Ať už se chystáme na výlet autem, na kole, motorkou nebo jen tak na túru, měli bychom myslet nejen na bezpečnost sebe samých, ale i dalších účastníků provozu. Ta nejzásadnější doporučení jsme si pro vás připravili v následujícím článku.
U řízení automobilu, snad více než kde jinde, platí zákaz užívání návykových látek a léků, které omezují pozornost a celkově aktivitu řidiče. Řízení, které je opravdu náročnou činností, by měla být vždy věnována maximální pozornost.
Že kapka alkoholu nemůže uškodit? Právě naopak. Již při troše alkoholu ztrácí řidič pozornost a správný odhad a většinou se uchyluje k mnohem většímu riskování. Velmi jednoduše tak může být nebezpečný nejen sám sobě, ale také ostatním účastníkům provozu.
Podobně jako návykovým látkám bychom se měli vyhnout také manipulaci s mobilním telefonem a kouření. Ruce by totiž měly být vždy jen tam, kde mají být – na volantu. Podobné aktivity si nechme raději na jindy, jakmile stojíme a neúčastníme se provozu.
Měli bychom také myslet na náš zdravotní stav? Pochopitelně! Za volant bychom tak měli jít jen v případě, kdy se na to opravdu cítíme. Nejedná se však pouze o stav těla, ale i mysli. Obě strany nás totiž významně ovlivňují.
Dnes bychom na silnici potkali mnohem více motorkářů, než tomu bylo ještě pár let dozadu, především pak z řady mladých lidí. Těmto mladým lidem však mnohdy chybí stěžejní zkušenosti a více riskují, předvádí se.
Jezdit bychom měli tak, abychom neohrožovali ani sebe, ani ostatní účastníky provozu. To především znamená přiměřenou rychlost a nesnažit se předjíždět za každou cenu. A i když to není přímo řečeno, pozornost bychom měli věnovat i vhodně zvolenému oblečení, které v případě pádu slouží jako ochrana těla. Co však zákon přímo nařizuje, to je využití ochranné helmy se štítem na ochranu očí. Nezapomínejme ani na rukavice, vhodné boty a další doplňky, v případě problému můžou sehrát významnou roli.
Předtím, než vůbec někam vyjedeme, bychom měli zkontrolovat technický stav stroje. S poruchami (případně jinými nedokonalostmi) se do provozu vůbec nepouštějme! Motorkáři se musí mít snad ještě více na pozoru než řidiči automobilů, věnujme tedy pozornost tomu, co se děje okolo nás a snažme se předvídat.
Pro motorkáře jsou asi nejvíce ohrožující křižovatky, pokud se na ní tedy nacházíme, dbejme zvýšené opatrnosti. Dávejme všechny kroky včas najevo (signalizace). Řídit motocykl je také více namáhavou činností, měli bychom tomu tedy přizpůsobit i pauzy na odpočinek a doplňování tekutin.
Podobně jako u automobilů může být i pro motorkáře značným nebezpečím mokrá vozovka. V dešti bychom měli vyjíždět jen v těch nejnutnějších případech.
Někdy se ani tak člověk nepotřebuje někam dostat, jak si spíš psychicky odpočinout a k tomu se ještě i někam dostat. Přesně na tyto případy je kolo ideálním společníkem. Ale i když nejsou cyklisti pro provoz tak nebezpeční jako třeba motorkáři nebo řidiči aut, na některé zásady by se rovněž nemělo zapomínat.
Pokud projíždíme místy, kde se mohou pohybovat i chodci, měli bychom si na ně dát zvýšený pozor. Nejezděme mezi nimi příliš rychle a nevypočítavě – sami totiž netuší, co přesně se nám honí v hlavě a jaký bude náš další „krok“. Při pohybu mezi chodci je také důležité, abychom byli vybaveni zvonkem, který je na nás může dostatečně dopředu upozornit.
S bezpečností jde také ruku v ruce výbava, kterou bychom měli být spolu s kolem vybaveni. Přilbu bychom měli coby cyklisti využívat do 18 let, výrazně však doporučujeme nezapomínat na ni i v případě, kdy jste dospělí. Jednou nám může totiž zachránit život. Kolo by mělo být dále vybaveno vhodným osvětlením, seřízenými brzdami a správně nahuštěnými pneumatikami.
