Ve článku se dočtete:
Mladí dospělí, kteří v Evropě i v České republice opouští rodné hnízdo, stojí před zásadním rozhodnutím: „mám si koupit nemovitost, nebo si ji pronajmout?“ Je to emočně náročné rozhodování, při kterém je třeba dobře zvážit všechny klady a zápory a pragmaticky promyslet všechny ekonomické a právní aspekty, které často sehrávají rozhodující roli.
Myšlenka vlastnického bydlení není mladým lidem cizí. Vlastní domov přináší spoustu výhod. Krom jiného například znamená určitý status, dodává pocit finanční stability v očích rodiny a přátel a majitelům přináší ochranu před možným růstem cen nájmů v budoucnu. Vlastní bydlení obnáší také další finanční výhody, například tvorbu kapitálu, zejména v době, kdy ceny nemovitostí rostou. Roli sehrává také psychologický tlak – nájemníci obklopení vlastníky mohou mít sklon podlehnout pocitu, že musí držet krok s ostatními. Dokonce i ti, kdo pořízení nemovitosti považují za kouli u nohy, uznávají, že jim může přinést také jistou a důležitou svobodu, například možnost vymalovat si zdi podle sebe, renovovat, přidat další koupelnu, upravit suterén (samozřejmě s platným stavebním povolením) nebo přestavět bývalý dětský pokoj a někomu ho pronajmout! Možná nejdůležitější aspekt je ten, že vlastní nemovitost bývá často spojována s vyšší mírou subjektivní spokojenosti, a tudíž přispívá také k větší psychické pohodě.
V neposlední řadě svou roli hrají také silné kulturní předpoklady: výzkum banky Deutsche Bundesbank ukázal, že mladí dospělí, kteří vyrůstali v domově vlastněném jejich rodiči později také sami spatřují hodnotu v pořízení vlastní nemovitosti. Podobné závěry přinesla i americká studie mapující data z let 1994–2017. Ta se zaměřila na mladé lidi různých národností a potvrdila, že silná preference pro vlastní bydlení je hluboce zakořeněna v rodinné tradici – pokud rodiče vlastnili, děti chtějí totéž.
Tato kulturní preference, předávaná z generace na generaci, se potvrdila také v průzkumu amerických rodin provedeném americkou neziskovou výzkumnou organizací Urban Institute. Tato studie se zabývala obdobím 2010–2021 a zjistila, že zhruba 21 procent mladých dospělých, kteří vyrostli v nemovitosti vlastněné jejich rodinou, se později sami stali majiteli nemovitosti. Pro srovnání: z mladých lidí, které výzkum definoval jako „mladší 35 let“ a kteří vyrůstali v pronajatém domově, později po vlastním bydlení sáhlo jen 10 procent z nich. Studie dále uvádí, že tyto údaje zůstávají víceméně stejné od roku 1990.
Když tedy vlastní bydlení přináší tolik výhod, proč by se měl někdo rozhodnout, že si žádnou nemovitost nekoupí?
Může vás to překvapit, ale takto se nakonec rozhodne mnoho lidí. Mnohým mladým dospělým nakonec rovnice „koupit nebo pronajmout“ vyjde lépe ve prospěch pronájmu. V první řadě jsou zde ekonomické důvody – ceny nemovitostí, nutnost složit akontaci a finanční zátěž, kterou hypotéka přináší, jsou jednoduše pro mnoho mladých potenciálních kupujících příliš vysoké.
Například v České republice výzkum vedený Českou národní bankou odhalil, že ceny nemovitostí v letech 2015–22 prudce stoupaly, zejména během pandemie Covid-19, kdy dosáhly maxima, a poté mírně klesly. Ovšem v roce 2024 podle dat České národní banky ceny rezidenčních nemovitostí začaly růst znovu a na konci roku byly o 120 % vyšší než v roce 2015 (a o 50 % vyšší než v roce 2019). Důsledkem tohoto růstu cen byl podle zprávy zveřejněné v listopadu 2024 „třetí největší pokles dostupnosti bydlení v EU“. Vlastnické bydlení, jehož podíl odpovídá 74,7 % a podle údajů platformy Statista přesahuje průměr v EU, se v konečném důsledku pro stále vyšší počet zájemců stává nedostupným a nespočet mladých lidí je nakonec nuceno své představy o vlastní nezávislosti přehodnotit.
Nejde však jen o ekonomické otázky. Vlastnit nemovitost nepřináší jen radost, svobodu a idylku jako z reklamních letáků. Kromě stresu, který v některých mladých dospělých, zejména pokud jsou již zatížení splácením svého studia, představa 30letého splácení hypotéky vyvolává, existují také další důvody v neprospěch hypotéky: například úzkost ze starostí spojených s údržbou (nutnost hradit veškeré opravy a údržbu dané nemovitosti) může vyvolat pocit, že investice do nemovitosti není zas tak výhodná záležitost, jak se často prezentuje. Také se projevuje vliv ztráty finanční svobody, ke které dojde, když člověk veškeré finance vloží do koupě nemovitosti (žádná vysněná dovolená atd.). Mnoho příznivců nájemního bydlení spojuje také názor, že bydlení v pronájmu jim přináší větší svobodu a flexibilitu než mít svou vlastní nemovitost.
