Doba na přečtení článku jsou 4 minuty

Přínos cvičení v chladném počasí: Posílení zdraví v zimních měsících

Chladné měsíce často přinášejí útulné večery a pokušení zůstat doma, ale právě pohyb venku a zejména běh v chladných měsících může být klíčem k posílení vašeho zdraví v mnoha ohledech. Cvičení v chladném počasí nabízí nespočet výhod, které v chladnějším období zlepšují vaši celkovou pohodu.

Zimní sporty a celkové cvičení v chladných podmínkách je forma fyzické aktivity, která zahrnuje různé druhy cvičení a sportovních aktivit přizpůsobených tomuto ročnímu období. 

Většina lidí, kteří v zimě sportují, hledají způsoby, jak si udržet nebo zlepšit svou fyzickou kondici a zdraví, i když je venku chladněji. Mezi příklady typicky zimních sportů patří lyžování, bruslení, lední hokej, snowboarding, zimní turistika a běh.

Kromě cvičení venku se mnoho lidí v zimních měsících rozhoduje pro cvičení uvnitř, například cvičení v posilovně, jízdu na kole v hale, plavání v krytých bazénech nebo různé skupinové fitness programy. Tyto aktivity nám umožňují udržet si fyzickou kondici, i když venku nejsou ideální podmínky.

Zimní sporty urychlují spalování kalorií

Fyzická aktivita v chladném počasí přináší více výhod, než se na první pohled zdá. Chlad výrazně ovlivňuje proces spalování kalorií při fyzické aktivitě. Teplotní podmínky prostředí spolu s reakcemi organismu na chlad ovlivňují energetický výdej, a tedy i způsob, jakým tělo během cvičení spaluje kalorie.

Při cvičení a běhu v chladu se zvyšuje energetický výdej. Fyzická aktivita vyžaduje od těla větší úsilí k udržení optimální tělesné teploty. Svalová aktivita při cvičení vytváří teplo a stimuluje metabolismus, což zvyšuje kalorický výdej.

Cvičení v zimě může být náročnější, ale má pozitivní vliv na spalování kalorií. S odpovídající přípravou a vhodným oblečením můžete tedy efektivně využít potenciál zimních měsíců k dosažení svých cílů v oblasti kondice i spalování kalorií.

Cvičení a běh venku má vliv na kardiovaskulární systém

Cvičení venku má významný vliv na kardiovaskulární systém. Venkovní aktivity, jako je běh, jízda na kole, chůze nebo jiné sportovní aktivity, mají pozitivní vliv na kardiovaskulární kondici.

Při těchto aktivitách dochází ke zvýšenému průtoku krve do svalů a ke zvýšenému prokrvení. Pravidelným cvičením se posiluje srdeční sval a zvyšuje se jeho účinnost při čerpání krve. 

Venkovní prostředí poskytuje rozmanitější terény a povrchy, což stimuluje různé svalové skupiny a podporuje jejich komplexní využití. To napomáhá rozvoji vytrvalosti a zlepšuje funkci cévního systému. 

Jak sporty v zimních měsících zmírňují stres

Stres se v našem těle často projevuje v podobě napětí a úzkosti. Cvičení je vynikajícím způsobem, jak toto napětí uvolnit, a to nejen fyzicky, ale i psychicky. V zimních měsících se může zdát lákavé zůstat doma pod dekou, ale pravidelné cvičení produkuje endorfiny a hormony štěstí, které zlepšují náladu a snižují hladinu stresu. Mnoho lidí se v zimních měsících bojí cvičit venku kvůli nižším teplotám. Cvičení venku je však skvělou volbou. V zimních měsících totiž naše tělo trpí nedostatkem denního světla a slunečních paprsků, které pomáhají zlepšovat náladu nebo nastavují náš cirkadiánní rytmus. Proto bychom to v zimě měli nahrazovat alespoň cvičením.

Sporty v chladném počasí zvyšují odolnost a vytrvalost organismu.

Osvěžující chlad povzbuzuje tělo k adaptaci a vytrvalosti, čímž podporuje větší odolnost a vitalitu. Při cvičení v chladnějším počasí se tělo učí optimálně fungovat navzdory výzvám prostředí, což v konečném důsledku zlepšuje jeho celkovou fyzickou výkonnost.

Tipy pro sporty v chladném počasí

1. Běh

2. Cyklistika

3. Lyžování

4. Alpské lyžování

5. Běh na lyžích

6. Skialpinismus

7. Snowboarding

8. Bruslení

9. Hokej

10. Horská turistika

11. Nordic walking

Cvičení v chladném počasí není jen o tom, že zůstanete aktivní. Je to vstupní brána k mnoha zdravotním přínosům. Využití nižších teplot k fyzické aktivitě nepřispívá jen k dosažení cílů v oblasti kondice a kalorií, ale stává se komplexním přístupem ke zdraví. Tím, že v mrazivém zimním vzduchu budete pro své tělo představovat výzvu, můžete dosáhnout silnější a odolnější verze sebe samého.

05.06.2025

Alzheimer mění vztahy. Jak se zachovat eticky?

Péče o člověka s Alzheimerem často začíná nenápadně. Možná se vám poprvé něco nezdá, když blízký začne zapomínat, co říkal před chvílí. Postupně se ale drobné epizody mění v neustálou nejistotu, ztrátu orientace, změny chování, někdy i agresi.

