Mnohdy máme doma tolik potenciálně nebezpečných chemických látek, že si to ani neuvědomujeme. Ty však nemusí být ohrožením jen pro nás dospělé, ale také pro ty nejmenší. V dnešním článku si tedy představíme ty nejběžnější zástupce domácí chemie a řekneme si také to, jak s nimi vhodně nakládat.
Za domácí chemii můžeme pokládat vše, co průměrná rodina ve svém domě zcela běžně využívá, například různá bělidla, čisticí prostředky, barvy na vlasy, prací prostředky, rozpouštědla, ředidla, přípravky na hmyz a mnohé další. Některé z těchto látek si představíme blíže.
Ať už se jedná o jakoukoli chemickou látku, tím hlavním doporučením je především nejen ochrana pokožky, ale i dýchacích cest.
Kyselina octová
S kyselinou octovou se běžně setkáme coby kuchyňským octem v jejím 4%–8% roztoku. Nebezpečí zde hrozí především při zasažení oka, kdy může mít tato nehoda, bohužel, trvalé následky.
Kyselina chlorovodíková
Tato kyselina je vcelku známou žíravinou. U lidí způsobuje zejména poleptání a našli bychom ji coby přísadu do čističů našich záchodů.
Chlornan sodný
Chlornan sodný je velmi nebezpečnou žíravinou, která ohrožuje nejen člověka, ale i životní prostředí. Lidé jej většinou využívají ve formě Sava k čištění odpadů a k dezinfekci.
Mimo tyto žíraviny však lidé velmi často využívají i dalších nebezpečných látek, zejména těch hořlavých, ať už benzínu, barev, laků nebo propan-butanu.
Jak ale s těmito látkami nakládat?
Tím prvním a nejzásadnějším pravidlem v každé domácnosti by mělo být to, že se tyto látky nesmí dostat k dětem a domácím mazlíčkům.
Velmi důležitou prevencí před případnými nehodami a zraněními je také důsledné dodržování návodů k použití, které nám udává výrobce. Pokud výrobce předepisuje využívání některých ochranných pomůcek, rozhodně bychom tato doporučení neměli brát na lehkou váhu.
Všechny chemické prostředky, které doma využíváme, by rovněž neměly přijít do styku s potravinami a dalšími věcmi určenými ke spotřebě.
Abychom se vyhnuli záměně chemikálií s jinými prvky, měli bychom je skladovat pouze v originálních obalech – neměli bychom je tedy přelévat, přesouvat ani nic podobného. Snadno by tak totiž mohlo dojít k nezvratné nehodě.
Astma a čisticí prostředky
Nové studie prokazují, že lidé, kteří při svých čisticích „rituálech“ využívají různých čisticích prostředků, jsou o 30–50 % náchylnější k propuknutí astmatu.
Největší podíl na tom mají především prostředky k čištění nábytku, skla, osvěžovače vzduchu ve spreji a mnohé další látky. Astma vzniká především jako důsledek alergie na zhoršenou kvalitu ovzduší.
Z uvedeného tedy vyplývá, že se s chemikáliemi v našich domovech setkáváme možná i častěji, než je zdrávo. Ať už však doma chemie využíváme či nikoli, měli bychom vědět, jak s ní správně nakládat. Účinky, které na nás může nevhodným užíváním mít, jsou v naprosté většině případů velmi závažné a velmi snadno tak může poškodit nejen lidské zdraví, ale i naše okolí.
Existuje takzvaná familiární (dědičná) forma Alzheimerovy nemoci, která je sice vzácná, protože tvoří méně než jedno procento případů, ale u ní hraje genetika hlavní roli. V takových rodinách se nemoc často objevuje velmi brzy, klidně už po čtyřicítce, a dědičnost je zde dominantním faktorem. V těchto specifických případech tedy genetiku rozhodně nelze zlehčovat. Nejde o to, že by tito lidé žili „špatně“. Jejich mozek má v sobě zapsaný kód, který nemoc spustí bez ohledu na počet uběhnutých kilometrů nebo snězené zeleniny.