Co nám o tom říkají čísla? Navzdory nepříznivým ekonomickým podmínkám zůstává touha mladých po vlastním bydlení relativně silná. Podle údajů Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofond) v roce 2023 přibližně 16 % mladých osob v zemích „evropské sedmadvacítky“ (EU27) prohlásilo, že si vlastní bydlení plánují pořídit během následujícího roku. Během následujících tří let si pak vlastní bydlení plánovalo pořídit téměř 30 % mladých lidí. Současně 30 procent mladých Evropanů uvedlo, že „by se chtěli“ stát vlastníky nemovitosti během následujících 12 měsíců. Stejné přání, ale už v delším, tříletém horizontu, mělo 27 procent dotázaných.
Ačkoli zájem by byl, pořízení vlastní nemovitosti bývá v mnoha případech v rozporu s podmínkami, které daná země nabízí a které nejsou vůči mladým lidem vždy vstřícné. Přesněji řečeno, určitá podpora existuje, ale přichází ve formě, která v důsledku zájemce od koupě odrazuje a naklání misky vah ve prospěch pronájmu. Zajímá vás konkrétní příklad? Německý projekt s názvem Mietpreisbremse. Mietpreisbremse doslova znamená „brzda nájmů“ a cílem tohoto projektu byla ochrana nájemníků (a zejména mladých, kteří se chtějí osamostatnit). Původně měl platit pouze do konce tohoto roku, ale jeho platnost byla nedávno prodloužena až do konce roku 2029.
Tento příklad z Německa je obzvlášť příznačný vzhledem k vlivu německé ekonomiky na celou eurozónu a ke skutečnosti, že tato země vykazuje největší kontrast mezi touhou vlastnit a realitou. Není žádným překvapením, že tato země vykazuje nejnižší podíl vlastnického bydlení v Evropě – podle údajů zveřejněných platformou Statista v roce 2024 žilo ve vlastní nemovitosti pouze 47,2 procent Němců, oproti průměrným 64,5 procentům v celé eurozóně v roce 2023 a zemím, jako je Maďarsko nebo Albánie, ve kterých míra vlastnického bydlení dalece přesahuje 90 procent. Výše uvedené údaje nejsou omezeny na mladé osoby, ale trend vývoje je zřejmý.
Ne vždy jsou však takto výrazné zásahy vlády nutné. Ve Švédsku, kde podíl vlastnického bydlení více odpovídá evropskému průměru (64,8 %), snižuje motivaci pořizovat si vlastní bydlení vysoká úroveň kvality nájemního bydlení. Ačkoli v této zemi nedochází k formální úpravě nájemních vztahů, nájemní bydlení oproti vlastnickému zde nabývá na síle díky silným svazům zastupujícím zájmy nájemníků a dostupnosti dotovaných nájemních bytů.
Když se vrátíme k naší původní otázce: mít (nemovitost) nebo nemít? Radši si užít život, nebo investovat do budoucnosti (protože, jak jsme si ukázali, je velmi těžké užívat si a současně investovat)? Jak jsme si ukázali výše, odpověď se u jednotlivých zemí liší a závisí na mnoha faktorech, ať už kulturních, psychologických či právních, nebo – samozřejmě – také finančních. Mladí dospělí, kteří touží začít budovat svůj sen, si často nevybírají mezi dvěma možnostmi, ale spíš jsou nuceni rozhodnout se podle dostupných podmínek… a toho, co je pro ně momentálně nejvýhodnější.
Přečtěte si:
Jak spravovat své finance, když studujete
Inflace: Jak s ní bojovat a praktické tipy pro efektivní správu peněz
Podcast Stačí málo: Ve dvaceti jsem si pořídil bytový dům a učil se natírat a brousit futra
V životě každého z rodičů nastane určitý moment, kdy začneme o svých dětech smýšlet jinak. Už si neklademe otázku „Co po mně zůstane?“, ale „Jak můžu zůstat přítomen v jejich životě?“ Rodiče, kteří překročili padesátku nebo šedesátku, sledují své děti, jak vstupují do dospělosti, s pýchou a zároveň tichou nejistotou: Jak je mám podpořit, abych tím zároveň neomezil jejich svobodu? Odpověď je jednodušší a zároveň silnější, než by se mohlo zdát. Dá se shrnout jediným slovem – je třeba mít plán.
