Turistika v chladném počasí je vynikajícím způsobem, jak prozkoumat přírodu a vychutnat si krásy chladné krajiny. Vyžaduje však speciální vybavení, které zajistí pohodlí a bezpečnost. Co správná výbava zahrnuje, jak ji vybrat a jak se na turistiku v tomto ročním období oblékat?
Správná technika vrstvení je zásadní pro pohodlný přechod mezi různými teplotními podmínkami. Existují tři základní vrstvy, které slouží k udržení teploty při objevování přírody v chladném počasí. Pojďme se společně podívat na to, jak vrstvit oblečení, aby nám při turistice nebyla zima.
První vrstva: funkční tričko nebo termoprádlo. První vrstva by měla být elastická, rychleschnoucí a příjemná na dotek. Ideální je funkční tričko nebo termoprádlo. Tato vrstva je navržena tak, aby odváděla pot od těla, udržovala teplo a minimalizovala vlhkost.
Druhá vrstva: druhá vrstva je hřejivá a izolační. Pro tuto vrstvu jsou vhodné materiály, jako jsou fleecové mikiny nebo izolační bundy, které zachycují teplo a jsou lehké na nošení.
Třetí vrstva: vnější plášť, který je nepromokavý a prodyšný. Klíčové je vybrat správnou bundu, která chrání před větrem a srážkami.
Při výběru materiálů se dává přednost těm, které zachycují teplo a jsou lehké na nošení. Umělá vlákna jako je polyester, jsou skvělou volbou, protože udržují teplo i za mokra. Dalším vhodným materiálem je fleece nebo mikrofleece, který výborně izoluje a chrání před větrem a vlhkostí.
Bunda je základem pro turistiku v chladném počasí. Jak si z tolika možností vybrat tu správnou bundu, která nás ochrání před větrem a srážkami?
První vlastností, kterou by měla bunda vhodná do chladného počasí mít, je termoregulace. Termoregulační bunda dokáže dýchat, odvádět přebytečné teplo a vlhkost. Taková bunda nevytváří takzvaný "igelitový efekt", ale přirozeně zadržuje teplo. Další vlastností je nepromokavost. V případě chladného počasí je v přírodě přirozená vlhkost, při turistice se také může vyskytnout lehký déšť. Je proto důležité, aby bunda byla nepromokavá. Měla by být také větruvzdorná. Tuto funkci plní bundy vyrobené z materiálů, jako jsou pevně tkané materiály, softshelly a membrány.
Jaký spodní díl zvolit pro turistiku v zimním období? Existuje mnoho možností. Jednou z nich je kombinace lehkých legín s nepromokavými kalhotami. Dále to mohou být lyžařské kalhoty, které jsou speciálně zateplené a také nepromokavé. V sušším období v chladnějších měsících postačí zateplené legíny s návleky. Důležitá je však vždy nepromokavost.
Obuv je úplným základem při turistice. Při designu je třeba dbát především na funkčnost. Jaké jsou vhodné turistické boty a co by měly obsahovat? Turistické boty by měly být nepromokavé s dobrou přilnavostí a tepelnou izolací. Materiál by měl být přizpůsoben pro pohodlný pohyb v chladném terénu. Nezbytným prvkem je kvalitní a pevná podrážka, nejlépe z materiálu Vibram Titus. Tento materiál zvládne i náročné túry v horském terénu. Zbytek boty by měl být vyroben z nepromokavého materiálu. Ideální je kůže v kombinaci se semišem s membránou Gore-Tex. Tento materiál je odolný a poskytuje ochranu před přírodními živly.
Jak zajistit, aby se nám nohy nepotily, aby mohly dýchat a zároveň zůstaly v teple?
Pro turistiku v zimě nejsou vhodné bavlněné ponožky. Naopak ideální jsou merino ponožky, které udržují teplo a odvádějí vlhkost. Vhodné jsou také termoponožky, které jsou speciálně navrženy tak, aby odváděly pot od nohy.
