří, ale také změnou určitých návyků, které mohou výrazně přispět ke snížení spotřeby energie v naší domácnosti:

  • Nastavte si termostat o jeden či dva stupně níže a oblečte si jednu vrstvu navíc.
  • Nastavte si klimatizaci v létě na o pár stupňů vyšší teplotu.
  • Používejte úsporné žárovky.
  • Sprchujte se kratší dobu.
  • Nenechávejte zbytečně svítit světla.
  • Vytahujte na noc ze zásuvky elektrické spotřebiče.
  • Nechávejte zavřená okna a dveře, když topíte nebo je puštěná klimatizace a jednou až dvakrát denně vzduch osvěžte několikaminutovým vyvětráním.
  • Perte až budete mít dostatek prádla, abyste naplnili buben pračky.
  • Za slunečného počasí sušte prádlo raději na sluníčku než v sušičce.

Digitální uhlíková stopa

Digitální stopa je často opomíjeným faktorem, který stále více přispívá k celkové výši emisí CO2. Nejedná se jen o množství digitálních technologií, kterými v současné době disponujeme a jejichž užívání lze efektivizovat např. nastavením jasu obrazovky, optimalizovaným napájením, uspáváním obrazovky při neaktivitě nebo ekologickou recyklací.

Ale je tu také obrovské množství dat, která zbytečně produkují CO2, ačkoliv se jedná o data nepotřebná. Proto udržujte ve svém digitálním prostoru pořádek. Pečlivě mažte e-maily a nepotřebná data. Minimalizujte používání cloudu. Tak můžete rovněž výrazně přispět ke snížení své digitální uhlíkové stopy.

Obecně mějte při práci v online prostoru a s daty na paměti, že méně znamená více, že malé soubory jsou lepší než velká data nebo že sledování v offline režimu je lepší než online.

Abychom snížili svou uhlíkovou stopu a svůj vliv na životní prostředí, je třeba se chovat zodpovědně a osvojit si jednoduché a efektivní návyky, díky kterým budeme schopni množství emisí CO2 snížit.

 

Pokud vás zajímá, jaká je vaše uhlíková stopa, můžete si ji spočítat prostřednictvím kalkulačky osobní uhlíkové stopy.

Přečtěte si:

Proč je udržitelnost dobrá nejen pro planetu, ale také pro vás

Jak automobily přispívají ke změně klimatu

Udržitelné cestování: Jak chránit naši planetu při cestách do zahraničí?

Podcast Stačí málo: „Rajčata nejsou muzejní exponát. Přestaňte zbytečně plýtvat jídlem i penězi.“

12.08.2025

Jak děti projevují své emoce a potřeby? V každém věku jinak

Kojenecký věk (do 1 roku): Když děti „mluví“ tělem

Kojenci prožívají emoce velmi intenzivně, ale bez vědomé schopnosti regulace. Pláč, napínání těla či natažené ruce nejsou projevy rozmaru, ale jasné signály potřeb – například kontaktu, bezpečí nebo klidu.

„U kojenců je chování zásadním komunikačním kanálem. Každé dítě potřebuje vřelou, stabilní a předvídatelnou péči, která mu pomáhá zorientovat se ve světě i ve vlastních pocitech. Tam, kde chybí dotek, bezprostřední reakce a bezpečná blízkost, se může už v prvním roce života utvářet nejistý vztah ke světu a k sobě samému,“ říká Jindra Šalátová, výkonná ředitelka SOS dětských vesniček.

Podle teorie citové vazby, kterou vytvořil John Bowlby, dítě od narození vyhledává blízkost pečující osoby, která se stává zdrojem bezpečí. Dlouhodobá nepřítomnost emočně citlivého dospělého, nebo naopak nekonzistentní či agresivní reakce, mohou narušit utváření bezpečné vazby – základu důvěry ve svět.

Generali Česká pojišťovna

Batolecí věk (1–3 roky): Emoce v pohybu

V období batolete dítě rozvíjí autonomii a zároveň prochází fází intenzivních emocí, které ještě nedokáže regulovat. Výbuchy vzteku, vzdor nebo agresivní reakce jsou přirozeným důsledkem vývojových změn.

„Výbuchy vzteku, záchvaty pláče nebo impulzivní reakce nejsou známkou nevychovanosti. Jde o důsledek vývoje mozku, který se teprve učí, jak zacházet s přetížením. Batole reaguje způsobem, který odpovídá jeho vývojové úrovni, i když je to pro okolí náročné,“ vysvětluje Šalátová.

Podle poznatků neurověd se děti, které zažily chronický stres bez citlivé podpory, potýkají s narušením okruhů mozku zodpovědných za regulaci emocí. V takovém případě mohou potřebovat aktivní přítomnost dospělého, který pomáhá uklidnit a znovu nastavit emoční rovnováhu.

SOS dětské vesničky

Předškolní věk (3–6 let): Emoce dostávají jména

Děti v předškolním věku začínají lépe rozpoznávat své pocity a postupně se učí vyjadřovat je pomocí slov. I přesto zůstává jejich emoční svět velmi intenzivní a často křehký. Pokud dítě v tomto období zažívá prostředí, které je nepředvídatelné, emočně chaotické nebo nejisté, může být pro něj složité porozumět tomu, co je bezpečné a co ne. V důsledku toho bývá jeho chování proměnlivé. Někdy může být přilnavé, jindy stažené, někdy vzdorující. Tyto reakce nejsou známkou „rozmazlenosti“, ale odrazem toho, že dítě se teprve učí, jak v takovém prostředí přežít.

Zkušenosti s nepřehlednými nebo protichůdnými reakcemi dospělých mohou vést k tomu, že si dítě začne vytvářet vlastní strategie, jak situaci zvládnout. Například potlačuje své emoce, přizpůsobuje se náladám okolí, nebo se snaží vnímat potřeby ostatních dříve než své vlastní. Z krátkodobého hlediska mu to může pomoci, ale dlouhodobě to může komplikovat jeho vztah k sobě samému i k druhým lidem.

„Pro dítě je důležité vědět, že na jeho emocích není nic špatného. Že smutek, zklamání nebo strach jsou normální součástí života a že si s nimi nemusí umět poradit samo. Nepomáhá srovnávání ani výčitky, ale klidná, věcná reakce dospělého, který situaci pojmenuje a podpoří ho v porozumění,“ říká Jindra Šalátová.

 

Generali Česká pojišťovna dlouhodobě spolupracuje se SOS dětskými vesničkami na podpoře duševního zdraví dětí. Cílem je nejen pomáhat dětem z ohroženého prostředí, které zažily rané trauma, ale také podporovat celospolečenskou osvětu v oblasti prevence a zdravého vývoje.

Duševní zdraví dětí: 5 věcí, které by měl vědět každý rodič

nebo si poslechněte podcast: „Vánoce jsou citově vypjaté období. Problémy eskalují.“

Vyberte kategorii