Naše tělo se s věkem mění, a proto jsou v různých životních etapách potřeba různé vitamíny a živiny. S vyšším věkem se často klade důraz na prevenci osteoporózy a potíže související se stárnutím. Stále platí, že nejlepším zdrojem vitamínů je vyvážená zdravá strava. Ale co když je někdy menší chuť k jídlu, nebo má člověk potíže se zažíváním?
V takových případech mohou být dobrým zdrojem chybějících živin potravinové doplňky. Než je začnete brát, rozhodně se poraďte se svým lékařem, jaké řešení je pro vás nejlepší. Také si dejte pozor na interakce potravinových doplňků s léky, které berete.
O jakých vitamínech byste tedy s přibývajícím věkem měli uvažovat?
Vitamín D: Převážně v zimě nemáme dostatek slunečního světla, aby naše tělo mohlo vytvářet optimální množství vitamínu D – právě jeho nedostatek může přispívat k osteoporóze. Vitamín D je důležitý nejen pro silné kosti, ale i jako ochrana proti autoimunitním onemocněním. Jeho nejlepším zdrojem je sice sluneční světlo, ale nachází se i v potravinách jako je losos, vaječné žloutky a houby.
Vitamín B12: S přibývajícími lety tělo hůře vstřebává vitamín B12, který pomáhá udržovat zdravé nervy a krvinky. Je potřeba ho v těle udržovat dostatek. K tomu dopomůže například konzumace jater, sardinek a vajec.
Dusičnan vápenatý: Zvlášť důležitý je pro ženy po menopauze, u kterých se snižuje schopnost vápník vstřebávat. Měly by do svého jídelníčku přidat třeba vápníkem obohacené cereálie, sýry, mléko a jogurt.
Kyselina listová: Protože kyselina listová pomáhá při produkci červených krvinek, může její nedostatek způsobit chudokrevnost, při které se budete cítit slabí a letargičtí. Nachází se v zelené listové zelenině, čočce a banánech.
Probiotika: Vlastně nejde o vitamíny ani minerály, ale výzkum naznačuje, že probiotika jsou důležitá nejen pro zdraví zažívacího systému, ale podporují i systém imunitní. Najdete je v kvašených potravinách, jako je kysané zelí nebo kimči.
![]()
Existuje takzvaná familiární (dědičná) forma Alzheimerovy nemoci, která je sice vzácná, protože tvoří méně než jedno procento případů, ale u ní hraje genetika hlavní roli. V takových rodinách se nemoc často objevuje velmi brzy, klidně už po čtyřicítce, a dědičnost je zde dominantním faktorem. V těchto specifických případech tedy genetiku rozhodně nelze zlehčovat. Nejde o to, že by tito lidé žili „špatně“. Jejich mozek má v sobě zapsaný kód, který nemoc spustí bez ohledu na počet uběhnutých kilometrů nebo snězené zeleniny.
U naprosté většiny pacientů, kdy mluvíme o takzvané pozdní formě, je ale situace mnohem složitější. Tady už genetika není osudem, ale spíše jedním z mnoha hráčů. Mozek totiž není izolovaný ostrov, který si žije sám pro sebe. Je to orgán extrémně závislý na tom, v jakém stavu je zbytek těla, jak nám funguje srdce, v jaké kondici jsou cévy a jak běží náš metabolismus.
Pokud mozek není dobře zásobován krví kvůli poškozeným cévám nebo pokud tělo bojuje s chronickým zánětem z nadváhy, riziko demence prudce stoupá.
„Zdravý životní styl“ může často znít jako prázdná fráze z časopisu. Pokud ho ale rozložíme na konkrétní faktory, uvidíme jasné medicínské souvislosti.
Mozek je mimořádně náročný na přísun kyslíku a živin, které mu dodává hustá síť drobných cév. Pokud trpíme dlouhodobě neléčeným vysokým krevním tlakem, tyto cévy se poškozují, tuhnou a zužují se. Výsledkem je, že mozek začíná „hladovět“.
Vysoká hladina cukru v krvi a inzulínová rezistence neznamenají problém jen pro slinivku, ale představují obrovskou zátěž i pro nervovou tkáň. Diabetes je proto v odborných studiích uváděn jako jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů a jeho včasná léčba a dobrá kompenzace jsou důležité i z pohledu ochrany mozku.
Mozek není oddělený od našich emocí. Psychický stav a duševní pohoda souvisí s ochranou některých oblastí mozku. Dlouhodobý stres a deprese patří mezi faktory, které jsou spojované s vyšším rizikem demence.
Člověk je sociální bytost a náš mozek potřebuje ke svému fungování interakci. Pokud zůstáváme delší dobu v izolaci, mozek přichází o přirozený trénink, který mu kontakt s lidmi poskytuje. Osamělost je dnes prokazatelným rizikovým faktorem, který urychluje nástup demence.
Existují vlivy, které mozek poškozují zcela přímo. Mezi ty nejvýznamnější patří nadměrná konzumace alkoholu a kouření. Dále je to také vliv prostředí, konkrétně znečištění ovzduší a dlouhodobé vystavování se škodlivinám.
Co si ohlídat?
Genetika a životní styl nejsou soupeři, ale partneři. Geny mohou nastavit určitou míru zranitelnosti. To, zda se promění v nemoc, ale z velké části ovlivňuje náš zdravotní stav a prostředí, ve kterém žijeme.
U někoho může být dědičnost tak silná, že ji životní styl pouze mírně zpomalí. U většiny lidí je to ale naopak. Právě souhra ovlivnitelných faktorů rozhodne o tom, jestli se nemoc projeví v sedmdesáti, v devadesáti, nebo vůbec.
Generali penzijní společnost si uvědomuje závažnost neurodegenerativního onemocnění. Proto se aktivně zapojuje do šíření osvěty a podpory prevence a výzkumu Alzheimerovy choroby v rámci iniciativy #SpoluProtiAlzheimeru.
Rodinná zátěž neznamená automatický rozsudek. Vnímejte rodinnou anamnézu jako důležitou informaci, která vám říká, že váš mozek může být citlivější, proto o něj budete pečovat o to víc. Stejně tak je fér přiznat, že ani ten nejzdravější životní styl není stoprocentní zárukou. Je to ale nejlepší investice do sebe a našeho zdraví, kterou můžeme udělat.
Důležité je neignorovat první signály. Pokud si všimnete nápadných výpadků paměti, zhoršené orientace nebo změn v chování, neodkládejte vyšetření s tím, že je to jen věk.
Přečtěte si
Alzheimerova nemoc a první elektronický test paměti v Česku