Turistika v chladném počasí je vynikajícím způsobem, jak prozkoumat přírodu a vychutnat si krásy chladné krajiny. Vyžaduje však speciální vybavení, které zajistí pohodlí a bezpečnost. Co správná výbava zahrnuje, jak ji vybrat a jak se na turistiku v tomto ročním období oblékat?
Správná technika vrstvení je zásadní pro pohodlný přechod mezi různými teplotními podmínkami. Existují tři základní vrstvy, které slouží k udržení teploty při objevování přírody v chladném počasí. Pojďme se společně podívat na to, jak vrstvit oblečení, aby nám při turistice nebyla zima.
První vrstva: funkční tričko nebo termoprádlo. První vrstva by měla být elastická, rychleschnoucí a příjemná na dotek. Ideální je funkční tričko nebo termoprádlo. Tato vrstva je navržena tak, aby odváděla pot od těla, udržovala teplo a minimalizovala vlhkost.
Druhá vrstva: druhá vrstva je hřejivá a izolační. Pro tuto vrstvu jsou vhodné materiály, jako jsou fleecové mikiny nebo izolační bundy, které zachycují teplo a jsou lehké na nošení.
Třetí vrstva: vnější plášť, který je nepromokavý a prodyšný. Klíčové je vybrat správnou bundu, která chrání před větrem a srážkami.
Při výběru materiálů se dává přednost těm, které zachycují teplo a jsou lehké na nošení. Umělá vlákna jako je polyester, jsou skvělou volbou, protože udržují teplo i za mokra. Dalším vhodným materiálem je fleece nebo mikrofleece, který výborně izoluje a chrání před větrem a vlhkostí.
Bunda je základem pro turistiku v chladném počasí. Jak si z tolika možností vybrat tu správnou bundu, která nás ochrání před větrem a srážkami?
První vlastností, kterou by měla bunda vhodná do chladného počasí mít, je termoregulace. Termoregulační bunda dokáže dýchat, odvádět přebytečné teplo a vlhkost. Taková bunda nevytváří takzvaný "igelitový efekt", ale přirozeně zadržuje teplo. Další vlastností je nepromokavost. V případě chladného počasí je v přírodě přirozená vlhkost, při turistice se také může vyskytnout lehký déšť. Je proto důležité, aby bunda byla nepromokavá. Měla by být také větruvzdorná. Tuto funkci plní bundy vyrobené z materiálů, jako jsou pevně tkané materiály, softshelly a membrány.
Jaký spodní díl zvolit pro turistiku v zimním období? Existuje mnoho možností. Jednou z nich je kombinace lehkých legín s nepromokavými kalhotami. Dále to mohou být lyžařské kalhoty, které jsou speciálně zateplené a také nepromokavé. V sušším období v chladnějších měsících postačí zateplené legíny s návleky. Důležitá je však vždy nepromokavost.
Obuv je úplným základem při turistice. Při designu je třeba dbát především na funkčnost. Jaké jsou vhodné turistické boty a co by měly obsahovat? Turistické boty by měly být nepromokavé s dobrou přilnavostí a tepelnou izolací. Materiál by měl být přizpůsoben pro pohodlný pohyb v chladném terénu. Nezbytným prvkem je kvalitní a pevná podrážka, nejlépe z materiálu Vibram Titus. Tento materiál zvládne i náročné túry v horském terénu. Zbytek boty by měl být vyroben z nepromokavého materiálu. Ideální je kůže v kombinaci se semišem s membránou Gore-Tex. Tento materiál je odolný a poskytuje ochranu před přírodními živly.
Jak zajistit, aby se nám nohy nepotily, aby mohly dýchat a zároveň zůstaly v teple?
Pro turistiku v zimě nejsou vhodné bavlněné ponožky. Naopak ideální jsou merino ponožky, které udržují teplo a odvádějí vlhkost. Vhodné jsou také termoponožky, které jsou speciálně navrženy tak, aby odváděly pot od nohy.
Výběr správných rukavic je také důležitý. Měly by být odolné vůči vlhkosti a zároveň chránit před chladem.
