Vrátit se k běhání po delší pauze může být náročné, ať už vás zastavilo zranění, chladné počasí, nedostatek času nebo prostě jen ztráta motivace. Dobrá zpráva? Začít znovu je vždycky možné. A ne, nemusíte hned uběhnout deset kilometrů. Stačí pár drobných kroků a běh se může znovu stát součástí vaší rutiny.
Může se stát, že když se rozhodnete vrátit k běhání po delší pauze, máte pocit, že už to není to, co bývalo. Možná jste dřív běhali dlouhé trasy, ale teď se všechno zdá těžší. A to je normální! Není třeba se okamžitě vrátit k původnímu tempu, ale spíše najít si nový způsob, jak se k běhu vrátit.
Začněte klidně s krátkými úseky běhu, které budete střídat s chůzí. Je důležité naslouchat svému tělu a být trpěliví. Nejdůležitější je si uvědomit, že návrat k běhu je individuální cesta a není potřeba srovnávat se s minulými výkony.
Nemusíte běhat každý den. Na začátek úplně stačí dvakrát nebo třikrát týdně. Hlavní není počet kilometrů ani tempo, ale to, že si z běhání uděláte zvyk. Zapište si ho klidně do diáře nebo do mobilu. Když s tím budete počítat předem, je mnohem větší šance, že opravdu vyběhnete.
Možná jste dřív zvládali běhat rychleji, dál nebo klidně několikrát týdně bez větší námahy. A teď vás trochu láká porovnávat se s tím, jak jste na tom byli před pauzou. Je úplně normální, že na začátku nebudete běhat tak jako vaše staré já. Neřešte, jak to šlo kdysi, ani co dělají ostatní. Důležité je jen to, jak se při běhu cítíte právě teď.
Místo sledování času nebo kilometrů zkuste takzvané „konverzační tempo“. Představte si, že běžíte s kamarádem. Pokud při tom zvládnete mluvit bez toho, aniž byste lapali po dechu, běžíte ideálním tempem. Tělo pracuje, ale zbytečně se nepřetěžuje.
Staré běžecké boty už možná nejsou tím, co vaše nohy potřebují. Můžou mít prošlapanou podrážku a nepadnou už tak, jak by měly. Kvalitní obuv by měla být nejen pohodlná, ale také poskytovat stabilitu, aby chránila vaše nohy při každém kroku. Pokud si nejste jistí, jaké boty vybrat, nebojte se zajít do běžecké speciálky, kde vám rádi pomohou najít ideální pár přímo pro vás.
Proč vlastně běháte? Možná chcete zlepšit svoji kondici, pročistit hlavu, nebo se cítit lépe. Ať už máte jakýkoliv důvod, hlavní je, že běhání vás musí bavit.
Motivace může přijít i z různých drobností, které vás nakopnou. Ať už je to playlist s oblíbenými písničkami, běžecká aplikace, nový sportovní outfit nebo kamarád, který vás při běhu podpoří. Cokoliv, co vám přidá energii a zlepší pocit z pohybu, se hodí.
Zkuste si stanovit jednoduché výzvy, které vás povzbudí, a ne přehnané cíle, které by vás odradily. Třeba „vyběhnu alespoň jednou týdně“, „získám nový odznak v aplikaci“, „zvládnu běžet 10 minut v kuse bez zastavení“. Cíle nemusí být velké, ale hlavně vám musí dávát smysl.
Existuje mnoho způsobů, jak se po běhu zregenerovat. Zkuste si dopřát masáže nebo pěnové válce, které pomohou uvolnit napětí ve svalech. Aktivní regenerace, jako je klidná procházka nebo jemný strečink, zlepší prokrvení a podpoří zotavení. Důležitá je také vyvážená strava a dodržování pitného režimu.
Pamatujte, že odpočinek je stejně důležitý jako samotný trénink. Když si dopřejete dostatek spánku a času na zotavení, načerpáte novou energii a budete mít větší motivaci vyběhnout znovu.
Návrat k běhání může vypadat jako velká výzva, ale s každým během jste zase o něco silnější. Buďte trpěliví, naslouchejte svému tělu a mějte radost z každého kilometru!
