Doba na přečtení článku jsou 4 minuty

Jak se začít bezpečně hýbat po padesátce

I když by bylo odvážné tvrdit, že pohyb je lékem na všechny zdravotní obtíže, správně zvoleným cvičením rozhodně nemůžete udělat chybu. Studie prokázaly, že pravidelný pohyb mnoha způsoby prospívá našemu zdraví, například bystří mozek a prodlužuje očekávanou délku života.

Není nutné jít na hranice svých možností, velkou změnu může přinést i obyčejná procházka. Nejlepší je, že nikdy nejste moc staří na to, abyste se začali hýbat, i když pohyb nebo cvičení dosud nebyly podstatnou součástí vašeho života. Přinášíme vám pět poznatků a tipů, které vám pomohou začít se efektivně hýbat, i když už se váš věk přehoupl přes padesátku.

1. Pohyb pomáhá žít déle

Výzkumy ukazují, že lidé, kteří se pravidelně hýbou, mají nižší riziko rozvoje mnoha dlouhodobých onemocnění, jako jsou nemoci srdce, diabetes druhého typu, infarkt a některé typy rakoviny. Ukazuje se také, že tělesná aktivita pomáhá zvýšit sebevědomí, zlepšit náladu, zkvalitnit spánek a dodat energii. Navíc snižuje riziko stresu a rozvoje klinické deprese, demence a Alzheimerovy choroby.

Při dvoukilometrovém běhu spálíme kolem 100 kalorií a pohyb venku nám pomáhá posilovat imunitu, což je velmi důležité, protože obranyschopnost organismu s věkem slábne. A hlavní dobrá zpráva je, že pravidelné cvičení vám může prodloužit život. „Pohyb je zázračný lék, který máme k dispozici odjakživa,“ uvádí britská Národní zdravotní služba, „ale dlouho jsme nedbali na to, že ho máme brát pravidelně v doporučených dávkách".

Ani pro ty, kdo svou „doporučenou denní dávku“ pohybu dosud neužívali, není pozdě. Studie zveřejněná v roce 2019 odhalila, že lidé, kteří začali běhat po padesátce, mohli být stejně rychlí a štíhlí jako ti, kdo běhali celý život. Ať už lidé s během začali od útlého mládí, nebo až po padesátce, studie prokázala, že podíl tělesného tuku, osvalení nohou i sportovní výkon byly na podobné úrovni.

„Stále více lidí začíná běhat ve čtyřiceti, padesáti nebo šedesáti letech, a jejich věk pro ně není žádnou překážkou,“ říká trenérka Jo Wilkinsonová. „Možná nedosáhnete takových výsledků, jako kdybyste s během začali v dospívání či ve dvaceti, ale určitě se můžete zlepšovat a zvyšovat svou fyzickou kondici.“ To platí pro všechny druhy pohybu: nikdy není pozdě začít!

Generali Česká pojišťovna

2. Málo a často

Co se považuje za cvičení? Jakákoli mírná aktivita, která vám zvýší srdeční tep a zrychlí dech, na vás bude mít blahodárný účinek. Například chůze, plavání nebo jízda na kole vykonávaná s mírnou intenzitou, tedy tak, abyste si byli ještě schopni povídat bez výrazného zadýchání. Cvičit se dá i doma – můžete zkusit jógu, Tai-chi nebo pilates. V televizi i na internetu najdete mnoho pořadů a návodů, které vám pomohou správně začít. 

Vědci přinesli důkazy, že ještě větší přínos pro zdraví má intenzivnější pohyb, kdy je dech namáhavější a rychlejší a udržet hovor začíná být náročné.

Odborníci radí, aby dospělí lidé byli aktivní každý den a pohybu věnovali alespoň 150 minut týdně. Pokud se rozhodnete pro chůzi, měli byste denně udělat sedm až osm tisíc kroků, a tedy ujít zhruba 4,8 až 5,6 km.

Chcete-li například přejít od chůze k běhu, dělejte to postupně. „Běžci v jakémkoli věku musí přidávat zátěž postupně – a pro ty, kterým už bylo 35 let, to platí dvojnásob,“ říká Wilkinsonová. „Pokud jste dosud vedli sedavý život, začněte jen s chůzí. Jak se vám bude zlepšovat fyzička, můžete do chůze zavádět krátké běžecké intervaly, zpočátku třeba jen na minutu až dvě. Postupně se propracujte k tomu, že běh nad chůzí převáží.“

 

Jste-li běžec začátečník, je vhodné stanovit si tréninkový cíl. Výborným pomocníkem může být aplikace v mobilním telefonu, která vás povede a pomůže vám nepřepínat síly. „Najděte si kamaráda či kamarádku, kteří budou běhat s vámi,“ radí Jo. „Tak si snáze udržíte motivaci i ve dnech, kdy je chladněji a vám se ven vůbec nechce.“

3. Bezpečnost především

Než začnete s tréninkem, je vhodné poradit se s odborníkem. „Jako trenérka vždy radím starším lidem, aby si zašli na lékařskou prohlídku, než se pustí do běhání,“ říká Jo, „ale to platí o každém sportu. Musíte mít jistotu, že někde nečíhá skrytý zdravotní problém, který by vám bránil v běhu nebo jiných formách tělesné námahy.“

Pokud jste se dali na běhání nebo jízdu na kole a vyrážíte sami, je dobré mít u sebe základní údaje – jméno, kontaktní údaje, telefonní číslo blízké osoby. Bez ohledu na věk je rozumné nosit nějaký identifikační štítek nebo náramek, kde lze v případě potřeby (např. při nevolnosti, úrazu nebo nehodě) tyto informace snadno najít.

