Ve článku se dočtete:
Po letech spoření a zachovávání daného stavu vyvstává nevyhnutelná nová otázka: jak využívat úspory ve prospěch života, který nyní žijete. A právě od toho se odvíjí účelový plán neboli strategie výdajů a rozpočtování po odchodu do důchodu.
Po mnoha letech péče o druhé, hlavně o děti, chození do práce, plnění povinností, nastupuje úplně jiná odpovědnost: naučit se využívat to, co jste si během všech těch let vybudovali. Děti se odstěhovaly, každodenní shon utichl a nastal čas na restart. Nejde jen o to, že máte najednou víc volného času. Jde o nalezení nové rovnováhy mezi penězi, energií a vašimi skutečnými touhami.
Co dělat s penězi, když už když už vaším hlavním cílem není jen ušetřit? V celé Evropě vstupuje do této fáze stále více lidí, kteří přecházejí od akumulace k využívání, avšak často bez jasného plánu. Už dnes je každý pátý Evropan starší 65 let a délka života se nadále prodlužuje. Je to dlouhá, plnohodnotná kapitola, která si zaslouží vlastní strategii.
V celé Evropě se bohatství budovalo na stabilitě a jeho valná část je stále vázána v nemovitostech. Zhruba 68 % lidí si pořídilo vlastní bydlení a pro starší vlastníky je to často hlavní majetek, jak potvrzuje Evropská centrální banka.
Jenže co bylo praktické s třemi dětmi, může být v šedesáti břemenem. Velký dům zůstává, i když v něm už nikdo nebydlí, a náklady s ním spojené neklesají. Údaje Eurostatu ukazují, že nedostatečné využití takových prostor je běžný jev, zejména pak po 60. roce věku. Výzkum společností Generali a Ipsos rovněž ukazuje, že by asi 60 % lidí starších 55 let raději vydávalo více peněz na zážitky, vzdělávání či osobní projekty.
Změna v tomto pohledu je jednoduchá: nejde o to, co všechno vlastníte, ale co vám reálně slouží.
V praxi to může znamenat položit si několik jednoduchých otázek:
Vyhovuje vám současné bydlení?
Nejsou některé části domu nebo bytu zbytečně nákladné?
Nešlo by část prostředků využít na zážitky, zdraví nebo větší pohodlí?

S prodlužující se délkou života se mění i role peněz. V Evropě je poměr osob starších 65 let vůči ekonomicky aktivní populaci asi 37 %, což znamená, že období po odchodu do důchodu tvoří stále významnější část života.
To se odráží i v chování. Eurostat zaznamenává nárůst účasti dospělých osob ve věku 55 až 74 let na vzdělávání. Evropská komise pro cestovní ruch poukazuje na posun směrem k pohodovějšímu cestování. Evropská centrální banka zároveň ukazuje, že úroveň úspor zůstává relativně vysoká.
Tato změna se projevuje v každodenním hospodaření s penězi. V celé Evropě pohlcují většinu rozpočtu domácností fixní náklady: výdaje na bydlení, energie a základní služby. Avšak zároveň mnoho výdajů přetrvává jen proto, že tu vždycky byly: služby, různá předplatná, pravidelné platby, to vše spojené s dřívějšími zvyklostmi.
Z dat Evropské komise vyplývá, že stále více lidí sleduje své výdaje čím dál tím pozorněji. Samotné sledování však nestačí.
Rozpočet pak přestává být jen přehledem výdajů a stává se nástrojem, který odráží vaše současné priority. To v praxi znamená:
Otázka zní: která část vašeho rozpočtu je i dnes nedílnou součástí vašeho života a kterou část lze přepracovat tak, aby vám lépe vyhovovala?
Možnost změny často najdeme tam, kde utrácíme nejvíc. Například bydlení, to představuje jak největší nákladovou položku, tak i nejvýznamnější páku pro změnu. Evropská agentura pro životní prostředí zdůrazňuje, jak může zlepšení energetické účinnosti snížit pravidelné platby.
Změna však málokdy nastane najednou. Často má podobu dílčích, kumulativních rozhodnutí:
Nejde o žádné radikální kroky. Častěji jde o řadu menších rozhodnutí, která postupně uvolní prostor pro věci, na kterých vám dnes skutečně záleží.
V určitém okamžiku už nejde o jistotu, zda máte dostatečné zdroje. Eurostat ukazuje, že Evropané v pokročilejším věku pociťují menší finanční stres než mladší lidé. Stabilitu si již vybudovali. Zbývá jen vyřešit, jak tuto stabilitu využít.
