Rodičovství přináší mnoho radosti a štěstí, ale také spoustu starostí. Příchodem dětí se náš život od základu změní. Romantické představy o tom, jak v klidu vaříte oběd a poklízíte, zatímco miminko spí, se brzy rozplynou. Jste neustále v jednom kole, děláte několik věcí najednou a než se nadějete, je večer. Situace se nemění ani s narozením druhého potomka a nástupem zpátky do práce se roztáčí další kolotoč. Jste vyčerpaní, podráždění. Váš život ubíhá od úkolu k úkolu. Nežijete, jen přežíváte. Co s tím? Jak se vymotat z této spirály? Co udělat, abyste si začali života opět užívat? Zkuste se podívat na několik našich užitečných tipů.
Dle studie provedené v USA má většina rodičů denně pouze 32 minut pro sebe. Zvláště matky na sebe často zapomínají. To je ovšem zásadní chyba. Věnujete-li totiž čas sami sobě, pěstujete si k sobě zdravý vztah, cítíte se šťastní, jste nabití pozitivní energií a jste celkově více v pohodě. Díky tomu netrpíte úzkostmi a nepodléháte tak snadno stresu. Budete-li mít více času pro sebe, bude to přínosem nejen pro vás, ale i pro vaši rodinu.
V první řadě je třeba si uvědomit, že na to nejste sami. Zvláště maminky mívají pocit, že musí všechno zvládnout samy a ostýchají se požádat o pomoc. Pro začátek si proto udělejte seznam činností, které vám zaberou nejvíce času a zamyslete se nad tím, jestli by některé z povinností nemohl převzít někdo jiný, případně, zda by nešly řešit nějakým časově efektivnějším způsobem. Při rozdělování domácích prací můžete využít rodinných aplikací, jako třeba OurHome nebo Chores & Allowance Bot, které se mohou stát i dobrým motivačním nástrojem při plnění povinností pro vaše děti. Ale stejnou službu může poskytnout i jednoduchá tabulka na ledničce nebo plánovací rodinný kalendář. Starší děti mohou pomáhat s vysáváním nebo praním, menší mohou pomoci třeba s plněním nebo vyklízením myčky. Nákupy plánujte tak, abyste nakupovali jen jednou týdně a je-li to v místě vašeho bydliště možné, řešte většinu z nich online. Pro ještě větší efektivitu je dobré sestavit si jídelníček na celý týden a souběžně tak vytvořit nákupní seznam. I tady je možné využít různých aplikací, jako třeba Chytrý nákupní seznam Listonic nebo Shoppka. Ani vaření vám nemusí zabrat tolik času. Jednou z možností je navařit na několik dní dopředu a mít v mrazáku připravené porce na rozmrazení. Případně můžete volit recepty s rychlou přípravou, inspiraci můžete najít třeba v aplikaci Jíme zdravě. Občasné objednání pizzy či hotovek z nedaleké restaurace vám rodina také jistě nebude mít za zlé.
Trochu času lze ušetřit i tím, že se budete střídat se sousedkou v doprovázení nebo dopravě dětí do školy a do školky. Také pravidelný režim, zvláště u dětí, pomáhá předcházet stresovým situacím a přispívá k hladšímu chodu celé domácnosti. Kousek po kousku takto můžete nastřádat čas pro sebe, aniž byste museli mít výčitky, že rodina přichází zkrátka.
Jakmile se vám podaří ušetřit čas, je důležité, abyste si v rámci svého rozvrhu naplánovali čas, který bude jenom váš. Může se jednat o návštěvu kadeřníka nebo kosmetiky, návštěvu divadla, kina, posezení u kávy nebo dokonce wellness víkend s kamarádkami nebo třeba pravidelné lekce jógy. Své oblíbené aktivity si rozdělte na rychle uskutečnitelné a na ty, které vyžadují delší plánování. Na každý týden si naplánujte alespoň jednu snadno realizovatelnou aktivitu a jednou za měsíc, nejméně však čtyřikrát do roka se odměňte něčím větším. Nastavte si v kalendáři upomínky, abyste věděli, na co se můžete v následujícím týdnu či měsíci těšit a plánovat své povinnosti s ohledem na své plány. Zde vám může pomoci třeba aplikace Todoist nebo Úkoly Google. Se svým rozvrhem seznamte také ostatní členy rodiny, aby váš vyhrazený čas respektovali.