Při nákupu vybavení je klíčová kvalita. Investice do vyšší kvality znamená větší odolnost vůči nepříznivým podmínkám, a zároveň zpravidla takové oblečení déle vydrží. Funkčnost výstroje, jako je prodyšnost a schopnost odvádět vlhkost, by měla být také nejvyšší prioritou.
Hodně tepla nám uniká i hlavou. Abychom si toto teplo udrželi a nebyla nám zima, musíme při túrách v chladném počasí nosit čepici nebo jinou ochranu hlavy. Vhodné jsou také čelenky, nebo šátky z lehkého materiálu, který neškrábe a zakrývá uši.
Aneb, co nesmíte zapomenout na túry v chladném počasí?
Turistické brýle jsou důležitou součástí turistické výbavy z několika důvodů:
Viditelnost, kterou poskytují turistické brýle, a jejich schopnost chránit oči před škodlivými vlivy prostředí, z nich činí důležitou součást vybavení pro bezpečnou a příjemnou turistiku v chladném počasí.
Všichni dobře víme, že v zimných měsících se stmívá o několik hodin dříve než v létě. Proto je čelovka nedílnou součástí turistického vybavení. Poskytuje praktické osvětlení při horských výstupech nebo v omezených světelných podmínkách. Čelovka umožňuje turistům bezpečnější a pohodlnější pohyb na stezkách, v lesích nebo v jeskyních. Je nepostradatelná při aktivitách v noci nebo za zhoršených světelných podmínek v horách v zimě. Zajišťuje dostatečnou viditelnost, která je zásadní nejen pro orientaci, ale i pro bezpečnost.
Jednou z dalších výhod čelovky je její všestrannost. Lze ji použít nejen k osvětlení cesty, ale i k dalším praktickým účelům, například k opravě vybavení. Její praktická hodnota a schopnost přispívat k bezpečnosti a pohodlí činí z čelovky nezbytný doplněk turistické výbavy.
Náhradní oblečení
Nápoje (teplý čaj, kakao)
Jídlo (svačina, snack nebo čokoláda)
Lékárnička
Zapalovač, zápalky
Posilte své zdraví turistikou v chladném počasí a vydejte se za poznáním do přírody. Turistika v Česku navíc nabízí širokou škálu krásných a rozmanitých lokalit, kde můžete objevovat krásnou přírodu a zažít skutečné dobrodružství.
Péče o člověka s Alzheimerem často začíná nenápadně. Možná se vám poprvé něco nezdá, když blízký začne zapomínat, co říkal před chvílí. Postupně se ale drobné epizody mění v neustálou nejistotu, ztrátu orientace, změny chování, někdy i agresi.
Lidé, kteří se rozhodnou pečovat doma o svoji blízkou osobu, se ocitají v roli ošetřovatele, psychologa, navigátora a občas i vyjednavače. Děti se mění v rodiče svých rodičů. Přestože svou roli přijali z lásky anebo si v minulosti s dotyčným prožili trauma, často čelí hlubokému vyčerpání, nedostatku podpory a pochybnostem, jestli to zvládají „dost dobře“.
Etické otázky pak přicházejí nečekaně. Mám mu ještě dovolit řídit auto? Jak moc ho mohu kontrolovat, aniž bych narušila jeho důstojnost? Kdo má rozhodovat o léčbě, když sám nechce nebo nemůže?
Alzheimerova choroba se obvykle dělí do tří hlavních stádií. V rané fázi se objevuje zapomínání, nejistota v prostoru, ztráta zájmu o složitější úkoly. Člověk je ještě většinou soběstačný, ale uvědomuje si změny a může pociťovat úzkost nebo frustraci.
Ve středním stádiu dochází k výraznějšímu narušení paměti, přibývá bloudění, změny chování, někdy paranoia nebo agrese. V této fázi je už potřeba každodenní pomoc. Pokročilé stádium znamená úplnou závislost. Za nemocného je už potřeba rozhodovat třeba o umělé výživě nebo hospitalizaci.
