Sdílená jízda je stále oblíbenější způsob cestování. Nejen že jde o laciný a příjemný způsob dopravy, když nemáte vlastní auto, ale ještě tím šetříte životní prostředí. Při sdílení aut můžete dokonce navázat nová přátelství. Přesto je důležité pamatovat na vlastní bezpečnost, která je vždy na prvním místě. Přinášíme vám tipy, jak být v bezpečí při sdílení auta.
Sdílená jízda vám umožňuje sdílet auto s dalším člověkem, ať je to váš přítel nebo někdo, koho jste nikdy předtím neviděli. Buď jedete na stejné místo, nebo po podobné trase, aby bylo možné spolucestujícího snadno přibrat po cestě nebo ho někde vysadit. Sdílení aut je stále populárnější nejen proto, že snižuje uhlíkové emise, ale je to i způsob, jak ušetřit peníze, protože se podělíte třeba o náklady na benzin, a navíc můžete pohodlně jezdit autem, i když žádné nevlastníte.
Aplikace jako Uber a Liftago umožňují podělit se o jízdu taxíkem. Pokud se rozhodnete jízdu sdílet, váš řidič automaticky zastaví a vyzvedne po cestě další pasažéry, a vy tak za jízdu budete platit míň. Také se o jízdné můžete podělit s přáteli. Objevují se ale i novější aplikace, které přímo propojují majitele aut s cestujícími, kteří se vydávají do stejného místa. Tak může každý vlastník auta sdílet svá volná sedadla s lidmi, kteří jedou stejnou cestou. Podívejte se třeba na aplikace Autonapůl, HoppyGo nebo BlaBlaCar.
Sdílet auto s lidmi, které jste nikdy předtím neviděli, může být zábava a základ pro vznik nových přátelství, ale může to být i nebezpečné, pokud si nedáte pozor. Opatrnost je na místě a prvních pár jízd s novým člověkem buďte obezřetní. Tady jsou tipy, jak zůstat v bezpečí při používání aplikace na sdílení aut.
Pro prvních pár cest s novým člověkem nebo skupinou lidí může být dobré požádat přítele, aby jel s vámi, i když to pro vás třeba bude zajížďka. Budete si připadat bezpečněji, než kdybyste jeli sami.
Přečtěte si:
Pronájem nebo sdílení auta: Která z možností se pro vás lépe hodí?
Jaké zásady dodržet, aby byla jízda vždy bezpečná pro všechny?
Nepotřebujete zázračné pilulky ani každodenní běhání. Stačí pár jednoduchých návyků, které vám pomůžou zůstat v pohodě i po šedesátce. Ať už chcete cestovat, pracovat na zahradě nebo jen ráno bez potíží vstát z postele.
I svižná chůze párkrát týdně dělá divy. Zlepšuje krevní oběh, posiluje imunitu, udržuje klouby v pohybu a přirozeně stabilizuje váhu. Plavání je ideální pro ty, kdo mají citlivá kolena nebo záda, protože nezatěžuje klouby, ale přitom skvěle rozhýbe celé tělo. A jóga nebo lehké cvičení s vlastní vahou pomáhá udržet rovnováhu, protáhne ztuhlé svaly a zlepší držení těla. Mimochodem právě rovnováha je s přibývajícím věkem zásadní. Čím lepší stabilita, tím menší riziko pádu.
Podle Světové zdravotnické organizace by se měli senioři hýbat aspoň dvě a půl hodiny týdně. Když to rozpočítáte, vychází to na dvacet minut denně. To zvládne každý. Třeba i na cestě pro rohlíky nebo při hraní s vnoučaty na hřišti.
S přibývajícím věkem se zpomaluje metabolismus, tělo hůř vstřebává některé živiny a zároveň rychleji ubývá svalová hmota. Z toho plyne jednoduchý závěr, že je potřeba jíst chytře.
Čím je člověk starší, tím důležitější je dbát na příjem bílkovin – tedy masa, ryb, vajec, luštěnin nebo mléčných výrobků. Právě bílkoviny pomáhají udržet svaly, což je nejlepší obrana proti pádům, zraněním a ztrátě soběstačnosti.
Nezbytná je i vláknina. Pomáhá trávení, chrání střeva a přirozeně snižuje hladinu cholesterolu. Kde ji najít? V zelenině, ovoci, celozrnném pečivu nebo třeba ovesných vločkách. A samozřejmě tekutiny. Ve vyšším věku klesá pocit žízně, ale potřeba vody zůstává. Sklenka vody po ránu, vývar k obědu, čaj k odpolednímu koláči. Není třeba do sebe lít litry, ale na 1,5 až 2 litry denně by se tělo mělo dostat.
Není třeba si odpírat radost ze sladkého nebo oblíbeného jídla. Důležité je najít rovnováhu. V pátek klidně svíčková, ale v sobotu lehčí oběd a procházka po parku. Tělo se odmění.
Jedním z největších strašáků stáří je samota. Přitom právě vztahy, blízkost a zážitky s druhými mají zásadní vliv na psychiku, a tím pádem i na celkové zdraví. Lidé, kteří udržují kontakt s rodinou, přáteli nebo komunitou, bývají duševně odolnější a mají menší sklony k úzkostem nebo depresím. A co víc, často si i lépe vedou fyzicky.
Nemusí jít o velká gesta. Někdy stačí pravidelný telefonát s dcerou, návštěva vnoučat jednou týdně nebo účast v místním klubu, kde se hrajou karty nebo tvoří keramika. Oblíbené jsou univerzity třetího věku nebo kluby turistů. I pokec na lavičce nebo sdílené pečení koláčů má cenu zlata.
I když se cítíte dobře, vyplatí se chodit pravidelně na preventivní prohlídky. Praktický lékař, zubař, oční a ušní kontrola, měření tlaku a cholesterolu, … Nic z toho nezabere moc času, ale může to včas odhalit problém.
Důležité je i naslouchat vlastnímu tělu. Změny chuti k jídlu, nevysvětlitelná únava, bolesti kloubů nebo problémy se spánkem nejsou normální jen proto, že je člověku přes šedesát. Jsou to signály. A je lepší na ně reagovat včas než až ve chvíli, kdy zasáhnou do každodenního života.
Ani při nejlepší péči o tělo se nedá stoprocentně vyhnout všemu. Úraz se může stát komukoli a v takových chvílích je dobré mít jistotu, že případná zlomenina, hospitalizace nebo trvalé následky neznamenají ještě další starosti navíc. Pro tyto situace je tu úrazové pojištění pro seniory od Generali České pojišťovny.
Žít aktivně i po šedesátce není jen možné, ale přirozené. Není třeba se vzdávat oblíbených jídel, nutit se do maratonů nebo stát každé ráno na váze. Stačí poslouchat svoje tělo, pravidelně se hýbat, jíst s rozumem, smát se s lidmi, které máte rádi. A myslet dopředu i na situace, které si zatím nepřipouštíte.
Přečtěte si
Jak se začít bezpečně hýbat po padesátce
Cestování jako senior: Jak si výlet užít bez starostí
Alzheimerova choroba: Jak se projevuje a jak ji zpomalit
Nebo si poslechněte podcast: „Průšvihem dnešní doby je, že naše mozky leniví.“