Proč nás to táhne do vlastního?

Myšlenka vlastnického bydlení není mladým lidem cizí. Vlastní domov přináší spoustu výhod. Krom jiného například znamená určitý status, dodává pocit finanční stability v očích rodiny a přátel a majitelům přináší ochranu před možným růstem cen nájmů v budoucnu. Vlastní bydlení obnáší také další finanční výhody, například tvorbu kapitálu, zejména v době, kdy ceny nemovitostí rostou. Roli sehrává také psychologický tlak – nájemníci obklopení vlastníky mohou mít sklon podlehnout pocitu, že musí držet krok s ostatními. Dokonce i ti, kdo pořízení nemovitosti považují za kouli u nohy, uznávají, že jim může přinést také jistou a důležitou svobodu, například možnost vymalovat si zdi podle sebe, renovovat, přidat další koupelnu, upravit suterén (samozřejmě s platným stavebním povolením) nebo přestavět bývalý dětský pokoj a někomu ho pronajmout! Možná nejdůležitější aspekt je ten, že vlastní nemovitost bývá často spojována s vyšší mírou subjektivní spokojenosti, a tudíž přispívá také k větší psychické pohodě. 

Kulturní vlivy

V neposlední řadě svou roli hrají také silné kulturní předpoklady: výzkum banky Deutsche Bundesbank ukázal, že mladí dospělí, kteří vyrůstali v domově vlastněném jejich rodiči později také sami spatřují hodnotu v pořízení vlastní nemovitosti. Podobné závěry přinesla i americká studie mapující data z let 1994–2017. Ta se zaměřila na mladé lidi různých národností a potvrdila, že silná preference pro vlastní bydlení je hluboce zakořeněna v rodinné tradici – pokud rodiče vlastnili, děti chtějí totéž.

Tato kulturní preference, předávaná z generace na generaci, se potvrdila také v průzkumu amerických rodin provedeném americkou neziskovou výzkumnou organizací Urban Institute. Tato studie se zabývala obdobím 2010–2021 a zjistila, že zhruba 21 procent mladých dospělých, kteří vyrostli v nemovitosti vlastněné jejich rodinou, se později sami stali majiteli nemovitosti. Pro srovnání: z mladých lidí, které výzkum definoval jako „mladší 35 let“ a kteří vyrůstali v pronajatém domově, později po vlastním bydlení sáhlo jen 10 procent z nich. Studie dále uvádí, že tyto údaje zůstávají víceméně stejné od roku 1990. 

Růžové brýle (nebo nejvyšší čas je odložit) 

Když tedy vlastní bydlení přináší tolik výhod, proč by se měl někdo rozhodnout, že si žádnou nemovitost nekoupí?  

Může vás to překvapit, ale takto se nakonec rozhodne mnoho lidí. Mnohým mladým dospělým nakonec rovnice „koupit nebo pronajmout“ vyjde lépe ve prospěch pronájmu. V první řadě jsou zde ekonomické důvody – ceny nemovitostí, nutnost složit akontaci a finanční zátěž, kterou hypotéka přináší, jsou jednoduše pro mnoho mladých potenciálních kupujících příliš vysoké. 

Například v České republice výzkum vedený Českou národní bankou odhalil, že ceny nemovitostí v letech 2015–22 prudce stoupaly, zejména během pandemie Covid-19, kdy dosáhly maxima, a poté mírně klesly. Ovšem v roce 2024 podle dat České národní banky ceny rezidenčních nemovitostí začaly růst znovu a na konci roku byly o 120 % vyšší než v roce 2015 (a o 50 % vyšší než v roce 2019). Důsledkem tohoto růstu cen byl podle zprávy zveřejněné v listopadu 2024 „třetí největší pokles dostupnosti bydlení v EU“. Vlastnické bydlení, jehož podíl odpovídá 74,7 % a podle údajů platformy Statista přesahuje průměr v EU, se v konečném důsledku pro stále vyšší počet zájemců stává nedostupným a nespočet mladých lidí je nakonec nuceno své představy o vlastní nezávislosti přehodnotit. 

