Cyril Děckař
Společně si povídáme o:
- Tom, proč děti tak často padají přímo na hlavu
- Zjištění, že i lékaři jsou jen lidé a ne supermani
- Tom, proč na sítích tak skvěle fungují extrémní videa
- Využití ChatGPT a umělé inteligence u rodičů
- Největším strašáku všech prvorodiček – tlaku na kojení
Pojďte s námi nakouknout do světa pediatrie s humorem a velkým nadhledem.
Máme tady na stole vaši knížku Dětské lékařství. Když jsem ji četla, koukala na váš Instagram a tak celkově o vás přemýšlela, říkala jsem si, že jste přesně ten typ doktora, který nechce být na piedestalu a chce být s pacienty na rovné úrovni. Je to tak?
Je to tak. Nedávno, asi loni nebo předloni, proběhla akce s názvem Lékaři jsou jenom lidi, kde jsme tak trochu bojovali za práva doktorů. Vždycky nám totiž přišlo, že jsme ti, co pracují do úmoru, o víkendech a po noční nechodí domů. Chtěli jsme nějaké normální lidské podmínky. Ta akce se jmenovala Lékaři jsou jenom lidi právě proto, že nejsme žádní supermani a neměli bychom stát na nějakých piedestalech. Myslím, že by doktoři měli vnímat, že i my jsme pacienti. Občas nás bolí břicho, máme slepé střevo, a tak bychom neměli fungovat jako nějaká šlechta v bílých pláštích.
A myslíte si, že to tak vážně už není? Že už nejste šlechtou?
Myslím, že ne. Furt se od toho ustupuje. Lidé si mnohem víc váží těch doktorů, kteří jsou lidští, než těch přísně direktivních.
Mně přijde, že k té direktivě přispívá i způsob mluvy. Kdykoli slyším něco latinsky, úplně přesně nerozumím.
Tak to už u mě protáčíte očima.
Přesně tak.
Že na vás ten doktor zase machruje s tím, co se naučil.
A vaše knížka je napsaná hodně volným, skoro až slangovým jazykem. Tak se asi bavíte s pacienty i normálně.
Ano, mluvím volně, a tu knihu jsem psal přesně tak, jak mi huba narostla. Můj kolega pediatr Tomáš mi na konec hezky napsal, že to zní jako vyprávění u piva. V pediatrii často vysvětlujeme věci rodičům, kteří jsou v medicíně úplní laici a navíc mají třeba strach o své dítě. Nemá přece smysl říkat jim cokoliv složitě nebo latinsky. Proč bych na ně machroval cizími slovy? Proč bych jim měl zprávu psát latinsky, když si ji musí přečíst česky? Potřebuji, aby si to přečetli bez problémů a aby to krásně pochopili, když jim to říkám.
Přesně to mě k vám přivádí – říkala jsem si, že vaší motivací pro založení Instagramu a šíření osvěty byl i boj proti nejrůznějším mýtům. Nejspíš jste sledoval, že rodiče dělali některé věci špatně a prostě nerozuměli.
Vždycky říkám, že mi prostě došla trpělivost a přetekl pohár. Už to nebylo možné vydržet – někomu něco vysvětlujete stále dokola a rodiče k vám přesto chodí s úplně mylnými informacemi. Líbí se mi ale, jak se ptáte na tu motivaci. Žádná velká motivace za tím vlastně nebyla. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Stejně jako u té akce Lékaři jsou jenom lidi si zkrátka řeknete, že už se s tím zahnáním do kouta prostě musí něco udělat a začít konat.
Začal jste s tím, že jste vlastně nejprve tvořil memy?
Ano, protože je to jednoduché. Mám rád různé srandičky a občas i nekorektní humor. Baví mě zkrátka vzít nějakou běžnou situaci a napasovat ji třeba přímo do zdravotnictví.
Ty memy ale tenkrát moc nefungovaly, že?
Měl jsem tehdy malou sledovanost a lidi to občas úplně nechápali. Mám totiž rád fóry, které jsou takzvaně na dvakrát, kdy je ten humor až trochu za rohem. To zkrátka nebylo pro každého. Teď jsem se k nim ale zase vrátil a vzhledem k tomu, jaká tam teď mám čísla, tak už to funguje.
To asi souvisí s tím, že vás teď sleduje kolem 240 tisíc lidí. Nebo podle mých poznámek spíš 215 tisíc, ale to číslo rychle roste. Každopádně už je to pořádná základna.
Dřív to bylo tak, že když jsem natočil video, sledovanost po něm vždycky viditelně poskočila. Teď jsem ale vypozoroval, že je to spíš konstantní. Přijde mi, že ať se snažím, nebo ne, roste to pořád tak nějak stejně. Možná jsem tím trochu ztratil tu původní motivaci točit nějaké obrovské hity a pecky. Jak říkám, ať do toho dám cokoliv, výsledek je teď dost podobný.
