Důvodů, proč začne člověk uvažovat o předčasném ukončení životního pojištění, existuje celá řada.
Člověk může přijít o práci a tím o stabilní zdroj příjmu. Můžou mu prudce vzrůst životní náklady. Nebo třeba jen dospěje k názoru, že se mu nic špatného nemůže stát.
Lákadlem je zpravidla vidina úspor na pravidelných měsíčních platbách, které mohou být v závislosti na sjednaném pojistném krytí v řádu několika tisíc Kč ale také podstatně vyšší.
Zároveň je však důležité tento případný krok pečlivě zvážit, protože skrývá celou řadu úskalí, říká Miroslav Bíma, senior produktový manažer životního pojištění v Generali Česká pojišťovna.
Ztráta pojistné ochrany
V první řadě ztratí klient předčasným ukončením životního pojištění sjednanou pojistnou ochranu, což může mít velmi vážné dopady pro něj a jeho nejbližší.
Často se také nejedná jen o ztrátu finančního plnění v případě úmrtí, což je jádrem každého životního pojištění, ale také dalších navázaných připojištění pro situace, kdy klient nezemře, ale dočasně nebo natrvalo ztratí schopnost vydělávat.
Podle Bímy se nejvíce pojistných událostí spojených s životným pojištěním – řádově desítky tisíc ročně – týká drobnějších či méně závažných úrazů a průměrná výplata se pohybuje v řádu tisíců Kč.
Vážnějších pojistných událostí s dlouhodobými dopady na klienta a jeho rodinu, jako jsou například vážná onemocnění nebo invalidita, je mnohem méně, leč vyplacené pojistné částky mohou být ve statisících Kč.
Finanční ztráta
Předčasným ukončením životního pojištění se klient také vystavuje riziku finanční ztráty, neboť tzv. odkupné, což je část nespotřebovaného pojištění, kterou mu pojišťovna vrátí, je většinou nižší než zaplacené pojistné.
Podle Bímy mají na výši odkupného vliv zejména jakékoliv nesplacené počáteční náklady spojené se založením pojistné smlouvy, poplatek za předčasné ukončení a aktuální situace na finančních trzích.
U pojištění s investiční složkou, což je státem podporovaný produkt pro zajištění rezervy na dobu po odchodu do starobního důchodu, přistupují další možná negativa, jako je například nízká hodnota podílových jednotek zvolených podkladových fondů v době zrušení pojistky.
Dodatečné zdanění
Pokud klient využil daňových odpočtů, vzniká mu zároveň povinnost zpětného dodanění uplatněných slev na dani. V případě že na pojistnou smlouvu přispíval i zaměstnavatel klienta, musí klient dodanit i tyto příspěvky.
Cena budoucího pojištění
V neposlední řadě musí klient počítat s tím, že cenu jakékoliv budoucí uzavření nové pojistné smlouvy může výrazně ovlivnit jeho aktuální zdravotní stav a vyšší vstupní věk.
„Pokud obecně dojde k předčasnému zrušení smlouvy ve vyšším věku, potom musí klient počítat s tím, že v případě zájmu o nové pojištění nezíská původně sjednané podmínky,“ říká Bíma. „Např. pojistné bude pro vybraná životní pojištění zcela jistě vyšší než to původní. S ohledem na aktuální zdravotní stav může dojít ze strany pojišťovny k uplatnění výluk na již prodělaná onemocnění nebo v krajním případě i odmítnutí přijetí klienta do pojištění.“
Podle indexu životního pojištění publikovaného v roce 2020 poradenskou společností Partners, byla průměrná měsíční cena modelového životního pojištění pro administrativní povolání 1,018 Kč pro dvacetileté , 1,323 Kč pro třicetileté a 2,014 Kč pro čtyřicetileté. Pro dělnické profese pracující v terénu se pak průměrná cena pohybovaly v závislosti na věku od 1,317 Kč do 2,471 Kč měsíčně.
Flexibilní úprava pojištění jako alternativa předčasného ukončení
Podle Bímy tlak na životní pojištění sílí zejména v dobách ekonomických otřesů.
“V Generali České pojišťovně sledujeme zvýšený zájem o úpravu nastavení pojistného krytí, mimořádné výběry z pojištění s investiční složkou nebo o předčasné ukončení pojištění vždy, když dojde ke změně finanční situace našich klientů vlivem změny ekonomického prostředí,“ vysvětluje. „Typicky jde o dopady událostí jako byla např. pandemie COVID-19 nebo propuknutí válečných událostí na Ukrajině.”
„Jednotlivé případy jsou samozřejmě individuální, nicméně nejčastějším důvodem pro ukončení pojištění je ztráta zaměstnání a s tím související zhoršení finanční situace v rodině klienta,“ dodává.
I v takto potenciálně vypjatých situacích se ale nabízí možnost flexibilní úpravy pojištění před jeho ukončením, což moderní pojistné produkty běžně umožňují, říká Bíma.
„Aktivně prodávaná životní pojištění Generali České pojišťovny a.s. představují generaci produktů, které byly od počátku konstruovány tak, aby svým nastavením umožnily reagovat na průběžně se měnící potřeby našich klientů během celého období, na které byly sjednány,“ říká Bíma. „Jednou z takových situací mohou být finanční problémy např. při již zmiňované ztrátě zaměstnání. V takovém případě má klient, po předchozí analýze situace se svým pojišťovacím poradcem, několik možností, jak na nastalou situaci reagovat. Jedná se o možnost úpravy rozsahu pojistného krytí se snížením běžně placeného pojistného nebo (u pojištění s investiční složkou) o přerušení placení pojistného, příp. využití možnosti mimořádného výběru z aktuální kapitálové hodnoty pojištění.“
Péče o člověka s Alzheimerem často začíná nenápadně. Možná se vám poprvé něco nezdá, když blízký začne zapomínat, co říkal před chvílí. Postupně se ale drobné epizody mění v neustálou nejistotu, ztrátu orientace, změny chování, někdy i agresi.
