Ve článku se dočtete:
Amaxofobie patří mezi nejméně známé druhy fóbií, ačkoliv jí trpí až 33 % lidí na celém světě. Jedná se o strach z řízení motorového vozidla, ale také strach z jízdy autem jako takové. Pojďme se podívat, jak se tento druh úzkosti projevuje, jaké jsou jeho příčiny, ale také, jak tento strach překonat, abyste si jízdu autem mohli doopravdy užít.
Amaxofobie je iracionální strach z jízdy autem, ať už v roli řidiče nebo spolujezdce. Tento termín pochází z řeckého slova amaxo (vůz nebo kočár) a fobia (strach). Jedná se o stav, kdy samotný strach z nasednutí do vozu přechází v panickou úzkost. Jedinci trpící touto úzkostnou poruchou však nemají strach ze samotného automobilu, obávají se spíše ztráty kontroly nad řízením, ať už řídí oni sami, či někdo jiný. Většina amaxofobiků zároveň trpí nějakou obecnou formou úzkosti.
Lidé se s fóbií nerodí. Až různé zkušenosti, vzpomínky a predispozice způsobí, že u některých jedinců dojde k rozvoji nějakého typu úzkosti. Amaxofobie se často objevuje u lidí, kteří měli traumatický zážitek spojený s automobilem. Nejčastěji se jedná o lidi, kteří byli účastníky dopravní nehody. Nejprve se začnou místu nehody vyhýbat, pak se začnou vyhýbat řízení nebo jízdě autem až autem přestanou jezdit úplně. Jakmile nastoupí do auta, jejich traumatické vzpomínky se umocní a postupně přecházejí až v záchvaty paniky. Existují však terapie, které pomohou tyto negativní zážitky zpracovat a překonat tak strach z řízení či cestování autem.
Amaxofobie se může vyvinout také ze strachu z jízdy za špatného počasí nebo špatné viditelnosti, případně z jízdy neznámou krajinou či po neznámé trase. Rovněž nervozita začínajících řidičů se může rozvinout v panický strach z řízení, zvláště v případě, kdy od získání řidičského průkazu uplynula delší doba. U jedinců s nízkým sebevědomím může být prvním problémem také nerudný učitel autoškoly, nervózní rodič či partner. Pocit strachu z nezvládnutí řízení může takto postupně přerůst až ve fóbii.
Amaxofobie se může projevovat různými způsoby. Nejčastěji se jedná o zrychlený srdeční tep, bolest na hrudi, pocení nebo závrať. Tyto symptomy se nemusí projevit pouze při jízdě, někomu k vyvolání pocitu úzkosti stačí i jen samotná představa, že sedí v autě.
Amaxofobici často trpí katastrofickými myšlenkami. Představují si třeba, že se vozidlo převrátí na střechu nebo narazí do jiného vozu či překážky. Mají strach, že se auto při jízdě po dálnici rozbije nebo se někdo blízký stane účastníkem dopravní nehody.
Důležité je postupovat pomalu a dát si čas. Začněte tím, že se v klidu seznámíte se svým autem. Sedněte si do něj, prozkoumejte ovládací prvky, nastavte si sedadlo a zrcátka a vyzkoušejte si, co jak funguje. Poté zkuste projet jednoduchou, krátkou trasu s někým zkušeným, komu důvěřujete. Postupně můžete přidávat více frekventované silnice a delší vzdálenosti.
Pokud je vám 18–24 let, můžete se zdarma zaregistrovat do kurzu Start Driving, který nabízí bezpečné prostředí pro trénink řízení pod dohledem profesionálů.
Pomoci mohou i různé relaxační techniky. Hluboký, vědomý a řízený dech vám může pomoci soustředit se na to, abyste bezpečně dorazili do cíle a odvede vaši pozornost od katastrofických scénářů. Můžete se také obrátit na terapeuta, který vám pomůže tuto fobii překonat.
Pokud trpíte touto úzkostnou poruchou, vyhledejte pomoc profesionála ideálně ještě dnes. Prozatím vám k pocitu klidu na cestě (i mimo ni) může pomoct alespoň naše povinné ručení. Ocitnete-li se v úzkých, jistě oceníte výhody asistenční služby. S povinným ručením od Generali nemusíte mít strach vydat se na cestu.
Přečtěte sI:
Jak postupovat, když si chce vaše auto „jezdit samo“?
Zůstaňte v bezpečí při sdílené jízdě autem
Bezpečně za každé situace: na co bychom neměli zapomínat při pohybu na silnici
Zásadním problémem Alzheimerovy choroby je její plíživý nástup. „Alzheimerova nemoc je velmi dlouhé onemocnění, které trvá asi 30 let průměrně a 15 až 20 let probíhá nepozorovaně, že člověk nemá žádné obtíže a okolí na něm ani nic nevidí,“ říká profesor Jakub Hort z motolské nemocnice.
