Michal Bíl
A jak se srážce vyhnout? Sledujte SRNA index, který informuje o výši škod a dodává přehled nejrizikovější míst, kde dojde ke střetům vozidel se zvěří. Každoročně ho přináší Generali Česká pojišťovna spolu s Centrem dopravního výzkumu. Expertem na tuto problematiku je profesor Michal Bíl, který přijal pozvání do dalšího dílu podcastu Stačí málo.
Společně si povídáme…
- o tom, které zvíře je nejčastěji sraženo na silnici
- jak reagovat při střetu se zvířetem
- kde je riziko srážky největší
- kolik je statisticky srážek ročně u nás i ve světě
- co je to SRNA index
- jaký vliv na střety má střídání letního a zimního času
Sundejte nohu z plynu, slaďte se s přírodou a zaposlouchejte se do povídání o tom, co dělat, když se potkáte se zvěří na silnici.
My jsme uvedli, že jste z centra dopravního výzkumu tak jakým dopravním prostředkem jste za námi dorazil?
Byla to kombinace pěší dopravy a vlaku, takže ekologické a pohodlné.
A bez rizika srážky se zvěří.
U toho vlaku to nelze tak úplně říct, ale byl jsem pasažér, takže v podstatě bez jakýchkoliv následků.
Právě nedávnem nastala změna z letního času na zimní. Co to dělá se zvířaty obecně? Chodí více k silnicím, co se s nimi vlastně děje?
Ta změna, to je vlastně náš problém. Zvířata se chovají pořád stejně a jsou ovlivnění jen dostupností osvětlení neboli chodem Slunce, kdy mají denní a noční cyklus. Při změně času je pro ně nové, že se skokově ze dne na den posune intenzita dopravy, to znamená, že nám se změní ten čas, ale u nich se to projeví tak, že jsou zvyklá třeba přecházet při určitém počtu vozidel a najednou je jich tam prostě víc.
Znamená to tedy, že dopravní špička se více kumuluje v čase, který je pro ty zvířata rizikovější. Nebo co je tam ten problematický faktor?
Ta doprava je skokově posunutá tím, jak se nám vlastně změní ten čas, třeba čas odpoledního návratu z práce. A ta zvířata jsou z toho překvapená. Ale obecně to není to hlavní. Hlavní je období až dvě hodiny po západu Slunce, protože tím je ovlivněná jejich pohybová aktivita.
Proč se vlastně pohybují kolem silnice? Je to tím, že tudy migrují, nebo stojí v jejich přirozené trajektorii, nebo nejsou zvyklá, pokud jde o novou silnici?
Zvířata zkrátka mají nějakou potřebu vlastního pohybu. To, že tam je naše komunikace, je víceméně jako náš problém. Základní je vlastně každodenní pohyb z nějakého úkrytu za potravou a zpátky. Pokud je v cestě náhodou komunikace, no tak ji prostě budou přecházet. Pokud je tam vysoká intenzita dopravy, tak se může stát, že je to třeba odradí. Někdy také ne. A pak jsou typy pohybu, jako je třeba migrace. To u nás ve střední Evropě není až tak časté. To je třeba v Severní Americe, kdy se zvedne 200 nebo vícehlavé stádo kopytníků. A migrují třeba 300 kilometrů. Potom je druh pohybu, kdy jde o odstavování mladých jedinců. To znamená, že si musí hledat vlastní teritorium a prostě zkoušejí, hledají si. Pokud jsou třeba slabší, tak najdou i takové teritorium, které je třeba protknuto nějakou komunikací. Když to shrnu, představte si to jako nějaké naše a zvířecí sítě, které se mohou protínat a při protnutí dochází právě k těmhle problémům.
Jak my můžeme docílit toho, abychom ta zvířata nasměrovali pryč od komunikací? Jaké jsou na to prostředky?