S ohledem na množství povinností, mívají rodiče problém nepodlehnout stresu a dělá jim potíže jednoduše vypnout. Proto doporučujeme, abyste si každý den ráno a večer vyhradili pět až deset minut na meditaci nebo jiné relaxační techniky, které vám pomohou zklidnit mysl, uvolnit stres, a tak lépe spát a začínat den s pocitem klidu, že máte vše pod kontrolou. Můžete k tomu využít třeba aplikací Headspace nebo Calm.
Kromě koníčků a zábavy nesmíte zapomínat ani na pestrou stravu, dostatek pohybu a spánku. Protože, jak známo, ve zdravém těle zdravý duch. Nedávná studie Food for Thought potvrdila, že zdravá a vyvážená strava, jako třeba středomořská kuchyně a vyhýbání se potravinám, které způsobují záněty, působí preventivně proti špatné náladě a depresi, stejně jako pravidelné cvičení. A ačkoliv zvláště matkám na mateřské dovolené připadá spánek jako luxus, jeho nedostatek povede ke zhoršení nálady i fyzické kondice. Jak ukazují studie, ideální doba spánku je 7,5 hodiny. Kvalitu spánku ovlivňuje i řada dalších faktorů, vystavení bílému světlu, pití alkoholu, vysoká teplota v místnosti, suchý vzduch i nepohodlná matrace. Proto choďte spát pravidelně ve stejnou dobu, případně si jděte lehnout dřív a něco si přečtěte.
Jednoduše si uvědomte, že na všechno nejste sami. Nestyďte se říct si o pomoc, neklaďte na sebe přehnané nároky a hlavně mějte na paměti, že i vy jste důležití. Když se naučíte vyšetřit si čas pro sebe, když se o sebe budete starat, zlepší se život nejen váš, ale celé vaší rodiny. Mějte se rádi, protože za to stojíte.
Péče o člověka s Alzheimerem často začíná nenápadně. Možná se vám poprvé něco nezdá, když blízký začne zapomínat, co říkal před chvílí. Postupně se ale drobné epizody mění v neustálou nejistotu, ztrátu orientace, změny chování, někdy i agresi.
Lidé, kteří se rozhodnou pečovat doma o svoji blízkou osobu, se ocitají v roli ošetřovatele, psychologa, navigátora a občas i vyjednavače. Děti se mění v rodiče svých rodičů. Přestože svou roli přijali z lásky anebo si v minulosti s dotyčným prožili trauma, často čelí hlubokému vyčerpání, nedostatku podpory a pochybnostem, jestli to zvládají „dost dobře“.
Etické otázky pak přicházejí nečekaně. Mám mu ještě dovolit řídit auto? Jak moc ho mohu kontrolovat, aniž bych narušila jeho důstojnost? Kdo má rozhodovat o léčbě, když sám nechce nebo nemůže?
Alzheimerova choroba se obvykle dělí do tří hlavních stádií. V rané fázi se objevuje zapomínání, nejistota v prostoru, ztráta zájmu o složitější úkoly. Člověk je ještě většinou soběstačný, ale uvědomuje si změny a může pociťovat úzkost nebo frustraci.
Ve středním stádiu dochází k výraznějšímu narušení paměti, přibývá bloudění, změny chování, někdy paranoia nebo agrese. V této fázi je už potřeba každodenní pomoc. Pokročilé stádium znamená úplnou závislost. Za nemocného je už potřeba rozhodovat třeba o umělé výživě nebo hospitalizaci.