Minule tu s námi byl Lukáš Roubík a ptala jsem se ho přesně na formu jeho videí. Přijde mi, že máte podobnou misi. On taky z jakési frustrace bojoval proti rozšířeným mýtům na Instagramu. U vás, jakožto u lékaře, jsem si ale říkala, jestli ta odlehčená forma videí nakonec nemůže trochu znehodnotit tu samotnou odbornou informaci?
Někdy se říká, že účel světí prostředky. Čím extrémněji zkrátka vyobrazíte průjem, tím víc to lidi přitáhne. Nedávno jsem třeba točil video o tom, jak správně střídat Paralen s Nurofenem. Na konci jsem poplival hodiny, protože jsem z nich čistil lihovou fixu. Hned za mnou pak chodily sestřičky s hrůzou a ptaly se mě, proč proboha plivu na hodiny kvůli videu. Někoho to okamžitě pobaví, jiní jsou lehce znechucení a kroutí nad tím hlavou.
Ale ono to najednou začne fungovat. Všichni o tom videu ví a lidi mi do komentářů psali, že díky tomuhle přesně ví, jak léky střídat, a už to nikdy nezapomenou. Je to úplně stejné, jak to říkal Cimrman. Když chcete, aby si lidi něco opravdu zapamatovali, musíte k tomu přidat nějaký silný impuls nebo moment. Snažím se to dělat úplně stejně, i když v tom nehledejte žádný hlubší nebo dopředu složitě vymyšlený plán.
A nemyslíte si teda, že to, jaký to má formát a stopáž, může způsobit, že ta toužená informace se k divákům prostě vůbec nedostane? Uvedu příklad s videem o laryngitidě, což mi přijde jako takové vaše osobní téma – chřipky, horečky a podobně. Ve videu jste chtěl ukázat, že je nejlepší jít na studený vzduch, a zapnul jste na fénu právě studený chod. Jenže pak tam nějaká maminka psala, že doma fén se studeným vzduchem zkrátka nemá. To musí člověk fakt přemýšlet nad tím, jakou zprávu chce předat. Ne každý totiž umí číst takhle mezi řádky.
Přiznám se, že tohle bylo jedno z mých vůbec prvních videí, dá se říct z takové rané tvorby. A opravdu z toho byl trochu průšvih. Kolegyni doktorce na obvod volala maminka, že doma nemají fén na studený vzduch a ptala se, jak to ten doktor na internetu myslel, jestli se to opravdu léčí fénem. Tady je jasně vidět, že ten fór už byl až moc za rohem. Někdo to skutečně pochopil tak, že fén je oficiální léčebná metoda. Tady jsme asi přesně narazili na hranici, kdy se už ztrácí ten edukativní efekt. Já si chtěl zkrátka jen udělat srandu, a protože točím doma, hledal jsem rekvizitu pro studený vzduch. Všiml jsem si, že náš fén má tlačítko se sněhovou vločkou, tak jsem to radostně využil. Ale uznávám, někomu to už může přijít moc za roh.
S kým vlastně ty videa posuzujete a konzultujete, co je ještě OK a co už ne? Z přípravy jsem zjistila, že vaše žena je anestezioložka a že právě ona je hlavní kritičkou.
Dřív jsem takhle přesně konzultoval celý scénář. Ono je dobré to poslat někomu dopředu, abyste věděla, jestli je to ještě OK. Nebaví mě totiž točit něco, u čeho mi pak někdo řekne, že to takhle prostě být nemůže.
A komu to teď dopředu posíláte? Všimla jsem si, že jsme nedávno točili preventivní video o tom, aby lidé nosili helmy. A prý to byla úplně první spolupráce, i když máte tolik sledujících. To mě vážně překvapilo.
Já mám totiž pocit, že ne každý a ne všechno by se mělo monetizovat. Přijde mi, že internet je plný lidí, pro které to jsou hned prachy, barter a spolupráce. Zkrátka jsem si na to dával čas. Jak se říká, na to nejlepší si člověk prostě musí chvíli počkat.
Jak se díváte na to, že na Instagramu vystupujete jako Cyril děckař, zatímco v reálu jste pan doktor Cyril Matějka?
Hrozně moc se mi líbí, že u toho nemám napsáno MUDr. Cyril Matějka. Přijde mi, že někteří doktoři si strašně zakládají na tom, že jsou lékaři, a hned si ten titul cpou do jména. A jak jsme se bavili o té lidskosti a o tom, že nechci být na žádném piedestalu, přesně proto si ten titul k internetovému profilu necpu. Myslím si navíc, že sociální sítě opravdu nejsou od toho, aby na nich někdo léčil děti. Ten můj profil je pořád víceméně o srandě. Upozorňuju sice na problémy, vysvětluju, že při laryngitidě nemáte strkat dítě do lednice, ale přece ty děti nebudete vážně léčit jen podle internetu. Léčit je má vždycky doktor, proto tam ani to MUDr. nemám, profil je spíš pro srandu...
- Pusťte si celý díl podcastu Stačí málo a zjistěte také, jak u dětských úrazů zachovat chladnou hlavu.