Jednou z prvních výzev je samotné sdělení diagnózy. Řada pacientů si změny uvědomuje, ale slyšet nahlas „máte demenci“ je devastující. Mnozí odborníci proto dnes volí jemnější slovník a mluví například o neurokognitivní poruše. Ať už ale použijete jakýkoli výraz, vždy je důležité pacienta informovat a být konkrétní, citlivý či dát prostor pro otázky. A dát prostor i tichu.
Druhá zásadní oblast se týká rovnováhy. Kdy je ještě v pořádku nechat člověka rozhodovat sám a kdy už hrozí reálné nebezpečí? Typickým příkladem je řízení auta. Někteří lidé s mírnou demencí jsou schopní řídit bezpečně, jiní už ne. Namísto zákazů odborníci doporučují dohodnout si předem, jaké signály povedou k ukončení řízení. Stejné dilema nastává i u správy financí, chození ven bez doprovodu nebo rozhodování o vlastní léčbě.
Třetí téma, které vstupuje do hry velmi záhy, je informovaný souhlas. Ve chvíli, kdy nemoc postupuje, se snižuje schopnost pacienta chápat složité informace a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Nikdo to nechce řešit dopředu. Ale právě tehdy, kdy je nemocný ještě při smyslech, je čas rozhodnout, kdo za něj bude mluvit, až to sám nezvládne. Kromě plné moci je vhodné sepsat si dopředu, jak mají příbuzní postupovat v případě pokročilého stádia. Například, kdy má smysl nemocného převézt do nemocnice nebo jestli podávat umělou výživu sondou.
Do péče vstupují i moderní technologie. Chytré hodinky, domácí senzory, kamery, automatické připomínky léků. To vše může být pomocníkem. Ale jen tehdy, když je pacientovi vysvětleno, co která technologie sleduje a proč. Každý má právo vědět, co se s ním děje, i když má demenci.
Děti vnímají změny velmi citlivě, i když jim dospělí nic neřeknou. Pokud dítě vyrůstá v domácnosti, kde se jeden z prarodičů chová „divně“, začne si brzy klást otázky. Malému dítěti můžeme říct, že babička má nemoc, kvůli které občas zapomíná nebo říká zvláštní věci. Důležité je ujistit ho, že za to nikdo nemůže a že ho babička má pořád ráda, i když už si třeba nepamatuje jeho jméno.
U starších dětí je vhodné vysvětlit i biologii, že mozek je jako mapa, kde některé cesty zhasly. Dospívající lze zapojit i prakticky. Třeba pomáhat s péčí, prohlížet staré fotografie, tvořit playlist oblíbených písní nemocného. Společný čas pomáhá udržet vztah i tam, kde slova už nestačí.
Péče o blízkého s Alzheimerovou chorobou není jen o praktičnosti. Zasahuje do emocí všech členů rodiny. Děti cítí zmatek a smutek, dospělí bojují s vyčerpáním, se strachem z budoucnosti, ale i s láskou či morální povinností. Je důležité si připustit, že péče není selhání, ale forma odvahy. A že plánování, ať už právní, zdravotní i lidské, není rezignací, ale projevem úcty k životu i důstojnosti nemocného.
Generali penzijní společnost se dlouhodobě zaměřuje na to, aby lidé mohli prožít důstojné a zdravé stáří. Proto se stala partnerem vědeckého institutu INDRC, který se věnuje výzkumu lidského mozku s využitím strojového učení a umělé inteligence s cílem pomoci včasně detekovat neurodegenerativní onemocnění, včetně Alzheimerovy choroby. Společným cílem této spolupráce je zvýšit povědomí o prevenci, moderních diagnostických metodách a nových léčebných postupech.
Přečtěte si
Alzheimerova choroba: Jak se projevuje a jak ji zpomalit
Na vývoji léků pro Alzheimerovu chorobu se podílí i Češi
Jak pečovat o blízké s Alzheimerovou chorobou
Nebo si poslechněte podcasty
„Alzheimer může začít zapomínáním běžných, mnohdy rutinních věcí.“
„Alzheimerova nemoc probíhá 20 let před tím, než se objeví příznaky.“