Martin Košťál
Společně si povídáme…
- o tom, proč je nejtěžší svléknout se do spodního prádla
- jak je důležité rozumět bazálnímu metabolismu
- proč motivace nestačí
- jak vypadá změna, která bolí, ale stojí za to
- jak si nastavit malé cíle a nezačít sprintem
- proč se na cestě nepočítá jen výsledek, ale hlavně odvaha ji vůbec začít
V podcastu Stačí málo, který vám přináší Generali Česká pojišťovna, mluví Martin Košťál také o disciplíně a o tom, proč cvičení není trest, ale dar, a proč je nejdůležitější naučit se mít sám sebe rád.
Jak vás proměnily Extrémní proměny?
Asi hodně. Musím říct, že to byl takový sešup těch dvanáct měsíců. Těch věcí, které se u mě změnily, bylo vícero, ale chci zdůraznit, že to nebylo jenom o mně. Za tím je spousta lidí, kteří na tom pracují.
Ale rád bych už na začátku zmínil, že tam je opravdu armáda lidí, kteří tomu dávají všechno od rána do večera. I bez víkendů. Jen jsem to chtěl takhle uvést. Co změnilo mě? Naučil jsem se tam spoustu věcí, třeba z toho řemesla doku-reality. Nikdy předtím jsem pořádně nestál před kamerou, nehrál mluvené slovo. Dělal jsem reklamy, ale tohle bylo něco úplně jiného. I to jsem se musel nějak naučit. A pokud bych měl něco vyzdvihnout, určitě je to pokora.
V jakém smyslu?
Nemyslím pokoru jenom k výsledkům, kterých účastníci dosáhli, i když i tam klobouk dolů. Myslím pokoru k jednotlivým lidským životům. Máme tendenci posuzovat lidi jako výsledek. Kolik zhubli, jak vypadají. Ale já za tím vždycky viděl tu cestu. Jakou obrovskou vnitřní sílu v sobě dokázali najít. Ukázalo se, že jsou mnohem silnější, než si dokázali představit. Často i víc, než jsem si dokázal představit já. A tahle krásná změna mě vždycky překvapí a inspiruje.
Takže to nejsou jen čísla, ale lidské příběhy. Nicméně to číslo, tedy váha, bylo asi vstupní kritérium. Dočetla jsem se, že by se už neměl používat termín „morbidní obezita“, ale spíš „obezita 3. stupně“. Je to tak? A jaká další kritéria rozhodovala? Měl jste možnost podílet se na výběru?
Správně. Já jsem do první série Extrémních proměn vstoupil, troufám si říct, jako jeden z posledních. Trenéra hledali dlouho, nebo spíš průvodce, protože se necítím být moderátorem.
Ti lidé byli vybíraní na základě několika kritérií. Jedním z nich bylo BMI 40+, tedy právě ta obezita třetího stupně. A pak to byl životní příběh. Musel být pro diváka zajímavý a zároveň různorodý, aby se každý divák v něčem našel, aby se mohl s někým ztotožnit.
A který z těch příběhů? Protože já vím, že u jednoho účastníka, tuším že to byl Tomáš, jste ho vyloženě chtěl. Který z těch příběhů Vám přišel nejsilnější, jestli se to tak dá říct? Byl to právě ten Tomášův?
To je těžká otázka. Dvanáct lidí, dvanáct příběhů… nebo vlastně třináct, protože Bára byla s Ivanem. To je jako kdybyste se zeptala, které dítě máte radši. Nechtěl bych tady někoho vyzdvihovat víc nebo míň. Ke každému jsem si našel úplně jiný vztah a na všechny vzpomínám rád.
Máte představu, kolik lidí se do toho pořadu hlásilo? A ještě jsme vlastně nastínili, že už se točí druhá série. Je to číslo teď vyšší? A máte už větší možnost rozhodovat, kdo bude vybraný?
Ano, už můžu do toho zasahovat víc. V první sérii byl problém vůbec ty lidi sehnat. O Extrémních proměnách tu tehdy nikdo neslyšel. Možná někdo znal americkou verzi, protože je to koupená licence, nebo někdo viděl slovenskou verzi. Ale u nás se účastníci hledali přes různá obezitologická centra. Nebylo to jednoduché. Dneska už je situace úplně jiná. Hlásí se spousta lidí, nedokážu ani říct kolik. Na stránkách TV Nova v castingové sekci je to stovky, možná tisíce lidí.
Takže teď máte větší možnost do výběru zasahovat. Jaká jsou pro vás kritéria? Jsou to zase příběhy?
Jsou to příběhy. A pro mě jako pro trenéra, když to řeknu v uvozovkách, čím vyšší číslo, tím větší výzva. Takže tím lákavější.
Jsou nějaké věci, které člověku s takhle vysokým číslem neřeknete, a naopak někomu jinému ano? Je to asi citlivější… přece jen když má někdo opravdu vysokou váhu, není tak jednoduché vysvětlit, jak se do té situace dostal. Je to komplexnější problém, ne?
