Pro Annu s Johanem je udržitelný způsob života důležitý. V každodenním životě proto podnikají kroky k tomu, aby jejich uhlíková stopa nebo množství odpadu byly o něco menší. Od solárních panelů po bezobalové nákupy, každé rozhodnutí je pro ně součástí skládačky, která tvoří jejich život smysluplnější. Jak konkrétně to dělají? Inspirujte se v novém díle ze série Geny české rodiny.
Aktuálně bydlí mladý pár ze Zlína v bytě se zahradou. V blízké době ale plánují nákup pozemku a stavbu vlastního domu poblíž přírody. „Rádi bychom na své zahradě pěstovali vlastní ovoce a zeleninu. Hodil by se nám i sklep, kde bychom mohli uskladnit potraviny, které vypěstujeme,“ popisují svou vizi. „Chceme také chovat slepice, které potřebují víc místa, než máme tady ve Zlíně,“ dodávají.
Změna klimatu umožňuje na českých zahradách i v mírném podnebném pásu pěstovat větší množství druhů plodin. Například je možné už i v Česku vypěstovat exotické plody jako jsou fíky nebo melouny.

Při plánování, jak budoucí bydlení udělat o něco zelenější, zvažují Anna s Johanem fotovoltaické panely. „Chtěli bychom je, ale nepůsobí zrovna esteticky. Musíme proto vymyslet, kam je nainstalovat nebo nasměrovat,“ komentuje Anna.
A jak využívat solární energii, i když sami panely nemáte? Helena Továrková, ředitelka Nadace Veronica, zaměřující se na ochranu přírody, vysvětluje: „Dnes už je možnost energii sdílet napříč domácnostmi. Pokud tedy nemáte nainstalované panely, můžete se domluvit se sousedy, že přebytečnou energii budete moct čerpat od nich,“ uvádí. „Je to dobrý způsob, jak udělat mix vaší energie o něco udržitelnější.“
V budoucnu chtějí oba bydlet dál od města, do práce tak budou muset dojíždět. Ani to Johana s Annou neodrazuje. „Bude tam dobré spojení hromadné dopravy, takže budeme moct pracovat během cesty. Nebo ji využijeme k oddechnutí od každodenního shonu,“ popisují svůj přístup.
Anna také nějakou dobu zvažuje nákup elektromobilu, aby její cestování bylo šetrnější k životnímu prostředí. Momentálně ale nákup odkládá. „Čekám na moment, kdy bude síť nabíjecích stanic rozšířenější, abych si mohla být jistější, že i delší trasu auto zvládne bez obtíží,“ vysvětluje své rozhodnutí.

Počítají se každodenní rozhodnutí. „Snažíme se třeba o nákup lokálních potravin,“ popisuje Johan. To snižuje uhlíkovou stopu díky menším vzdálenostem, které potraviny musejí cestovat. „Například mléčné výrobky nakupujeme výhradně od lokálních výrobců nebo v bezobalovém obchodě, kde můžeme obaly vrátit a prodejci je znovu použijí,“ doplňuje Anna.
Jak na nákup potravin od místních farmářů? „Volbou lokálních potravin nejen snížíte svou uhlíkovou stopu, ale také finančně podpoříte svou komunitu a region,“ vysvětluje Helena Továrková, ředitelka Nadace Veronica, a upozorňuje: „Je ale potřeba si pohlídat skutečný původ potravin. Ne vše, co vypadá jako produkt z malé farmy, tím opravdu je. Produkty z celorepublikových řetězců, byť pod lákavým názvem, nebudou nikdy skutečně lokální.“
Bezobalové nakupování je jednou z možností, jak o něco snížit množství každodenního odpadu. Specializované obchody na potraviny a drogerii umožňují nakupovat přímo do vlastních dóz. „Nakoupíme si vždy množství, které přesně potřebujeme a nemusíme tak zbytečně plýtvat. To je taky velká výhoda,“ dodává Anna.
Jak s bezobalovým nakupováním začít? Je to jednodušší, než se může zdát. Jan Čillík ze společnosti Tierra Verde a výherce soutěže SME EnterPRIZE 2025, radí: „Nejjednodušší je omezit obaly u prostředků, které denně používáme, ale zase je nekupujeme tak často. Prací gely nebo prostředky na nádobí jsou skvělým místem, kde začít. Dnes už ale existují i bezobalové varianty kosmetiky nebo tablet do myčky.“
Jaký bude další krok mladého páru na cestě k vlastnímu bydlení? A vydrží jim nadšení do udržitelného života i nadále? Sledujte další díl seriálu Geny české rodiny.