Na kolo bychom také měli, jako i v ostatních případech, sedat za „střízliva“ a v dobrém zdravotním stavu. Pokud jedeme po silnici ve větší skupině, měli bychom jezdit za sebou, určitě ne vedle sebe, ohrožujeme tak ostatní účastníky dopravy. Děti do 10 let se mohou účastnit provozu pouze v doprovodu osoby starší 15 let.
Chůze je nejběžnější činností člověka, proto bychom ji určitě neměli opomenout. I jako chodci musíme dodržovat určité zásady, díky kterým pro nás bude pohyb na silnici bezpečnější.
Například při snížené viditelnosti máme coby chodci mimo obec povinnost nosit reflexní prvky, výběr prvků je pak zcela na nás. Porušení může být trestáno pokutou až do výše 2000 Kč.
Základním pravidlem by však mělo být koukat všude okolo a dávat situacím okolo nás dostatečnou pozornost. Silnice bychom neměli překračovat mimo vyznačená místa (jen po přechodech). Rovněž bychom se měli snažit o využívání chodníků, pokud je to možné. Obecně platí, že pokud nemáme chodník k dispozici, měli bychom chodit na levé straně vozovky.
Na první pohled se může zdát, že pravidel je nekonečná řada. Většinou se však jedná o naprosté základy, na které bychom nikdo neměli zapomínat. Díky jejich dodržování bude pohyb na silnici pro všechny zúčastněné strany bezpečnější. A o bezpečnost by zde mělo jít především!
Přečtěte si:
Pojištění na skútr nebo moped: kompletní průvodce
Jaké rozestupy dodržovat, aby nedošlo k nehodě?
Jaké zásady dodržet, aby byla jízda vždy bezpečná pro všechny?
Když se zamyslíme nad tím, jak jsme se ještě zcela nedávno mohli přepravovat po městě, víme, že v podstatě existovaly jen dvě možnosti: autem či veřejnou dopravou. Dnes je nabídka mnohem širší. Elektrokola, sdílené dopravní prostředky nebo elektromobily postupně mění způsob, jakým se po městech pohybujeme.
Proměňuje se i náš pohled na mobilitu. Zatímco futuristé na počátku 20. století oslavovali automobil jako symbol pokroku, dnes se stále více diskutuje o tom, jak dopravu učinit udržitelnější, tišší a šetrnější k životnímu prostředí.
Změny se nikdy nedějí přes noc, zvláště pokud se týkají hluboce zakořeněných sociálních návyků. Proto je auto stále velmi běžný dopravní prostředek: podle studie Ipsos 87 % Evropanů vlastní vůz a 84 % jej používá každý den.
Avšak jiná data naznačují, že se něco mění ve způsobu, jakým lidé přistupují k mobilitě, s rostoucím zájmem o možnosti využití elektřiny.
Podle údajů ACEA (Evropské asociace výrobců automobilů) v roce 2025 představovaly bateriové elektromobily 17,4 % podílu na trhu v Evropské unii oproti 13,6 % v předchozím roce. Hybridní elektromobily získaly 34,5 % trhu a staly se tak jasným favoritem v zemích EU. Naopak kombinovaný podíl vozidel výhradně s benzinovým nebo naftovým motorem klesl na 35,5 % ze 45,2 % v roce 2024.
K tomu můžeme přidat stále rozsáhlejší používání jízdních kol, zejména elektrokol, která se opět stávají populárními: dnes vlastní kolo každý pátý Evropan, 42 % uživatelů uvádí, že své elektrokolo používá častěji než před pěti lety, a 32 % plánuje jej v budoucnu používat ještě více.
Není proto divu, že se tento posun v pojímání mobility projevuje obzvláště u mladších generací.
Výzkum z Evropské unie potvrzuje, že lidé ve věku 18 - 34 let volí stále častěji „přístupnější“ možnosti mobility. V této věkové skupině využívá 72 % osob veřejnou dopravu a 50 % jezdí tradičním bicyklem.
Přestože automobil zůstává důležitým dopravním prostředkem, mladí dospělí častěji zvažují i jeho finanční náročnost. Podle americké centrální banky jsou lidé v této věkové skupině více zadluženi než předchozí generace, takže je nezbytné snižovat výdaje tak, aby to mělo dopad i na dopravní řešení.
Experti upozorňují, že ačkoliv jsou elektromobily stále dostupnější a roste počet modelů, které lze pořídit za méně než 30 000 Eur, kupní cena nadále zpomaluje jejich pořizování spotřebiteli. Proto se klíčovým nástrojem pro urychlení růstu tohoto trhu mohou stát takové výhody, jako jsou daňové úlevy a nákupní pobídky.