Senior běhá

4. Pohyb má kromě lepší fyzičky i další přínosy

Pohybem si nezlepšujete jenom tělesnou kondici. Joyce Bellová se stala běžkyní až po šedesátce a lituje jen toho, že nezačala dřív. „Běhání má pro mě velký přínos v mnoha ohledech,“ říká. „Jsem v lepší kondici, než tehdy, když mi bylo čtyřicet, a těší mě, že se mi daří i s přibývajícím věkem se udržovat ve formě. Také mi stouplo sebevědomí a jsem na sebe hrdá.“ Díky pravidelnému běhání se navíc cítí mladší. „Nebýt běhu, pohybovala bych se ve společnosti lidí podobného věku a s podobnými vyhlídkami do budoucna,“ říká. „Ale běh baví lidi nejrůznějšího věku, původu i profese, takže se mezi nimi cítím duchem stále mladá!“

Také Ais Northová začala běhat po šedesátce a brzy v sobě objevila zálibu v ultramaratonech. Věk jí nebyl na překážku a přínosy jsou zjevné. „Jak stárnu, chci si zachovat sílu,“ říká. „S věkem si chci uchovat duševní svěžest. A zdraví. Chci mít spoustu energie, abych si mohla hrát s vnoučaty a dál vést svou firmu, protože miluji svou práci. A běh mi pomáhá, abych toho všeho dosáhla.“

 

Studie jí dávají za pravdu. Pravidelný pohyb, ať je to běh, horská turistika nebo třeba plavání, aktivně chrání mozek před poklesem kognitivních schopností, k němuž dochází po 45. roce věku. Třiceti až šedesátiminutové cvičení několikrát týdně posiluje naši schopnost přemýšlet, uvažovat a učit se a zlepšuje nám paměť.

5. Nepřepínejte se 

Jak stárneme, naše tělo přirozeně ztrácí sílu. Sarkopenie je přirozeným projevem stárnutí. Od věku třiceti let přicházíme s každým desetiletím až o 5 % svalové hmoty.

Cvičení pomáhá obnovit tělesnou sílu a zpomalit úbytek svalové hmoty, ale člověk k němu musí přistupovat s rozumem. „U běžců se s přibývajícím věkem objevují úrazy v důsledku opotřebování a nadměrné námahy,“ říká fyzioterapeutka Maryke Louwová. Starší běžci si nejčastěji způsobí úraz, když moc rychle navyšují intenzitu tréninku, trénují příliš jednostranně nebo zanedbávají posilování svalových skupin.“

Po každé námaze si dopřejte dost času na odpočinek a regeneraci a snažte se, aby váš trénink byl pestrý a vyvážený. Například se zaměřte na činnosti, které posilují svaly a zároveň zlepšují kondici kardiovaskulárního systému.

A protože svaly s věkem tuhnou a pojivové tkáně ztrácejí pružnost, je nesmírně důležité se před každým výkonem rozcvičit a rozehřát. „Budete-li ke cvičení přistupovat rozumně, poslouchat své tělo a nepřepínat se, může se pohyb stát nedílnou a důležitou součástí vašeho života po padesátce – a zůstat jí ještě mnoho dalších let,“ uzavírá Wilkinsonová.

Přečtěte si

Co jíst před běháním a po běhání

Chcete, aby bylo běhání požitkem a ne trápením? Nezapomínejte na podstatné detaily

Trenérská příručka Generali České: Jak si udržet zdraví a motivaci při tréninku

05.06.2025

Alzheimer mění vztahy. Jak se zachovat eticky?

Péče o člověka s Alzheimerem často začíná nenápadně. Možná se vám poprvé něco nezdá, když blízký začne zapomínat, co říkal před chvílí. Postupně se ale drobné epizody mění v neustálou nejistotu, ztrátu orientace, změny chování, někdy i agresi.

Lidé, kteří se rozhodnou pečovat doma o svoji blízkou osobu, se ocitají v roli ošetřovatele, psychologa, navigátora a občas i vyjednavače. Děti se mění v rodiče svých rodičů. Přestože svou roli přijali z lásky anebo si v minulosti s dotyčným prožili trauma, často čelí hlubokému vyčerpání, nedostatku podpory a pochybnostem, jestli to zvládají „dost dobře“.

Etické otázky pak přicházejí nečekaně. Mám mu ještě dovolit řídit auto? Jak moc ho mohu kontrolovat, aniž bych narušila jeho důstojnost? Kdo má rozhodovat o léčbě, když sám nechce nebo nemůže?

