Generali Česká pojišťovna play off je teď pro třineckého hokejistu Martina Růžičku hlavní téma. V rozhovoru prozradil, jak vypadá jeho každodenní příprava či odpočinek. Ale řeč došla také na sportovní idoly, cestování nebo vztah k ostatním sportům.
V lednu jste se stal nejproduktivnějším Ocelářem v historii. Držíte také tituly nejproduktivnější hráč play off, nejlepší střelec play off a mnohá další – mezi nimi také zlatou medaili z mistrovství světa. Co pro vás tahle ocenění znamenají?
Znamená to pro mě hodně. Je to ohodnocení mé práce. A nejenom mé. Hokej je týmový sport a nikdo v něm nedokáže nic sám. Mám štěstí na výborné spoluhráče, trenéry, manažery a vnímám, že všechny mé kariérní úspěchy jsou jejich zásluha.
Máte teď nějakou další profesní nebo soukromou metu?
Teď vlastně ne. Ale momentálně startuje Generali Česká pojišťovna play off, což je nejdůležitější část sezóny. Takže se hodně soustředím na právě na tohle. Snažím se odevzdat maximum pro tým a proto, aby se nám dařilo.
Máte nějaký hokejový idol? Případně někoho, koho vás vždycky baví na ledě sledovat?
Kolem sebe mám spoustu šikovných hráčů. Ale pokud se bavíme o idolu, tak se mi vybaví mé dětství a plakát s Jardou Jágrem. Aktuální idoly mám spíš mimo hokej. Cením si sportovců, kteří něčeho dosáhli a to, jak ke své práci přistupují. Například obdivuji tenistu Rafaela Nadala. Líbí se mi jeho zarputilost a soutěživost. Inspiruje mě tím, jak moc chce vyhrávat.
Do třineckého týmu jste nastoupil v roce 2009. Vnímáte, jak se za tuto dobu proměnil?
Proměnilo se toho hodně. Když jsem sem přišel, hráli jsme ve staré hale. Teď už je postavená nová aréna. Vnímám, že se to tu hodně zprofesionalizovalo, ať už zázemí nebo lidé. S novou halou se třinecký hokej posunul o další level výš. A obecně je vidět, že tahle organizace chce být úspěšná.
Máte zkušenosti z KHL. V čem vás tato příležitost nejvíc bavila?
Do KHL jsem zamířil kvůli hokeji, který se tam hrál skvěle. Potkal jsem tam spoustu kamarádů a celkově mě tahle zkušenost hodně obohatila. Ať už ohledně hokeje nebo toho, jak to celkově v Rusku funguje. Přivezl jsem si odtud hodně zkušeností.
Co jste si naopak po návratu nejvíc užil?
Ruská KHL je jiný svět, takže když jsem přijel domů, tak jsem se samozřejmě těšil na české jídlo. Taky jsem si uvědomil, jak se v Česku máme dobře. Celkově jsem se těšil na to, až se prostě vrátím domů.
Jak vlastně vypadá běžný den v životě profesionálního hokejisty?
Záleží, jestli mám volno nebo trénink. Ale většinou je to tak, že vstanu, nasnídám se a vyrazím na trénink. Ten obvykle zabere celé dopoledne. Po tom, co odtrénuji a vyřídím všechno důležité, tak zpravidla odpočívám. A pak záleží na tom, jak se cítím. Někdy vyrazíme se ženou na procházku nebo strávím odpoledne doma. A jindy si přidám trénink, když cítím, že je to potřeba. To pak vyrážím na zimák na druhou fázi. Záleží to na osobním pocitu, podle toho, co právě potřebuju, abych byl dobře připravený na zápas a na výkon. Je to takový nudný život.
Váš obvyklý program tedy hodně ovlivňuje to, co řekne vaše tělo?
Ano. Dřív jsem to takhle neměl. Čím je člověk starší, tím lépe ví, co od svého těla očekávat a co potřebuje. A pořád se učí. Neustále přicházím na věci, které jsem dříve nevnímal nebo na to, co mi svědčí.
Před pár dny odstartovala Generali Česká pojišťovna play off. Jak jste se na ni připravoval?
Museli jsme si odpočinout po základní části, ale samozřejmě jsme trénovali. Potřebovali jsme se zregenerovat a být chvíli s rodinou, což byl i můj případ. A pak jsme se poctivě připravovali, abychom mohli nastoupit a podat dobrý výkon.