Lidé, kteří se rozhodnou pečovat doma o svoji blízkou osobu, se ocitají v roli ošetřovatele, psychologa, navigátora a občas i vyjednavače. Děti se mění v rodiče svých rodičů. Přestože svou roli přijali z lásky anebo si v minulosti s dotyčným prožili trauma, často čelí hlubokému vyčerpání, nedostatku podpory a pochybnostem, jestli to zvládají „dost dobře“.
Etické otázky pak přicházejí nečekaně. Mám mu ještě dovolit řídit auto? Jak moc ho mohu kontrolovat, aniž bych narušila jeho důstojnost? Kdo má rozhodovat o léčbě, když sám nechce nebo nemůže?
Alzheimerova choroba se obvykle dělí do tří hlavních stádií. V rané fázi se objevuje zapomínání, nejistota v prostoru, ztráta zájmu o složitější úkoly. Člověk je ještě většinou soběstačný, ale uvědomuje si změny a může pociťovat úzkost nebo frustraci.
Ve středním stádiu dochází k výraznějšímu narušení paměti, přibývá bloudění, změny chování, někdy paranoia nebo agrese. V této fázi je už potřeba každodenní pomoc. Pokročilé stádium znamená úplnou závislost. Za nemocného je už potřeba rozhodovat třeba o umělé výživě nebo hospitalizaci.
Jednou z prvních výzev je samotné sdělení diagnózy. Řada pacientů si změny uvědomuje, ale slyšet nahlas „máte demenci“ je devastující. Mnozí odborníci proto dnes volí jemnější slovník a mluví například o neurokognitivní poruše. Ať už ale použijete jakýkoli výraz, vždy je důležité pacienta informovat a být konkrétní, citlivý či dát prostor pro otázky. A dát prostor i tichu.
Druhá zásadní oblast se týká rovnováhy. Kdy je ještě v pořádku nechat člověka rozhodovat sám a kdy už hrozí reálné nebezpečí? Typickým příkladem je řízení auta. Někteří lidé s mírnou demencí jsou schopní řídit bezpečně, jiní už ne. Namísto zákazů odborníci doporučují dohodnout si předem, jaké signály povedou k ukončení řízení. Stejné dilema nastává i u správy financí, chození ven bez doprovodu nebo rozhodování o vlastní léčbě.
Třetí téma, které vstupuje do hry velmi záhy, je informovaný souhlas. Ve chvíli, kdy nemoc postupuje, se snižuje schopnost pacienta chápat složité informace a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Nikdo to nechce řešit dopředu. Ale právě tehdy, kdy je nemocný ještě při smyslech, je čas rozhodnout, kdo za něj bude mluvit, až to sám nezvládne. Kromě plné moci je vhodné sepsat si dopředu, jak mají příbuzní postupovat v případě pokročilého stádia. Například, kdy má smysl nemocného převézt do nemocnice nebo jestli podávat umělou výživu sondou.
Do péče vstupují i moderní technologie. Chytré hodinky, domácí senzory, kamery, automatické připomínky léků. To vše může být pomocníkem. Ale jen tehdy, když je pacientovi vysvětleno, co která technologie sleduje a proč. Každý má právo vědět, co se s ním děje, i když má demenci.
Děti vnímají změny velmi citlivě, i když jim dospělí nic neřeknou. Pokud dítě vyrůstá v domácnosti, kde se jeden z prarodičů chová „divně“, začne si brzy klást otázky. Malému dítěti můžeme říct, že babička má nemoc, kvůli které občas zapomíná nebo říká zvláštní věci. Důležité je ujistit ho, že za to nikdo nemůže a že ho babička má pořád ráda, i když už si třeba nepamatuje jeho jméno.
U starších dětí je vhodné vysvětlit i biologii, že mozek je jako mapa, kde některé cesty zhasly. Dospívající lze zapojit i prakticky. Třeba pomáhat s péčí, prohlížet staré fotografie, tvořit playlist oblíbených písní nemocného. Společný čas pomáhá udržet vztah i tam, kde slova už nestačí.
Péče o blízkého s Alzheimerovou chorobou není jen o praktičnosti. Zasahuje do emocí všech členů rodiny. Děti cítí zmatek a smutek, dospělí bojují s vyčerpáním, se strachem z budoucnosti, ale i s láskou či morální povinností. Je důležité si připustit, že péče není selhání, ale forma odvahy. A že plánování, ať už právní, zdravotní i lidské, není rezignací, ale projevem úcty k životu i důstojnosti nemocného.
Generali penzijní společnost se dlouhodobě zaměřuje na to, aby lidé mohli prožít důstojné a zdravé stáří. Proto se stala partnerem vědeckého institutu INDRC, který se věnuje výzkumu lidského mozku s využitím strojového učení a umělé inteligence s cílem pomoci včasně detekovat neurodegenerativní onemocnění, včetně Alzheimerovy choroby. Společným cílem této spolupráce je zvýšit povědomí o prevenci, moderních diagnostických metodách a nových léčebných postupech.
Přečtěte si
Alzheimerova choroba: Jak se projevuje a jak ji zpomalit
Na vývoji léků pro Alzheimerovu chorobu se podílí i Češi
Jak pečovat o blízké s Alzheimerovou chorobou
Nebo si poslechněte podcasty
„Alzheimer může začít zapomínáním běžných, mnohdy rutinních věcí.“
„Alzheimerova nemoc probíhá 20 let před tím, než se objeví příznaky.“