Nejde však jen o ekonomické otázky. Vlastnit nemovitost nepřináší jen radost, svobodu a idylku jako z reklamních letáků. Kromě stresu, který v některých mladých dospělých, zejména pokud jsou již zatížení splácením svého studia, představa 30letého splácení hypotéky vyvolává, existují také další důvody v neprospěch hypotéky: například úzkost ze starostí spojených s údržbou (nutnost hradit veškeré opravy a údržbu dané nemovitosti) může vyvolat pocit, že investice do nemovitosti není zas tak výhodná záležitost, jak se často prezentuje. Také se projevuje vliv ztráty finanční svobody, ke které dojde, když člověk veškeré finance vloží do koupě nemovitosti (žádná vysněná dovolená atd.). Mnoho příznivců nájemního bydlení spojuje také názor, že bydlení v pronájmu jim přináší větší svobodu a flexibilitu než mít svou vlastní nemovitost. 

Co nám o tom říkají čísla? Navzdory nepříznivým ekonomickým podmínkám zůstává touha mladých po vlastním bydlení relativně silná. Podle údajů Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofond) v roce 2023 přibližně 16 % mladých osob v zemích „evropské sedmadvacítky“ (EU27) prohlásilo, že si vlastní bydlení plánují pořídit během následujícího roku. Během následujících tří let si pak vlastní bydlení plánovalo pořídit téměř 30 % mladých lidí. Současně 30 procent mladých Evropanů uvedlo, že „by se chtěli“ stát vlastníky nemovitosti během následujících 12 měsíců. Stejné přání, ale už v delším, tříletém horizontu, mělo 27 procent dotázaných. 

Plány versus realita trhu

Ačkoli zájem by byl, pořízení vlastní nemovitosti bývá v mnoha případech v rozporu s podmínkami, které daná země nabízí a které nejsou vůči mladým lidem vždy vstřícné. Přesněji řečeno, určitá podpora existuje, ale přichází ve formě, která v důsledku zájemce od koupě odrazuje a naklání misky vah ve prospěch pronájmu. Zajímá vás konkrétní příklad? Německý projekt s názvem Mietpreisbremse. Mietpreisbremse doslova znamená „brzda nájmů“ a cílem tohoto projektu byla ochrana nájemníků (a zejména mladých, kteří se chtějí osamostatnit). Původně měl platit pouze do konce tohoto roku, ale jeho platnost byla nedávno prodloužena až do konce roku 2029.  

Tento příklad z Německa je obzvlášť příznačný vzhledem k vlivu německé ekonomiky na celou eurozónu a ke skutečnosti, že tato země vykazuje největší kontrast mezi touhou vlastnit a realitou. Není žádným překvapením, že tato země vykazuje nejnižší podíl vlastnického bydlení v Evropě – podle údajů zveřejněných platformou Statista v roce 2024 žilo ve vlastní nemovitosti pouze 47,2 procent Němců, oproti průměrným 64,5 procentům v celé eurozóně v roce 2023 a zemím, jako je Maďarsko nebo Albánie, ve kterých míra vlastnického bydlení dalece přesahuje 90 procent. Výše uvedené údaje nejsou omezeny na mladé osoby, ale trend vývoje je zřejmý. 

Je jinde tráva zelenější?

Ne vždy jsou však takto výrazné zásahy vlády nutné. Ve Švédsku, kde podíl vlastnického bydlení více odpovídá evropskému průměru (64,8 %), snižuje motivaci pořizovat si vlastní bydlení vysoká úroveň kvality nájemního bydlení. Ačkoli v této zemi nedochází k formální úpravě nájemních vztahů, nájemní bydlení oproti vlastnickému zde nabývá na síle díky silným svazům zastupujícím zájmy nájemníků a dostupnosti dotovaných nájemních bytů.  

Zpět na začátek

Když se vrátíme k naší původní otázce: mít (nemovitost) nebo nemít? Radši si užít život, nebo investovat do budoucnosti (protože, jak jsme si ukázali, je velmi těžké užívat si a současně investovat)? Jak jsme si ukázali výše, odpověď se u jednotlivých zemí liší a závisí na mnoha faktorech, ať už kulturních, psychologických či právních, nebo – samozřejmě – také finančních. Mladí dospělí, kteří touží začít budovat svůj sen, si často nevybírají mezi dvěma možnostmi, ale spíš jsou nuceni rozhodnout se podle dostupných podmínek… a toho, co je pro ně momentálně nejvýhodnější. 

Přečtěte si:

Nájem vs hypotéka

Jak spravovat své finance, když studujete

Inflace: Jak s ní bojovat a praktické tipy pro efektivní správu peněz

Podcast Stačí málo: Ve dvaceti jsem si pořídil bytový dům a učil se natírat a brousit futra