OECD zdůrazňuje, že finanční pohoda stále více závisí na schopnosti sladit zdroje s prioritami, jako je zdraví, nezávislost, vztahy a osobní rozvoj. Právě zde se plán smysluplného života stává hmatatelným: jde o způsob, jak v průběhu času spravovat úspory, majetek a výdaje podle toho, co je pro nás důležité tady a teď.
V České republice má tento přechod velmi specifický sociální a kulturní charakter. Stabilita je zde zásadní hodnotou: mnoho domácností si pořídilo vlastní bydlení, a velká část majetku domácností je vázaná v nemovitostech. Podle České národní banky patří české domácnosti mezi nejvíce spořící v Evropě, zatímco údaje OECD o bydlení ukazují, že většina českých domácností vlastní své bydlení.
Pro mnoho lidí po šedesátce to znamená, že mají vybudovanou jistotu, která je ale často soustředěná do jednoho místa – do bytu, domu nebo také do chalupy, která je typickou součástí českého způsobu života.
Zároveň česká společnost rychle stárne. Český statistický úřad uvádí, že na konci roku 2024 tvořili lidé ve věku 65 let a starší 20,7 % populace a ženy ve věku 65 let mohly očekávat, že budou žít dalších 20,8 let, zatímco muži dalších 17,0 let. To znamená, že důchod není krátkou závěrečnou fází života, nýbrž dlouhým obdobím, které je třeba aktivně plánovat.
Nejde jen o to, jak uchovat majetek, ale jak ho využít k podpoře zdraví, nezávislosti a smysluplnosti každodenního života. Pro českou domácnost to může znamenat rekonstrukci staršího domu pro snížení nákladů na energie, přestěhování z velké nemovitosti do praktičtějšího bytu s lepší dostupností služeb a veřejné dopravy, využití části úspor na preventivní péči o zdraví, kulturní aktivity či cestování, případně plánování financování domácí péče ještě předtím, než se stane naléhavou.
To je obzvláště relevantní, protože poptávka po péči je již patrná: v roce 2024 žilo podle Českého statistického úřadu v domovech pro seniory téměř 34 000 lidí a přibližně 90 000 lidí využívalo služby domácí péče.
Pro mnohé je to stále ten nejchoulostivější krok. Utrácení může stále působit jako ztráta. Avšak ve skutečnosti jde o přechod od spoření k využívání. Využívání prostředků nezničí to, co bylo vybudováno. Naopak tomu dává směr.
V praxi lze tento přechod podpořit kombinací různých řešení:
V delším životě již stabilita není něco, co je třeba chránit. Je to něco, co je třeba využívat postupně, záměrně a v souladu s našimi prioritami. Protože v určitém momentu již ve skutečnosti nejde jen o to, kolik toho vlastně máme. Jde o to, jak dobře to využíváme k tomu, abychom si zajistili život, jaký chceme žít.
Přečtěte si také:
Cestování jako senior: Jak si výlet užít bez starostí
Skvělé dovolenkové tipy pro aktivní seniory
Mluvit o dědictví může být nepříjemné, ale horší je o tom mlčet
Podcast Stačí málo: „Myslete na sebe, abyste si zajistili stáří a nespoléhali na jiné.“
Na sociálních sítích vypadá dospělost často jako jednoznačné milníky: zrekonstruovaná kuchyň, nová sedačka, víkendový výlet, hypotéka na první byt. Přesto je tu mnoho nenápadnějších finančních kroků: Dosažení prvního cíle ve spoření. První měsíc bez čerpání úvěru. Sjednání první pojistky. První příspěvek na penzijní připojištění. Nejsou to vždy momenty, které lidé sdílejí na sociálních sítích, ale právě ty mohou být pro dlouhodobou finanční nezávislost důležitější než dokonale vybavený byt.
Eurostat uvádí, že v roce 2024 opouštěli mladí lidé v EU domov v průměrném věku 26,2 roku. Delší setrvání doma tak nemusí být známkou neúspěchu. Často jde o praktickou reakci na ceny bydlení, výši příjmů nebo snahu vytvořit si před stěhováním finanční rezervu.
Nový domov se málokdy podaří zařídit přesně podle představ hned na začátku. První bydlení může být menší, část nábytku může být z druhé ruky a některé věci mohou počkat. Riziko spočívá ve snaze to vše získat za pouhý jeden měsíc.
V roce 2024 utratily domácnosti v EU v průměru 19 % disponibilního příjmu za bydlení. U osob ohrožených chudobou byl průměrný podíl 37 %. Eurostat také uvádí, že 9 % lidí v EU žilo v domácnostech s nedoplatky na hypotéce, nájemném či účtech za energie. Náklady spojené s bydlením proto mohou v rozpočtu představovat významnou položku.
