Tomáš Jandáč
Společně si povídáme…
- o tom, že dítě není malý dospělý
- prevence formou zastrašování nefunguje
- to, že je někdo závislý, pozná prvně jeho okolí
- svoje úniky neřešíme jenom závislostí
- proč se nám při hraní her vyplavuje dopamin
Jak tenká je hranice mezi zdravou neřestí a závislostí? Zaposlouchejte se do nelehké tematiky s hostem na správném místě. Jak řekl na konec podcastu, k prevenci stačí jen málo.
Když bych vám řekla, že jsem si ještě před zákazem koupila pytlík bonbónů z HHC, co byste mi na to řekl?
Že jste skočila na lep distributorům, protože ho prodávali za zlevněné ceny a využívali jejich akce, protože potřebovali vyprodat své zásoby.
A co by mě asi tak mohlo zhruba čekat?
Záleží asi na tom, jaké bonbóny by to byly, kolik bych jich snědla a tak dále... Čekal by vás pozvolný nástup příznaků. Objevily by se třeba kolem čtyř hodin po požití. Mohla byste očekávat euforii a mohla byste očekávat zlepšení nálady a možná zpomalené myšlení, ale kdybyste toho snědla více, tak byste mohla očekávat nějakou nevolnost, což znamená, že by vám mohla být špatně od žaludku, mohla byste mít pocit na zvracení, úzkosti a také problémy s vědomím, že byste o něj mohla přijít, mohla byste omdlít.
Nedávno jsem četla článek o jedné mamince, která chtěla zjistit, co vlastně dělá kratom, a vyzkoušela to sama na sobě. Co si myslíte o lidech, kteří se chtějí o tom přesvědčit sami?
Každý máme své přístupy. Myslím si, že je to jedna z možností, jak zjistit, jaké účinky mají ty látky, ale za sebe to nepovažuji za jedinou cestu. Já například kratom nikdy nezkoušel ani HHC a spíše vycházím z nějakých vědeckých studií svých pacientů nebo i kolegů, kteří to zkusili.
Co by se stalo, kdybych si dala kratom?
Zase by záleželo na dávce. Kdybyste si dala menší množství, tak by působil relativně stimulačně. To znamená, že byste se cítila možná jako po deseti šálcích espressa, které byste si dala. Mohla byste být také euforická a možná byste necítila bolest, nějakou menší nebo střední bolest. Kdybyste si ho dala více, tak by měl spíše účinky sedativní, byla byste pořád euforická a pořád byste necítila střední bolest.
A jsou negativní dopady u HHC a kratomu podobné?
To není podobné. Co říkají klienti nebo pacienti, tak může přijít zase ta nevolnost, ale tady je to spíše z toho důvodu, že kratom má docela ošklivou chuť, není dobrý. Takže někteří klienti poté zvrací. A mohla byste mít nějaké úzkost či být ospalá. Ale v tom smyslu, že byste byla unavená, ale třeba byste nemusela moc spát, že by tam byla porucha spánku.
Já jsem se takto vlastně ptala, protože Česká televize dávala seriál Adikts, který vznikl za spolupráce i s Českou asociací pojišťoven. Studenti medicíny tam berou látky a zkouší to sami na sobě. Takže jsem se proto ptala, jak se vlastně vy k tomu stavíte. Jestli je to tedy dobrá metoda, ale vlastně jsme došli k tomu, že to není výborný nápad. A co si myslíte o tom, že se to takhle otevírá ve veřejném prostoru?
Je to seriál o studentech adiktologie, což je jeden lékařský obor na 1. lékařské fakultě. Vzhledem k tomu, že tam sám učím, tak mám nějaký kontakt se studenty. A rozhodně jim nedoporučujeme, aby zkoušeli látky sami na sobě. Protože můžou zjistit, jak ta látka funguje i jinými způsoby. Tak to je první věc, kterou bych k tomu chtěl říci. A za druhé musím přiznat umělecké vnímání toho seriálu, tam já do toho nemůžu jít, protože nejsem umělec a nejsem kritik. Každopádně tam je spousta nepřesností, ať už jak probíhá studium adiktologie, nebo jakým způsobem se ti lidé dívají na naše uživatele návykových látek, protože to dělají stigmatizujícím způsobem a říkají tam označení, která vůbec nepoužíváme.
Co například?
Tak rozhodně svým klientům neříkáme feták nebo smažka, což jsou označení, která tam padají. A ani se takhle o našich klientech nebavíme při poradách nebo tak. Tak to jsou ty největší výhrady. Další výhradou je, že závislost nevzniká při prvním užití návykové látky. Je tam nějak jako větší proces. Co je pozitivní na tom seriálu je, že přiznává, že závislost může mít nějaký svůj kořen. To znamená, že tam může být nějaká psychická obtíž nebo rozlada, kterou ten člověk si chce kompenzovat a zmírnit své utrpení.
O čem to tedy je?
Ta závislost má něco v jádru a není to o tom, že chci zlobit nebo že se nudím, ale že je to komplexnější problém. Proto léčba závislostí není také, že bychom dokázali říct jednu formulku nebo zazpívat jednu píseň a problém by byl pryč. Ta léčba je dlouhodobá.
Já se na to ptám i z toho důvodu, protože vy se zaměřujete na adolescenty a děti. V čem se teda liší ta závislost dětí a dospívajících nebo dospělých?
Já si vždycky pomáhám periodickým heslem, že dítě nebo mladistvý není zmenšený dospělý. A u těch závislostí? Musíme brát v potaz to, že dítě nebo mladistvý je v tom největším procesu zrání důležitých částí nervového systému. To znamená, že se mu vyvíjejí frontální laloky, čelní laloky, jejich centra jsou zodpovědná třeba za kontrolu, nebo za emoční management, nebo za sociální cíle, jako je socializace, což znamená interakce s vrstevníky nebo ve společnosti. Tohle jsou centra, která se mění v tomto období a nejsou vyvinutá a jsou důležitá i v kontextu závislostí.
To je tedy jeden z těch problémů a co další?
Další je ta řada faktorů, které ovlivňují dětskou adiktologii nebo adolescenci. A další faktor je, možná jste někdy slyšeli dítě nebo adolescenta, který říká, že se nudí, nebo že je to otrava. A my už víme, čím to může být. Na scénu přichází dopamin. A další faktor je, že možná jste to někdy slyšeli, je neurotransmiter, který je velmi důležitý v závislosti. Jedná se o jeho centrum nebo část v centru odměny v mozku, který je hodně zapojen do závislostí. Uplatňuje se tak, že ho využíváme i fyziologicky.