Přečtěte si
Jak na udržitelný přístup k financím
Digitální svět je všude kolem nás a internet si nepodmaňuje jen dospělé, ale i ty nejmenší a nejzranitelnější – naše děti.
Přestože internet otevírá dveře k tomu, aby se mohly vzdělávat, komunikovat přes sociální sítě, hrát hry, sledovat videa na YouTube a podobně, zároveň představuje i vážná rizika, která ohrožují bezpečnost dětí na internetu. A rodiče tak stojí před výzvou, jak své děti naučit online bezpečnosti a chránit je.
Cílem ale rozhodně není děti od internetu izolovat. Je důležité jim předat cenné informace přiměřené jejich věku, které je naučí, jak se v online světě pohybovat bezpečně a zodpovědně.
Staňte se aktivním průvodcem, který dětem pomůže osvojit si zdravé návyky a pochopit, že chránit se je naprostou nutností. Jak tedy na rodičovskou ochranu?
Bezpečnost dětí na internetu začíná doma. V tomto prostředí můžete stanovit jasná pravidla, jak a k čemu mohou internet používat. Pravidla by samozřejmě měla být také přiměřená věku dítěte, a následně postupně revidována.
Zde byste měli stanovit, kdy a jak dlouho mohou děti trávit čas na internetu. Měli byste také vymezit, ve kterých místnostech mohou internet používat. Například pouze ve společných prostorách, jako je kuchyň nebo obývací pokoj, ale ne za dveřmi jejich pokoje. Tímto způsobem zajistíte lepší rodičovskou ochranu a můžete také sledovat aktivitu.
Promluvte si o tom, jaký typ obsahu je přijatelný a jaký už ne. Je důležité jim důkladně vysvětlit, proč jsou některé webové stránky nebo hry pro ně nevhodné.
Komunikaci neveďte autoritativním způsobem. Vše by mělo být z vaší strany důkladně vysvětleno. Cílem je, aby vaše dítě pochopilo, že vám jde pouze o jeho maximální bezpečnost a ochranu v online světě, který je v dnešní době nebezpečný.
Tip: Pravidla můžete také formulovat v „online dohodě“, která bude obsahovat, co je dovoleno a co ne. Zapojte děti do její tvorby, aby se cítily zodpovědné a zapojené. Takovou dohodu pak můžete vyvěsit na lednici nebo na nástěnku.
Jednou z nejdůležitějších věcí, jak podpořit bezpečnost vašich dětí na internetu, je vysvětlit jim význam osobních údajů a také to, proč by je neměly s nikým v online prostředí sdílet.
Děti musí pochopit, že není v pořádku sdílet své celé jméno, místo bydliště, školu, telefonní číslo nebo fotografie s cizími lidmi. A to ani prostřednictvím her, chatů nebo sociálních sítí. Přečtěte si také 4 způsoby, jak chránit děti na sociálních sítích.
Rodičovská ochrana spočívá i v tom, že s dětmi otevřeně mluvíte o tom, komu mohou důvěřovat. Vysvětlete jim rozdíl mezi kamarádem z reálného života a „přítelem“ z internetu. Na internetu číhá mnoho predátorů, kteří cílí na nic netušící oběti a pro dítě může být takový kontakt obrovským rizikem.
Tip: Pomozte jim skrze přátelskou konverzaci pochopit, že sdílení osobních informací s neznámými lidmi je jako mluvit s cizincem na ulici a že internet si všechno pamatuje.
Učte děti kritickému myšlení. Pokud po nich někdo žádá osobní údaje, měly by automaticky zpozornět a položit si otázku: Proč ty informace vlastně potřebuje? K tomuto způsobu uvažování je potřeba děti vést už od útlého věku.
Nejen děti, ale i dospělí často čelí kyberkriminalitě. A na to, abyste mohli dbát na bezpečnost dětí na internetu, musíte i vy jako rodič vědět, jak se správně chránit. V našem článku si můžete přečíst 8 zajímavých tipů k zajištění bezpečnosti i online.
Kyberšikana – urážky, výsměch, šíření lží. Na webu Policie České republiky si můžete přečíst více o prevenci kyberšikany,
Grooming – online sexuální zneužívání (žádosti o intimní fotografie, snahy o osobní setkání),
Phishing – falešné stránky nebo zprávy, které se snaží získat osobní údaje,
Malware/viry – škodlivý software, který může poškodit zařízení nebo získat přístup k datům,
Vystavení nevhodnému obsahu – pornografie, násilí, hazardní hry.
Děti by měly být schopné včas rozpoznat podezřelé chování a obsah. Vaším cílem v rámci rodičovské ochrany by mělo být naučit děti, jak identifikovat falešné odkazy, podezřelé zprávy slibující výhry zdarma, nebo žádosti o přátelství od neznámých osob. Jde o klíčový krok pro jejich bezpečnost na internetu.