Časem zjistíte, že hnízdo, ze kterého děti vylétly, zůstane jen málokdy doopravdy prázdné. Vazby mezi rodiči a dospělými dětmi zůstávají v celé Evropě jak finanční, tak emoční, přičemž věk, kdy se mladí lidé definitivně osamostatňují, se mezi jednotlivými zeměmi výrazně liší. Podle Eurostatu opouští v Evropské unii děti domov svých rodičů průměrně ve věku 26 let. Toto číslo se však v různých zemích výrazně liší – zatímco ve Finsku a Švédsku je to 21 let, v Chorvatsku, na Slovensku, v Řecku, Itálii a Španělsku naopak 30 let a více. Regionální odchylky odráží nejen kulturní preference, ale především ekonomickou realitu daných zemí. Například v Itálii čerpá celých 65 % mladých lidí ve věku 18 až 34 let stále finanční podporu od svých rodičů, a to zejména z důvodu zajištění bydlení a získání vzdělání.
Podobné vzorce pozorujeme napříč celou jižní a východní Evropou. I v zemích, ve kterých se děti osamostatňují tradičně dříve, finanční závislost přetrvává: Data Eurostatu ukazují, že přibližně dva ze tří mladých dospělých ve věku 18 až 34 zůstávají finančně závislí na svých rodičích, i když už s nimi nežijí ve společné domácnosti. Není to projev nedostatečné samostatnosti, ale naopak důkaz moderní ekonomické reality. Rostoucí ceny nemovitostí, náročný a vysoce konkurenční trh práce spolu s cenami vzdělání znamenají, že mezigenerační finanční podpora je nyní nezbytně nutný, nikoli výjimečný předpoklad pro fungování rodin. Zároveň tato situace představuje příležitost, kterou mnoho rodin přehlíží.
V České republice cestu k finanční nezávislosti mladých Čechů utváří kulturní normy a omezení plynoucí z trhu s nemovitostmi. Ačkoli je podle dat Eurostatu evropský průměr, kdy děti opouští domov rodičů, přibližně 26,4 let, mladí Češi v posledních letech domov opouští rodičů přibližně ve věku 25,8 let. Oproti průměru jsou tak mírně napřed, ovšem i nadále zůstávají úzce spjati s prostředím původní rodiny. Jejich odchod však současně provází stále se zhoršující finanční situace mladých – hlavní město Praha se v žebříčku dostupnosti bydlení mezi velkými evropskými městy umístilo na jedné z posledních příček. Kupující zde k tomu, aby si zde mohli pořídit nový byt, potřebují přibližně 13–15 hrubých ročních příjmů. Vzhledem k tomu přichází finanční pomoc, kterou rodiče svým dětem poskytují, často ve formě podpory v oblasti bydlení – a to vesměs při pořizování vlastní střechy nad hlavou než jako příspěvek na placení nájemného. Mladí dospělí tak získávají možnost spořit, budovat sebevědomí a připravit se na další životní kroky. Největší výzvou pro české rodiny tak není samostatnost a touha postavit se na vlastní nohy, ale problém, jak se doopravdy v životě posunout dopředu. Podpora rodičů se musí transformovat – rodiče musí porozumět finanční situaci svých dětí a podpořit je, aby jejich nezávislost nebyla jen nedostižný milník, ale naopak pevný základ do budoucna.
Změna nastane, když se finanční pomoc promění na finanční vzdělávání. Když se finanční podpora stane součástí vztahu. Rodič, který dítěti daruje finanční obnos, aby mu pomohl zaplatit nájem, je štědrý. Rodič, který svému dítěti daruje peníze a naučí ho budovat si úspory, pochopit hypotéku a uzavřít kvalitní pojistku, v potomkovi naopak pěstuje trvalé dovednosti.
Zkuste si představit, co se stane, když vystoupíte z role toho, kdo řeší problémy. Když některé z vašich dětí hovoří o starostech se složením akontace před čerpáním hypotéky, místo abyste jim nabídli, že částku zaplatíte, se jich zeptejte: „O jakých možnostech jsi už uvažoval/uvažovala? Máš k tomu nějaké otázky?“ Tímto způsobem se z vás stane nejen bezpečnostní síť, ale také důvěryhodný poradce.
Tento přístup samozřejmě vyžaduje dobře promyšlený záměr. Zejména je nutné dokázat odolat dobře míněnému reflexu pomoci dítěti situaci vyřešit. Opravdová podpora někdy znamená, že musíte své dítě nechat se poprat s náročnou situací. Buďte při tom otevření a transparentně hovořte o finančních rozhodnutích – sdělte jim, jaké „proč“, nejen jaké „co“ stojí za vaším rozhodnutím. Když vaše děti pochopí, proč jste uzavřeli určitou konkrétní pojistku, nebo proč jste upřednostnili určité investice, neučí se jen znát fakta, ale chápat celou vaši filosofii.
