Ve článku se dočtete:
Amaxofobie patří mezi nejméně známé druhy fóbií, ačkoliv jí trpí až 33 % lidí na celém světě. Jedná se o strach z řízení motorového vozidla, ale také strach z jízdy autem jako takové. Pojďme se podívat, jak se tento druh úzkosti projevuje, jaké jsou jeho příčiny, ale také, jak tento strach překonat, abyste si jízdu autem mohli doopravdy užít.
Amaxofobie je iracionální strach z jízdy autem, ať už v roli řidiče nebo spolujezdce. Tento termín pochází z řeckého slova amaxo (vůz nebo kočár) a fobia (strach). Jedná se o stav, kdy samotný strach z nasednutí do vozu přechází v panickou úzkost. Jedinci trpící touto úzkostnou poruchou však nemají strach ze samotného automobilu, obávají se spíše ztráty kontroly nad řízením, ať už řídí oni sami, či někdo jiný. Většina amaxofobiků zároveň trpí nějakou obecnou formou úzkosti.
Lidé se s fóbií nerodí. Až různé zkušenosti, vzpomínky a predispozice způsobí, že u některých jedinců dojde k rozvoji nějakého typu úzkosti. Amaxofobie se často objevuje u lidí, kteří měli traumatický zážitek spojený s automobilem. Nejčastěji se jedná o lidi, kteří byli účastníky dopravní nehody. Nejprve se začnou místu nehody vyhýbat, pak se začnou vyhýbat řízení nebo jízdě autem až autem přestanou jezdit úplně. Jakmile nastoupí do auta, jejich traumatické vzpomínky se umocní a postupně přecházejí až v záchvaty paniky. Existují však terapie, které pomohou tyto negativní zážitky zpracovat a překonat tak strach z řízení či cestování autem.
Amaxofobie se může vyvinout také ze strachu z jízdy za špatného počasí nebo špatné viditelnosti, případně z jízdy neznámou krajinou či po neznámé trase. Rovněž nervozita začínajících řidičů se může rozvinout v panický strach z řízení, zvláště v případě, kdy od získání řidičského průkazu uplynula delší doba. U jedinců s nízkým sebevědomím může být prvním problémem také nerudný učitel autoškoly, nervózní rodič či partner. Pocit strachu z nezvládnutí řízení může takto postupně přerůst až ve fóbii.
Amaxofobie se může projevovat různými způsoby. Nejčastěji se jedná o zrychlený srdeční tep, bolest na hrudi, pocení nebo závrať. Tyto symptomy se nemusí projevit pouze při jízdě, někomu k vyvolání pocitu úzkosti stačí i jen samotná představa, že sedí v autě.
Amaxofobici často trpí katastrofickými myšlenkami. Představují si třeba, že se vozidlo převrátí na střechu nebo narazí do jiného vozu či překážky. Mají strach, že se auto při jízdě po dálnici rozbije nebo se někdo blízký stane účastníkem dopravní nehody.
Důležité je postupovat pomalu a dát si čas. Začněte tím, že se v klidu seznámíte se svým autem. Sedněte si do něj, prozkoumejte ovládací prvky, nastavte si sedadlo a zrcátka a vyzkoušejte si, co jak funguje. Poté zkuste projet jednoduchou, krátkou trasu s někým zkušeným, komu důvěřujete. Postupně můžete přidávat více frekventované silnice a delší vzdálenosti.
Pokud je vám 18–24 let, můžete se zdarma zaregistrovat do kurzu Start Driving, který nabízí bezpečné prostředí pro trénink řízení pod dohledem profesionálů.
Pomoci mohou i různé relaxační techniky. Hluboký, vědomý a řízený dech vám může pomoci soustředit se na to, abyste bezpečně dorazili do cíle a odvede vaši pozornost od katastrofických scénářů. Můžete se také obrátit na terapeuta, který vám pomůže tuto fobii překonat.
Pokud trpíte touto úzkostnou poruchou, vyhledejte pomoc profesionála ideálně ještě dnes. Prozatím vám k pocitu klidu na cestě (i mimo ni) může pomoct alespoň naše povinné ručení. Ocitnete-li se v úzkých, jistě oceníte výhody asistenční služby. S povinným ručením od Generali nemusíte mít strach vydat se na cestu.
Přečtěte sI:
Jak postupovat, když si chce vaše auto „jezdit samo“?
