V rámci přípravy na závod samozřejmě trénujeme tělo, aby uběhlo danou vzdálenost. Ale důležité je také vědět, co nás čeká, a dobře si všechno naplánovat. Běžecká trenérka a bývalá elitní běžkyně Jo Wilkinsonová vysvětluje, o co se je v den závodu potřeba postarat.
Jak se tam dostanete
Jak se dostanete na start je docela klíčové a já to vždycky plánuji odzadu. Najděte si, kde bude cíl, a naplánujte od něj cestu zpátky do auta nebo na zastávku hromadné dopravy nebo do hotelu, jestli v místě závodu přespáváte (pomůžou třeba mapy.seznam.cz). Dostat se na start tak těžké není, protože budete svěží a plní energie. Ale při návratu po doběhu do cíle, zvlášť delší trati, až budete unavení, dlouhý pochod zcela jistě neoceníte. Plánování dělám několik týdnů dopředu a cestu si připravím co nejvíc do detailů.
Rozehřátí před závodem
Někdy je problém s dostatkem místa, zvlášť na větších závodech. Nicméně když se vám předem natrénovanou zahřívací rozcvičku udělat podaří, poběžíte lépe než bez ní. Běhání je proces – čím lépe se vám podaří zopakovat dobré návyky, které jste si zajeli při tréninku, tím lépe budete připravení na závod.
Naplánujte si sprint na toaletu
Je to jasné, ale také zásadní: vždycky si před začátkem závodu zajděte na toaletu. Ale pochopitelně totéž budou mít v plánu i všichni ostatní. Pokaždé to zabere mnohem víc času, než jste počítali. Také stojí za to si dopředu prostudovat trasu závodu, abyste věděli, kde jsou po cestě toalety.
Startovní číslo a čip
Když to jde, vždycky si už večer předem přišpendlím číslo na tílko a dám čip do boty. Mám pak v den samotný na starosti o jednu věc méně. Jestli číslo dostanete až v den závodu, přišpendlete si spínací špendlíky na triko už doma, abyste věděli, že to máte hotové, a nemuseli na to myslet.
Hodinky nebo sporttester
Jestli si budete běh stopovat na hodinkách, přesvědčte se, že jsou v nich nové baterie nebo že jsou nabité doplna. Kdyby vám hodinky z nějakého důvodu selhaly, důvěřujte svým schopnostem a běžte tempem, které vám vyhovuje. Držte si svou rychlost a hlavně se nenechte zlákat k pokusům držet krok s rychlými běžci.
Běžecké boty
Nikdy nezávoďte v nových nevyzkoušených botách. Většina běžeckých bot vydrží 500 až 800 kilometrů. Měli byste v nich mít za sebou minimálně čtyři nebo pět běhů, abyste věděli, že s nimi nejsou problémy. A totéž platí o ponožkách: nezkoušejte nový typ běžeckých ponožek v den závodu – a i kombinaci bot a ponožek si předem několikrát otestujte. V den závodu se tak vyhnete ošklivým překvapením v podobě puchýřů.
Běžecké oblečení
Co si vezmete na sebe, záleží na podmínkách, takže sledujte předpověď počasí, naposledy ráno před závodem (například na www.meteocentrum.cz). Moje pravidlo obecně je, co je pohodlné a v čem se budete cítit sebevědomě. Lidé mi říkávali: „Proč běháte ve zkráceném topu a spodních kalhotkách?“ A já jsem jim odpovídala, že právě moje závodní oblečení, když si ho nasadím, mě psychicky vyladí na závod. Oblečte si, v čem se vám pohodlně běhalo při tréninku a čemu věříte.
Teplé vrstvy oblečení
Před populárním závodem budete na startu stát klidně 20 nebo 30 minut, takže si s sebou přineste vrstvu, o kterou vám nevadí přijít. Já si beru starou mikinu, kterou zahodím, když závod začne. Nicméně často je teplá vrstva důležitější po závodě než před ním. Na konci budete upocení a rozpálení, ale velice brzy vychladnete – zvlášť u tras od půlmaratonu výše. Když není možné nechat si batoh na bezpečném místě a mezi diváky nemám někoho, kdo mi oblečení pohlídá, zastrčím někam starou mikinu, pro kterou si pak přijdu. Protože je stará a můžu si dovolit o ni přijít, tolik se toho nestane, když se ztratí.
Ochrana před sluncem
Mnohem větší problém než závod na slunci je závod v horku. Horko a jeho vliv na váš výkon nikdy nepodceňujte. Když je horko, snižte rychlost. Jak se jednou přehřejete, je těžké pak dostat teplotu zase zpátky dolů. Začněte pomaleji a zkorigujte svá očekávání. Když se věci budou vyvíjet dobře, vždycky můžete zrychlit. Venku můžete být dost dlouho, proto pečlivě sleduje předpověď, a jestli má svítit slunce, namažte se opalovacím krémem – vyberte ten, který chrání před paprsky UVA i UVB, vždycky s ochranným faktorem (SPF) minimálně 30. Ale pozor, čím déle budete venku, tím menší ochranu vám jedno namazání přinese. Proto je dobré mít navíc nějakou pokrývku hlavy, která vás před sluncem ochrání.