Můžeme velice snadno dosáhnout toho, abychom omezili úplně vstup na komunikace, což je technicky snadno proveditelné. Představme si třeba ploty, což je problematické, protože jednak je to drahé ty ploty dělat a jednak to z pohledu stran těch zvířat jim škodí, protože ony se potřebují pohybovat, že? Takže tam, kde máme vysokou intenzitu dopravy, to znamená na silnicích 1. třídy a na dálnicích se doporučuje v Česku ty ploty postavit. Zabrání to pohybu, zabrání vstupu zvířat k vozovce, ale zároveň to musí být doplněno nějakým nadchodem nebo podchodem, prostě nějakou konstrukcí, která to těm zvířatům umožní. Protože ony se také pohybují proto, protože potřebují najít partnera. Pokud je zarazíme je jedné, nebo druhé straně komunikace, tak se to časem začne projevovat negativně na genovém fondu populací. Proto je potřeba, aby tam nebyl izolovaný kontakt, ale zajistit ho nadchody, nebo podchody.
Je to stavění plotů podmíněno nějakou legislativou, nebo to jsou doporučení?
Já bych to bral spíš jako dobrou praxi, protože pokud se to tam neudělá, tak máte zaděláno na velký problém, a to zejména při nových komunikacích. Když se staví nová silnice, je tam hluk, ale pak se začne používat, a pokud tam není plot, tak se objeví srážky se zvěří, a to je závažné hlavně u dálnice, kde se jezdí rychle. Ploty se prostě doporučují stavět. Naopak u těch nižších tříd, kde ta intenzita není taková, tam je to ekonomicky nevýhodné. Kromě stavění plotů můžeme udělat taková opatření, která upozorní zvířata i jinak, že je tam nebezpečí, ale zároveň to samé můžeme říct řidičům.
A není náhodou výstavba nové komunikace podmíněná tím, že je doporučeno, co by mělo být okolo?
Dálnice bez toho není kompletní. Máme ale i dálnice, které jsou třeba z 80., 90. let a ty jsou neoplocené, ale postupně se oplocují. Pokud tam jsou třeba staré ploty, takové ty zelené, nižší, tak se vymění za vyšší, za odolnější, hlavně proti divočákům. To je teď vidět, třeba když se jede z Olomouce po D46 na Vyškov, tak tam se to postupně obklopuje. Ale nové komunikace se oplocují.
Vy jste zmínil ty nižší třídy, že tam to nedává ekonomicky smysl. Jaká tam používáme opatření, aby se tam ta zvířata nedostala, nebo si řidiči mají dávat větší pozor?
V těchto případech máme dvě základní opatření. První je směřované na zvířata, to znamená nějak je varovat, pozor, tady je provoz, tady je to nebezpečné. Na to se používají taková zařízení nebo instalace, které působí na jejich smysly. Třeba na čich jsou pachové ohradníky, kdy určitá látka imituje přítomnost predátora nebo člověka. Pak je tam možnost působit na jejich na jejich sluchové vjemy a na optické vjemy. To znamená, že jsou tam třeba odrazky, ze kterých se světlo odráží směrem od silnice, což by zase tomu zvířeti mělo dát informaci: Pozor, teď je nebezpečí. Anebo je to spojeno i s nějakým akustickým signálem. Toto je stále předmětem výzkumu, protože na jedné straně jsou producenti těchto zařízení, kteří mají poměrně dobrý odbyt. Řeší to správci komunikací i myslivci, kteří nechtějí přicházet o zvířata. Na druhé straně je otázka, jak jsou tato opatření účinná. My v tomhle dělá určitý výzkum a dál pokračujeme v bádání, protože ne vždycky jsou závěry takové, abychom si řekli: Teď to víme na 100 %, že tohle funguje. A pak tu máme ještě řidiče.
Působí na ně dopravní značky?
Samotná dopravní značka pozor, zvěř má účinnost. Zjistili jsme, že při instalaci nové dopraví značky rychlost poklesla o 5 km v hodině, což není mnoho. Když jedete 90, tak pokles na 85 není mnoho. Ale na základě měření nevím, jestli si to ti řidiči přebrali tak, že se více zaměřují na okolí komunikace. Teď se testují ve Spojených státech, v Holandsku a ve Švédsku takzvané aktivní systémy, které nejprve detekují zvíře u silnice a potom tu vlastní značku rozsvítí. Protože když člověk jezdí kolem té klasické značky 7 dní v týdnu, tak 90 % řidičů ji už nevidí. A takhle by měla být aktivní pouze, když tam to zvíře je, takže by to mělo lépe fungovat.....
- Pusťte si celý díl s profesorem Michalem Bílem z Centra dopravního výzkumu. Uslyšíte mimo jiné, co dělat, když už střetu nejde zabránit.