U naprosté většiny pacientů, kdy mluvíme o takzvané pozdní formě, je ale situace mnohem složitější. Tady už genetika není osudem, ale spíše jedním z mnoha hráčů. Mozek totiž není izolovaný ostrov, který si žije sám pro sebe. Je to orgán extrémně závislý na tom, v jakém stavu je zbytek těla, jak nám funguje srdce, v jaké kondici jsou cévy a jak běží náš metabolismus.
Pokud mozek není dobře zásobován krví kvůli poškozeným cévám nebo pokud tělo bojuje s chronickým zánětem z nadváhy, riziko demence prudce stoupá.
„Zdravý životní styl“ může často znít jako prázdná fráze z časopisu. Pokud ho ale rozložíme na konkrétní faktory, uvidíme jasné medicínské souvislosti.
Mozek je mimořádně náročný na přísun kyslíku a živin, které mu dodává hustá síť drobných cév. Pokud trpíme dlouhodobě neléčeným vysokým krevním tlakem, tyto cévy se poškozují, tuhnou a zužují se. Výsledkem je, že mozek začíná „hladovět“.
Vysoká hladina cukru v krvi a inzulínová rezistence neznamenají problém jen pro slinivku, ale představují obrovskou zátěž i pro nervovou tkáň. Diabetes je proto v odborných studiích uváděn jako jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů a jeho včasná léčba a dobrá kompenzace jsou důležité i z pohledu ochrany mozku.
Mozek není oddělený od našich emocí. Psychický stav a duševní pohoda souvisí s ochranou některých oblastí mozku. Dlouhodobý stres a deprese patří mezi faktory, které jsou spojované s vyšším rizikem demence.
Člověk je sociální bytost a náš mozek potřebuje ke svému fungování interakci. Pokud zůstáváme delší dobu v izolaci, mozek přichází o přirozený trénink, který mu kontakt s lidmi poskytuje. Osamělost je dnes prokazatelným rizikovým faktorem, který urychluje nástup demence.
Existují vlivy, které mozek poškozují zcela přímo. Mezi ty nejvýznamnější patří nadměrná konzumace alkoholu a kouření. Dále je to také vliv prostředí, konkrétně znečištění ovzduší a dlouhodobé vystavování se škodlivinám.
Co si ohlídat?
Genetika a životní styl nejsou soupeři, ale partneři. Geny mohou nastavit určitou míru zranitelnosti. To, zda se promění v nemoc, ale z velké části ovlivňuje náš zdravotní stav a prostředí, ve kterém žijeme.
U někoho může být dědičnost tak silná, že ji životní styl pouze mírně zpomalí. U většiny lidí je to ale naopak. Právě souhra ovlivnitelných faktorů rozhodne o tom, jestli se nemoc projeví v sedmdesáti, v devadesáti, nebo vůbec.
Generali penzijní společnost si uvědomuje závažnost neurodegenerativního onemocnění. Proto se aktivně zapojuje do šíření osvěty a podpory prevence a výzkumu Alzheimerovy choroby v rámci iniciativy #SpoluProtiAlzheimeru.
Rodinná zátěž neznamená automatický rozsudek. Vnímejte rodinnou anamnézu jako důležitou informaci, která vám říká, že váš mozek může být citlivější, proto o něj budete pečovat o to víc. Stejně tak je fér přiznat, že ani ten nejzdravější životní styl není stoprocentní zárukou. Je to ale nejlepší investice do sebe a našeho zdraví, kterou můžeme udělat.
Důležité je neignorovat první signály. Pokud si všimnete nápadných výpadků paměti, zhoršené orientace nebo změn v chování, neodkládejte vyšetření s tím, že je to jen věk.
Přečtěte si
Alzheimerova nemoc a první elektronický test paměti v Česku