Výživa
Většina lidí s sebou na běhy do 90 minut nepotřebuje nosit nic ,žádnou vodu, energetické nápoje, gely, pokud jste měli pořádnou snídani a tělu jste před startem dodali dostatek energie. Snídani si dejte tři až čtyři hodiny před závodem, a to i když se vám zdá, že jste na jídlo moc nervózní. Ideální je ovesná kaše s medem, sušeným ovocem nebo kolečky banánu, nebo třeba ovocné müsli cereálie, nebo toast s medem nebo marmeládou – protože tyto potraviny uvolňují energii pomalu. Následně si dejte banán nebo energetickou tyčinku přibližně dvě hodiny před během – jestli zvolíte tyčinku, zvolte nějakou s vysokým obsahem sacharidů, protože ty budou během závodu vaším hlavním zdrojem energie. Z očividných důvodů nepijte příliš kávy a čaje. Vodu, v případě potřeby, pravděpodobně dostanete na trati.
Naplánujte si doplňování energie
Jestli jste energetické gely nepoužívali při tréninku, nepoužívejte je ani během závodu (i když vám je dobrovolníci na trati budou nabízet). Celý proces, při kterém gel držíte v ruce, rozbalujete, dostáváte do pusy a polykáte, to vše za namáhavého dýchání, je docela náročné na koordinaci, a jestli jste to nikdy předtím nedělali, vaše tělo z toho bude mít docela šok. Pokud jste běželi zostra nebo jste u konce delšího závodu, vaše tělo bude vybírat, čemu dá přednost – a většinou to bude vaše kardiovaskulární soustava a doprava kyslíku do svalů. Méně se bude soustředit na trávení, a z toho pak někdy bývají zmíněné návštěvy toalety. Tělo si můžete vycvičit, aby si na to zvyklo, ale nikdy s tím nezačínejte na závodech. Zjistěte si z mapy závodu, jaké jídlo a pití bude k dispozici (a kde), a pokud si myslíte, že vám to nebude stačit, sbalte si nějaké vlastní vyzkoušené přenosné zdroje energie, jako jsou sladkosti nebo sušené ovoce.
Vyhněte se odřeninám
Jestli máte oblečení vyzkoušené z tréninků, k odřeninám byste přijít neměli, zvlášť na vzdálenostech kratších než půlmaraton. Na delších závodech nikdy neuškodí, když si muži zalepí bradavky páskou, a na problémová místa namažte krém nebo vazelínu. Měli byste vědět, že odřeniny jsou častější v horku, a připravit se podle toho.
Batohy a pásy
Některé závody jsou tolerantní a dovolují batohy a hydratační pásy, ale jiné ne, proto si dopředu zkontrolujte pravidla. Nedoporučovala bych vám to, pokud nemusíte, ale když už se pro batoh nebo pás rozhodnete, ať je navržený konkrétně pro běžce, to znamená aerodynamický, a do jehož kapes dosáhnete bez zastavování. Já osobně běhám s páskem, kde mám klíče, peníze a telefon. Klíčové pravidlo je, abyste si danou věc pořádně otestovali při tréninku – rozhodně nechcete zjistit až během závodu, že je nepohodlná.
Sluchátka
Totéž platí pro sluchátka: možná raději běháte s muzikou, ale na mnoha závodech jsou zakázaná. Najděte si to v pravidlech s dostatečným předstihem.
Orientační body
Kdybyste si dopředu studovali jen část trasy, zaměřte se na posledních pár kilometrů. Start znát nemusíte, protože v té době budete nabití energií a adrenalinem. Zato na posledních pár kilometrech, až uvidíte Prašnou bránu nebo Karlův most, budete vědět, jak daleko jste od cíle – a to vám může psychologicky docela pomoct. Hodně štěstí!
![]()
Paměť občas zradí každého. Člověk vejde do spíže a neví proč. Nemůže si vybavit jméno známého. Hledá brýle, které má na hlavě. Samo o sobě to ještě nemusí znamenat Alzheimerovu chorobu. Podle praktické lékařky a geriatričky Astrid Matějkové je ale důležité sledovat změnu v čase. Zpozornět bychom měli hlavně tehdy, když se potíže opakují, zhoršují nebo začínají zasahovat do běžného života.
