Digitální věk rychle mění naše mozky. Neudržíme pozornost déle než po dobu trvání videa na Instagramu. TikTok tuto hranici pomáhá dál snižovat. Zažíváme vyčerpání z digitálního života. Soustředění a kritické myšlení jsou dnes v ohrožení. Co nám a našim dětem může pomoct překonat problém, který se na nás řítí z obrazovek?
Dennodenně jsme vystaveni neustálému přísunu informací. Následky mohou být opravdu devastující. Můžeme se dokonce odcizit sami sobě, jak píše publicista Andrew Sullivan ve svém znepokojujícím článku I used to be a human being (Býval jsem lidskou bytostí). „Nikdy nekončící bombardování novinkami, drby a obrázky v nás vyvolalo maniakální závislost na informacích. Mě to zničilo. A vás to může zničit taky,“ konstatuje Sullivan. Doba digitální má své popsané příznaky. Nedaří se nám ponořit do vykonávaných činností. Ztrácíme trpělivost. V posledních letech spatřujeme znatelný pokles empatie u mladých lidí. Empatie není pouze soucit s ostatními, ale zahrnuje též hluboké porozumění druhému. Její pokles lze z velké části připsat neschopnosti mladých lidí orientovat se v online světě, aniž by přitom ztratili přehled o svých skutečných vztazích v reálném čase. Technologie, které nás mají propojovat, tak způsobují odloučení. Mění se to, kým jsme jako jednotlivci, ale také kým jsme jeden druhému.
Čeká nás digitální úklid
Vztah naší kultury k digitálním médii je komplikovaný. Míchá se škodlivé s užitečným. Unavuje nás pocit, že jsme se stali otroky svých zařízení. Ocitáme se v prostoru plném smíšených emocí. Radujeme se nad objevováním inspirativních fotek na Instagramu. Zároveň se užíráme, jak nám notifikace nabourávájí večery s přáteli nebo knihou. Čeká nás digitální úklid. Teprve ten nám poskytne prostor pro ujasnění vlastních hodnot.
Rozšiřování digitálních médií proměnilo způsob, jakým média konzumujeme. To však můžeme vnímat jako výzvu, nikoliv ohrožení. Čtení delších textů nás vede k rozjímání, k hlubokému zamyšlení. Jedná se o projev odolnosti v krajině plné rozptylování. Co s tím?
Děti ohrožené telefony
Děti jsou závislostí na technologiích ohroženější. Elektronické obrazovky jsou natolik lákavé, že je pro dítě obtížné odvrátit pozornost k něčemu jinému. Sociální sítě pomáhají udržovat děti a dospívající propojené s přáteli a rodinou. Avšak textové zprávy, které dominují komunikaci, neumožňují oční kontakt nebo porozumění emocím skrývajícím se za zprávami. Paradoxně tak mohou sociální sítě podkopávat schopnost dítěte rozvíjet zdravou sociální interakci. Okamžitá dostupnost a přenosnost mobilních zařízení navíc zvyšují pravděpodobnost, že vytlačí lidské interakce a další obohacující činnosti.
Chytré telefony a tablety mohou pomáhat. Hrají například pozitivní roli při odvádění pozornosti dětí během lékařských a chirurgických vyšetření a zákroků. Rodiče však zařízení často používají jako hračku klidu během každodenních rutin, jako jsou procházky, jízda autem a občerstvení v restauraci. Zdlouhavé vystavení elektronickým obrazovkám negativně ovlivňuje vývoj dítěte tím, že vytěsňuje jazykové a herní interakce s blízkými a vrstevníky.
Jaké jsou tři důležité rady pro rodiče?
Existuje takzvaná familiární (dědičná) forma Alzheimerovy nemoci, která je sice vzácná, protože tvoří méně než jedno procento případů, ale u ní hraje genetika hlavní roli. V takových rodinách se nemoc často objevuje velmi brzy, klidně už po čtyřicítce, a dědičnost je zde dominantním faktorem. V těchto specifických případech tedy genetiku rozhodně nelze zlehčovat. Nejde o to, že by tito lidé žili „špatně“. Jejich mozek má v sobě zapsaný kód, který nemoc spustí bez ohledu na počet uběhnutých kilometrů nebo snězené zeleniny.