Výběr správných rukavic je také důležitý. Měly by být odolné vůči vlhkosti a zároveň chránit před chladem.
Při nákupu vybavení je klíčová kvalita. Investice do vyšší kvality znamená větší odolnost vůči nepříznivým podmínkám, a zároveň zpravidla takové oblečení déle vydrží. Funkčnost výstroje, jako je prodyšnost a schopnost odvádět vlhkost, by měla být také nejvyšší prioritou.
Hodně tepla nám uniká i hlavou. Abychom si toto teplo udrželi a nebyla nám zima, musíme při túrách v chladném počasí nosit čepici nebo jinou ochranu hlavy. Vhodné jsou také čelenky, nebo šátky z lehkého materiálu, který neškrábe a zakrývá uši.
Aneb, co nesmíte zapomenout na túry v chladném počasí?
Turistické brýle jsou důležitou součástí turistické výbavy z několika důvodů:
Viditelnost, kterou poskytují turistické brýle, a jejich schopnost chránit oči před škodlivými vlivy prostředí, z nich činí důležitou součást vybavení pro bezpečnou a příjemnou turistiku v chladném počasí.
Všichni dobře víme, že v zimných měsících se stmívá o několik hodin dříve než v létě. Proto je čelovka nedílnou součástí turistického vybavení. Poskytuje praktické osvětlení při horských výstupech nebo v omezených světelných podmínkách. Čelovka umožňuje turistům bezpečnější a pohodlnější pohyb na stezkách, v lesích nebo v jeskyních. Je nepostradatelná při aktivitách v noci nebo za zhoršených světelných podmínek v horách v zimě. Zajišťuje dostatečnou viditelnost, která je zásadní nejen pro orientaci, ale i pro bezpečnost.
Jednou z dalších výhod čelovky je její všestrannost. Lze ji použít nejen k osvětlení cesty, ale i k dalším praktickým účelům, například k opravě vybavení. Její praktická hodnota a schopnost přispívat k bezpečnosti a pohodlí činí z čelovky nezbytný doplněk turistické výbavy.
Náhradní oblečení
Nápoje (teplý čaj, kakao)
Jídlo (svačina, snack nebo čokoláda)
Lékárnička
Zapalovač, zápalky
Posilte své zdraví turistikou v chladném počasí a vydejte se za poznáním do přírody. Turistika v Česku navíc nabízí širokou škálu krásných a rozmanitých lokalit, kde můžete objevovat krásnou přírodu a zažít skutečné dobrodružství.
Paměť občas zradí každého. Člověk vejde do spíže a neví proč. Nemůže si vybavit jméno známého. Hledá brýle, které má na hlavě. Samo o sobě to ještě nemusí znamenat Alzheimerovu chorobu. Podle praktické lékařky a geriatričky Astrid Matějkové je ale důležité sledovat změnu v čase. Zpozornět bychom měli hlavně tehdy, když se potíže opakují, zhoršují nebo začínají zasahovat do běžného života.
Mnoho lidí bere praktického lékaře jako místo, kam se volá hlavně kvůli eReceptu nebo akutnímu problému. Praktický lékař se ale dlouhodobě stará také o pacienty s chronickými onemocněními, sleduje jejich zdravotní stav, léčbu i celkové fungování. A právě u paměti je právě pravidelný kontakt velkou výhodou. Praktik a často i zdravotní sestra pacienta znají dlouhodobě. Vidí, že chodí na jiné termíny, plete si léky, volá jinak než dřív nebo se chová nezvykle.
Právě kontinuita péče může být první záchytný bod. Nejde jen o jedno vyšetření, ale o znalost člověka. Když lékař ví, jak pacient běžně fungoval, snáz si všimne, že se něco změnilo.

Podezření často nepřijde od samotného pacienta, ale od rodiny. Blízcí si všimnou, že ten druhý už není stejný jako dřív. Důležité je takové změny neodbýt větou, že „v tomhle věku je to normální“.