Mnoho lidí bere praktického lékaře jako místo, kam se volá hlavně kvůli eReceptu nebo akutnímu problému. Praktický lékař se ale dlouhodobě stará také o pacienty s chronickými onemocněními, sleduje jejich zdravotní stav, léčbu i celkové fungování. A právě u paměti je právě pravidelný kontakt velkou výhodou. Praktik a často i zdravotní sestra pacienta znají dlouhodobě. Vidí, že chodí na jiné termíny, plete si léky, volá jinak než dřív nebo se chová nezvykle.
Právě kontinuita péče může být první záchytný bod. Nejde jen o jedno vyšetření, ale o znalost člověka. Když lékař ví, jak pacient běžně fungoval, snáz si všimne, že se něco změnilo.

Podezření často nepřijde od samotného pacienta, ale od rodiny. Blízcí si všimnou, že ten druhý už není stejný jako dřív. Důležité je takové změny neodbýt větou, že „v tomhle věku je to normální“.
Zároveň je dobré rozlišit náhlé a pozvolné zhoršení. Pokud se paměť zhorší rychle, nemusí jít o demenci. Příčinou může být akutní nemoc, vyčerpání nebo nový lék. Lékařka Matějková upozorňuje třeba na některé léky na spaní, úzkost nebo močový měchýř, které mohou paměť zhoršit. Proto má smysl řešit změnu s lékařem a podívat se na celý zdravotní stav.
U pomalého zhoršování je zase důležité nečekat, až bude situace neúnosná. Člověk s počínající demencí může potíže maskovat. Na otázky odpovídá přesvědčivě, někdy si i sám myslí, že je všechno v pořádku. Rodina přitom doma vidí něco jiného.
Kdo o pacienta pečuje
Pro rodinu bývá těžké dostat blízkého k doktorovi, zvlášť když si sám problém nepřipouští. Někdy je tak návštěvu ordinace chytré spojit například s problémem se zády. Pomáhá také zavolat do ordinace předem a říct, co se děje. Pokud rodina nechce mluvit před pacientem, protože se bojí konfliktu, dá se to s lékařem dopředu domluvit.
V ordinaci pak nejde o to pacienta nachytat. Citlivě vedené testy paměti mohou ukázat, zda je potřeba další vyšetření. Praktický lékař ale nemusí udělat závěr hned napoprvé. V rušné ordinaci se někdy pacient může hůř soustředit. A proto je lepší test zopakovat v klidnějších podmínkách nebo člověka poslat ke specialistovi, když zdravotní stav pacienta není zcela jasný a potřebuje širší vyšetření.
Když se řeší paměť, je potřeba hledat příčinu. Může jít o Alzheimerovu chorobu, ale také o jiné typy demence nebo jiné zdravotní potíže. „Existují například cévní změny, jiné neurologické příčiny, vliv alkoholu, léky nebo stavy, které mohou být léčitelné,“ vysvětluje Astrid Matějková.
Proto má vyšetření smysl. Nejde jen o potvrzení obavy. Někdy se najde příčina, se kterou se dá něco dělat. A i když se Alzheimerova choroba potvrdí, včasná diagnóza pomůže rodině nastavit péči, komunikaci i další kroky.
Strach je pochopitelný. Někteří lidé se vyšetření vyhýbají, protože se bojí, že přijdou o řidičský průkaz, případně se bojí samotné diagnózy. Jenže čekání většinou nepomůže. Je důležité otevřít téma včas, dokud člověk ještě může mluvit o tom, koho chce mít u rozhodování, pokud se jeho stav v budoucnu zhorší.
Pomoc přitom nejsou jen léky. Důležitý je pohyb, přiměřený trénink mozku, společenský kontakt a denní režim. Mozek potřebuje aktivitu podobně jako tělo. Jde hlavně o to vystoupit ze zavedených rituálů. Například uvařit jídlo podle nového receptu, u pletení trénovat norské vzory, začít chodit na kurz, setkávat se s lidmi nebo trénovat paměť činností, která mu dává smysl.
Velkou úlevou pro rodinu bývá také pochopení, že člověk s demencí některé věci nedělá naschvál. Když se opakovaně ptá, zlobí se nebo nerozumí situaci, není to vzdor. Je to projev nemoci. I to se rodina musí naučit.
Spolu proti Alzheimeru
Strach často pramení z nevědomosti. Proto vznikla iniciativa Spolu proti Alzheimeru, jejímž partnerem je Generali penzijní společnost. Naším cílem je bořit mýty a tabu kolem onemocnění paměti, přinášet srozumitelné informace z ordinací odborníků a ukazovat, že na prevenci není nikdy příliš brzy.
Pokud má člověk podezření u sebe nebo u blízkého, nemusí hned hledat specializované centrum. První krok může být návštěva praktického lékaře. Ideálně takového, který pacienta zná a dokáže posoudit změnu v souvislostech.
Přečtěte si
Jak pečovat o blízké s Alzheimerovou chorobou