Proč se tedy mladší generace stále více přiklánějí k udržitelným formám dopravy než generace předchozí?
Jedním z klíčových cílů je, aby do roku 2030 jezdilo po evropských silnicích nejméně 30 milionů automobilů s nulovými emisemi. A výhled do roku 2050 počítá s tím, že téměř všechna auta budou udržitelná a budou produkovat nulové emise.
Tato transformace vyžaduje vytvoření systému mobility a dopravy, který bude nejen ekologičtější a méně škodlivý pro životní prostředí, ale i více inovativní a digitální. V této souvislosti se změna může týkat i pojišťovacích modelů souvisejících s mobilitou, které mohou tento nový kulturní přístup přizpůsobit potřebám lidí.
Česká republika zatím postupuje směrem k udržitelnější dopravě pomaleji než některé západoevropské země. Obecně platí, že navzdory socioekonomickému a technologickému vývoji, ke kterému v zemi došlo za několik posledních desetiletí, nedošlo v českém systému mobility k žádným zvlášť významným strukturálním změnám. Mobilita se stále spoléhá především na individuální dopravu vozem a vozidla jsou nadále z valné části poháněna fosilními palivy.
Není proto divu, že podle Evropské agentury pro životní prostředí má Česká republika jeden z nejstarších vozových parků v Evropě s průměrným stářím vozidel 16 let. To je doprovázeno jedním z nejnižších podílů automobilů na alternativní paliva. Otázky týkající se paliv nabývají na významu zejména s ohledem na to, že ceny nadále rostou v důsledku geopolitického napětí na Blízkém východě.
Přestože ceny paliv vzrostly, bateriové elektromobily tvořily v polovině roku 2025 pouze 0,6 % osobních automobilů z celkového počtu 6,7 milionů vozidel v České republice. Plug-in hybridní elektromobily představovaly pouze 0,4 % celého vozového parku.
Česká republika má v současné době asi 6 200 veřejných nabíjecích stanic, což ji řadí na 14. místo v Evropské unii co do počtu nabíjecích stanic.
Rozvoj elektromobility podporují také veřejné programy. V letech 2022–2023 byl spuštěn program Ekomobilita pro obce, který pomáhá financovat nákup elektromobilů, vozidel na vodíkový pohon a neveřejných dobíjecích stanic. Díky této iniciativě již byla poskytnuta podpora na zakoupení více než 1 500 vozidel. Na program navázala další výzva pro veřejný sektor, která rozšířila podporu také na nákladní elektrokola.
Dotace jsou k dispozici i pro neveřejné nabíjecí stanice v domácnostech a bytových domech. Díky těmto programům financování zaznamenala Česká republika během prvních čtyř měsíců roku 2025 výrazný nárůst registrací elektromobilů.
Další rozvoj udržitelné dopravy má podpořit také Modernizační fond, který bude fungovat minimálně do roku 2030. Peníze z něj směřují například do ekologičtější městské dopravy, vlaků s alternativním pohonem nebo do výstavby potřebné dobíjecí a plnicí infrastruktury.
Pozornost nebude zaměřena pouze na městské oblasti, ale více i na venkov. Byl zřízen fond na podporu odlehlých oblastí, které jsou znevýhodněné omezenými službami veřejné dopravy a jsou ohrožené rostoucími náklady na vytápění a dopravu. V těchto oblastech, kde se mobilita řeší častějším používáním automobilů, podporuje fond zavedení elektrických vozidel v rámci veřejné dopravy a také řešení sdílené mobility a cyklistiku.
Zvláštní pozornost je věnována i železnicím. Byly vypracovány plány na vysokorychlostní železniční tratě, které výrazně zkrátí cestovní dobu a zpřístupní rychlou železniční dopravu minimálně 75 % české populace. Očekává se rovněž, že tato zlepšení přesunou značný podíl nákladní dopravy ze silnic na železnici.
Rozvoj udržitelnější dopravy podporují také legislativní změny. Díky nim roste podíl obnovitelných zdrojů energie a vedle tradičních biopaliv se stále více prosazují jejich pokročilejší varianty vyráběné z biomasy a odpadu. Česká doprava tak postupně prochází proměnou směrem k ekologičtějším řešením.
Přečtěte si také:
Jak snížit osobní uhlíkovou stopu
Podcast Stačí málo: „Lidé se bojí nových technologií, protože nevědí, co udělají.“
Jak automobily přispívají ke změně klimatu (a tipy, jak snížit emise)