Ano. Obezita je multifaktoriální problém. Není to jenom o tom, že někdo přibral nebo ztloustnul. Těch faktorů je víc. Není to jednoduché. Proto je tam tak důležitá práce s hlavou. Máme skvělou psycholožku Simču Hřebíčkovou. Bez toho by to vůbec nešlo.
Takže jsou nějaké věci, které třeba neřeknete, protože by to mohlo zranit, a které naopak řeknete?
Já úplně nevím, co se všechno děje mezi účastníky a paní psycholožkou. Tam samozřejmě zůstává určité tajemství. Já říkám, že všechno, co je potřeba, se sdílí. Oni sami vědí, jak na tom reálně jsou. Každý má jiný důvod, proč se do té situace dostal, a jiný důvod, proč se přihlásil do Extrémních proměn. Společný jmenovatel tam asi není. Někdy to může být strach, bolest, jindy třeba pohled dítěte, který něco spustí. Ale pak přijde ten jeden konkrétní moment, kdy si řeknou „a dost, chci to změnit“. A v tu chvíli začínáme pracovat.
Ten pořad má licenci z Ameriky. Byly tam momenty, kdy jste musel dodržovat nějaká pravidla, která šla proti vašemu přesvědčení nebo tréninkovým zkušenostem?
Ne. Já trénuju podle svého nejlepšího vědomí. Musím říct, že produkce mi do toho nesahá, mají jiné starosti. Prý k tomu existuje nějaký manuál, taková bichle, ale já ji nikdy neviděl. To je naštěstí věc produkce.
Říkal jste, že na začátku musí účastníci svléknout do spodního prádla a postavit se na váhu. To musí být extrémně těžké, když na ně míří kamery a stojí tam skoro nazí před celým štábem. To je součást licence?
Ano, to je součást licence. A naprosto s vámi souhlasím, že je to možná nejtěžší moment celého pořadu. Stojí tam ve spodním prádle, pod světly, před kamerami a celým štábem. To je opravdu těžká chvíle. Možná ještě těžší pro ženy. Ale každý z účastníků ví, že to přijde, že to k tomu patří. Je to těžké, ale zároveň strašně důležité. Protože často se stane, že člověk tam poprvé ukáže svoje tělo nejbližším – manželce, manželovi – a oni ho takhle třeba roky neviděli. Někdy ani ten člověk sám sebe takhle dlouho neviděl. V tu chvíli je potřeba podívat se pravdě do očí. Říct si: tady nebudeme nic přikrášlovat ani utěšovat. Tohle je realita. A když chce člověk někam jít, musí vědět, kde stojí.
Když bychom odhlédli od té show, ale přišel by za vámi někdo soukromě, kdo má obezitu třetího stupně, udělal byste s ním podobný moment jako v pořadu? Něco, co by ho donutilo čelit realitě?
Ten moment jsem už dělal. Na soukromých trénincích jsem tohle udělal. Měl jsem s klientem dohodu, že to zůstane jen mezi námi. Já si to i fotil – zepředu, zezadu, z boku. Věděli jsme o tom oba. Dělal jsem to, ale bylo to samozřejmě v soukromí, nikdy před kamerami.
Ještě k emocím. Všech těch 13 lidí v pořadu má nějaký silný příběh. Mně přišlo, a kdyžtak mě opravte, že vy jste ten typ člověka, který se umí naladit. Chápete, kdy máte být tvrdý, kdy naopak podat pomocnou ruku. Pletu se? Nebo je těžké to vždycky správně odhadnout? A ovlivňuje vás, že jste zároveň součástí televizní show, že na vás míří kamery?
Já si myslím, že jsem empatický. Myslím si, že je to moje velká výhoda, možná nejsilnější zbraň, že se dokážu do člověka rychle vcítit. Řekl bych, že i tady, když jsme spolu seděli, než se rozběhly kamery, tak jsme si rychle a příjemně popovídali. Myslím, že jsme se dokázali rychle naladit. A bez toho by to ani nešlo.
A jen k tomu, co jste říkala, že bych se před kamerou choval jinak. Nechoval. Říkal jsem to i na začátku produkci, já nejsem herec, nehraju nikoho. Divák by poznal, kdybych se snažil o nějakou roli. Já tam prostě jsem sám za sebe. Je to jednodušší, protože nic nepředstírám. Vlastně vůbec nehraju.
A jak jsme se bavili ještě předtím, říkal jste, že si necháváte rozhovory s účastníky až před kameru, aby to bylo autentické.
Přesně tak. Když se potkám s účastníkem třeba navážení nebo před nějakou sportovní výzvou, mám s ním jen takový rychlý pokec. Ahoj, jak se máš, co doma. Ale neptám se, jestli je nervózní, jestli se těší, nebo má obavy. To si nechávám až na kameru, protože chci, aby to tam bylo s těmi opravdovými emocemi...
- Nechte se vtáhnout do dalšího povídání o tom, že spousta lidí nemá ponětí, co je bazální metabolismus nebo kolik energie co opravdu stojí.