U naprosté většiny pacientů, kdy mluvíme o takzvané pozdní formě, je ale situace mnohem složitější. Tady už genetika není osudem, ale spíše jedním z mnoha hráčů. Mozek totiž není izolovaný ostrov, který si žije sám pro sebe. Je to orgán extrémně závislý na tom, v jakém stavu je zbytek těla, jak nám funguje srdce, v jaké kondici jsou cévy a jak běží náš metabolismus.
Pokud mozek není dobře zásobován krví kvůli poškozeným cévám nebo pokud tělo bojuje s chronickým zánětem z nadváhy, riziko demence prudce stoupá.
„Zdravý životní styl“ může často znít jako prázdná fráze z časopisu. Pokud ho ale rozložíme na konkrétní faktory, uvidíme jasné medicínské souvislosti.
Mozek je mimořádně náročný na přísun kyslíku a živin, které mu dodává hustá síť drobných cév. Pokud trpíme dlouhodobě neléčeným vysokým krevním tlakem, tyto cévy se poškozují, tuhnou a zužují se. Výsledkem je, že mozek začíná „hladovět“.
Vysoká hladina cukru v krvi a inzulínová rezistence neznamenají problém jen pro slinivku, ale představují obrovskou zátěž i pro nervovou tkáň. Diabetes je proto v odborných studiích uváděn jako jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů a jeho včasná léčba a dobrá kompenzace jsou důležité i z pohledu ochrany mozku.
Mozek není oddělený od našich emocí. Psychický stav a duševní pohoda souvisí s ochranou některých oblastí mozku. Dlouhodobý stres a deprese patří mezi faktory, které jsou spojované s vyšším rizikem demence.
Člověk je sociální bytost a náš mozek potřebuje ke svému fungování interakci. Pokud zůstáváme delší dobu v izolaci, mozek přichází o přirozený trénink, který mu kontakt s lidmi poskytuje. Osamělost je dnes prokazatelným rizikovým faktorem, který urychluje nástup demence.
Existují vlivy, které mozek poškozují zcela přímo. Mezi ty nejvýznamnější patří nadměrná konzumace alkoholu a kouření. Dále je to také vliv prostředí, konkrétně znečištění ovzduší a dlouhodobé vystavování se škodlivinám.
Co si ohlídat?
Genetika a životní styl nejsou soupeři, ale partneři. Geny mohou nastavit určitou míru zranitelnosti. To, zda se promění v nemoc, ale z velké části ovlivňuje náš zdravotní stav a prostředí, ve kterém žijeme.
U někoho může být dědičnost tak silná, že ji životní styl pouze mírně zpomalí. U většiny lidí je to ale naopak. Právě souhra ovlivnitelných faktorů rozhodne o tom, jestli se nemoc projeví v sedmdesáti, v devadesáti, nebo vůbec.
Generali penzijní společnost si uvědomuje závažnost neurodegenerativního onemocnění. Proto se aktivně zapojuje do šíření osvěty a podpory prevence a výzkumu Alzheimerovy choroby v rámci iniciativy #SpoluProtiAlzheimeru.
Rodinná zátěž neznamená automatický rozsudek. Vnímejte rodinnou anamnézu jako důležitou informaci, která vám říká, že váš mozek může být citlivější, proto o něj budete pečovat o to víc. Stejně tak je fér přiznat, že ani ten nejzdravější životní styl není stoprocentní zárukou. Je to ale nejlepší investice do sebe a našeho zdraví, kterou můžeme udělat.
Důležité je neignorovat první signály. Pokud si všimnete nápadných výpadků paměti, zhoršené orientace nebo změn v chování, neodkládejte vyšetření s tím, že je to jen věk.
Přečtěte si
Alzheimerova nemoc a první elektronický test paměti v Česku