To je důležité zejména tehdy, když se podíváte, jaký dopad má finanční gramotnost na dlouhodobou spokojenost a blahobyt. Podle Mezinárodního průzkumu finanční gramotnosti (Global Financial Literacy Survey) OECD (2023) pouze 34 % dospělých na celém světě vykázalo základní porozumění klíčovým finančním pojmům, jako je inflace, úrokové sazby a diverzifikace rizik, a ve většině zemí se tato mezigenerační propast prohlubuje. Výzkum databáze Global Findex Database Světové banky (2025) ukázal, že když rodiče s dětmi otevřeně a konkrétně hovoří o financích – rozpočtu, úsporách nebo plánování budoucích cílů – jejich děti mají o 60 % vyšší pravděpodobnost, že si kolem věku 25 let osvojí udržitelnější finanční návyky. Když své děti naučíte, jak číst výplatní pásku, porozumět složenému úročení nebo vyznat se v pojistné smlouvě, nepředáváte jim jen schopnost chápat čísla, ale především je učíte rozhodovat o vlastních financích. To je hlavní rozdíl mezi reagováním na životní události a přípravou na ně. Když se z finanční výchovy stane každodenní dialog mezi rodiči a dětmi, dojde nejen k přenosu bohatství, ale také moudrosti. Tato moudrost pak dětem přinese svobodu. Svobodu dělat volby, zvládat riziko a budovat budoucnost, kterou budou držet pevně ve svých rukách.
Plán, o kterém je řeč, pak bude víc než jen pojistka do budoucna. Stane se způsobem, jak již dnes můžete u dětí podpořit budoucí samostatnost. Rozhovory, které s dětmi můžete vést již nyní – o úsporách, prioritách nebo o dlouhodobé perspektivě – se později promítnou do toho, jak budou vaše děti nakládat s penězi, ale také do toho, jak budou vnímat zodpovědnost, odolnost a péči.
Jak tyto rozhovory vést bezpečně a efektivně:
Cestou od první mzdy k hypotéce a od finanční závislosti k nezávislosti musí mladý člověk projít sám a s otevřenýma očima. Když své děti naučíte v 25 letech přemýšlet o pojistkách, ve 30 chápat cenu svých rozhodnutí a ve 40 letech předvídat blížící se potřebu vlastní péče, pomůžete jim budovat to, čemu ekonomové říkají „osobní odolnost“. Vytvoříte tím podmínky pro skutečnou, vědomou a udržitelnou nezávislost.
Toto vzdělávání nelze předat pouhým rozhovorem. Rozvíjí se postupně spolu s tím, jak se mění životní okolnosti mladých lidí. Když vaše děti vidí, že děláte vědomá rozhodnutí o vlastní finanční budoucnosti, včetně náročných rozhovorů o péči, dědictví a věcech budoucích, přejímají nenahraditelnou dovednost – že plánování není omezení. Je to svoboda.
Každé životní období si žádá jiný typ rozhovoru:
Tohle je něco, co bývá málokdy vyřčeno nahlas: největší dar nejsou samotné peníze. Je to klid, který vychází z vědomí, že člověk, kterého milujete, neponese břímě vašich nevyřešených problémů. Je to svoboda, ve které budou vaše děti moci budovat své životy, aniž by je zatěžovala vaše vlastní nejistota.
To se v rodinách po celém světě projevuje různými způsoby. V některých případech se prarodiče aktivně podílí na péči o děti, čímž vytváří stabilitu, která rodičům umožňuje zachovat si vlastní kariéru a nezávislost. Jindy je to otevřená komunikace o dědictví, upřednostňované formě péče a finanční odpovědnosti. Ve všech případech se pak jedná o vědomé rozhodnutí vnímat dlouhá léta ve stáří nejen jako čas, který je nutné vydržet, ale také jako příležitost k posílení rodinných vazeb.
Ano, děti časem opustí náš domov. Jen v rodinách, které dobře zvládají finanční vzdělávání spolu s finanční podporou a které k plánování přistupují jako k průběžnému dialogu, nikoli jako k jednorázové události, se může zrodit něco krásného. Ano, děti se nám vzdalují, ale také se k nám vrací. Protože se naučily, že potřeba samostatnosti a rodina nestojí proti sobě. Z dětí se stávají naši partneři na stejné cestě životem.
Nejlepší období vašeho života, které jste s nimi strávili, tím neztrácí svůj jas. Budou z něj navždy čerpat. Nejenže žijete déle. Žijete způsobem, který vytváří prostor pro radost, cíl a tichý klid pramenící z vědomí, že váš život je pro další pokolení světlem, které nezhasíná a zůstává zdrojem inspirace a svobody.
Přečtěte si:
Jak funguje dětské penzijní spoření
Jak naučit děti finanční gramotnosti?