Hledáte inspiraci na vaření během zimy? Když udeří chladné počasí, je základem mít připravenou kuchařku s vydatnými pokrmy, které nestojí majlant. Mezi oblíbená jídla v této roční době patří hlavně dušené nebo pečené maso, guláš, polévky a kari. Zimní pokrmy musí mít všechny potřebné živiny a přitom být plné chuti.
Abyste ušetřili, je ideální vždycky navařit ve velkém a potom pokrm zamrazit po jednotlivých porcích, které se budou hodit během náročného týdne. Mezi fintami, které vám pomůžou s vyváženými, výživnými a chutnými zimními jídly, za která neutratíte moc peněz, patří využití zbytků na vývar, nebo na polévku, pěstování vlastní zeleniny nebo její nákup na tržnici, kupování menšího množství masa, a také, když se při nákupech potravin budete držet předem naplánovaného rozpočtu. Tady jsou užitečné tipy na vaření zimních jídel za rozumnou cenu:
Při nákupu potravin se člověk snadno nechá unést. Pravidlo číslo jedna je – nechoďte na nákup s hladovým žaludkem! Stanovte si rozpočet, sepište si seznam toho, co potřebujete, a ten pak také dodržte. Když si všimnete, že se vám měsíční náklady na jídlo zvyšují, porovnejte si ceny s jinými supermarkety, hledejte levnější výrobky a ověřte si, že na seznamu máte jen základní položky.
Maso, drůbež a ryby bývají drahé. Zkuste tedy omezit jejich množství. Bílkoviny získáte i z čočky, fazolí a tofu, které jsou levnější a lepší pro životní prostředí (chov dobytka produkuje skleníkové plyny) i vaše zdraví. Jste-li „masožrout“, zkuste kupovat levnější kousky určené k pomalému vaření.
Vyhazování jídla je velký problém. Zkuste zbytky místo vyhození raději zpracovat. Až budete k večeři péct kuře, nechte si kosti na domácí vývar. A zeleninové slupky se můžou hodit do smoothies nebo jako hnojivo. Když něčeho uvaříte moc, dejte zbytky do ledničky a vezměte si je s sebou následující den k obědu.
Lidé rádi pěstují zeleninu doma na zahrádce: pěstovat si nejrůznější potraviny je uspokojivé i finančně výhodné, a navíc můžete přebytky rozdat sousedům. Další výborný způsob, jak snížit výdaje na potraviny, je „zachraňování“ vyhozeného ovoce a zeleniny – jen si takové plodiny dobře prohlédněte, jestli jsou ještě jedlé!
Jeden z nejlepších způsobů, jak se vejít do stanoveného rozpočtu, je vařit ve velkém. Když něco navaříte ve velkém, můžete to rozdělit na porce a zamrazit a budete mít rychle dostupná jídla.
A co dobrého si můžete na zimu uvařit?
Krása pomalého vaření je v tom, že jednoduše hodíte všechny přísady do hrnce, necháte maso vařit při mírné teplotě, aby krásně změklo a vy dorazíte domů k vydatné večeři. A ještě o něco víc si pochutnáte, když použijete stehýnka, která jsou navíc levnější a zároveň šťavnatější. Dušené maso se dá doplnit nejrůznější zeleninou, ve které je zdravá vláknina, a jako přílohu si můžete dát třeba bramborovou kaši, nebo hnědou rýži.
Jestli vám z podzimní výzdoby zbyla dýně, můžete ji zužitkovat v pikantním dýňovém kari – je levné a díky koření pěkně zahřeje. Pokud s vařením kari nemáte moc zkušeností, vypomozte si už hotovou kari směsí nebo pastou.
Guláš je klasický zimní pokrm. Dá se udělat ve spoustě variací s přidanou zeleninou a menším množstvím masa – nebo úplně bez něj. Klíčem k nejlepšímu guláši je velké množství cibule, která má být až stejně jako masa, a samozřejmě maďarská paprika. Čím horší hovězí koupíte, tím déle ho vařte – od 2 do 4 hodin – aby krásně zkřehlo. Když do hrnce přihodíte i brambory a zeleninu, dostanete vynikající gulášovou polévku.
Vždycky je dobré mít po ruce recept na zdravou polévku ze zeleniny a čočky. Do polévky můžete dát pět i víc druhů zeleniny a když přidáte čočku, nebude chybět ani bílkovina, která zasytí a dodá živiny. Jestli se vám zdá, že na vás něco leze, nudlová kuřecí polévka se silným vývarem vás zase postaví na nohy.
Marinara je klasická italská omáčka k těstovinám, kterou ale není vůbec těžké uvařit. Je nabitá vitaminem C a česnek jí dodá vynikající chuť i sílu bojovat proti zimním neduhům. Hodí se k jakýmkoli těstovinám, jako základ na pizzu nebo jako omáčka k rybě, masu i zelenině. Nejlepší je navařit ji obrovskou porci, protože v lednici vydrží až týden. Případně se dá i zamrazit. Přijde vhod, až budete chtít chutné jídlo bez námahy, které nadchne celou rodinu. Navrch pak stačí přidat trochu bazalky či strouhaného parmezánu. Zkuste si to.
Péče o člověka s Alzheimerem často začíná nenápadně. Možná se vám poprvé něco nezdá, když blízký začne zapomínat, co říkal před chvílí. Postupně se ale drobné epizody mění v neustálou nejistotu, ztrátu orientace, změny chování, někdy i agresi.