Máte uprostřed sezóny možnost si trochu více odpočinout? Nebo jedete v zátahu?
Většinou se jede v jednom zápřahu, pokud nejsou zrovna nějaké reprezentační akce. Samozřejmě máme v programu dny volna. Například pokud hrajeme v neděli, máme do úterního večera volna. Ale delší volna tak na dva tři dny jsme dostali například teď před play off. To však není v běžném programu.
Co je pro vás ideální způsob relaxace? Je to například cestování?
Teď mě poměrně dost limitoval covid. Před tím jsme si čas od času s manželkou rádi zajeli na nějaký wellness i mimo Česko. Jezdili jsme si na chvilku od všeho si odpočinout, to mi hodně pomáhalo. V době covidových omezení to bylo samozřejmě složitější. Většinou jsme relaxovali tak, že jsme vyrazili na procházku nebo, když to šlo, tak do kina.
Kam se rád vydáváte?
Na wellness jezdíme většinou tady poblíž nebo případně na Slovensko. Jinak se mi moc líbilo na Seychellách. Hodně jsem si tam odpočinul. Byli jsme tam jen jednou, ale opravdu mě to tam nadchlo.
Když míříte za hranice, řešíte cestovní pojištění?
Pojištění mám, protože mě živí tělo. Je dobré vědět, že kdyby se mi něco stalo, tak budu mít pokryté výdaje. Takže určitě ano.
Jaký vlastně máte coby profesionální sportovec vztah k pojištění? Je pro vás důležité mít ve svém životě více jistoty?
Rozhodně. Tělo mě živí a v nadsázce se dá říct, že nedělám nic jiného než sport a tomu musí být adekvátní pojištění. Moje pojištění není nejlevnější, i když určitě existují i dražší možnosti. Ale je to taková částka, která pokryje vše, kdyby se mi něco stalo.
Baví vás kromě hokeje hraní nějakých dalších her?
Baví mě ostatní sporty. Mám strašně rád golf, v poslední době mě hodně chytnul. Trávím u něj hodně času. Hraju ho hodně přes léto. A taky mám rád tenis. Ale když se najde dobrá parta lidí, tak si užiju každý sport.
A co vám říkají počítačové hry nebo hry na telefonu?
To mi moc neříká. Ale poslední dobou s klukama hrajeme hry na playstationu. Měl jsem dlouhé období, když jsem to moc nevnímal a nehrál. Nicméně poslední dobou se takhle bavíme během odpoledne a po večerech, když je na to čas.
Takže vás moc nezajímá třeba esport?
Abych řekl pravdu, tak ani ne. Dřív jsem se občas podíval na formule z F1 Esport Series, když je zrovna vysílali v televizi. Ale tolik mě to nechytlo, takže esport nijak zvlášť nesleduju.
Na co se teď v nejbližší době těšíte?
Na play off. Mám to teď v hlavě pořád. Pro tohle hrajeme. Trénujeme na to. A proto se na to těším. Na moc jiných věcí teď nemyslím.
Paměť občas zradí každého. Člověk vejde do spíže a neví proč. Nemůže si vybavit jméno známého. Hledá brýle, které má na hlavě. Samo o sobě to ještě nemusí znamenat Alzheimerovu chorobu. Podle praktické lékařky a geriatričky Astrid Matějkové je ale důležité sledovat změnu v čase. Zpozornět bychom měli hlavně tehdy, když se potíže opakují, zhoršují nebo začínají zasahovat do běžného života.
Mnoho lidí bere praktického lékaře jako místo, kam se volá hlavně kvůli eReceptu nebo akutnímu problému. Praktický lékař se ale dlouhodobě stará také o pacienty s chronickými onemocněními, sleduje jejich zdravotní stav, léčbu i celkové fungování. A právě u paměti je právě pravidelný kontakt velkou výhodou. Praktik a často i zdravotní sestra pacienta znají dlouhodobě. Vidí, že chodí na jiné termíny, plete si léky, volá jinak než dřív nebo se chová nezvykle.
Právě kontinuita péče může být první záchytný bod. Nejde jen o jedno vyšetření, ale o znalost člověka. Když lékař ví, jak pacient běžně fungoval, snáz si všimne, že se něco změnilo.