Zůstaňte v bezpečí při sdílené jízdě autem
Bezpečně za každé situace: na co bychom neměli zapomínat při pohybu na silnici
Existuje takzvaná familiární (dědičná) forma Alzheimerovy nemoci, která je sice vzácná, protože tvoří méně než jedno procento případů, ale u ní hraje genetika hlavní roli. V takových rodinách se nemoc často objevuje velmi brzy, klidně už po čtyřicítce, a dědičnost je zde dominantním faktorem. V těchto specifických případech tedy genetiku rozhodně nelze zlehčovat. Nejde o to, že by tito lidé žili „špatně“. Jejich mozek má v sobě zapsaný kód, který nemoc spustí bez ohledu na počet uběhnutých kilometrů nebo snězené zeleniny.
U naprosté většiny pacientů, kdy mluvíme o takzvané pozdní formě, je ale situace mnohem složitější. Tady už genetika není osudem, ale spíše jedním z mnoha hráčů. Mozek totiž není izolovaný ostrov, který si žije sám pro sebe. Je to orgán extrémně závislý na tom, v jakém stavu je zbytek těla, jak nám funguje srdce, v jaké kondici jsou cévy a jak běží náš metabolismus.
Pokud mozek není dobře zásobován krví kvůli poškozeným cévám nebo pokud tělo bojuje s chronickým zánětem z nadváhy, riziko demence prudce stoupá.
„Zdravý životní styl“ může často znít jako prázdná fráze z časopisu. Pokud ho ale rozložíme na konkrétní faktory, uvidíme jasné medicínské souvislosti.
Mozek je mimořádně náročný na přísun kyslíku a živin, které mu dodává hustá síť drobných cév. Pokud trpíme dlouhodobě neléčeným vysokým krevním tlakem, tyto cévy se poškozují, tuhnou a zužují se. Výsledkem je, že mozek začíná „hladovět“.
Vysoká hladina cukru v krvi a inzulínová rezistence neznamenají problém jen pro slinivku, ale představují obrovskou zátěž i pro nervovou tkáň. Diabetes je proto v odborných studiích uváděn jako jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů a jeho včasná léčba a dobrá kompenzace jsou důležité i z pohledu ochrany mozku.
Mozek není oddělený od našich emocí. Psychický stav a duševní pohoda souvisí s ochranou některých oblastí mozku. Dlouhodobý stres a deprese patří mezi faktory, které jsou spojované s vyšším rizikem demence.
Člověk je sociální bytost a náš mozek potřebuje ke svému fungování interakci. Pokud zůstáváme delší dobu v izolaci, mozek přichází o přirozený trénink, který mu kontakt s lidmi poskytuje. Osamělost je dnes prokazatelným rizikovým faktorem, který urychluje nástup demence.
Existují vlivy, které mozek poškozují zcela přímo. Mezi ty nejvýznamnější patří nadměrná konzumace alkoholu a kouření. Dále je to také vliv prostředí, konkrétně znečištění ovzduší a dlouhodobé vystavování se škodlivinám.
Co si ohlídat?
Genetika a životní styl nejsou soupeři, ale partneři. Geny mohou nastavit určitou míru zranitelnosti. To, zda se promění v nemoc, ale z velké části ovlivňuje náš zdravotní stav a prostředí, ve kterém žijeme.
U někoho může být dědičnost tak silná, že ji životní styl pouze mírně zpomalí. U většiny lidí je to ale naopak. Právě souhra ovlivnitelných faktorů rozhodne o tom, jestli se nemoc projeví v sedmdesáti, v devadesáti, nebo vůbec.
Generali penzijní společnost si uvědomuje závažnost neurodegenerativního onemocnění. Proto se aktivně zapojuje do šíření osvěty a podpory prevence a výzkumu Alzheimerovy choroby v rámci iniciativy #SpoluProtiAlzheimeru.
Rodinná zátěž neznamená automatický rozsudek. Vnímejte rodinnou anamnézu jako důležitou informaci, která vám říká, že váš mozek může být citlivější, proto o něj budete pečovat o to víc. Stejně tak je fér přiznat, že ani ten nejzdravější životní styl není stoprocentní zárukou. Je to ale nejlepší investice do sebe a našeho zdraví, kterou můžeme udělat.
Důležité je neignorovat první signály. Pokud si všimnete nápadných výpadků paměti, zhoršené orientace nebo změn v chování, neodkládejte vyšetření s tím, že je to jen věk.
Přečtěte si
Alzheimerova nemoc a první elektronický test paměti v Česku