Lidé, kteří se rozhodnou pečovat doma o svoji blízkou osobu, se ocitají v roli ošetřovatele, psychologa, navigátora a občas i vyjednavače. Děti se mění v rodiče svých rodičů. Přestože svou roli přijali z lásky anebo si v minulosti s dotyčným prožili trauma, často čelí hlubokému vyčerpání, nedostatku podpory a pochybnostem, jestli to zvládají „dost dobře“.
Etické otázky pak přicházejí nečekaně. Mám mu ještě dovolit řídit auto? Jak moc ho mohu kontrolovat, aniž bych narušila jeho důstojnost? Kdo má rozhodovat o léčbě, když sám nechce nebo nemůže?
Alzheimerova choroba se obvykle dělí do tří hlavních stádií. V rané fázi se objevuje zapomínání, nejistota v prostoru, ztráta zájmu o složitější úkoly. Člověk je ještě většinou soběstačný, ale uvědomuje si změny a může pociťovat úzkost nebo frustraci.
Ve středním stádiu dochází k výraznějšímu narušení paměti, přibývá bloudění, změny chování, někdy paranoia nebo agrese. V této fázi je už potřeba každodenní pomoc. Pokročilé stádium znamená úplnou závislost. Za nemocného je už potřeba rozhodovat třeba o umělé výživě nebo hospitalizaci.
Jednou z prvních výzev je samotné sdělení diagnózy. Řada pacientů si změny uvědomuje, ale slyšet nahlas „máte demenci“ je devastující. Mnozí odborníci proto dnes volí jemnější slovník a mluví například o neurokognitivní poruše. Ať už ale použijete jakýkoli výraz, vždy je důležité pacienta informovat a být konkrétní, citlivý či dát prostor pro otázky. A dát prostor i tichu.
Druhá zásadní oblast se týká rovnováhy. Kdy je ještě v pořádku nechat člověka rozhodovat sám a kdy už hrozí reálné nebezpečí? Typickým příkladem je řízení auta. Někteří lidé s mírnou demencí jsou schopní řídit bezpečně, jiní už ne. Namísto zákazů odborníci doporučují dohodnout si předem, jaké signály povedou k ukončení řízení. Stejné dilema nastává i u správy financí, chození ven bez doprovodu nebo rozhodování o vlastní léčbě.
Třetí téma, které vstupuje do hry velmi záhy, je informovaný souhlas. Ve chvíli, kdy nemoc postupuje, se snižuje schopnost pacienta chápat složité informace a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Nikdo to nechce řešit dopředu. Ale právě tehdy, kdy je nemocný ještě při smyslech, je čas rozhodnout, kdo za něj bude mluvit, až to sám nezvládne. Kromě plné moci je vhodné sepsat si dopředu, jak mají příbuzní postupovat v případě pokročilého stádia. Například, kdy má smysl nemocného převézt do nemocnice nebo jestli podávat umělou výživu sondou.
Do péče vstupují i moderní technologie. Chytré hodinky, domácí senzory, kamery, automatické připomínky léků. To vše může být pomocníkem. Ale jen tehdy, když je pacientovi vysvětleno, co která technologie sleduje a proč. Každý má právo vědět, co se s ním děje, i když má demenci.
Děti vnímají změny velmi citlivě, i když jim dospělí nic neřeknou. Pokud dítě vyrůstá v domácnosti, kde se jeden z prarodičů chová „divně“, začne si brzy klást otázky. Malému dítěti můžeme říct, že babička má nemoc, kvůli které občas zapomíná nebo říká zvláštní věci. Důležité je ujistit ho, že za to nikdo nemůže a že ho babička má pořád ráda, i když už si třeba nepamatuje jeho jméno.
U starších dětí je vhodné vysvětlit i biologii, že mozek je jako mapa, kde některé cesty zhasly. Dospívající lze zapojit i prakticky. Třeba pomáhat s péčí, prohlížet staré fotografie, tvořit playlist oblíbených písní nemocného. Společný čas pomáhá udržet vztah i tam, kde slova už nestačí.
Péče o blízkého s Alzheimerovou chorobou není jen o praktičnosti. Zasahuje do emocí všech členů rodiny. Děti cítí zmatek a smutek, dospělí bojují s vyčerpáním, se strachem z budoucnosti, ale i s láskou či morální povinností. Je důležité si připustit, že péče není selhání, ale forma odvahy. A že plánování, ať už právní, zdravotní i lidské, není rezignací, ale projevem úcty k životu i důstojnosti nemocného.
Generali penzijní společnost se dlouhodobě zaměřuje na to, aby lidé mohli prožít důstojné a zdravé stáří. Proto se stala partnerem vědeckého institutu INDRC, který se věnuje výzkumu lidského mozku s využitím strojového učení a umělé inteligence s cílem pomoci včasně detekovat neurodegenerativní onemocnění, včetně Alzheimerovy choroby. Společným cílem této spolupráce je zvýšit povědomí o prevenci, moderních diagnostických metodách a nových léčebných postupech.
Přečtěte si
Alzheimerova choroba: Jak se projevuje a jak ji zpomalit
Na vývoji léků pro Alzheimerovu chorobu se podílí i Češi
Jak pečovat o blízké s Alzheimerovou chorobou
Nebo si poslechněte podcasty
„Alzheimer může začít zapomínáním běžných, mnohdy rutinních věcí.“
„Alzheimerova nemoc probíhá 20 let před tím, než se objeví příznaky.“