Zároveň je dobré rozlišit náhlé a pozvolné zhoršení. Pokud se paměť zhorší rychle, nemusí jít o demenci. Příčinou může být akutní nemoc, vyčerpání nebo nový lék. Lékařka Matějková upozorňuje třeba na některé léky na spaní, úzkost nebo močový měchýř, které mohou paměť zhoršit. Proto má smysl řešit změnu s lékařem a podívat se na celý zdravotní stav.
U pomalého zhoršování je zase důležité nečekat, až bude situace neúnosná. Člověk s počínající demencí může potíže maskovat. Na otázky odpovídá přesvědčivě, někdy si i sám myslí, že je všechno v pořádku. Rodina přitom doma vidí něco jiného.
Kdo o pacienta pečuje
Pro rodinu bývá těžké dostat blízkého k doktorovi, zvlášť když si sám problém nepřipouští. Někdy je tak návštěvu ordinace chytré spojit například s problémem se zády. Pomáhá také zavolat do ordinace předem a říct, co se děje. Pokud rodina nechce mluvit před pacientem, protože se bojí konfliktu, dá se to s lékařem dopředu domluvit.
V ordinaci pak nejde o to pacienta nachytat. Citlivě vedené testy paměti mohou ukázat, zda je potřeba další vyšetření. Praktický lékař ale nemusí udělat závěr hned napoprvé. V rušné ordinaci se někdy pacient může hůř soustředit. A proto je lepší test zopakovat v klidnějších podmínkách nebo člověka poslat ke specialistovi, když zdravotní stav pacienta není zcela jasný a potřebuje širší vyšetření.
Když se řeší paměť, je potřeba hledat příčinu. Může jít o Alzheimerovu chorobu, ale také o jiné typy demence nebo jiné zdravotní potíže. „Existují například cévní změny, jiné neurologické příčiny, vliv alkoholu, léky nebo stavy, které mohou být léčitelné,“ vysvětluje Astrid Matějková.
Proto má vyšetření smysl. Nejde jen o potvrzení obavy. Někdy se najde příčina, se kterou se dá něco dělat. A i když se Alzheimerova choroba potvrdí, včasná diagnóza pomůže rodině nastavit péči, komunikaci i další kroky.
Strach je pochopitelný. Někteří lidé se vyšetření vyhýbají, protože se bojí, že přijdou o řidičský průkaz, případně se bojí samotné diagnózy. Jenže čekání většinou nepomůže. Je důležité otevřít téma včas, dokud člověk ještě může mluvit o tom, koho chce mít u rozhodování, pokud se jeho stav v budoucnu zhorší.
Pomoc přitom nejsou jen léky. Důležitý je pohyb, přiměřený trénink mozku, společenský kontakt a denní režim. Mozek potřebuje aktivitu podobně jako tělo. Jde hlavně o to vystoupit ze zavedených rituálů. Například uvařit jídlo podle nového receptu, u pletení trénovat norské vzory, začít chodit na kurz, setkávat se s lidmi nebo trénovat paměť činností, která mu dává smysl.
Velkou úlevou pro rodinu bývá také pochopení, že člověk s demencí některé věci nedělá naschvál. Když se opakovaně ptá, zlobí se nebo nerozumí situaci, není to vzdor. Je to projev nemoci. I to se rodina musí naučit.
Spolu proti Alzheimeru
Strach často pramení z nevědomosti. Proto vznikla iniciativa Spolu proti Alzheimeru, jejímž partnerem je Generali penzijní společnost. Naším cílem je bořit mýty a tabu kolem onemocnění paměti, přinášet srozumitelné informace z ordinací odborníků a ukazovat, že na prevenci není nikdy příliš brzy.
Pokud má člověk podezření u sebe nebo u blízkého, nemusí hned hledat specializované centrum. První krok může být návštěva praktického lékaře. Ideálně takového, který pacienta zná a dokáže posoudit změnu v souvislostech.
Přečtěte si
Jak pečovat o blízké s Alzheimerovou chorobou