V tomto období se v mozku již ukládají škodlivé bílkoviny (beta-amyloid) a mění se metabolismus, ale pacient nepociťuje žádné obtíže a jeho okolí na něm nic nepozná. Moderní neurověda se proto zaměřuje na to, jak tuto „tichou“ fázi zachytit a začít s pomocí dříve, než dojde k nevratnému poškození mozkových buněk.
Cesta pacienta k diagnóze obvykle začíná u praktického lékaře nebo obvodního neurologa, který na základě subjektivních obtíží (výpadky paměti, zmatenost) vystaví doporučení do specializovaného centra. Součástí pravidelné preventivní prohlídky, která se provádí každé dva roky, by měl být i krátký test, který ověří, jak na tom je vaše paměť a další kognitivní schopnosti.
Ve špičkových pracovištích, jako je například Fakultní nemocnice v Motole, se pak vyšetření opírá o tři základní pilíře:
Právě vyšetření metabolismu dokáže odhalit přítomnost beta-amyloidu ještě v době, kdy je člověk zcela bez příznaků. V blízké budoucnosti se navíc očekává masivní nástup krevních testů, které by mohly diagnostiku výrazně zjednodušit a zlevnit.

Profesor Jakub Hort je přední český neurolog a mezinárodně uznávaný odborník na Alzheimerovu nemoc a kognitivní poruchy.
Zdravotnický systém má omezené kapacity a seniorů neustále přibývá. Proto není možné, aby každý, kdo má mírné obavy o svou paměť, musel projít celým kolečkem nemocničních vyšetření. Zde nastupuje telemedicína a mobilní aplikace. Jednou z nich je například Terrapino, na jejímž vývoji se podíleli přední čeští odborníci včetně profesora Jakuba Horta.
„Terrapino umožňuje lidem provést si samovyšetření v klidu domova pomocí odborně garantovaných testů paměti. Aplikace využívá prvky gamifikace, tedy uživatele testování baví, motivuje je k dosahování lepších výsledků a pravidelnosti. Kromě samotného testování aplikace funguje jako osobní průvodce prevencí. Radí, jak upravit životní styl tak, aby se snížilo individuální riziko rozvoje nemoci,“ přibližuje Hort.
Výhodou tohoto přístupu je, že digitální nástroje mohou zachytit rizikové jedince mnohem dříve, než se dostanou do ordinace specialisty. Navíc pomáhají rozlišit lidi, kteří jsou jen ve stresu nebo unavení z práce, od těch, u nichž mozek skutečně vykazuje zdravotní problém.
Role technologií nekončí u aplikací. Do popředí se dostává umělá inteligence, která má potenciál zásadně změnit preventivní péči. „Zatímco lékař je při vyšetření schopen vnímat a vyhodnotit přibližně 20 klíčových údajů o pacientovi, AI je „hladová po datech“. Dokáže zpracovat tisíce až desetitisíce informací o metabolismu, životním stylu, genetice i kognitivním výkonu konkrétního člověka,“ vysvětluje profesor Hort.
Digitální nástroje jako Terrapino mohou do budoucna pomoci s přesnějším vyhodnocením rizika a doporučením preventivních kroků. AI v tomto smyslu nenahrazuje empatii a odborný úsudek lékaře, ale slouží jako silný analytický nástroj, který lékaři uvolňuje ruce pro péči o ty nejvážnější případy.
Generali penzijní společnost si uvědomuje závažnost neurodegenerativního onemocnění. Proto se aktivně zapojuje do šíření osvěty a podpory prevence a výzkumu Alzheimerovy choroby v rámci iniciativy #SpoluProtiAlzheimeru.
Neurověda se momentálně nachází v bodě zlomu. Dosavadní léčba se zaměřovala hlavně na zmírnění příznaků. To znamená, že dokázala prodloužit období soběstačnosti, ale neuměla nemoc zastavit. Nyní se otevírá možnost takzvané biologické léčby, která může u některých pacientů v rané fázi onemocnění zpomalit zhoršování paměti a samostatnosti.
V Česku by měly být brzy dostupné nové léky ve formě infuzí (kapaček), které dokáží ovlivnit vlastní biologickou podstatu onemocnění tím, že z mozku odstraňují nahromaděný beta-amyloid. Tato léčba bude určena především pro pacienty v raných stádiích nemoci, což opět podtrhuje význam včasné diagnostiky a screeningu.
Vize odborníků směřuje k zavedení plošného screeningu, podobného tomu, který funguje u rakoviny prsu nebo tlustého střeva. Zdraví lidé nad určitou věkovou hranicí by mohli dostávat pozvánky na vyšetření, které by včas odhalilo začínající nepříznivé změny v mozku.
„Mohlo by to teoreticky fungovat za nějakých 3 až 5 let tak, že dostanete pozvánku na screening. To, jestli se dožijí vysokého věku a jestli to bude ve zdraví nebo v nemoci, mohou lidé prevencí zčásti sami ovlivnit,“ doplňuje Jakub Hort. Prevence a včasný záchyt tak mají reálný smysl.
Přečtěte si
Genetika vs. životní styl: Co ovlivňuje riziko Alzheimerovy choroby více?