Proto jim v rámci edukace ukažte, jak vypadá podezřelý e-mail nebo zpráva. Například nečekaná výhra, zavádějící výzva ke kliknutí, podivné gramatické chyby.
Tip: Můžete si společně udělat malý trénink. Otevřete si falešnou webovou stránku (v bezpečném prostředí) a ukažte si varovné signály.
Naučte je, aby na podobné odkazy nikdy neklikaly. Ani tehdy, když jim zpráva přijde od kamaráda. I jeho účet totiž mohl být napaden.
Rovněž by měly pochopit, že by se nikdy neměly scházet s neznámými lidmi z internetu a už vůbec ne bez vašeho vědomí.
Budujte si s dětmi důvěru a dejte jim najevo, že se na vás mohou kdykoli obrátit, pokud si s něčím nebudou jisté. A nezapomínejte, že opakování je matka moudrosti. Čím více konkrétních příkladů jim ukážete, tím lépe a rychleji se naučí rozlišovat, co je bezpečné, a co ne.
Více se také můžete dočíst v našem článku: Jak chránit děti na Internetu?
V žádné oblasti online bezpečnosti není nic účinnějšího než otevřená a důvěrná komunikace mezi rodičem a dítětem. Děti potřebují vědět, že se na vás mohou kdykoli obrátit a že takový rozhovor proběhne bez křiku, bez trestů, zákazů a především s maximálním pochopením z vaší strany. To je alfa a omega důvěryhodného a silného vztahu mezi dítětem a rodičem.
Proto byste v rámci rodičovské ochrany nikdy neměli dítě trestat, pokud se vám svěří, že kliklo na podezřelý odkaz nebo sdílelo nevhodné informace. Místo toho se zaměřte na vysvětlení a společné řešení situace.
S předškoláky (3–6 let) – Mluvte o internetu jednoduše a formou příběhů. Například jako o velkém hřišti, kde platí určitá pravidla, nebo jako o světě, kde žijí hodní i zlí lidé. Přirovnejte neznámé osoby na internetu k cizím lidem na ulici a že se s nimi nikdy nebavíme. Zdůrazněte, že by neměly klikat na neznámé věci a pokud je něco vyděsí, mají to okamžitě ukázat vám.
S mladšími školáky (7–12 let) – V tomto věku už můžete vést podrobnější rozhovory o tom, co jsou osobní údaje, co je bezpečné sdílet (například jméno křestní vs. celé jméno, město vs. přesná adresa) a co ne. Diskutujte o kyberšikaně, vysvětlete, že pokud se stanou obětí, nejsou viníky a že se vždy mají obrátit na vás.
S teenagery (13 let a více) – V komunikaci s teenagery rozhodně nemoralizujte. Mluvte s nimi otevřeně o tématech jako je kyberšikana, sexting nebo falešné profily. Využívejte skutečné příklady, klidně i ze zpráv a médií a ptejte se jich na jejich názor. Budování důvěry v tomto věku znamená respektovat jejich soukromí, ale zároveň jasně nastavit hranice.
Naštěstí dnes existují technické nástroje, které mohou být skvělými spojenci při zajišťování bezpečnosti dětí na internetu. Různé aplikace pro rodičovskou kontrolu vám umožní sledovat aktivitu dítěte, filtrovat nevhodný obsah, nebo nastavovat časové limity pro používání zařízení.
Vaším cílem není být nad dítětem jako dozorce či policista, ale stát při něm jako průvodce – někdo, kdo ho vede a učí, jak být v online prostředí bezpečný a zodpovědný. Respekt, zájem a otevřený dialog jsou základem úspěchu.
Ukažte dětem, že internet není jen o zábavě, ale i o vzdělávání, tvoření a příležitostech. A pamatujte: pokud děti uvidí, že se o jejich online svět zajímáte bez odsuzování, mnohem spíše za vámi přijdou, když se něco stane.
Pokud si s nimi vybudujete vztah založený na důvěře, nastavíte rozumná pravidla, budete jim dávat příklady ze života, a zároveň využijete dostupné technologie, dáte jim výbavu, kterou budou v digitálním světě potřebovat. Nejen dnes, ale po celý svůj život.
Přečtěte si:
4 praktické rady, jak s dětmi mluvit o vážných situacích
Jak děti projevují své emoce a potřeby? V každém věku jinak
Na koho se mohou rodiče obrátit, když má dítě psychické potíže
Podcast Stačí málo: „Jako dětská fyzioterapeutka říkám nevodit děti za ruce, když ještě nechodí.“