Jednou z prvních výzev je samotné sdělení diagnózy. Řada pacientů si změny uvědomuje, ale slyšet nahlas „máte demenci“ je devastující. Mnozí odborníci proto dnes volí jemnější slovník a mluví například o neurokognitivní poruše. Ať už ale použijete jakýkoli výraz, vždy je důležité pacienta informovat a být konkrétní, citlivý či dát prostor pro otázky. A dát prostor i tichu.
Druhá zásadní oblast se týká rovnováhy. Kdy je ještě v pořádku nechat člověka rozhodovat sám a kdy už hrozí reálné nebezpečí? Typickým příkladem je řízení auta. Někteří lidé s mírnou demencí jsou schopní řídit bezpečně, jiní už ne. Namísto zákazů odborníci doporučují dohodnout si předem, jaké signály povedou k ukončení řízení. Stejné dilema nastává i u správy financí, chození ven bez doprovodu nebo rozhodování o vlastní léčbě.
Třetí téma, které vstupuje do hry velmi záhy, je informovaný souhlas. Ve chvíli, kdy nemoc postupuje, se snižuje schopnost pacienta chápat složité informace a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Nikdo to nechce řešit dopředu. Ale právě tehdy, kdy je nemocný ještě při smyslech, je čas rozhodnout, kdo za něj bude mluvit, až to sám nezvládne. Kromě plné moci je vhodné sepsat si dopředu, jak mají příbuzní postupovat v případě pokročilého stádia. Například, kdy má smysl nemocného převézt do nemocnice nebo jestli podávat umělou výživu sondou.
Do péče vstupují i moderní technologie. Chytré hodinky, domácí senzory, kamery, automatické připomínky léků. To vše může být pomocníkem. Ale jen tehdy, když je pacientovi vysvětleno, co která technologie sleduje a proč. Každý má právo vědět, co se s ním děje, i když má demenci.
Děti vnímají změny velmi citlivě, i když jim dospělí nic neřeknou. Pokud dítě vyrůstá v domácnosti, kde se jeden z prarodičů chová „divně“, začne si brzy klást otázky. Malému dítěti můžeme říct, že babička má nemoc, kvůli které občas zapomíná nebo říká zvláštní věci. Důležité je ujistit ho, že za to nikdo nemůže a že ho babička má pořád ráda, i když už si třeba nepamatuje jeho jméno.
U starších dětí je vhodné vysvětlit i biologii, že mozek je jako mapa, kde některé cesty zhasly. Dospívající lze zapojit i prakticky. Třeba pomáhat s péčí, prohlížet staré fotografie, tvořit playlist oblíbených písní nemocného. Společný čas pomáhá udržet vztah i tam, kde slova už nestačí.
Péče o blízkého s Alzheimerovou chorobou není jen o praktičnosti. Zasahuje do emocí všech členů rodiny. Děti cítí zmatek a smutek, dospělí bojují s vyčerpáním, se strachem z budoucnosti, ale i s láskou či morální povinností. Je důležité si připustit, že péče není selhání, ale forma odvahy. A že plánování, ať už právní, zdravotní i lidské, není rezignací, ale projevem úcty k životu i důstojnosti nemocného.
Generali penzijní společnost se dlouhodobě zaměřuje na to, aby lidé mohli prožít důstojné a zdravé stáří. Proto se stala partnerem vědeckého institutu INDRC, který se věnuje výzkumu lidského mozku s využitím strojového učení a umělé inteligence s cílem pomoci včasně detekovat neurodegenerativní onemocnění, včetně Alzheimerovy choroby. Společným cílem této spolupráce je zvýšit povědomí o prevenci, moderních diagnostických metodách a nových léčebných postupech.
Přečtěte si
Alzheimerova choroba: Jak se projevuje a jak ji zpomalit
Na vývoji léků pro Alzheimerovu chorobu se podílí i Češi
Jak pečovat o blízké s Alzheimerovou chorobou
Nebo si poslechněte podcasty
„Alzheimer může začít zapomínáním běžných, mnohdy rutinních věcí.“
„Alzheimerova nemoc probíhá 20 let před tím, než se objeví příznaky.“