Od zapomínání k závislosti

Alzheimerova choroba se obvykle dělí do tří hlavních stádií. V rané fázi se objevuje zapomínání, nejistota v prostoru, ztráta zájmu o složitější úkoly. Člověk je ještě většinou soběstačný, ale uvědomuje si změny a může pociťovat úzkost nebo frustraci.

Ve středním stádiu dochází k výraznějšímu narušení paměti, přibývá bloudění, změny chování, někdy paranoia nebo agrese. V této fázi je už potřeba každodenní pomoc. Pokročilé stádium znamená úplnou závislost. Za nemocného je už potřeba rozhodovat třeba o umělé výživě nebo hospitalizaci.

 

Pět kroků pro pečující

  1. Získejte informace: Seznamte se s průběhem nemoci.
  2. Plánujte dopředu: Zajistěte právní a finanční záležitosti.
  3. Vytvořte rutinu: Pomáhá stabilizovat denní režim.
  4. Hledejte podporu: Využijte podpůrné skupiny a služby.
  5. Pečujte o sebe: Nezapomínejte na vlastní zdraví a odpočinek.

Co řeší každý pečující

Jednou z prvních výzev je samotné sdělení diagnózy. Řada pacientů si změny uvědomuje, ale slyšet nahlas „máte demenci“ je devastující. Mnozí odborníci proto dnes volí jemnější slovník a mluví například o neurokognitivní poruše. Ať už ale použijete jakýkoli výraz, vždy je důležité pacienta informovat a být konkrétní, citlivý či dát prostor pro otázky. A dát prostor i tichu.

Druhá zásadní oblast se týká rovnováhy. Kdy je ještě v pořádku nechat člověka rozhodovat sám a kdy už hrozí reálné nebezpečí? Typickým příkladem je řízení auta. Někteří lidé s mírnou demencí jsou schopní řídit bezpečně, jiní už ne. Namísto zákazů odborníci doporučují dohodnout si předem, jaké signály povedou k ukončení řízení. Stejné dilema nastává i u správy financí, chození ven bez doprovodu nebo rozhodování o vlastní léčbě.

Třetí téma, které vstupuje do hry velmi záhy, je informovaný souhlas. Ve chvíli, kdy nemoc postupuje, se snižuje schopnost pacienta chápat složité informace a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Nikdo to nechce řešit dopředu. Ale právě tehdy, kdy je nemocný ještě při smyslech, je čas rozhodnout, kdo za něj bude mluvit, až to sám nezvládne. Kromě plné moci je vhodné sepsat si dopředu, jak mají příbuzní postupovat v případě pokročilého stádia. Například, kdy má smysl nemocného převézt do nemocnice nebo jestli podávat umělou výživu sondou.

Do péče vstupují i moderní technologie. Chytré hodinky, domácí senzory, kamery, automatické připomínky léků. To vše může být pomocníkem. Ale jen tehdy, když je pacientovi vysvětleno, co která technologie sleduje a proč. Každý má právo vědět, co se s ním děje, i když má demenci.

Generali penzijní společnost

Jak to vysvětlit dětem

Děti vnímají změny velmi citlivě, i když jim dospělí nic neřeknou. Pokud dítě vyrůstá v domácnosti, kde se jeden z prarodičů chová „divně“, začne si brzy klást otázky. Malému dítěti můžeme říct, že babička má nemoc, kvůli které občas zapomíná nebo říká zvláštní věci. Důležité je ujistit ho, že za to nikdo nemůže a že ho babička má pořád ráda, i když už si třeba nepamatuje jeho jméno.

U starších dětí je vhodné vysvětlit i biologii, že mozek je jako mapa, kde některé cesty zhasly. Dospívající lze zapojit i prakticky. Třeba pomáhat s péčí, prohlížet staré fotografie, tvořit playlist oblíbených písní nemocného. Společný čas pomáhá udržet vztah i tam, kde slova už nestačí.

Péče o blízkého s Alzheimerovou chorobou není jen o praktičnosti. Zasahuje do emocí všech členů rodiny. Děti cítí zmatek a smutek, dospělí bojují s vyčerpáním, se strachem z budoucnosti, ale i s láskou či morální povinností. Je důležité si připustit, že péče není selhání, ale forma odvahy. A že plánování, ať už právní, zdravotní i lidské, není rezignací, ale projevem úcty k životu i důstojnosti nemocného.

 

Generali penzijní společnost se dlouhodobě zaměřuje na to, aby lidé mohli prožít důstojné a zdravé stáří. Proto se stala partnerem vědeckého institutu INDRC, který se věnuje výzkumu lidského mozku s využitím strojového učení a umělé inteligence s cílem pomoci včasně detekovat neurodegenerativní onemocnění, včetně Alzheimerovy choroby. Společným cílem této spolupráce je zvýšit povědomí o prevenci, moderních diagnostických metodách a nových léčebných postupech.

Vyberte kategorii