Pečovat o blízkého člověka, který potřebuje naši pomoc, je nesmírně obohacující, ale může být také velmi náročné. Je proto důležité udržet zdravou rovnováhu mezi péčí o ostatní a časem pro sebe. Přinášíme vám proto tipy, jak se postarat o staršího příbuzného, a nezapomenout přitom na sebe.
Seznamy patří k nejjednodušším nástrojům, které vám pomohou udržet si o všem přehled a maximalizovat efektivitu. Sepište si, co váš příbuzný každý den potřebuje. Rychle tak zjistíte, s čím můžete snadno pomoct a co se dá jednoduše vyřešit. Jestli je pro vás například každodenní vaření složité, navařte několik jídel najednou, rozdělte je na porce a zamrazte. Váš příbuzný si pak snadno ohřeje jídlo kdykoliv bude potřebovat.
Je důležité znát hranice svých možností a nenakládat si na sebe příliš. Zvažte, jestli neobjednat placenou pomoc na domácí práce jako je uklízení, praní a žehlení prádla nebo údržba zahrady. Máte-li poblíž sourozence, jiné členy rodiny nebo přátele, můžete si péči rozdělit tak, že každý z vás bude v jiné dny vykonávat jiné úkoly, například vařit nebo uklízet.
Digitální technologie výrazně usnadňují práci na dálku a s rostoucí poptávkou po flexibilní práci se tomuto trendu začíná přizpůsobovat stále více zaměstnavatelů. Rozhodně stojí za to promluvit si s nadřízeným, jestli si můžete upravit pracovní hodiny nebo dny tak, abyste péči o příbuzného zvládli.
Snažte se počítat s časem pro sebe a zařaďte ho do svého denního rozvrhu. Nastavte si třeba budík o pár minut dříve a čtěte si, běžte na rychlou procházku nebo věnujte deset minut meditaci, která vám zklidní mysl. Výborným pomocníkem v tom budou aplikace jako je například Headspace.
V neposlední řadě je vždy důležité mít před sebou něco, nač se můžete těšit, a proto si jednou za pár týdnů vyhraďte volný víkend a sejděte se s přáteli, vyrazte na výlet nebo na krátkou dovolenou.
![]()
Existuje takzvaná familiární (dědičná) forma Alzheimerovy nemoci, která je sice vzácná, protože tvoří méně než jedno procento případů, ale u ní hraje genetika hlavní roli. V takových rodinách se nemoc často objevuje velmi brzy, klidně už po čtyřicítce, a dědičnost je zde dominantním faktorem. V těchto specifických případech tedy genetiku rozhodně nelze zlehčovat. Nejde o to, že by tito lidé žili „špatně“. Jejich mozek má v sobě zapsaný kód, který nemoc spustí bez ohledu na počet uběhnutých kilometrů nebo snězené zeleniny.
U naprosté většiny pacientů, kdy mluvíme o takzvané pozdní formě, je ale situace mnohem složitější. Tady už genetika není osudem, ale spíše jedním z mnoha hráčů. Mozek totiž není izolovaný ostrov, který si žije sám pro sebe. Je to orgán extrémně závislý na tom, v jakém stavu je zbytek těla, jak nám funguje srdce, v jaké kondici jsou cévy a jak běží náš metabolismus.
Pokud mozek není dobře zásobován krví kvůli poškozeným cévám nebo pokud tělo bojuje s chronickým zánětem z nadváhy, riziko demence prudce stoupá.
„Zdravý životní styl“ může často znít jako prázdná fráze z časopisu. Pokud ho ale rozložíme na konkrétní faktory, uvidíme jasné medicínské souvislosti.
Mozek je mimořádně náročný na přísun kyslíku a živin, které mu dodává hustá síť drobných cév. Pokud trpíme dlouhodobě neléčeným vysokým krevním tlakem, tyto cévy se poškozují, tuhnou a zužují se. Výsledkem je, že mozek začíná „hladovět“.
Vysoká hladina cukru v krvi a inzulínová rezistence neznamenají problém jen pro slinivku, ale představují obrovskou zátěž i pro nervovou tkáň. Diabetes je proto v odborných studiích uváděn jako jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů a jeho včasná léčba a dobrá kompenzace jsou důležité i z pohledu ochrany mozku.
Mozek není oddělený od našich emocí. Psychický stav a duševní pohoda souvisí s ochranou některých oblastí mozku. Dlouhodobý stres a deprese patří mezi faktory, které jsou spojované s vyšším rizikem demence.
Člověk je sociální bytost a náš mozek potřebuje ke svému fungování interakci. Pokud zůstáváme delší dobu v izolaci, mozek přichází o přirozený trénink, který mu kontakt s lidmi poskytuje. Osamělost je dnes prokazatelným rizikovým faktorem, který urychluje nástup demence.
Existují vlivy, které mozek poškozují zcela přímo. Mezi ty nejvýznamnější patří nadměrná konzumace alkoholu a kouření. Dále je to také vliv prostředí, konkrétně znečištění ovzduší a dlouhodobé vystavování se škodlivinám.
Co si ohlídat?
Genetika a životní styl nejsou soupeři, ale partneři. Geny mohou nastavit určitou míru zranitelnosti. To, zda se promění v nemoc, ale z velké části ovlivňuje náš zdravotní stav a prostředí, ve kterém žijeme.
U někoho může být dědičnost tak silná, že ji životní styl pouze mírně zpomalí. U většiny lidí je to ale naopak. Právě souhra ovlivnitelných faktorů rozhodne o tom, jestli se nemoc projeví v sedmdesáti, v devadesáti, nebo vůbec.
Generali penzijní společnost si uvědomuje závažnost neurodegenerativního onemocnění. Proto se aktivně zapojuje do šíření osvěty a podpory prevence a výzkumu Alzheimerovy choroby v rámci iniciativy #SpoluProtiAlzheimeru.
Rodinná zátěž neznamená automatický rozsudek. Vnímejte rodinnou anamnézu jako důležitou informaci, která vám říká, že váš mozek může být citlivější, proto o něj budete pečovat o to víc. Stejně tak je fér přiznat, že ani ten nejzdravější životní styl není stoprocentní zárukou. Je to ale nejlepší investice do sebe a našeho zdraví, kterou můžeme udělat.
Důležité je neignorovat první signály. Pokud si všimnete nápadných výpadků paměti, zhoršené orientace nebo změn v chování, neodkládejte vyšetření s tím, že je to jen věk.
Přečtěte si
Alzheimerova nemoc a první elektronický test paměti v Česku