Při plánování prvního bydlení si proto nejdříve položte otázku: „Co je potřeba zajistit hned a co může počkat?“
Rozpočet na první bydlení lze rozdělit do tří úrovní:
Takové rozdělení pomůže oddělit skutečné priority od tlaku na to, aby bydlení hned vypadalo dokonale. Nezávislost totiž neznamená jen schopnost zaplatit všechny účty tento měsíc, ale také vytvořit si podmínky, které budou dlouhodobě udržitelné.
Při plánování prvního bydlení nestačí počítat jen s ideálním scénářem. Rozpočet může vypadat dobře na papíře, ale stačí vyšší účet za energie, porouchaný spotřebič nebo několik dní bez příjmu a situace se může změnit.
Pomoci může jednoduchý test. Zkuste si rozpočet spočítat ve třech variantách:
Pokud by taková situace znamenala okamžitý problém s placením nájmu nebo dalších nezbytných výdajů, může být vhodné se stěhováním ještě chvíli počkat, zvolit levnější bydlení nebo vytvořit větší finanční rezervu.
Jako orientační pravidlo se často doporučuje mít stranou rezervu alespoň na 3 měsíce běžných výdajů. Stačí si sečíst měsíční náklady na nájem, energie, jídlo, dopravu, splátky a pojištění a vynásobit je třemi. Pokud tedy měsíčně utratíte 25 000 Kč, mělo by to být alespoň 75 000 Kč.
Stěhování od rodičů začíná obvykle praktickým hledáním: garsonky v Praze, 2+kk v Brně, sdíleného bytu v Plzni či něco menšího za městem, kde se konečně zdá, že si můžeme nájemné dovolit. Jen zřídka kdy odpovídá toto první bydlení konečnému řešení v dospělosti, jak jsme si je představovali online. Může to být jeden pokoj, použitý nábytek, dlouhé dojíždění nebo dočasné řešení mezi rodinným domem a něčím stabilnějším.
Podle MMF je Česko jednou ze zemí EU, kde se dostupnost bydlení výrazně zhoršila. V prvním čtvrtletí roku 2025 vzrostly ceny bytů meziročně o 10 % a náklady na bydlení pohltí v průměru přibližně čtvrtinu disponibilního příjmu. V Praze navíc může koupě standardního bytu o rozloze 70 m2 vyžadovat 13–15 let hrubého ročního příjmu.
Na co myslet při výběru prvního bydlení?
Pocit, že „nestíhám“, může vzniknout i ve chvíli, kdy člověk dělá finančně zodpovědná rozhodnutí. Někdo šetří tím, že zatím bydlí u rodičů nebo ve sdíleném bytě, jiný si pořizuje vybavení postupně. Přesto může mít pocit, že za ostatními zaostává.
Na sociálních sítích ale obvykle není vidět celý příběh. Není zřejmé, zda někdo využil pomoc rodiny, několik let spořil, má dva příjmy nebo financuje část svého životního stylu úvěrem. Srovnání proto nemusí být vždy vypovídající. Česká národní banka upozorňuje, že k hypotékám i k vytváření finančních úspor mají ve větší míře přístup domácnosti s vyššími příjmy. Není proto potřeba porovnávat vlastní cestu s někým, kdo měl na začátku jiné podmínky. Finanční pokrok může naopak vypadat úplně nenápadně: první vytvořená rezerva, první měsíc, kdy člověk zvládne pokrýt všechny výdaje bez úvěru, nebo pravidelné odkládání peněz stranou.
Než se odstěhujete, zkontrolujte si:
První bydliště ještě nic nedokazuje. Stačí, když funguje. Musí nám umožnit se vyspat, uvařit si, zaplatit všechny účty a mít prostor i na běžný život. Nemusí být kompletně zařízené hned od začátku a už vůbec nemusí vypadat jako byt, který vidíme na sociálních sítích.
Odstěhováním od rodičů navíc finanční plánování nekončí. Naopak přichází chvíle, kdy je dobré přemýšlet nejen nad tím, co si můžeme dovolit dnes, ale také nad tím, co se může stát za měsíc nebo za rok. Pravidelné spoření, finanční rezerva nebo ochrana příjmu mohou pomoct zvládnout situace, které bychom jen těžko plánovali, jako například nečekaný výdaj nebo dočasný výpadek příjmu.
Přečtěte si:
Jak jste na tom s penězi? Mezi mladými se šíří nový trend – „loud budgeting"