Přečtěte si:
15 tipů pro zachování motivace po běžeckém závodě
Co jíst před běháním, během něj a po něm
Existuje takzvaná familiární (dědičná) forma Alzheimerovy nemoci, která je sice vzácná, protože tvoří méně než jedno procento případů, ale u ní hraje genetika hlavní roli. V takových rodinách se nemoc často objevuje velmi brzy, klidně už po čtyřicítce, a dědičnost je zde dominantním faktorem. V těchto specifických případech tedy genetiku rozhodně nelze zlehčovat. Nejde o to, že by tito lidé žili „špatně“. Jejich mozek má v sobě zapsaný kód, který nemoc spustí bez ohledu na počet uběhnutých kilometrů nebo snězené zeleniny.
U naprosté většiny pacientů, kdy mluvíme o takzvané pozdní formě, je ale situace mnohem složitější. Tady už genetika není osudem, ale spíše jedním z mnoha hráčů. Mozek totiž není izolovaný ostrov, který si žije sám pro sebe. Je to orgán extrémně závislý na tom, v jakém stavu je zbytek těla, jak nám funguje srdce, v jaké kondici jsou cévy a jak běží náš metabolismus.
Pokud mozek není dobře zásobován krví kvůli poškozeným cévám nebo pokud tělo bojuje s chronickým zánětem z nadváhy, riziko demence prudce stoupá.
„Zdravý životní styl“ může často znít jako prázdná fráze z časopisu. Pokud ho ale rozložíme na konkrétní faktory, uvidíme jasné medicínské souvislosti.
Mozek je mimořádně náročný na přísun kyslíku a živin, které mu dodává hustá síť drobných cév. Pokud trpíme dlouhodobě neléčeným vysokým krevním tlakem, tyto cévy se poškozují, tuhnou a zužují se. Výsledkem je, že mozek začíná „hladovět“.
Vysoká hladina cukru v krvi a inzulínová rezistence neznamenají problém jen pro slinivku, ale představují obrovskou zátěž i pro nervovou tkáň. Diabetes je proto v odborných studiích uváděn jako jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů a jeho včasná léčba a dobrá kompenzace jsou důležité i z pohledu ochrany mozku.
Mozek není oddělený od našich emocí. Psychický stav a duševní pohoda souvisí s ochranou některých oblastí mozku. Dlouhodobý stres a deprese patří mezi faktory, které jsou spojované s vyšším rizikem demence.
Člověk je sociální bytost a náš mozek potřebuje ke svému fungování interakci. Pokud zůstáváme delší dobu v izolaci, mozek přichází o přirozený trénink, který mu kontakt s lidmi poskytuje. Osamělost je dnes prokazatelným rizikovým faktorem, který urychluje nástup demence.
Existují vlivy, které mozek poškozují zcela přímo. Mezi ty nejvýznamnější patří nadměrná konzumace alkoholu a kouření. Dále je to také vliv prostředí, konkrétně znečištění ovzduší a dlouhodobé vystavování se škodlivinám.
Co si ohlídat?
Genetika a životní styl nejsou soupeři, ale partneři. Geny mohou nastavit určitou míru zranitelnosti. To, zda se promění v nemoc, ale z velké části ovlivňuje náš zdravotní stav a prostředí, ve kterém žijeme.
U někoho může být dědičnost tak silná, že ji životní styl pouze mírně zpomalí. U většiny lidí je to ale naopak. Právě souhra ovlivnitelných faktorů rozhodne o tom, jestli se nemoc projeví v sedmdesáti, v devadesáti, nebo vůbec.
Generali penzijní společnost si uvědomuje závažnost neurodegenerativního onemocnění. Proto se aktivně zapojuje do šíření osvěty a podpory prevence a výzkumu Alzheimerovy choroby v rámci iniciativy #SpoluProtiAlzheimeru.
Rodinná zátěž neznamená automatický rozsudek. Vnímejte rodinnou anamnézu jako důležitou informaci, která vám říká, že váš mozek může být citlivější, proto o něj budete pečovat o to víc. Stejně tak je fér přiznat, že ani ten nejzdravější životní styl není stoprocentní zárukou. Je to ale nejlepší investice do sebe a našeho zdraví, kterou můžeme udělat.
Důležité je neignorovat první signály. Pokud si všimnete nápadných výpadků paměti, zhoršené orientace nebo změn v chování, neodkládejte vyšetření s tím, že je to jen věk.
Přečtěte si
Alzheimerova nemoc a první elektronický test paměti v Česku