Lidé, kteří se rozhodnou pečovat doma o svoji blízkou osobu, se ocitají v roli ošetřovatele, psychologa, navigátora a občas i vyjednavače. Děti se mění v rodiče svých rodičů. Přestože svou roli přijali z lásky anebo si v minulosti s dotyčným prožili trauma, často čelí hlubokému vyčerpání, nedostatku podpory a pochybnostem, jestli to zvládají „dost dobře“.

Etické otázky pak přicházejí nečekaně. Mám mu ještě dovolit řídit auto? Jak moc ho mohu kontrolovat, aniž bych narušila jeho důstojnost? Kdo má rozhodovat o léčbě, když sám nechce nebo nemůže?

Od zapomínání k závislosti

Alzheimerova choroba se obvykle dělí do tří hlavních stádií. V rané fázi se objevuje zapomínání, nejistota v prostoru, ztráta zájmu o složitější úkoly. Člověk je ještě většinou soběstačný, ale uvědomuje si změny a může pociťovat úzkost nebo frustraci.

Ve středním stádiu dochází k výraznějšímu narušení paměti, přibývá bloudění, změny chování, někdy paranoia nebo agrese. V této fázi je už potřeba každodenní pomoc. Pokročilé stádium znamená úplnou závislost. Za nemocného je už potřeba rozhodovat třeba o umělé výživě nebo hospitalizaci.

 

Pět kroků pro pečující

  1. Získejte informace: Seznamte se s průběhem nemoci.
  2. Plánujte dopředu: Zajistěte právní a finanční záležitosti.
  3. Vytvořte rutinu: Pomáhá stabilizovat denní režim.
  4. Hledejte podporu: Využijte podpůrné skupiny a služby.
  5. Pečujte o sebe: Nezapomínejte na vlastní zdraví a odpočinek.

Co řeší každý pečující

Jednou z prvních výzev je samotné sdělení diagnózy. Řada pacientů si změny uvědomuje, ale slyšet nahlas „máte demenci“ je devastující. Mnozí odborníci proto dnes volí jemnější slovník a mluví například o neurokognitivní poruše. Ať už ale použijete jakýkoli výraz, vždy je důležité pacienta informovat a být konkrétní, citlivý či dát prostor pro otázky. A dát prostor i tichu.

Druhá zásadní oblast se týká rovnováhy. Kdy je ještě v pořádku nechat člověka rozhodovat sám a kdy už hrozí reálné nebezpečí? Typickým příkladem je řízení auta. Někteří lidé s mírnou demencí jsou schopní řídit bezpečně, jiní už ne. Namísto zákazů odborníci doporučují dohodnout si předem, jaké signály povedou k ukončení řízení. Stejné dilema nastává i u správy financí, chození ven bez doprovodu nebo rozhodování o vlastní léčbě.

Třetí téma, které vstupuje do hry velmi záhy, je informovaný souhlas. Ve chvíli, kdy nemoc postupuje, se snižuje schopnost pacienta chápat složité informace a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Nikdo to nechce řešit dopředu. Ale právě tehdy, kdy je nemocný ještě při smyslech, je čas rozhodnout, kdo za něj bude mluvit, až to sám nezvládne. Kromě plné moci je vhodné sepsat si dopředu, jak mají příbuzní postupovat v případě pokročilého stádia. Například, kdy má smysl nemocného převézt do nemocnice nebo jestli podávat umělou výživu sondou.

Do péče vstupují i moderní technologie. Chytré hodinky, domácí senzory, kamery, automatické připomínky léků. To vše může být pomocníkem. Ale jen tehdy, když je pacientovi vysvětleno, co která technologie sleduje a proč. Každý má právo vědět, co se s ním děje, i když má demenci.

Generali penzijní společnost

Jak to vysvětlit dětem

Děti vnímají změny velmi citlivě, i když jim dospělí nic neřeknou. Pokud dítě vyrůstá v domácnosti, kde se jeden z prarodičů chová „divně“, začne si brzy klást otázky. Malému dítěti můžeme říct, že babička má nemoc, kvůli které občas zapomíná nebo říká zvláštní věci. Důležité je ujistit ho, že za to nikdo nemůže a že ho babička má pořád ráda, i když už si třeba nepamatuje jeho jméno.

U starších dětí je vhodné vysvětlit i biologii, že mozek je jako mapa, kde některé cesty zhasly. Dospívající lze zapojit i prakticky. Třeba pomáhat s péčí, prohlížet staré fotografie, tvořit playlist oblíbených písní nemocného. Společný čas pomáhá udržet vztah i tam, kde slova už nestačí.

Péče o blízkého s Alzheimerovou chorobou není jen o praktičnosti. Zasahuje do emocí všech členů rodiny. Děti cítí zmatek a smutek, dospělí bojují s vyčerpáním, se strachem z budoucnosti, ale i s láskou či morální povinností. Je důležité si připustit, že péče není selhání, ale forma odvahy. A že plánování, ať už právní, zdravotní i lidské, není rezignací, ale projevem úcty k životu i důstojnosti nemocného.

 

Generali penzijní společnost se dlouhodobě zaměřuje na to, aby lidé mohli prožít důstojné a zdravé stáří. Proto se stala partnerem vědeckého institutu INDRC, který se věnuje výzkumu lidského mozku s využitím strojového učení a umělé inteligence s cílem pomoci včasně detekovat neurodegenerativní onemocnění, včetně Alzheimerovy choroby. Společným cílem této spolupráce je zvýšit povědomí o prevenci, moderních diagnostických metodách a nových léčebných postupech.

Vyberte kategorii