Podezření často nepřijde od samotného pacienta, ale od rodiny. Blízcí si všimnou, že ten druhý už není stejný jako dřív. Důležité je takové změny neodbýt větou, že „v tomhle věku je to normální“.
Zároveň je dobré rozlišit náhlé a pozvolné zhoršení. Pokud se paměť zhorší rychle, nemusí jít o demenci. Příčinou může být akutní nemoc, vyčerpání nebo nový lék. Lékařka Matějková upozorňuje třeba na některé léky na spaní, úzkost nebo močový měchýř, které mohou paměť zhoršit. Proto má smysl řešit změnu s lékařem a podívat se na celý zdravotní stav.
U pomalého zhoršování je zase důležité nečekat, až bude situace neúnosná. Člověk s počínající demencí může potíže maskovat. Na otázky odpovídá přesvědčivě, někdy si i sám myslí, že je všechno v pořádku. Rodina přitom doma vidí něco jiného.
Kdo o pacienta pečuje
Pro rodinu bývá těžké dostat blízkého k doktorovi, zvlášť když si sám problém nepřipouští. Někdy je tak návštěvu ordinace chytré spojit například s problémem se zády. Pomáhá také zavolat do ordinace předem a říct, co se děje. Pokud rodina nechce mluvit před pacientem, protože se bojí konfliktu, dá se to s lékařem dopředu domluvit.
V ordinaci pak nejde o to pacienta nachytat. Citlivě vedené testy paměti mohou ukázat, zda je potřeba další vyšetření. Praktický lékař ale nemusí udělat závěr hned napoprvé. V rušné ordinaci se někdy pacient může hůř soustředit. A proto je lepší test zopakovat v klidnějších podmínkách nebo člověka poslat ke specialistovi, když zdravotní stav pacienta není zcela jasný a potřebuje širší vyšetření.
Když se řeší paměť, je potřeba hledat příčinu. Může jít o Alzheimerovu chorobu, ale také o jiné typy demence nebo jiné zdravotní potíže. „Existují například cévní změny, jiné neurologické příčiny, vliv alkoholu, léky nebo stavy, které mohou být léčitelné,“ vysvětluje Astrid Matějková.
Proto má vyšetření smysl. Nejde jen o potvrzení obavy. Někdy se najde příčina, se kterou se dá něco dělat. A i když se Alzheimerova choroba potvrdí, včasná diagnóza pomůže rodině nastavit péči, komunikaci i další kroky.
Strach je pochopitelný. Někteří lidé se vyšetření vyhýbají, protože se bojí, že přijdou o řidičský průkaz, případně se bojí samotné diagnózy. Jenže čekání většinou nepomůže. Je důležité otevřít téma včas, dokud člověk ještě může mluvit o tom, koho chce mít u rozhodování, pokud se jeho stav v budoucnu zhorší.
Pomoc přitom nejsou jen léky. Důležitý je pohyb, přiměřený trénink mozku, společenský kontakt a denní režim. Mozek potřebuje aktivitu podobně jako tělo. Jde hlavně o to vystoupit ze zavedených rituálů. Například uvařit jídlo podle nového receptu, u pletení trénovat norské vzory, začít chodit na kurz, setkávat se s lidmi nebo trénovat paměť činností, která mu dává smysl.
Velkou úlevou pro rodinu bývá také pochopení, že člověk s demencí některé věci nedělá naschvál. Když se opakovaně ptá, zlobí se nebo nerozumí situaci, není to vzdor. Je to projev nemoci. I to se rodina musí naučit.
Spolu proti Alzheimeru
Strach často pramení z nevědomosti. Proto vznikla iniciativa Spolu proti Alzheimeru, jejímž partnerem je Generali penzijní společnost. Naším cílem je bořit mýty a tabu kolem onemocnění paměti, přinášet srozumitelné informace z ordinací odborníků a ukazovat, že na prevenci není nikdy příliš brzy.
Pokud má člověk podezření u sebe nebo u blízkého, nemusí hned hledat specializované centrum. První krok může být návštěva praktického lékaře. Ideálně takového, který pacienta zná a dokáže posoudit změnu v souvislostech.
Přečtěte si
Jak pečovat o blízké s Alzheimerovou chorobou